18 C 174/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 25 369,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 369,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 369,11 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 2 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 480,88 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 23 369,11 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 369,11 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 23 369,11 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 25 369,11 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 480,88 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 23 369,11 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 369,11 Kč od [datum] do zaplacení. V rámci žalobních tvrzení zdůraznila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru (dále jen„ Smlouva“), kdy nedílnou součástí Smlouvy se staly Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Před sjednáním smlouvy vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při zjišťování úvěruschopnosti žalované z údajů poskytnutých žalovanou, byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra České republiky). Právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, čímž získala částku disponibilních zdrojů žalované. Nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěrový rámec až do výše 25 000 Kč. Vyčerpaná část úvěru byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně se žalovaná zavázala hradit právní předchůdkyni žalobkyně veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž úroky, poplatky a vzniklé náklady byly splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální měsíční splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované vydala kreditní kartu a poskytla jí úvěrový rámec, žalovaná však neplnila jednotlivé splátky řádně a včas, čímž došlo ze strany žalované k porušení smluvních povinností. Právní předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a úvěr prohlásila za splatný dopisem ze dne [datum]. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 23 369,11 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 480,88 Kč a poplatků ve výši 2 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na [právnická osoba] a.s., a poté dne [datum] [právnická osoba] a.s. na žalobkyni. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky, na svůj dluh však dosud neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k podané žalobě se nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána.

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala se žalovanou dne [datum] Smlouvu o vydání kreditní karty EASY [číslo] kdy nedílnou součástí Smlouvy se staly i Všeobecné obchodní podmínky a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě Smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vydat žalované kreditní kartu s úvěrovým limitem karty 25 000 Kč a výší úrokové sazby 23,99 % ročně. Žalovaná částku v plné výši čerpala formou bezhotovostní transakce. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala uhradit, činila 28 248,65 Kč. Měsíční poplatek za správu karty činil 0 Kč. Úvěr byl dle Smlouvy poskytnut na dobu jednoho roku a jistina úvěru měla být splácena ve stejných měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání dle splátkového kalendáře. Akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty předcházel návrh na její uzavření ze strany žalované, v němž žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v pronajatém bytě/domu, u dosaženého vzdělání uvedla, že je vyučena, nevyživuje žádné dítě, je zaměstnaná jako manuální pracovník od května 2018 a její čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč. Žalovaná dále vyslovila při uzavírání dané Smlouvy souhlas s pořízením kopie dokladu (občanského průkazu) a se zpracováním osobních údajů /viz návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] na č. l. 37 – 40 spisu, souhlas se zpracováním údajů o zdravotním stavu pro účely sjednávání pojištění na č. l. 40 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 41 spisu, obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet na č. l. 56 – 61 spisu, ceník produktů a služeb pro soukromé osoby na č. l. 79 – 82 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 83 – 87 spisu/. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala žalovanou mj. v registrech SOLUS, BRKI s tím, že nebyla zjištěna negativní informace /viz CBL – úvěruschopnost na č. l. 62 spisu, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 63 spisu/. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto byla právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k okamžitému uhrazení dluhu. Dluh za žalovanou byl ke dni [datum] právní předchůdkyní zesplatněn a oznámení o zesplatnění bylo žalované odesláno dne [datum] výzva - okamžitá splatnost kreditní karty na č. l. 44 spisu, přehled podacích čísel na č. l. 114 - 115 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na [právnická osoba] a.s., a poté dne [datum] [právnická osoba] a.s. na žalobkyni a toto oznámení bylo žalované oznámeno. Oznámení o postoupení pohledávky [právnická osoba] a.s. na žalobkyni bylo žalované odesláno dne 7. 1. 202 /viz rámcová smlouva o postupování pohledávek včetně přílohy na č. l. 88 – 100 spisu, potvrzení úplaty na č. l. 101 spisu, smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy na č. l. 102 – 107 spisu, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum] na č. l. 45 spisu včetně poštovního podacího archu na č. l. 72 spisu, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] na č. l. 46 spisu včetně seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z [anonymizováno] [právnická osoba] na žalobkyni na č. l. 108 – 110 spisu/. Žalovaná byla dopisem ze dne [datum] vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky a tato výzva byla tentýž den odeslána /viz předžalobní výzva k úhradě na č. l. 47 spisu, seznam odeslaných výzev na č. l. 111 – 112 spisu/. Z výpisu účtu kreditní karty plyne, že konečný zůstatek ke dni [datum] činí - 26 849,99 Kč /viz souhrnný výpis z účtu kreditní karty na č. l. 42 - 43 spisu/. Žalovaná netvrdila, a ani jinak nevyšlo v řízení najevo, že by žalobkyni uhradila více, než připouštěla žalobkyně.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně sjednala dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala peněžní prostředky, které ani po písemné výzvě věřiteli, resp. žalobkyni nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila na [právnická osoba] a.s., která pohledávku za žalovanou následně postoupila na žalobkyni.

6. Stran nezaplacení dlužné částky soud vedle shora uvedených listin vycházel z negativní zásady, podle níž se negativní tvrzení (nezaplacení určitých částek) neprokazují, a bylo na žalované, aby prokázala, že dlužnou částku zaplatila. S ohledem na to, že žalovaná žádné důkazy v tomto směru nenavrhla, vycházel soud z tvrzení žalobkyně o nezaplacení dané dlužné částky.

7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsané smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky, přičemž nesplacená jistina po provedených platbách ze strany žalované činila 23 369,11 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postupně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr po posouzení její schopnosti finanční prostředky splácet s odbornou péčí. Žalobkyně v řízení netvrdila a neprokázala, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalované posuzována. Zejména není patrné, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalované, ale ani výdaje žalované, a to ani ty podstatné (zejména výdaje na bydlení). Z takto zjištěných skutečností si tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla s odbornou péčí učinit závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na uvedené tak soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Jelikož se žalobkyně k prvnímu jednání soudu nedostavila, nebylo možné ji ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit, aby rozhodné skutečnosti dotvrdila a prokázala. Toto poučení lze poskytnout pouze jednání přítomnému účastníkovi, jiným způsobem poučení poskytnout nelze. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalované finanční prostředky z neplatné smlouvy, čímž se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se a kdy výzva k úhradě dlužné částky zaslaná žalobkyní dostala do dispozice žalované, bylo třeba za doručení výzvy považovat až doručení žaloby. Žalované byla zanechána na trvalé adrese výzva k vyzvednutí zásilky obsahující mj. žalobu dne [datum], tohoto dne se tedy žalovaná mohla prokazatelně poprvé o dluhu dozvědět. Za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu 3 dnů, která s ohledem na ustanovení § 607 o. z. uplynula dne [datum]. Ode dne následujícího by tedy náležel žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela (výrok I. a II. tohoto rozsudku)

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť poměru úspěchu a neúspěchu účastníků byl v zásadě shodný (žalobkyně úspěšná z 53 % a žalovaná ze 47%), přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010 (výrok III. tohoto rozsudku).