18 C 139/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím patrným z výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaná byla konečným příjemcem úvěru ze dne [datum] ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně původně žalovala paní [celé jméno původní účastnice] s tím, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o půjčce se společností [právnická osoba] Tato pohledávka byla následně postoupena dne [datum] na společnost [právnická osoba], a následně téhož dne na žalobkyni. Jelikož žalobkyně nebyla schopna doložit, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo, domáhala se po paní [celé jméno původní účastnice] vydání bezdůvodného obohacení. [právnická osoba], totiž poskytla dne [datum] celkem částku ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], v poznámce k platbě bylo uvedeno [číslo]. Paní [celé jméno původní účastnice] se tak bez spravedlivého důvodu obohatila, neboť mezi nimi nebyla uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky. Následně v reakci na odpor paní [celé jméno původní účastnice] navrhla žalobkyně záměnu na straně žalované, čemuž soud pravomocným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyhověl. Paní [celé jméno původní účastnice] totiž namítla, že se společností [právnická osoba], nikdy tvrzenou smlouvu o půjčce neuzavřela. Paní [celé jméno původní účastnice] na žádost žalované zřídila na své jméno bankovní účet u [právnická osoba] [příjmení] a.s. (rámcová smlouva [číslo] ze dne [datum]) a dispozici s tímto účtem včetně všech přístupových údajů svěřila žalované, se kterou byly blízké přítelkyně a která jediná s účtem disponovala. Peněžní prostředky zaslané na tento účet tak spotřebovala pouze žalovaná, která byla jejich konečným příjemcem a která je použila ve svůj prospěch.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se neodstavila bez omluvy. Soud tedy podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených, označených a předložených důkazů.

4. Předně soud uvádí, že shledal, že jsou splněny podmínky věc projednat, byť je žalovaná v insolvenci (dne [datum] bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužením s tím, že věřitelé byli vyzváni, aby se přihlásili ve lhůtě 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku, tj. do [datum]). Tvrzená pohledávka totiž nemohla vzniknout dříve než [datum]. Žalobkyně se tak s pohledávkou zcela jistě nemohla v insolvenci přihlásit (dle § 109 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů).

5. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) podepsala smlouvu o spotřebitelském úvěru (ID [anonymizováno]), nedatovanou a nepodepsanou druhou stranou, v níž právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a na druhé straně je uvedena paní [celé jméno původní účastnice], [rodné číslo], trvale bytem [obec a číslo], dále uvedeno telefonní číslo a e-mailová adresa. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout druhé smluvní straně dne [datum] úvěr až do výše 20 000 Kč a druhá smluvní strana měla vyplacené finanční prostředky spolu s úrokem vrátit. V souvislosti se smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně rovněž podepsala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž základní informace k úvěru shrnula. Ani formulář není podepsaný druhou smluvní stranou. Smlouva se dále měla řídit nepodepsanými Všeobecnými obchodními podmínkami pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem obchodní značkou [anonymizováno] (pod záštitou společnosti [právnická osoba]) ve verzi [číslo] /viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 8 - 10 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 11 - 12 spisu, všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem obchodní značkou [anonymizováno] na č. l. 13 - 16 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] (prostřednictvím [právnická osoba], s.r.o.) na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 20 000 Kč pod [variabilní symbol]. Tento bankovní účet je veden pro [celé jméno původní účastnice], [rodné číslo]. [příjmení] neeviduje disponenty k účtu. Na účet byla dne [datum] tato platba připsána /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 17 spisu a sdělení banky na č. l. 53 spisu/. Dne [datum] byla podepsána smlouva o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně v postavení postupitele a společností [právnická osoba], v postavení postupníka, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za paní [celé jméno původní účastnice] ve výši 51 164,50 Kč ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] ([příjmení] smlouvy [anonymizováno]) z postupitele na postupníka /viz smlouva o postoupení pohledávky včetně přílohy uložená v elektronickém systému CEPR/. Dne [datum] byla podepsána smlouva o postoupení pohledávek společností [právnická osoba], v postavení postupitele a žalobkyní v postavení postupníka, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, které uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovaných v seznamu pohledávek, tj. mj. i pohledávku ze smlouvy ([příjmení] smlouvy [anonymizováno]) za paní [celé jméno původní účastnice] ve výši 20 000 Kč /viz smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu na č. l. 18 - 22 spisu/. Dne [datum] byla předána k poštovní přepravě zásilka adresovaná paní [celé jméno původní účastnice] obsahující oznámení o postoupení pohledávky z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy [číslo] z právní předchůdkyně žalobkyně přes společnost [právnická osoba], na žalobkyni. Oznámení bylo podepsáno právní předchůdkyní žalobkyně. Zároveň byla paní [celé jméno původní účastnice] vyzvána k úhradě před podáním žaloby /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 23 spisu, výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 23 spisu a podací lístek na č. l. 24 spisu/. V dopise ze dne [datum] žalovaná zastoupená advokátem sdělila paní [celé jméno původní účastnice], že došlo z její strany k neoprávněnému čerpání úvěrů na jméno paní [celé jméno původní účastnice], čehož žalovaná velmi lituje. V minulosti byly na jméno paní [celé jméno původní účastnice] čerpány úvěry, které k dnešnímu dni dosahují částky cca 200 000 Kč. Žalovaná je ochotna a schopna doplatit veškeré neoprávněně čerpané úvěry, případně je připravena dohodě ohledně úhrady další škody, která paní [celé jméno původní účastnice] mohla vzniknout /viz návrh na smírné vyřešení věci na č. l. 29 spisu/. Dopisem ze dne [datum] paní [celé jméno původní účastnice] informovala žalobkyni, že nikdy nepožádala o uzavření mj. předmětné smlouvy o úvěru, nikdy nezaslala své identifikační ani jiné údaje a konečně, nikdy nepotvrdila návrhy úvěrových smluv žádnou SMS zprávou. Absentuje tak její projev vůle s uzavřením předmětných smluv, finance nikdy neobdržela, a tudíž není ničeho dlužná. Došlo ke zneužití jejích osobních údajů žalovanou. Dne [datum] uzavřela paní [celé jméno původní účastnice] prostředky komunikace na dálku se společností [právnická osoba], rámcovou smlouvu, na základě které byl paní [celé jméno původní účastnice] aktivován běžný účet. Veškeré přístupové údaje k účtu pak svěřila žalované s tím, že žalovaná užije účet pouze pro běžný platební styk. Tím však umožnila, aby žalovaná mohla vystupovat prostředky komunikace na dálku jako paní [celé jméno původní účastnice] i ve vztahu ke třetím osobám. Žalovaná tak jménem paní [celé jméno původní účastnice], ačkoliv k tomu nebyla oprávněna, uzavřela předmětnou smlouvu o úvěru a vyplacené částky použila žalovaná ve svůj prospěch (vše obsahem citovaného dopisu paní [celé jméno původní účastnice] adresovaného žalobkyni) /viz informace k pohledávce ve výši 130 161,90 Kč na č. l. 40 spisu/.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet paní [celé jméno původní účastnice] dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč identifikovanou variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu paní [celé jméno původní účastnice]. K tomuto bankovnímu účtu neměla žádná jiná osoba dispoziční oprávnění. Právní předchůdkyně žalobkyně evidovala za paní [celé jméno původní účastnice] pohledávku v celkové výši 51 164,50 Kč ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] ([příjmení] smlouvy [anonymizováno]). Dne [datum] podepsala právní předchůdkyně žalobkyně se společností [právnická osoba], smlouvu, jejímž předmětem bylo mj. postoupení této pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost [právnická osoba] Téhož dne byla mezi společností [právnická osoba], a žalobkyní podepsána další smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. rovněž postoupení této pohledávky z citované smlouvy za paní [celé jméno původní účastnice] (avšak ve výši 20 000 Kč). Oznámení o postoupení pohledávky bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum] a adresováno paní [celé jméno původní účastnice]. Žalovaná v přesně neurčené době (někdy před [datum]) a neurčeném množství sjednávala s poskytovateli úvěrů smlouvy (není zřejmé, jaké konkrétně smlouvy – kdy byly sjednávány, s kým a v jaké výši), v nichž vystupovala jménem paní [celé jméno původní účastnice], avšak bez jejího vědomí.

