17 C 91/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 40 143 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 651 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 651 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 24 492 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem v částce 11 761,17 Kč, kapitalizovaným úrokem v částce 8 786,84 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 28 546 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 3 964,85 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 2 963,97 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 546 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 895 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 40 143 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřela se žalovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývají uplatněné pohledávky. První pohledávka se týká smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit v 58 týdenních splátkách po 517 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Kromě jistiny se žalovaná zavázala uhradit úrok ve výši 2 380 Kč (sazba 23,72 % p.a.), poplatek za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 6 800 Kč a poplatek za doplňkové životní pojištění ve výši 406 Kč. Žalovaná však uhradila pouze 5 069 Kč, a to částečně na jednotlivé složky úvěru. Ke dni postoupení pohledávky žalobkyni (, datum, ) činila dlužná částka bez příslušenství 24 917 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 11 761,17 Kč (počítaný z jistiny od , datum, do , datum, ), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 964,85 Kč (za období od , datum, do , datum, ), a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně a smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 17 000 Kč od , datum, do zaplacení. Druhá pohledávka vychází ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč. I zde se žalovaná zavázala k úhradě v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Kromě jistiny se zavázala zaplatit úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 406 Kč. Žalovaná uhradila celkem 11 280 Kč, z čehož na jistinu připadlo pouze 3 453,81 Kč. Ke dni postoupení pohledávky žalobkyni činila dlužná částka bez příslušenství 15 226 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 8 786,84 Kč (počítaný z jistiny od , datum, do , datum, ), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 963,97 Kč (za období od , datum, do , datum, ), a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně a smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 11 546,19 Kč od , datum, do zaplacení. Před uzavřením předmětných smluv právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla před uzavřením obou smluv dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a další poměry. Tyto informace byly zaznamenány do tzv. karty zákazníka a doloženy konkrétními dokumenty, jako byly výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, výpisy z účtu a doklady SIPO. V kartě zákazníka byly rovněž uvedeny měsíční příjmy a výdaje žalované, včetně výše splátek jiných závazků. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že uvedené údaje jsou pravdivé, úplné a přesné. Na základě těchto údajů byl proveden interní scoringový výpočet v systému právní předchůdkyně žalobkyně, která vyhodnotila schopnost žalované splácet požadovanou částku. Výsledkem tohoto posouzení bylo, že žalovaná byla shledána úvěruschopnou, a proto s ní byly uzavřeny obě smlouvy o půjčce.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaná dne , datum, uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 15 000 Kč v den uzavření smlouvy, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,72 % ročně ve výši celkem 2 100 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Smlouvou strany také sjednaly životní pojištění , Anonymizováno, , za což se žalovaná zavázala uhradit 406 Kč. RPSN činila 75,72 %. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 26 506 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí jistiny ve výši 15 000 Kč v hotovosti. /viz smlouva o půjčce na č. l. 18-19 spisu/. Při žádosti o půjčku ve výši 15 000 Kč žalovaná uvedla, že bydlí u partnera v pronajatém bytě, nevlastní automobil, nemá jiné aktivní úvěry s výjimkou půjčky u právní předchůdkyně žalobkyně. Dále uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, . a její mzda činí 9 880 Kč. Výdaje uvedla ve výši 1 000 Kč na nájem/inkaso, 4 000 Kč na výdaje domácnosti, 1 200 Kč na splátky/půjčky/alimenty a 200 Kč výdaje na telefon. Tyto skutečnosti měly být dle formuláře ověřeny pracovní smlouvou, výpisem z účtu, výplatními páskami, nájemní smlouvou, SIPO. /viz karta zákazníka na č. l. 20 spisu/. Dne , datum, žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 17 000 Kč v den uzavření smlouvy, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,72 % ročně ve výši celkem 2 380 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 517 Kč. RPSN činila 75,72 %. Smlouvou strany také sjednaly životní pojištění , Anonymizováno, , za což se žalovaná zavázala uhradit 406 Kč. Celkem se žalovaná za vše výše uvedené zavázala uhradit 29 986 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí jistiny ve výši 17 000 Kč v hotovosti /viz smlouva o půjčce na č. l. 21-22 spisu/. Při žádosti o tuto druhou půjčku žalovaná uvedla, že bydlí u partnera v pronajatém bytě, nevlastní automobil, nemá jiné aktivní úvěry s výjimkou půjčky u právní předchůdkyně žalobkyně. Dále uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, . a její mzda činí 15 450 Kč. Výdaje uvedla ve výši 1 000 Kč na nájem/inkaso, 4 000 Kč na výdaje domácnosti, 2 600 Kč na splátky/půjčky/alimenty a 200 Kč výdaje na telefon. Tyto skutečnosti měly být dle formuláře ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a SIPO /viz karta zákazníka na č. l. 23 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky vůči žalované uvedené v příloze č. , hodnota, seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupeny na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 24-27 spisu, seznam pohledávek na č. l. 29-30 spisu, výpisy z OR na č. l. 14-17 spisu, potvrzení o úhradě na č. l. 28 spisu/. Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované společně s informací o zpracování osobních údajů oznámeno dopisem ze dne , datum, , který byl odeslán dne , datum, /viz oznámení o postoupení na č. l. 31 spisu, informace o zpracování osobních údajů na č. l. 31 p. v. spisu, podací lístek na č. l. 32 spisu/. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz výzva k plnění na č. l. 33-34 spisu, podací lístek na č. l. 32 spisu/. Žalovaná na svůj dluh z půjčky ze smlouvy č. , hodnota, na půjčku ve výši 15 000 Kč uhradila 11 280 Kč a na svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, na půjčku ve výši 17 000 Kč uhradila 5 069 Kč /viz žalobní tvrzení/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 15 000 Kč a dále dne , datum, částku 17 000 Kč, a v souladu se smlouvami o půjčce. Žalovaná se těmito smlouvami zavázala vedle uvedených jistin úvěrů zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně též úrok za dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost a náklady za hotovostní inkaso splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. V daném případě nebylo tvrzeno, že by žalovaná cokoli nad rámec částek 11 280 Kč a 5 069 Kč uhradila.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze formulář nazvaný karta zákazníka, ve kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje ve vztahu k příjmům a výdajům žalované. Ve formuláři je sice uvedeno, že právní předchůdkyni žalobkyně žalovaná předložila další dokumenty k prokázání svých tvrzení, tyto však nebyly soudu předloženy.

