18 C 173/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 132 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o povoleném debetu [číslo]. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatky a úrokem ve výši 21,90 % ročně. Na základě smlouvy tak právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat debet. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti tím, že nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně pohledávku zesplatnila ke dni [datum]. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a [právnická osoba] a.s. smlouvu o postoupení pohledávek a dále [právnická osoba] a.s. se žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvou o postoupení pohledávek, dle které byla mj. pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby upomínán k úhradě dluhu, neuhradil však ničeho. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

2. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému běžný účet č. [bankovní účet]. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vygenerovala návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. [bankovní účet], který v místě podpisu obsahuje strojově napsanou informaci o podpisu žalovaného s uvedením mj. jména, klientského čísla, data ([datum]) a času a certifikačního kódu. Připojení vlastnoručního podpisu obou stran chybí. Touto smlouvou měl být zřízen povolený debet ve výši 5 000 Kč. Před poskytnutím debetu měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný čerpal částku 5 000 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a [právnická osoba] a.s., [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], kterou byla pohledávka za žalovaným, uvedená v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na [právnická osoba] a.s., [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně]. Dále byla mezi [právnická osoba] a.s., [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], kterou byla pohledávka za žalovaným, uvedená v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. Žalovanému byla odeslána výzva k uhrazení závazku. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak to nevyšlo v řízení najevo, že na svůj dluh uhradil více, než uváděla žalobkyně.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 5 000 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V řízení předně nebylo prokázáno, že žalovaným projevil vůli být obsahem dané smlouvy vázán a rovněž nebylo prokázáno, že i kdyby tuto vůli žalovaný projevil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytla poté, co řádně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně v řízení neprokázala, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalovaného posuzována. Zejména není patrné, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné (zejména výdaje na bydlení), zda žalovaný nesplácí nějaké další dluhy např. v dostupných registrech dlužníků, zda na jeho majetek nejsou vedeny exekuce. Z takto zjištěných skutečností si tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla s odbornou péčí učinit závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. S ohledem tak s ohledem na uvedené uzavřel, že i kdyby žalovaný projevil vůli být danou smlouvou vázán, je tato smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

15. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, čímž se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se a kdy výzva k úhradě dlužné částky zaslaná žalobkyní dostala do dispozice žalovaného, bylo třeba za doručení výzvy považovat až doručení žaloby. Žalovanému byla zanechána na trvalé adrese výzva k vyzvednutí zásilky obsahující mj. žalobu dne [datum], tohoto dne se tedy žalovaný mohl prokazatelně poprvé o dluhu dozvědět. Za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu 3 pracovních dnů, která s ohledem na ustanovení § 607 o. z. uplynula dne [datum]. Ode dne následujícího by tedy náležel žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému na adresu, na níž se žalovaný zdržoval (výrok I. a II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 132 Kč, přičemž tato částka představuje 76 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12 %). V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 200 Kč za výzvu k plnění a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).