7. V řízení nebylo prokázáno, kdo dne [datum] jednal s právní předchůdkyní žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru (právní předchůdkyní žalobkyně evidovanou pod ID [anonymizováno]), v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet paní [celé jméno původní účastnice] částku ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně v řízení předložila nepodepsanou smlouvu, nijak blíže však netvrdila a neprokazovala, jak byla zjištěna a ověřena identita jednající osoby. Pouze ze skutečnosti, na čí bankovní účet byly peněžní prostředky zaslány, nelze jednající osobu uzavřít, tj. že by smlouvu sjednávala paní [celé jméno původní účastnice] (přestože v nepodepsané smlouvě jsou uvedeny její osobní údaje, které lze rovněž bez pochyb ověřit, tj. jméno, rodné číslo a bydliště). Jelikož není zřejmé, jak byla identita jednající osoby zjištěna a ověřena, mohla při uzavírání smlouvy jménem paní [celé jméno původní účastnice] vystupovat i jiná třetí osoba. S ohledem na odeslané finanční prostředky na bankovní účet uvedený v nepodepsané smlouvě, kdy rovněž identifikace osoby obsažená v nepodepsané smlouvě odpovídá majiteli účtu, nemá soud pochyb o tom, že ke sjednání smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a neznámou osobou v nějaké podobě došlo. Lze si jen těžko představit, že by právní předchůdkyně žalobkyně bez dalšího na daný bankovní účet finanční prostředky odeslala, aniž by jí nějaká jiná osoba, mající na odeslání těchto finančních prostředků zájem, tyto údaje sdělila. Nebylo však v řízení provedenými důkazy prokázáno, jak byla smlouva uzavírána (tj. jakou formou žadatel o úvěr potvrdil obsah sjednávané smlouvy o úvěru), jak byla ověřena identita jednající osoby a v důsledku toho ani, s kým byla taková smlouva sjednána. Z provedených důkazů tak ani nelze jednoznačně uzavřít, že tou jednající osobou nebyla právě paní [celé jméno původní účastnice], nýbrž že se za ni vydávala žalovaná. Tento závěr nelze učinit pouze z dopisu, který žalovaná paní [celé jméno původní účastnice] adresovala, v němž přiznala, že existují smlouvy, které sjednávala jménem paní [celé jméno původní účastnice], avšak ve svůj prospěch. Žalovaná v něm totiž konkrétně neuvedla, kdy k tomuto jednání mělo docházet, jaké konkrétní smlouvy takto sjednala (zcela chybí jejich jakákoliv bližší specifikace) a jakým způsobem při sjednávání smluv postupovala (tj. zda měla skutečně přístup do nějakého, případně jakého, bankovního účtu paní [celé jméno původní účastnice]). Z tohoto prohlášení žalované tak nelze učinit závěr, že to byla právě žalovaná, kdo předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně sjednávala. Skutečnost, kdo projevil vůli uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně předmětnou smlouvu o úvěru, tak zůstala neprokázaná.

