18 C 204/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o částku 47 470,48 Kč s příslušenstvím I. Řízení se zastavuje pro uložení povinnosti zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 100 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaný částkou 645,37 Kč, pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaný částkou 3 Kč, pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaný částkou 18,49 Kč, pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaný částkou 12,33 Kč, pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 109,68 Kč od , datum, do , datum, a pro smluvní pokutu ve výši 1 647,6 Kč.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 35 340,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 470,96 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 870 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplatit společně a nerozdílně částku ve výši 5 638,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 638,72 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 4 843,2 Kč, zamítá.IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů společně a nerozdílně částku ve výši 10 086,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení dlužného nájmu ve výši 9 109 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 100 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaným na částku ve výši 645,37 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaným na částku ve výši 3 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaným na částku ve výši 18,49 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaným na částku ve výši 12,33 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 109,68 Kč od , datum, do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení nedoplatku za služby spojené s užíváním bytu ve výši 31 870 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částka 31 870 Kč od , datum, do zaplacení a částky ve výši 6 490,8 Kč z titulu neuhrazených smluvních pokut vyčíslených ke dni , datum, . Své nároky žalobkyně odvozovala od toho, že se žalovanými, jako podnájemci, uzavřela dne , datum, v postavení nájemce smlouvu o podnájmu bytu. Po korekci původně uvedených údajů požadovala žalobkyně dlužné nájemné za měsíc únor ve výši 1 000 Kč, za měsíc březen ve výši 15 100 Kč, za měsíc duben ve výši 100 Kč a za období od , datum, do , datum, poměrnou část výši 3 409,68 Kč. Oproti tomuto započetla peněžitou jistotu ve výši 10 500 Kč, která byla složena ze strany žalovaných. Za dlužný nájem tak celkem požadovala částku ve výši 9 109,68 Kč. V souvislosti s podnájmem žalovaní uhradili dne , datum, v hotovosti částku ve výši 25 600 Kč (včetně jistoty ve výši 10 500 Kč) a bankovními převody dne , datum, částku ve výši 15 000 Kč a dne , datum, částku ve výši 14 100 Kč. Lednová platba představovala nájemné za měsíc leden, únorová platba dle žalobkyně představovala úhradu za měsíc duben, což žalobkyně dovozovala ze znění čl. 2.6 nájemní smlouvy a březnová úhrada byla žalobkyní vztažena k nájmu za měsíc únor, a to z důvodu započtení na nejdříve splatný závazek žalovaných. Zákonné úroky, které byly kapitalizovány, představovaly souhrn úroků z prodlení z neuhrazených plateb nájemného za jednotlivé kalendářní měsíce, když vyčíslení požadovaných úroků bylo provedeno k datu , datum, , tj. ke dni kdy byla se žalovanými uzavřena dohoda o uznání dluhu. Touto dohodou žalovaní uznali svůj dluh vůči žalobkyni a zavázali se jej uhradit. Pohledávka z titulu nedoplatku služeb spojených s užíváním bytu v období od , datum, do , datum, byla stanovena tak, že faktura vystavená za odebranou elektrickou energii, vodu a teplo byla vyúčtována celkem na částku ve výši 50 270 Kč, od níž byly odečteny žalovanými uhrazené zálohy ve výši 13 800 Kč a dále částka ve výši 4 600 Kč zahrnutá v dohodě o uznání dluhu. Za spotřebovanou elektřinu byla žalovaným vyúčtována částka 8 553,97 Kč, jíž žalobkyně stanovila tak, že počáteční stav odebraného množství ve vysokém tarifu byl 344 kWh a konečný stav byl 1 437 kWh, tj. rozdíl 1 093 kWH s tím, že cena za jednu kWh byla 3,75 Kč. Stav odebraného množství nízkého tarifu byl 870 kWh a konečný stav byl 1 477 kWh, tj. rozdíl byl 607 kWh s tím, že cena za jednu kWh byla 2,17 Kč. Dále byla připočítána hrazená položka nezávislá na množství ve výši 413,36 Kč měsíčně. Dané částky byly navýšeny o příslušnou daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Za spotřebovanou a vyprodukovanou pitnou a odpadní vodu byla žalovaným k úhradě vyúčtována částka ve výši 4 702,08 Kč. Tu žalobkyně stanovila tak, že počáteční stav vodoměru byl 19,063 m3 vody a konečný stav byl 83,83 m3 vody, což představuje spotřebu v rozsahu 64,767 m3. Žalovaným tedy byla vyúčtována spotřebovaná pitná voda (vodné) a k tomu stejné množství vyprodukované odpadní vody (stočné) Jednotková cena za m3 byla stanovena ve výši 33 Kč, když žalobkyně vycházela z nákladů na odpadní vodu, která byla nižší než cena za spotřebu pitné vody (40 Kč za m3). Výsledná částka byla navýšena o daň z přidané hodnoty ve výši 10 %. Za topení, resp. spotřebovanou elektřinu k topení, byla žalovaným vyúčtována částka ve výši 37 014,02 Kč. Ta byla stanovena tak, že za období od , datum, do , datum, činila spotřeba tepla v jednotlivých bytech celkem , hodnota, kWh. Za toto žalobkyně uhradila celkem částku ve výši 255 397,57 Kč. Žalovaní se na spotřebě podíleli v rozsahu odebraného množství 6 905,6 kWh, když počáteční stav měřidla byl 8 252,6 kWh a jeho konečný stav byl 15 158,2 m3. Cena za 1 kWh protopené energie tedy byla stanovena přepočtem z celkové spotřeby ve vztahu k celkovému vyúčtování, když jednotková cena byla stanovena na částku ve výši 5,36 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Požadovanou smluvní pokutu žalobkyně vyúčtovala k datu , datum, , a to z neuhrazených dlužných nájmů, případně z neuhrazené části nájmu tak, že za měsíc únor byl dluh 1 000 Kč a pokuta ve výši 0,4 % denně za období od , datum, do , datum, představovala částku 416 Kč. Za měsíc březen byl dluh ve výši 15 100 Kč a pokuta za období od , datum, do , datum, činila částku 4 409,2 Kč. Za měsíc duben byl dluh 100 Kč a pokuta za období od , datum, do , datum, činila 18 Kč. Smluvní pokuta byla žalovanými rovněž uznána v dohodě o uznání dluhu, a to v souhrnné částce ve výši 7 456,4 Kč, následně jí však žalobkyně pro řízení specifikovala v uvedeném rozsahu. Žalobkyně žalovaným zaslala v měsíci srpnu vyúčtování služeb, a to poštou i prostřednictvím e-mailové zprávy. Dne , datum, zaslala každému ze žalovaných oznámení o nedoplatku. To však zaslala ještě následně znovu, jelikož v původním vyúčtování nebylo zohledněno započtení zálohy ve výši 4 600 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaným zaslána předžalobní výzva. Žalovaní však ničeho dalšího ve prospěch žalobkyně neuhradili.

