18 C 198/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavlíny Černé a přísedících Miloslavy Blažkové a Evy Fialové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 4 475 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 475 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 475 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 119 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 4 475 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 475 Kč od [datum] do zaplacení, s odůvodněním, že žalobkyně odvedla za žalovaného na zdravotním pojištění celkem částku 4 475 Kč, když žalovaný od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] přestal chodit do práce, aniž by pracovní poměr zákonným způsobem ukončil, či aniž by žalobkyni uvědomil o legitimních důvodech své absence či aniž by prokázal existenci zákonné překážky v práci. Žalovaný je z tohoto důvodu povinen odvádět si toto pojištění za dané období sám na svůj účet. Z uvedeného důvodu žalobkyně ukončila se žalovaným pracovní poměr na základě zrušení pracovního poměru ve zkušební době v souladu s § 66 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván předžalobní výzvou. Žalovaný však dosud na svůj dluh neuhradil ničeho a ve věci se nijak nevyjádřil.

2. Soud věc za postupu podle 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval).

3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalobkyně s žalovaným podepsali dne [datum] pracovní smlouvu na dobu neurčitou se zkušební dobou tří měsíců. Druh sjednané práce byl kompletář. Žalovanému bylo zasláno oznámení o zrušení pracovní poměr ve zkušební době ze dne [datum]. Zásilka byla povinnému zaslána doporučeně do vlastních rukou dne [datum] s tím, že dne [datum] byla uložena a připravena k vyzvednutí, neboť nebyl adresát zastižen. Následně byla zásilka jako nevyzvednutá zaslána zpět žalobkyni. Žalovanému byla vystavena výplatní páska za měsíc květen 2021, dle které měl žalovaný 120 neomluvených hodin v práci a byl mu vyúčtován podíl na zdravotním pojištění ve výši 2 052 Kč, za měsíc červen 2021 měl žalovaný 117,83 neomluvených hodin v práci a byl mu vyúčtován podíl na zdravotním pojištění ve výši 1 847 Kč. Žalovaný byl tento měsíc zároveň po dobu 10 hodin příjemcem dávek nemocenského pojištění, náhrada mzdy z tohoto titulu tak činila 1 146 Kč. Žalovanému byla vystavena výplatní páska za měsíc červenec 2021, dle které měl žalovaný 108 neomluvených hodin v práci a byl mu vyúčtován podíl na zdravotním pojištění ve výši 1 722 Kč. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky 4 475 Kč do [datum]. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne [datum]. Naposledy byl žalovaný vyzýván zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil, ani z obsahu spisu a listin v něm obsažených nijak nevyplynulo, že by danou částku žalovaný uhradil.

5. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., zákona České národní rady o pojistném na veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojistném na veřejném zdravotním pojištění“), výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období. Dle odst. 2 téhož ustanovení je výši pojistného jeho plátce povinen si sám vypočítat. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

6. Dle § 3 odst. 1 zákona o pojistném na veřejném zdravotním pojištění je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance. Dle odst. 4 téhož ustanovení pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Dle odst. 6 téhož ustanovení je minimálním vyměřovacím základem minimální mzda. Dle odst. 9 písm. c) téhož ustanovení minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud se zaměstnanec stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c). Dle odst. 10 téhož ustanovení pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.

7. Dle § 5 odst. 1 zákona o pojistném na veřejném zdravotním pojištění zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance. Dle odst. 2 téhož ustanovení pojistné podle odstavce 1 se platí za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.

8. Dle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o veřejném zdravotním pojištění“), je pojištěnec plátcem pojistného, pokud je zaměstnancem; za zaměstnance se pro účely zdravotního pojištění považuje fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu.

9. Dle § 7 odst. 1 písm. i) zákona o veřejném zdravotním pojištění je stát plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za tyto pojištěnce: osoby uvedené v § 5 písm. c), které jsou příjemci dávek nemocenského pojištění.

10. Dle § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

11. Dle § 2910 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

12. Soud uzavřel, že v řízení bylo provedenými listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný byl v rozhodné době zaměstnán na základě pracovní smlouvy u žalobkyně. Žalovaný však do práce v souladu s pracovní smlouvou nedocházel a neuvedl ani důvod své nepřítomnosti na pracovišti. Žalobkyně tak jeho absenci posuzovala jako neomluvenou nepřítomnost v práci. Vzhledem k tomu, že se žalovaným byla sjednána zkušební doba tří měsíců, pracovní poměr se žalovaným byl žalobkyní v této zkušební době zrušen. Vzhledem k neomluvené absenci žalovaného v práci klesl jeho vyměřovací základ pro odvod pojistného pod úroveň minimální mzdy, čímž žalovanému vznikla povinnost doplatit žalobkyni minimální zdravotní pojistné ve výši 4 475 Kč, a to za květen, červen a červenec 2021, která za něj tuto částku uhradila. Žalobkyně má tak vůči žalovanému nárok na uhrazení této částky z titulu náhrady škody dle § 2910 o. z. Soud tak shledal nárok žalobkyně za zcela důvodný. Splatnost pohledávky z titulu náhrady škody nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Dne [datum] byla žalovanému zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující výzvu žalobkyně k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum]. Z hmotněprávního hlediska se tohoto dne zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, neboť se uvedeného dne mohl žalovaný s obsahem zásilky seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016). Žalobkyni tak náleží od [datum] též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 475 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 000 Kč za výzvu k plnění a z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 819 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).