18 C 184/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 349 743,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 307 671,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 307 671,17 Kč od [datum] do zaplacení a to ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 42 072,52 Kč s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky 327 596,30 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 349 743,69 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 072,52 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 58 746 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek k rukám zástupce žalobkyně 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 349 743,69 Kč s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky 327 596,30 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 349 743,69 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalované částku 330 000 Kč. Tuto měla žalovaná použít na refinancování úvěru ve výši 208 725 Kč, přičemž tyto prostředky žalobkyně zaslala přímo na příslušný úvěrový účet. Poskytnutou částku se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 13,49 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 6 600 Kč ve 120 měsíčních splátkách po 5 582 Kč a dále hradit pojištění ve výši 456 Kč měsíčně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr, a to jednak na základě tvrzených příjmů, které ověřovala. Konkrétně takto ověřila z výpisu z účtu žalobkyně, že žalovaná je zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o. s čistým měsíčním příjmem 24 000 Kč (resp. z výpisu vyplýval příjem ve výši 25 002 Kč měsíčně, disponibilní příjem určila žalobkyně ve výši 24 000 Kč). Dále žalobkyně vycházela z tvrzených výdajů ve výši 11 000 Kč (ve výši 5 000 Kč na bydlení a ve výši 6 000 Kč na ostatní výdaje), které poměřovala s normativními náklady na bydlení a výší životního minima. Žalovanou lustrovala též v databázích BRKI, NRKI, SOLUS. Z této lustrace žalobkyně zjistila, že žalovaná má jediný závazek se splátkami ve výši 3 577 Kč, přičemž úvěr byl žádán právě na refinancování tohoto závazku. Smlouva byla uzavřena elektronicky, prostřednictvím autorizačního kódu, který je zaslán prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které žalovaná zadala. Žalovaná po poskytnutí částky nehradila splátky počínaje měsícem listopadem 2022. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou ke dni [datum] úvěr zesplatnila. V řízení žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 327 596,30 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 195,48 Kč, dlužného úroku ve výši 15 083,91 Kč, dlužného pojistného ve výši 1 368 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč (po 500 Kč za pozdní úhrady splátek za prosinec 2022 a leden a únor 2023). Dále se žalobkyně domáhá úhrady úroku z prodlení.

2. Žalovaná uvedla, že si je dluhu vědoma, smlouvu skutečně podepsala, není však schopna ho v současné době uhradit. Před podpisem smlouvy dokládala příjem, asi výplatními páskami, její čistý měsíční příjem byl v té době 21 000 – 23 000 Kč měsíčně. Částka 25 000 Kč odpovídá jejímu hrubému příjmu. Nájem tehdy hradila ve výši 6 500 Kč, neví, zda ho žalobkyni dokládala. V současné době je na nemocenské s příjmem 18 000 – 19 000 Kč měsíčně, čeká ji operace obou kolen. V současné době je bez zaměstnání, neví, jak rychle po skončení pracovní neschopnosti nové zaměstnání najde, musí hradit nájem ve výši 15 000 Kč měsíčně. V předchozím zaměstnání, které měla též v době uzavření smlouvy o úvěru, byla zaměstnána na základě pracovní smlouvy na dobu určitou. Spolu s úvěrem hradila pojištění schopnosti splácet úvěr, po dobu nemocenské proto hradit úvěr neměla. Nemocenskou žalobkyni dokládala, každý měsíc jí zasílala ústřižky o nemocenské.

3. Žalobkyně vyjma shora uvedeného dále uvedla, že žalovaná skutečně požádala o prominutí splátek vzhledem ke zdravotnímu stavu. Žalobkyně žalovanou požádala, aby se obrátila na pojišťovnu, u níž bylo pojištění schopnosti splácet úvěr sjednáno. To žalovaná učinila a byla vyzvána, aby vždy předkládala aktuální potvrzení o pracovní neschopnosti, což však žalovaná neučinila. Nárok na výplatu pojistného z tohoto důvodu proto dán nebyl.

4. Soud věc projednal dne [datum] postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť žalovaná se k tomuto jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána.