2. Žalovaní se ve věci nevyjádřili.

3. Žalobkyně vzala podáním, doručeným soudu dne , datum, , tj. poté, co již bylo ve věci zahájeno jednání, částečně žalobu zpět co do povinnosti žalovaných uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 100 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaný částkou 645,37 Kč, dále pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaný částkou 3 Kč, dále pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaný částkou 18,49 Kč, dále pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaný částkou 12,33 Kč, dále pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 109,68 Kč od , datum, do , datum, a v poslední řadě pro část smluvní pokuty ve výši 1 647,6 Kč. Jelikož byl návrh v příslušné části vzat zpět až poté, kdy bylo soudem již ve věci jednáno, byl návrh zaslán k vyjádření žalovaným, avšak tito neprojevili nesouhlas se zastavením řízení v této části, a tak soud částečnému zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), výrokem I. tohoto rozsudku co do této části zastavil.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaných, když tito se k jednání soudu nedostavili bez řádné a včasné omluvy, ač byli k jednání předvoláni.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

6. Žalobkyně, jako nájemce, a žalovaní, jako podnájemci, uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnájmu, jejímž předmětem byl podnájem bytu č. , hodnota, , který se nacházel ve 2. nadzemním podlaží stavby č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku č. p. , Anonymizováno, /1 v obci a katastrálním území , adresa, . Žalobkyně měla příslušný objekt, kde se nacházel uvedený byt, pronajatý od spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . Žalovaní se zavázali hradit nájemné ve výši 10 500 Kč měsíčně a na zálohy na energie a další služby částku ve výši 4 600 Kč měsíčně. Nájemné a zálohy se žalovaní zavázali hradit do 25. dne kalendářního měsíce předem. Pro případ prodlení s platbami byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,4 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaní se zavázali při podpisu smlouvy složit jistotu ve výši 10 500 Kč. Podnájem byl sjednán na dobu určitou, a to do konce kalendářního měsíce, který následoval po uzavření smlouvy. Byla sjednána možnost prolongace. Smlouva neobsahuje způsob vyúčtování záloh a odebraných služeb. Žalovaní při podpisu smlouvy složili jistotu, která byla následně vložena spolu s uhrazeným nájmem na bankovní účet/viz smlouva o podnájmu na č. l. 8 – 10, potvrzení o vkladu v hotovosti na č. l. 65 spisu/. Žalobkyně se se žalovanými dohodla na termínu převzetí a předání bytu na základě předtím učiněného odstoupení od smlouvy o podnájmu z důvodu neplnění platebních povinností žalovaných, a to ke dni , datum, . Žalovaní současně uznali písemně svůj dluh k žalobkyni co do důvodu a výše tak, že dluh na nájemném činil za leden částku 15 100 Kč, za únor částku 100 Kč, za březen částku 1 000 Kč, za duben částku 15 100 Kč a za období od 3. 5. do , datum, z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 3 409,68 Kč. Dále byly uznány neuhrazené smluvní pokuty ve výši 7 456,4 Kč, a to za prodlení s úhradou lednového nájmu ve výši 6 281,6 Kč, za prodlení s úhradou únorového nájmu ve výši 29,2 Kč, za prodlení s úhradou březnového nájmu ve výši 180 Kč a za prodlení s úhradou dubnového nájmu ve výši 845,6 Kč. Na zákonných úrocích z prodlení byla uznána částka ve výši 766,07 Kč. Celková výše dluhu tedy dle uznání dluhu měla představovat částku ve výši 42 932,15 Kč, když tato nezahrnovala případný dluh na zálohách za služby /viz dohoda o stanovení termínu k předání a převzetí bytu a o uznání dluhu na č. l. 11 – 12 spisu/. Žalobkyně následně vyúčtovala fakturou č. FV-4/2023, vystavenou dne , datum, , žalovaným za spotřebované energie nedoplatek ve výši 36 470 Kč, a to za období od , datum, do , datum, za vodu ve výši 4 702,08 Kč, za elektřinu ve výši 8 553,97 Kč, za topení ve výši 37 014,02 Kč. Ve vyúčtování zohlednila uhrazené zálohy ve výši 13 800 Kč /faktura – daňový doklad č. FV-4/2023 na č. l. 13 spisu/. Žalobkyně žalovaným zaslala oznámení o nedoplatku