7. Soud při jednání žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve smyslu výše uvedených závěrů poučil. Žalobkyně však žádné další důkazy k prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované nenavrhla. Pro absenci dostatečných tvrzení a důkazů tedy nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.

8. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval danou věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen ,,zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

14. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

19. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny výše uvedené písemné smlouvy o půjčce (přičemž tyto půjčky byly současně spotřebitelským úvěrem), na základě nichž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistiny ve výši 15 000 Kč a 17 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou jistinu společně se sjednaným úrokem a dalšími poplatky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouvy nebyly uzavřeny platně, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů. Tyto pak neověřila například nahlédnutím do relevantních registrů a pořízením výpisů z těchto registrů. V předložených kartách zákazníka bylo sice zaznamenáno, že právní předchůdkyni žalobkyně měly být předloženy relevantní listiny v podobě výplatních pásek, pracovní a nájemní smlouvy, výpisu z účtu či plateb SIPO, ty však žalobkyně nedoložila. I v případě, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv těmito dokumenty disponovala, nemá soud za prokázané, že by je správně vyhodnotila a skutečně řádně ověřila zejména výdajovou stránku žalované. Ta totiž uvedla, že výdaje na bydlení činí 1 000 Kč a ostatní výdaje domácnosti pak 4 000 Kč. Byť lze v případě výdajů na bydlení přihlédnout k tomu, že žalovaná bydlela dle svého tvrzení u partnera, nelze přehlížet, že prakticky veškeré její ostatní výdaje by měly být zahrnuty ve výdajích na domácnost (s výjimkou výdajů na telefon). Částka 4 000 Kč by tedy měla zahrnovat výdaje na stravu, ošacení, hygienu, léky a např. dopravu. S ohledem na bydliště žalované a jejího zaměstnavatele je přitom zřejmé, že nějaké výdaje na dopravu musela vynakládat. Částka 4 000 Kč na všechny tyto výdaje pak působí zcela nevěrohodně a za standardních okolností měla vést sama o sobě k důkladnějšímu prověřování výdajové stránky žalované. To se však dle provedených důkazů nestalo. Soud přitom nepřehlédl, že žalovaná žila ve společné domácnosti s přítelem, pročež by bylo možné uvažovat o tom, že k hrazení svých potřeb využívá i příjmy přítele. Tuto skutečnost však právní předchůdkyně žalobkyně vůbec neprověřovala a nijak se nezabývala příjmy celé domácnosti. Ostatně, i pokud by tomu tak bylo, bylo by stejně tak nezbytné hodnotit výdaje celé domácnost. S ohledem na uvedené soud nemá za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež jsou předmětné smlouvy o půjčce absolutně neplatné.

20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

21. V poměrech projednávané věci je nutné konstatovat, že důsledkem nesplnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčených smluv a s ní související zánik nároků žalobkyně na úhradu smluvně sjednaných poplatků a úroků. Absolutní neplatností smlouvy totiž dochází k redukci nároků žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná při podpisu smlouvy od právní předchůdkyně žalobkyně převzala nejprve , datum, částku 15 000 Kč v hotovosti a následně dne , datum, částku 17 000 Kč v hotovosti. Právní předchůdkyni žalobkyně následně uhradila 11 280 Kč a 5 069 Kč. Celková dlužná jistina tedy činila 32 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila 16 349 Kč. Na jistině úvěrů jí tak zbývá uhradit 15 651 Kč. Právě tato částka představuje s ohledem na absolutní neplatnost dotčených smluv bezdůvodné obohacení žalované. Žalobkyně se přitom domáhala mj. také zaplacení úroku z prodlení, a to jednak kapitalizovaného ve výši 3 964,85 Kč a 2 963,97 Kč, jednak ve výši 8,05 % ročně z částky 28 546 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaná byla nicméně podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna vydat bezdůvodné obohacení až bez zbytečného odkladu poté, co byla žalobkyní či její právní předchůdkyní k úhradě vyzvána. Poprvé přitom byla prokazatelně vyzvána k úhradě až s oznámením o postoupení pohledávky, které jí bylo odesláno dne , datum, , přičemž žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od obdržení této výzvy. S ohledem na předpokládaný den doručení a desetidenní lhůtu k plnění tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat do , datum, . Vzhledem k tomu, že tak neučinila, ocitla se následujícího dne v prodlení a od tohoto dne soud žalobkyni úrok z prodlení v odpovídající zákonné výši přiznal (výrok I. tohoto rozsudku).

22. Ve zbývající části soud nárok žalobkyně zamítl, neboť jak bylo uvedeno výše, nárok žalobkyně byl kvůli absolutní neplatnosti smlouvy redukován na navrácení holého zbytku jistiny z titulu bezdůvodného obohacení společně s výše specifikovaným úrokem z prodlení běžícím až od okamžiku doručení výzvy k úhradě žalované.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08.