5. Z provedených listinných důkazů a skutečností, které účastníci prohlásili za nesporné, učinil soud následující skutková zjištění: Dne [datum] sjednaly žalobkyně a žalovaná (ta svůj souhlas se smlouvou projevila zadáním SMS kódu, který jí byl zaslán) smlouvu, na základě které žalobkyně měla žalované poskytnout částku 330 000 Kč, a to na refinancování úvěru u žalobkyně ve výši 207 658 Kč. Žalovaná měla tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 600 Kč, s úrokem ve výši 13,49 % ročně v měsíčních splátkách a s pojistným ve výši 456 Kč v měsíčních splátkách po 5 582 Kč (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, ze smlouvy o úvěru ze [datum], č. l. 7 - 9, úvěrových podmínek č. l. 10 - 11, potvrzení o zaslání SMS č. l. 12, výpisu OR uloženého v elektronickém systému ISAS). Pojištění, za nějž bylo hrazeno shora uvedené pojistné, bylo sjednáno pro případy, kdy by žalovaná nebyla schopna splácet úvěr. V případě, že by žalovaná nebyla schopna úvěr splácet z důvodu pracovní neschopnosti, byla pro využití pojištění povinna doložit nejpozději 5 pracovních dnů před splatností té které splátky, že pracovní neschopnost trvá (zjištěno z rámcové pojistné smlouvy č. l. 54 - 62). Totožnost žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila z fotografie občanského průkazu (zjištěno z fotografie občanského průkazu č. l. 44, 45). Před uzavřením smlouvy žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o. s čistým měsíčním příjmem 24 000 Kč (ověřeno z výpisu z účtu), její měsíční výdaje jsou 11 000 Kč měsíčně (z toho 6 000 Kč na bydlení). Žalované proto zůstává každý měsíc 13 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v družstevním bytě a nemá žádné děti. Vývoj zadlužení žalované za poslední rok činil 32 926 Kč. Žalovaná měla jen jeden úvěr, a to u žalobkyně s celkovou výší nesplacené jistiny 207 658 Kč (zjištěno z výstupu ze systému žalobkyně č. l. 16, 18, 25, 24). Ze systému CNCB žalobkyně k žalované zjistila, že žalovaná má jeden existující úvěr, který splácela částkou 3 290 Kč, zbývalo uhradit 207 658 Kč. Úvěr byl poskytnut [datum]. Dříve měla úvěr, který byl předčasně ukončen (není zřejmé, zda pro předčasné splacení nebo neplacení), a to z [datum] na částku 60 000 Kč. Dne [datum] žalovaná požádala o úvěr ve výši 334 253 Kč, žádost byla odmítnuta. Dne [datum] žalovaná požádala o kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 5 000 Kč, přičemž i tato žádost byla odmítnuta (zjištěno z lustrace v systému CNCB č. l. 20 - 21). Žalobkyně měla k dispozici též výpis z účtu žalované za období od [datum] do [datum], z nějž vyplývá, že žalovaná měla v měsíci březnu 2022 příjem ze zaměstnání 23 391 Kč, v měsíci dubnu 25 416 Kč, v měsíci květnu 26 201 Kč. Dále si na běžný účet zasílala postupně částky ze spořicího účtu. Hrazeny byly splátky půjčky ve výši 1 503 Kč v měsíci březnu, dále předčasné splacení půjčky v částce 57 622 Kč dne [datum], obě částky s poznámkou pro žalovanou„ zuby“, téhož dne byla čerpána půjčka ve výši 208 725 Kč a rovněž téhož dne odeslána částka 150 000 Kč na její spořicí účet. V měsíci dubnu bylo uhrazeno 3 290 Kč na půjčku. Disponibilní zůstatek ke konci výpisu činil 324 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu žalované, uloženo v systému ISAS). Dále měla žalobkyně k dispozici výpis ze spořicího účtu žalované za období od [datum] do [datum], kdy konečný zůstatek na tomto účtu činil 140 Kč, přestože na tento účet byla připsána dne [datum] částka 150 000 Kč. Z obou výpisů tak vyplývá, že žalovaná své výdaje hradila z částek postupně přeposílaných ze spořicího účtu na účet běžný. Žalovaná tak zjevně nebyla schopna vyjít pouze z příjmů získaných z pracovní činnosti, výdaje (zjevně přesahující částku 11 000 Kč) naopak významně hradila i z peněz uložených na spořicím účtu, které pocházely z úvěru, a to nejpozději od [datum] (zjištěno z výpisu ze spořicího účtu žalované, uloženo v systému ISAS). Částku 330 000 Kč zaslala žalobkyně na účet žalované (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků a z potvrzení o vyplacení úvěru č. l. 14). Žalovaná uhradila celkem 22 328,83 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře č. l. 15). Od [datum] byla žalovaná v pracovní neschopnosti, což žalobkyni doložila (zjištěno z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. l. 53). Pro nehrazení splátek byl úvěr dne [datum] žalobkyní zesplatněn, přičemž žalobkyně požadovala úhradu dluhu do 10 dnů (zjištěno z dopisu z [datum], č. l. 22, 23). Dopis byl žalované odeslán dne [datum] (zjištěno z podacího archu č. l. 26, 27), uložen k vyzvednutí byl [datum] (zjištěno z trackingu zásilky č. l. 46). Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu (zjištěno z předžalobní upomínky č. l. 28, 29). Dopis byl žalované odeslán [datum] (zjištěno z informace o zásilce č. l. 30, 31).

