18 C 199/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 30 430 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 763 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 763 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 5 944 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 707 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 944 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 5 723 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 707 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 707 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 5 723 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 707 Kč; jistina a poplatek byly splatné ke dni [datum]. Před poskytnutím úvěru si žalobkyně vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný však smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], kde žalovaný vyplnil formulář„ žádost o poskytnutí zápůjčky“, kde zadal své osobní údaje. Žalovaný odsouhlasil znění Smlouvy o zápůjčce a seznámil se s Všeobecnými obchodními podmínkami. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky. Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni na jistině a poplatku částku ve výši 24 707 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně dále nárokuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od [datum] do dne vyhotovení žaloby, tj. [datum], ve výši 6 960 Kč. Tato částka však byla ponížena o částečnou úhradu žalovaného, a proto je požadována smluvní pokuta ve výši 5 723 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně dne [datum] vygenerovala smlouvu o zápůjčce, v níž je na místě podpisu žalovaného uvedeno jméno, datum, čas a PIN kód [číslo]. Žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 700 Kč. Dodatkem vygenerovaným dne [datum] měla být zápůjčka navýšena celkem na 20 000 Kč s tím, že poplatek za zápůjčku činil 4 707 Kč. Rovněž u dodatku je na místě podpisu žalovaného uveden pouze PIN kód [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky. Jistinu a poplatek měl žalobkyni splatit do [datum]. Pro případ prodlení byla v článku 2.3. smlouvy o zápůjčce upravena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den z prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Z téhož článku vyplývá i nárok žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se splacením zápůjčky. Žalovaný na účet žalobkyně zaslal dne [datum] částku ve výši 1 Kč. Žalobkyně postupnými platbami vyplatila žalovanému na jeho účet celkem 20 000 Kč (dne [datum] částkou 13 700 Kč, dne [datum] částkou 2 000 Kč a dne [datum] částkou 4 300 Kč). /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 7 – 8 spisu, dodatek ke smlouvě o úvěru na č. l. 9 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 17 - 20 spisu, výpisy z účtu na č. l. 10 – 11 spisu a sdělení banky na č. l. 28 – 29 spisu/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu. Žalobkyně předala k odeslání dne [datum] předžalobní výzvu, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 3 dnů. Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne [datum] /viz upomínky na č. l. 14 spisu, opakované výzvy k úhradě na č. l. 15 - 16 spisu, výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 12 spisu, podací lístek na č. l. 13 spisu a výpis ze sledování zásilek na č. l. 34 spisu/.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil 1 237 Kč (plynoucí z tvrzení žalobkyně, že o tuto částečnou platbu byl ponížen žalovaný nárok na smluvní pokutu). V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný projevil vůli být vázán smlouvou s předloženým obsahem. Toto nelze uzavřít pouze z odeslané platby ve výši 1 Kč dne [datum], když smlouva měla být sjednávána až dne [datum], resp. dodatek dne [datum]. Rovněž nebylo prokázáno, ž došlo k odeslání [příjmení] kódu žalovanému a že ten jej použil k podpisu. Nebylo prokázáno, jak žalobkyně zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného před tvrzeným sjednáváním smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, a proto jí nebylo možné poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil, že by na dluh hradil více, než tvrdila žalobkyně, popř. že by zanikl z jiného důvodu.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně sice chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem, na základě níž přenechala žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč a žalovanému měla vzniknout povinnost zapůjčené peněžní prostředky spolu se smluvním poplatkem vrátit, smlouva však nebyla platně sjednána. V řízení předně nebyl prokázán projev vůle žalovaného být takovou smlouvou vázán. Nebylo tak vůbec prokázáno uzavření smlouvy. Nadto soud dodává, že i kdyby projev vůle žalovaného uzavřít danou smlouvu včetně dodatku prokázán byl, nebylo prokázáno, že žalobkyně poskytla finanční prostředky poté, co zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného. V takovém případě je smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť platnost smlouvy z uvedeného důvodu je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK/. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z.

17. Žalovaný je tak povinen žalobkyni toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalovaný je povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 20 000 Kč ponížené o částečnou platbu ve výši 1 237 Kč, tj. částku 18 763 Kč, o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne [datum], kdy byla zásilka žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016 Žalobkyně ve výzvě poskytla žalovanému lhůtu k vrácení dluhu v délce 3 dnů. Lhůta uplynula [datum] (dle § 607 o. z.), od následujícího dne, tedy od [datum], je žalovaný v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch obou účastníků byl srovnatelný. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).