ve výši 37 570 Kč, a to každému dopisem ze dne , datum, . Tato oznámení byla žalovaným odeslána dne , datum, /viz oznámení o nedoplatku ze dne , datum, včetně vyúčtování na č. l. 66 a 67, podací stvrzenka na č. l. 68 spisu/. Při převzetí bytu dne , datum, byl zaznamenán stav měřidel u bytu č. , hodnota, : stav elektroměru 344, stav plynoměru 82526, stav vodoměru 19/063. Při předání bytu dne , datum, byl zaznamenán stav měřidel u bytu č. , hodnota, : stav elektroměru T1 - 1437, T2 – 1477, stav plynoměru 15158,2, stav vodoměru 83,839 /viz předávací protokol ze dne , datum, na č. l. 62, předávací protokol ze dne , datum, na č. l. 69 spisu/. Žalobkyni byla na vodném a stočném ze strany subjektu , právnická osoba, vyúčtována za období , datum, – , datum, částka ve výši 37 593 Kč. Tuto částku žalobkyně dne , datum, uhradila /viz faktura č. FV-2/2023 na č. l. 70, potvrzení o platbě ze dne , datum, na č. l. 100 spisu/. , právnická osoba, byla na odběrném místě , adresa, v období měsíce ledna až měsíce května účtována za metr3 spotřebované vody částka 40 Kč /viz faktury - daňové doklady - vyúčtování pitná voda na č. l. 71 – 79 spisu/. Za metr3 odpadní vody byla účtována částka 33 Kč /viz faktury - daňové doklady - vyúčtování odpadní voda na č. l. 80 – 85, č. l. 91 – 92 spisu/. Co se týká elektřiny spotřebované žalovanými, tak v bytě č. , hodnota, byl dle odečtu zákazníka konečný stav elektroměru k , datum, u T1 – 341 kWh a u T2 – 860 kWh. Tento stav odpovídal dle odhadu distributora i období od , datum, . Cena 1 kWh elektřiny ve vysokém tarifu (T1) byla 3,75 Kč bez DPH a cena 1 kWh v nízkém tarifu byla ve výši 2,17 Kč bez DPH. Za položky nezávislé na množství byla účtována částka 413,36 Kč bez DPH /viz vyúčtování za elektřinu č. , hodnota, na č. l. 87 – 90 spisu/. Za společnou spotřebu elektřiny v domě byla ze strany příslušného dodavatele vyúčtovány odběrateli , právnická osoba, za období od , datum, do , datum, celkové náklady ve výši 400 969,11 Kč /viz vyúčtování za elektřinu č. , hodnota, na č. l. 107 – 109 spisu/. Žalobkyni byla za spotřebu elektroenergie ze strany subjektu , právnická osoba, vyúčtována za období , datum, – , datum, částka ve výši 399 601 Kč. K tomuto vyúčtování byl pak následně vystaven dne , datum, dobropis o vyřízení reklamace na částku ve výši 4 111 Kč. Žalobkyně uhradila částku ve výši 395 490 Kč, když z této částky představovaly náklady na vytápění bytových jednotek celkem částku ve výši 255 397,57 Kč /viz faktura č. FV-1/2023 na č. l. 86, dobropis č. DV-1/2023 na č. l. 94, potvrzení o platbě ze dne , datum, na č. l. 93 spisu/. Celková spotřeba tepla v jednotlivých bytových jednotkách byla za období od , datum, do , datum, v rozsahu 47 648,8 kWh /viz zúčtování služeb k bytům 1 – 9 na č. l. 122 – 136 spisu/. Spotřeba v bytu č. , hodnota, byla v období od , datum, do , datum, celkem , hodnota, kWh /viz zúčtování služeb k bytu č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, na č. l. 135 spisu/. Žalobkyně přistoupila k tomu, že žalovaným vystavila opakované vyúčtování, které doplnila o rozsah spotřeby jednotlivých komodit (voda celková spotřeba 65 m3, elektřina spotřeba vysoký tarif 1 043 kWh, nízký tarif 607 kWh, topení 6 905,6 kWh), které žalovaným odeslala dne , datum, . Žalobkyně dále odečetla zálohy ve výši 18 400 Kč /viz opětovné oznámení o nedoplatku ze dne , datum, na č. l. 96 – 98, podací stvrzenka na č. l. 99 spisu/. Dne , datum, byla zaúčtována částka ve výši 25 600 Kč, která byla vložena v hotovosti na účet č. , č. účtu, . Na shodný účet byla dne , datum, provedena platba ve výši 15 000 Kč s uvedením zprávy ,,nájemné“ a dále byla provedena platba dne , datum, ve výši 14 100 Kč /viz potvrzení o platbě ze dne , datum, na č. l. 63, potvrzení o platbě ze dne , datum, na č. l. 64, potvrzení o vkladu v hotovosti na č. l. 65 spisu/. Žalobkyně zaslala žalovaným prostřednictvím právního zástupce předžalobní výzvu, která byla odeslána dne , datum, poštou a dne , datum, byla výzva odeslána e-mailem /viz předžalobní výzva k úhradě dluhu na č. l. 14 – 15, podací arch na č. l. 16, podací arch na č. l. 17, e-mail – předžalobní výzva na č. l. 18 spisu/.