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] sjednaly žalobkyně a žalovaná smlouvu, na základě které žalobkyně měla žalované poskytnout částku 330 000 Kč, a to na refinancování úvěru u žalobkyně ve výši 207 658 Kč. Žalovaná měla tuto částku vrátit v měsíčních splátkách po 5 582 Kč. Pojištění, za nějž bylo hrazeno pojistné, bylo sjednáno pro případy, kdy by žalovaná nebyla schopna splácet úvěr. Smlouva byla sjednána elektronicky, žalovaná svůj souhlas se smlouvou projevila zadáním SMS kódu, který jí za tímto účelem byl žalobkyní zaslán, do internetového formuláře. Před sjednáním smlouvy žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o. s čistým měsíčním příjmem 24 000 Kč, její měsíční výdaje jsou 11 000 Kč měsíčně (z toho 6 000 Kč na bydlení). Ze systému CNCB žalobkyně k žalované zjistila, že žalovaná má jeden existující úvěr, který splácela částkou 3 290 Kč, zbývalo uhradit 207 658 Kč. Úvěr byl poskytnut [datum]. Dříve měla úvěr, který byl předčasně ukončen (není zřejmé, zda pro předčasné splacení nebo neplacení), a to z [datum] na částku 60 000 Kč. Dne [datum] žalovaná požádala o úvěr ve výši 334 253 Kč, žádost byla odmítnuta. Dne [datum] žalovaná požádala o kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 5 000 Kč, přičemž i tato žádost byla odmítnuta. Žalobkyně měla k dispozici též výpis z běžného účtu žalované a ze spořicího účtu, ze kterých vyplývalo, že žalovaná měla měsíčně vyšší výdaje, než uváděla, které hradila z plateb přeposlaných ze spořicího účtu a z příjmu ze zaměstnání. Tímto způsobem dokázala žalovaná za období od [datum] do [datum] vyčerpat částku 150 000 Kč z poskytnutého úvěru vyplaceného dne [datum]. Reakcí na to byla žádost o nový úvěr dne [datum] u žalobkyně, který byl žalobkyni vyplacen ve výši 330 000 Kč na její účet. Žalovaná uhradila z poskytnuté částky celkem 22 328,83 Kč. Od [datum] byla žalovaná v pracovní neschopnosti, což žalobkyni doložila. Vzhledem k tomu, že žalovaná nadále splátky nehradila, byl úvěr dne [datum] žalobkyní zesplatněn, přičemž žalobkyně požadovala úhradu dluhu do 10 dnů. Dopis byl žalované odeslán dne [datum], uložen k vyzvednutí byl [datum]. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu. Dopis byl žalované odeslán [datum].

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované částku ve výši 330 000 Kč. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně ověřila příjem žalované, a to z výpisu z účtu žalované za období posledních třech měsíců. Výdaje žalované a její celková majetková situace byla také žalobkyní z výpisu z účtu ověřována, žalobkyně dále zjišťovala údaje o žalované z databáze CNCB. Žalobkyně tak správně nevycházela jen z údajů uvedených samotnou žalovanou, ale též z údajů zjištěných z jiných zdrojů, tyto údaje však nedostatečně vyhodnotila. Žalovaná měla v době poskytnutí úvěru pouze jeden úvěr, který splácela. Vzhledem k tomu, že žalovaná žádala o poskytnutí úvěru pro refinancování tohoto původního úvěru, poskytnutí nového úvěru by nevedlo ke zvýšení zatížení žalované a předchozí úvěr sám o sobě důvodem pro závěr o špatné finanční situaci žalované není. Je však třeba se zabývat důvody, proč má být úvěr refinancován. Z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že za období necelých třech měsíců, za něž je výpis vyhotoven, měla žalovaná nejdříve úvěr, který označovala poznámkou„ zuby“ (což mělo samo o sobě vést žalobkyni k tomu, aby ověřovala, přinejmenším dotazem na žalovanou, zda nemá žalovaná zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem). Tento byl předčasně splacen, téhož dne však žalovaná čerpala úvěr ve výši cca 208 000 Kč, o jehož refinancování o necelé tři měsíce později žádala. Žalovaná si z poskytnuté částky 208 000 Kč zaslala na spořicí účet částku 150 000 Kč, i přesto za necelé tři měsíce měla na spořicím účtu zůstatek 140 Kč, veškeré prostředky tedy spotřebovala. Bez povšimnutí žalobkyně nemohla ponechat ani fakt, že žalovaná žádala necelý týden před uzavřením smlouvy o úvěr v přibližně shodné výši, který jí však nebyl poskytnut. Na základě těchto skutečností tak nebylo možno uzavřít, že by žalovaná byla schopna splácet úvěr.

