17 C 96/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 031,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 031,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 031,47 Kč od datum do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 031,47 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 8 031,47 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ banka“) uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto běžnému účtu (dále jen„ smlouva“). Její nedílnou součástí byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky příjmení (dále jen„ podmínky“), Úrokový lístek příjmení a Sazebník Banky. V souladu se smlouvou a Dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit a žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých číslo dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaný však překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu a banka proto využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 12 850,34 Kč převedla dne datum na nově otevřený úvěrový účet č. bankovní účet. Po převedení debetního zůstatku ve výši 12 850,34 Kč na zvláštní úvěrový účet banka žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena a banka proto využila svého práva a v souladu se smlouvou a podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne datum zesplatnila a k témuž dni vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 8 031,47 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29,00 % ročně dle úrokového lístku banky platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě, tj. datum požaduje žalobce také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy vč. příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne datum. Žalovaný byl současně vyzván k její úhradě žalobkyni jako novému věřiteli. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 8 031,47 Kč včetně úroků z úvěru ve výši 29,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 031,47 Kč od datum do zaplacení a zákonných úroků z prodlení z téže částky za shodné období. Žalovaná ani úpřes předžalobní výzvu dluh neuhradil.

2. Žalovaný ponechal žalobu bez vyjádření.

3. Soud věc za postupu podle ust. §§ 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval).

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Ve věci prokázány skutkový stav je ten, právní předchůdce žalobce právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o bankovních produktech a službách a dne datum dispozice ke smlouvě, na jejímž základě se strany dohodly na využívání bankovních služeb, a to běžného bankovního účtu a bankovního produktu kontokorentního úvěru s obchodním označením Flexikredit, kdy banka poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku běžného účtu č. bankovní účet, který pro žalovaného vedla. Na základě povoleného debetního zůstatku banka umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky z běžného korunového účtu až do výše uvedené v tzv. povoleného limitu sjednaného do výše 10 000 Kč, za podmínky, že minimální měsíční příjem (kredit) na daný účet bude 50% povoleného limitu. Žalovaný nedodržel sjednanou smluvní podmínku, dostal se do nepovoleného debetu a banka proto žalovanému zrušila povolený limit na jeho běžném účtu, smlouvu o poskytnutí Flexikreditu vypověděla a tuto skutečnost pak žalovanému oznámila dopisem ze dne datum. K tomuto dni debetní zůstatek činil 12 850,34 a banka současně žalovanému oznámila, že ke splacení dluhu byl otevřen úvěrový účet č. bankovní účet, kam byl dluh převeden. příjmení žalovanému sdělila konkrétní výši a způsob splácení tohoto úvěru s tím, že úroková sazba byla představována 29% ročně a že žalovaný měl úvěr splatit v 8 měsíčních splátkách po 1 606,29 Kč. Vzhledem k opakovanému porušování smluvních ujednání (žalovaný řádně nesplácel) banka prohlásila shora uvedený úvěr ke dni datum za splatný s tím, že k tomuto dni celková dlužná částka činila 8 031,47 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu nejpozději do datum. Žalovaný neuhradil ničeho a dluží nadále částku 8 034,47Kč. Úrok pro splatný flexikredit byl sjednán ve výši 29% ročně. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla sporná pohledávka postoupena z právnická osoba, na žalobkyni, což bylo žalovanému ze strany právní předchůdkyně žalobkyně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila celková dlužná částka 8 031,47 Kč. Ani přes předžalobní upomínku žalobkyně neuhradil žalovaný ničeho.

6. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil jak dle § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy jak podle ustanovení týkajících se závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, tak zejména dle § 2662 a násl. o. z. upravujících závazky ze smluv o účtu a § 2395 a násl. o. z. týkajících se úvěru. Zjištěný skutkový stav soud posoudil i ve smyslu tehdy účinného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

8. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

9. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla platně uzavřena písemná smlouva o účtu ve smyslu § 2662 o. z. a žalovanému zřízen běžný účet. Ve smlouvě o vedení běžného účtu byla sjednána možnost, že banka provede do sjednaného limitního debetního zůstatku ve výši 10 000 Kč příkazy k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní prostředky na účtu. Povinností žalovaného pak bylo vkládat na běžný korunový účet částku v minimální výši poloviny sjednaného limitu měsíčně, nepřekračovat povolený debetní limit a tento splácet. Žalovaný tyto povinnosti opakovaně porušil, a proto banka dle smluvních ujednání žalovanému povolený limit zrušila a vytvořila dále k převedení debetního zůstatku nově otevřený úvěrový účet. Pro další porušení smluvených podmínek byl úvěr celý zesplatněn. příjmení na účtu žalovaného evidovala ke dni zesplatnění pohledávku ve výši 8 031,47 Kč jako debetní zůstatek Flexikredit, který žalovaný dosud ani přes výzvy neuhradil. Žalobkyně, jako právní nástupce banky, má podle citované právní úpravy právo na zaplacení dlužné částky a dále i na úroky ve smyslu ust. § 1968 o. z. ve výši korespondující s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Na základě výše uvedených závěrů rozhodl soud ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení jak uvedeno pod bodem I. výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 031,47 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení již nekalkuloval s podáním žalobkyně ze dne datum, neboť takového podání by nebylo třeba, byla-li by samotné žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, hned na počátku věnována náležitá a odpovídající péče. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.