7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaní uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnájmu bytu, kdy se žalovaní zavázali hradit nájemné ve výši 10 500 Kč měsíčně a dále zálohy na služby ve výši 4 600 Kč měsíčně. Ke dni , datum, byl žalovanými předán předmět podnájmu, tj. byt č. , hodnota, . Žalovaní celkově žalobkyni uhradili částku ve výši 54 700 Kč, a to ve třech platbách (dne , datum, ve výši 25 600 Kč vč. jistoty ve výši 10 500 Kč, dne , datum, ve výši 15 000 Kč a dne , datum, ve výši 14 100 Kč). Spotřebované energie byly vyúčtovány tak, že za spotřebovanou vodu měli žalovaní uhradit celkem částku ve výši 4 702,08 Kč, za elektřinu částku ve výši 8 553,97 Kč, za topení částku 37 014,02 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaných uhradit z tohoto titulu částku ve výši 31 870 Kč. Žalovaní byli vyzváni k úhradě vzniklého dluhu, jakož i k úhradě vzniklého dluhu na nájmu a dále na smluvní pokutě. Zástupce žalobkyně zaslal žalovaným výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalovaní netvrdili, že by ve prospěch žalobkyně uhradili něco nad rozsah žalobkyní uvedeného plnění.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a to ve vztahu k uzavřené podnájemní smlouvě podle § 2201 a násl. o . z. a § 2275 o. z.

9. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

10. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.

11. Podle § 2251 odst. 1 o. z. platí nájemce nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

12. Podle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 1933 odst. 1 o. z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

15. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

16. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislost, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanými byla uzavřena smlouva o podnájmu, kdy tento vztah trval ode dne 4.

1. Ke dni , datum, se účastníci dohodli na předání předmětu podnájmu. Soud však shledal, že z uplatněných nároků (nájemné, náklady za služby, smluvní pokuta) jsou důvodné pouze některé, a to případně jen v určité části, jak je rozvedeno dále. Soud pro lepší přehlednost hodnotí jednotlivé nároky samostatně.

19. Co se týká dlužného nájmu (k úhradě požadováno celkem 9 109,68 Kč), tak zde soud shledal, že je tento nárok důvodný pouze částečně. V tomto případě uzavřel, že žalobkyně v rámci výpočtu dlužného nájmu požadovala (započítala) i zálohy na služby, které měli žalovaní platit v souvislosti s podnájmem bytu. To je zřejmé ze znění žaloby, jakož i z jejího následného doplnění, když žalobkyně vždy pro daný měsíc kalkulovala s částkou 15 100 Kč. Nelze ovšem odhlédnout od toho, že žalobkyně mohla na dlužném nájmu požadovat částku ve výši 10 500 Kč a nikoliv 15 100 Kč, jak učinila. Zbylá částka 4 600 Kč totiž představovala úhradu záloh na energie, které byly zúčtovány a nelze s ní tedy nyní kalkulovat ve vyúčtování dlužného nájmu.

20. Zde tedy soud uzavírá, že žalobkyni vznikl nárok na úhradu dlužného nájmu ve výši 3 470,96 Kč. K této částce dospěl tak, že žalovaní dlužili na neuhrazeném nájmu za měsíc únor částku ve výši 10 500 Kč, za měsíc březen částku ve výši 100 Kč, za měsíc duben částku ve výši 1 000 Kč, za měsíc květen částku ve výši 2 370,96 Kč. Od této částky byla odečtena žalovanými složená jistota ve výši 10 500 Kč. Soud se v případě tohoto nároku neztotožnil s vyčísleném dluhu tak, jak byl proveden žalobkyní. Soud uzavřel, že nájemné za měsíc leden bylo uhrazeno při podpisu smlouvy o podnájmu, když byla složena rovněž jistota. Za měsíc únor sice nebyl žalovanými nájem uhrazen, ale s ohledem na žalovanými uhrazenou jistotu, na jejímž započtení se účastníci dohodli i v souvislosti s předáním bytu, soud tuto jistotu vztáhl na nejstarší splatný závazek, jímž byl neuhrazený nájem za měsíc únor. Za měsíc březen vznikl žalovaným dluh ve výši 100 Kč. Zde soud vycházel z toho, že žalovaní učinili dne , datum, platbu ve výši 15 000 Kč, když zároveň bylo u platby uvedeno, že se jedná o nájemné. Ačkoliv tedy žalobkyně tuto úhradu vztahovala až k úhradě za měsíc duben, nemohl se s ní soud ztotožnit, a to jednak z důvodu označení platby a také z důvodu, že na měsíc duben byla žalovanými provedena úhrada dne , datum, , a to ve výši 14 100 Kč. Nebylo by ani logické, pokud by byla únorová úhrada vztažena až na měsíc duben a březnová úhrada by tak z toho důvodu již na duben počítána nebyla. Právě za měsíc duben tedy nebyla žalovanými uhrazena částka ve výši 1 000 Kč. Jelikož žalovaní obývali byt i po žalobkyní učiněném odstoupení od smlouvy, byli žalovaní povinni uhradit žalobkyni do opuštění bytu, tj. za období od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . do , datum, z titulu bezdůvodného obohacení (užívání bytu bez právního důvodu) poměrnou část nájemného za uvedené období ve výši 2 370,96 Kč. I v této části se soud neztotožnil s výpočtem, jak jej učinila žalobkyně. Soud totiž dovodil, že je potřeba pro účely stanovení náhrady vycházet z nájemného ve výši 10 500 Kč (bez záloh) a nikoliv z částky ve výši 15 100 Kč (tj. z částky vč. záloh). Uvedenou částku tedy soud stanovil tak, že nájem za kalendářní měsíc přepočetl na den v měsíci (31 dnů) a výslednou částku (338,7 Kč) vynásobil počtem dnů v daném období (7 dnů). Vzhledem k uvedenému tedy soud dospěl k závěru, že na nájemném vč. úhrady za část měsíce května žalovaní dluží částku ve výši 3 470,96 Kč (100 Kč + 1 000 Kč + 2 370,96 Kč). Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 5 638,72 (9 109,68 Kč - 3 470,96 Kč) neshledal nárok žalobkyně oprávněný. To, že žalobkyně úhrady ve výši 4 600 Kč měsíčně počítala jak k zálohám (tj. dle sjednané smlouvy), tak i k nyní účtovanému dluhu za nájem, je zcela evidentní z jejího předloženého výpočtu. Požadované příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud přiznal ode dne , datum, , tj. ode dne požadovaného žalobkyní po učiněném částečném zpětvzetí žaloby.