17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, přičemž k neplatnosti smlouvy soud přihlíží podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 22 328,83 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat rozdíl mezi vyplacenou částkou a již vrácenou (330 000 Kč – 22 328,83 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalovaná byla povinna dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu vrátit poté, co ji věřitel k tomu vyzval. V daném případě bylo prokázáno dojití výzvy žalované dne [datum] (zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí, čímž se dostala do dispozice žalované, která se mohla s jejím obsahem seznámit) k úhradě dluhu. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalované uhrazen do 10 dnů od odeslání výzvy, tj. do [datum]. Od následujícího dne, tj. od [datum], je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 15 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Při určení lhůty k plnění soud přihlédl k majetkové situaci žalované, která je v současné době v pracovní neschopnosti a je bez zaměstnání, a dále k výši částky, jejíž úhrada byla žalované tímto rozhodnutím uložena. Vzhledem k uvedenému soud dospěl k závěru, že výše splátek 6 000 Kč je přiměřená osobním a majetkovým poměrům žalované, aniž by zároveň došlo k tomu, že se žalobkyni plnění nedostane v přiměřené době. Zároveň soud určil, že pokud žalovaná neuhradí jedinou splátku včas, výhodu splátek ztratí. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému (výrok I. a II. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, přiznal poměrnou náhradu jí vynaložených nákladů. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 488 Kč a z nákladů spojených se zastoupením žalobkyně. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě 333 159,78 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“) částku 9 660 Kč (§ 7 AT). Soud přiznal žalobkyni náhradu odměny za tyto úkony právní služby převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), žaloba (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání soudu dne [datum] v délce 58 min. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), vyjádření ze [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a účast na jednání soudu dne [datum] v délce 20 min. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT). Soud naopak žalobkyni nepřiznal náhradu odměny za vyjádření ze dne [datum], neboť žalobkyně nebyla vyzvána k doplnění tvrzení, ale pouze byla informována, že na jednání, na nějž je předvolávána, bude k jejich doplnění vyzvána, přičemž i z formulace samotné výzvy je zřejmé, že dřívější vyjádření po žalobkyni nebylo požadováno. Nadto veškeré rozhodné skutečnosti mohla a měla žalobkyně tvrdit přímo v žalobě. Tento úkon tak soud neshledal účelným. Ke každému ze shora uvedených úkonů, které soud účelnými shledal, náleží žalobkyni též náhrada hotových výdajů po 300 Kč. Žalobkyni dále náleží cestovné a náhrada za ztrátu času v souvislosti s účastí na jednání soudu. Pokud jde o jednání soudu dne [datum], zde žalobkyni náleží náhrada za pohonné hmoty při 71 km jízdy, kombinované spotřebě 10,1 l /100 km a vyhláškové ceně automobilového benzinu 95 oktanů 41,20 Kč (§ 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění účinném ke dni jednání). Dále náleží žalobkyni náhrada za opotřebení vozidla ve výši 5,20 Kč/km (§ 1 písm. b) téže vyhlášky), celkem tedy jízdné ve výši 665 Kč. Za celkem 3 půlhodiny strávené na cestě k soudu a zpět náleží žalobkyni náhrada za ztrátu času ve výši 300 Kč (§ 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 AT). Pokud jde o jednání soudu dne [datum], zde žalobkyni náleží náhrada za pohonné hmoty při 71 km jízdy (kdy soud může přihlížet pouze ke vzdálenosti sídla zástupce žalobkyně od sídla soudu, nikoliv k větší vzdálenosti substitučního zástupce), kombinované spotřebě 4,6 l /100 km a vyhláškové ceně nafty 34,40 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění účinném ke dni jednání). Dále náleží žalobkyni náhrada za opotřebení vozidla ve výši 5,20 Kč/km (§ 1 písm. b) téže vyhlášky), celkem tedy druhé jízdné ve výši 482 Kč. Za celkem 2 půlhodiny strávené na cestě k soudu a zpět náleží i zde žalobkyni náhrada za ztrátu času, a to ve výši 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 AT). Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, soud přiznal žalobkyni též náhradu této daně ve výši 12 895 Kč Celkem tak výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 91 790 Kč. Z této částky soud žalobkyni přiznal její poměrnou část. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 82 %, žalovaná co do 18 %. Žalobkyni proto náleží náhrada poměrné části účelně vynaložených nákladů ve výši 64 %, tedy ve výši 58 746 Kč. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Jejich náhradu určil soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Pokud jde o lhůtu k plnění, i zde soud s přihlédnutím k osobní a majetkové situaci žalované a výši nákladů řízení, ale též přiznané částky jako celku, určil, že žalovaná je oprávněna náhradu nákladů řízení hradit ve splátkách. Jejich výši soud určil částkou 1 000 Kč, která není pro žalovanou spolu se splátkami ve výši 6 000 Kč, jejichž úhradu soud žalované uložil výrokem I. tohoto rozsudku, likvidační, žalobkyni se však zároveň dostane úhrady této částky včas (výrok III. tohoto rozsudku).