8. Stejně tak nebylo v řízení provedenými důkazy prokázáno, že žalovaná měla možnost nakládat s finančními prostředky na bankovním účtu paní [celé jméno původní účastnice], na který právní předchůdkyně žalobkyně zaslala částku ve výši 20 000 Kč. Tím spíše nebylo ani prokázáno, že by byla dokonce jedinou osobou, která by měla do tohoto bankovního účtu paní [celé jméno původní účastnice] přístup a jediná s finančními prostředky na tomto účtu nakládala. Zvláště bylo-li naopak jednoznačně prokázáno, že žádná jiná osoba neměla k tomuto účtu v bance zřízené dispoziční oprávnění. Opačný závěr nelze učinit pouze z dopisu paní [celé jméno původní účastnice] adresovanému žalobkyni, v němž paní [celé jméno původní účastnice] toto tvrdí, aniž by to bylo jakkoliv doloženo. Zde soud pouze pro úplnost opětovně uvádí, že tento závěr není podpořen ani dopisem žalované, neboť ta v něm ničeho ohledně nakládání s finančními prostředky na předmětném bankovním účtu paní [celé jméno původní účastnice] neuvádí. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, sama se tím zbavila možnosti být soudem poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

9. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Po právním zhodnocení skutkových zjištění shledal soud žalobu zcela nedůvodnou. V této souvislosti je třeba předně uvést, že žalobkyně svůj nárok specifikovala jako nárok vyplývající z bezdůvodného obohacení žalované ve smyslu § 2991 o. z. s tím, že není schopna prokázat uzavření smlouvy, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně peníze poskytla (tj. není schopna prokázat důvod odeslání peněz). Obecně ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení musí ochuzený (tj. žalobkyně) prokázat tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného. Naopak obohaceného (tj. žalovanou) tíží důkazní břemeno k prokázání spravedlivého důvodu získaného plnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2087/2021). V tomto ohledu bylo v řízení pouze prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet paní [celé jméno původní účastnice] dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč, aniž by k tomuto účtu měla třetí osoba dispoziční oprávnění. Za takového skutkového stavu nelze uzavřít, že se bezdůvodně obohatila žalovaná, neboť povinnost vydat plnění získané bez spravedlivého důvodu (uzavření smlouvy s konkrétní osobou zakládající takový důvod nebylo prokázáno) vzniká podle zákona tomu, kdo je získal. Tím, kdo plnění získal, není osoba, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení nebo osoba, která je skutečně spotřebovala, nýbrž ten, komu bylo bez spravedlivého důvodu plněno. [příjmení] povinnou vydat plnění získané bez spravedlivého důvodu je tudíž adresát tohoto plnění (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2568/2014). Pozdější osud bezdůvodného obohacení není pro povinnost osoby, která se bezdůvodně obohatila, je vydat, relevantní. Obohacený se tak obohatí v okamžiku, kdy je na jeho bankovní účet připsána předmětná částka, aniž by byl obohacený pouze platebním místem. Výše bezdůvodného obohacení pak představuje částka připsaná na bankovní účet obohaceného, neboť v ní v daném okamžiku spočívá zvýšení majetku obohaceného. Této částce totiž odpovídá v daném okamžiku pohledávka obohaceného za bankou. Co se s prostředky na účtu obohaceného poté stane, není pro jeho povinnost vydat bezdůvodné obohacení relevantní (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 234/19). V citovaném usnesení Ústavní soud v odst. 42 svého odůvodnění dále uvádí:„ Opačný názor by vedl ke zcela nepřijatelnému, protože absurdnímu, závěru, že výše bezdůvodného obohacení vzniklého platbou na bankovní účet je v čase proměnlivá a odpovídá toliko výši aktuálního (disponibilního) zůstatku. V těch nejtypičtějších případech bezdůvodného obohacení v souvislosti s platbami na bankovní účty, tj. v případech, kdy se ochuzený pouze přepíše v čísle účtu, na nějž adresoval platbu, by tak tento ochuzený měl nulový nárok na vydání bezdůvodného obohacení jen proto, že bezdůvodně obohacený urychleně příslušnou částku vybral, převedl na účet třetí osoby, srazil mu ji soudní exekutor atd. Nepřipustily-li obecné soudy takto absurdní závěr, nelze to považovat za porušení žádného ze stěžovatelových ústavně zaručených základních práv či svobod.“ Jelikož žalovaná nebyla vlastníkem předmětného účtu, ani neměla oprávnění od banky s ním disponovat, nemohla se na základě takto prokázaného skutkového stavu vůči právní předchůdkyni žalobkyně obohatit. K tomu soud dále dodává, že na tomto závěru by ničeho nemohla změnit ani skutečnost, bylo-li by v řízení prokázáno, že paní [celé jméno původní účastnice] skutečně poskytla přístupové údaje žalované a ta jediná s prostředky na tomto účtu nakládala. Bezdůvodné obohacení je objektivní stav. Jeho subjektivní zavinění či protiprávní jednání tak nejsou relevantní, stejně jako následný osud předmětné částky po jejím připsání na účet obohaceného. Ústavní soud v citovaném usnesení rovněž zdůraznil, že stěžovateli nelze poskytnout právní ochranu, přenechal-li účet vedený na jeho jméno bez jakékoliv kontroly (a bez tvrzení jakéhokoliv legitimního důvodu k takovému počínání) k užívání třetí osobě. Tím stěžovatel a tato třetí osoba vytvořili zjevně nepřehledný stav, který ve vztahu k nim ztěžuje právní styk. Za takových okolností stěžovateli nelze poskytnout právní ochranu, neboť by to bránilo obecnému principu ovládajícímu celý právní řád, že nikdo nemůže těžit z vlastní nepoctivosti. Ústavní soud k tomu dále podotkl, že "nepoctivostí" v tomto kontextu nelze vnímat jen zlý úmysl směřující k obcházení či zneužívání práva, ale i takovou úpravu poměrů, která bez ohledu na to, k čemu směřuje, je vědomě a bezdůvodně utvořena pro třetí osoby vstupující do právního styku s osobami, které takovou úpravu vytvořily, nepřehledně a způsobem, který vytváří zbytečné riziko omylů a chyb (k tomu srov. odst. 43 – 45 odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 234/19). Tyto závěry pak lze bez dalšího vztáhnout i na daný případ, kdy by nebylo možné ospravedlnit poskytnutí přístupových údajů ke svému účtu paní [celé jméno původní účastnice] žalované, myšleno ve vztahu k právní předchůdkyni žalobkyně, popř. žalobkyni v nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Je pak zcela na rozhodnutí žalobkyně, koho žaluje a z jakého důvodu (tuto otázku si musí zvážit sama žalobkyně, a to i v okamžiku, kdy podává návrh na záměnu účastníků, soud není oprávněn v tomto směru poskytovat žalobkyni jakékoliv právní rady).

12. Pouze pro úplnost soud dodává, že s ohledem na skutečnosti, které byly v řízení prokázány, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně předmětné finanční prostředky na bankovní účet paní [celé jméno původní účastnice] zasílala v návaznosti na sjednanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, což ostatně v žalobě potvrdila i sama žalobkyně. Jelikož však v řízení nebylo prokázáno, s kým tato smlouva byla sjednána, nelze činit jakýkoliv právní závěr ohledně toho, kdo je povinen dle této smlouvy (ať již se jednalo o smlouvu platnou či neplatnou, uzavřenou ústně, písemně či konkludentně, apod.) plnění vrátit. Ani v takovém případě tak nelze (s ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního žalobkyní) uvažovat, že se bezdůvodně obohatila žalovaná, neboť nebylo prokázáno, že to byla právě žalovaná, která projevila vůli (byť pro druhou stranu vystupující pod jiným jménem) být předmětnou smlouvou o spotřebitelském úvěru vázána a která by tak rovněž uvedla právní předchůdkyni žalobkyně v omyl při sjednávání dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019).

13. Jelikož tak nebylo v řízení prokázáno, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a že by tak byla povinna vrátit částku ve výši 20 000 Kč, nebylo třeba se ani dále zabývat otázkou, zda k podání žaloby byla žalobkyně aktivně věcně legitimována (tj. jaká pohledávka a za kým na ni byla postoupena), neboť by to na zamítnutí žaloby ničeho nezměnilo. Nevznikl-li žalobkyni nárok na vrácení bezdůvodného obohacení, nemá ani nárok na příslušenství z žalované částky (výrok I. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byla žalovaná v řízení zcela úspěšná, měla by právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.