21. V případě vyúčtování záloh soud posoudil nárok žalobkyně jako oprávněný. K vyúčtování za vodné a stočné soud uvádí, že bylo prokázáno množství spotřebované pitné vody v rozsahu 64,767 m3 (rozdíl mezi konečným stavem 83,83 m3 a stavem počátečním 19,063 m3 ), čemuž tedy odpovídalo množství odpadní vody. Při jednotkové ceně 33 Kč/m3 se dostáváme na částku ve výši 4 274,62 Kč (129,534 m3 x 33 Kč/m3), která po navýšení o 10 % DPH činí 4 702,08 Kč. Soud tedy akceptoval výpočet žalobkyně dle doložených vyúčtování, z nichž byla patrná cena za m3 ve výši 33 Kč.

22. Jako oprávněné soud shledal i vyúčtování za odebranou elektřinu, když z doložené faktury byla zřejmá cena 1 kWh za odebranou elektřinu ve vysokém tarifu a v nízkém tarifu. Zde soud vyšel právě z vyúčtování č. , hodnota, , v němž byla zachycena cena za 1 kWh ve vysokém tarifu (3,75 Kč bez DPH) i v nízkém tarifu (2,17 Kč bez DPH), jakož i množství počátečního stavu elektroměru k počátku období nájmu. Ve spojení s předávacím protokolem ze dne , datum, , v němž byl zachycen konečný stav ke dni skončení podnájmu, tedy bylo možné ověřit, že nedošlo k neodpovídajícímu navýšení spotřeby. Zde je na místě poznamenat, že v předávacím protokolu ze dne , datum, sice nebyly zachyceny obě počáteční hodnoty elektroměru (tj. vysokého a nízkého tarifu), ale odebrané množství elektřiny, jakož i cena za ni, byly prokázány ve spojení s dalšími důkazy. Respektive v případě elektřiny v nízkém tarifu bylo vycházeno z hodnoty, která byla vyšší než zaznamenaný počáteční zůstatek ve vyúčtování k , datum, (860 kWh) a nebylo tak ani při absenci údaje v předávacím protokole ze dne , datum, postupováno v neprospěch žalovaných. Elektřina ve vysokém tarifu tedy byla žalovanými odebrána v množství 1 093 kWh (1 437 kWh – 344 kWh) při ceně 3,75 Kč bez DPH/1 kWh), tj. 4 098,75 Kč. Elektřina v nízkém tarifu byla žalovanými odebrána v množství 607 kWh (1 477 kWh – 870 kWh) při ceně 2,17 Kč bez DPH/1 kWh), tj. 1 317,19 Kč. Za odebranou elektřinu se tedy jednalo o částku 5 415,94 Kč bez DPH. K tomu pak byly účtovány položky nezávislé na množství, a to ve výši 413,36 Kč bez DPH za měsíc, tj. za 4 měsíce částka ve výši 1 653,44 Kč. Celkem se tak jednalo o částku ve výši 7 069,38 Kč k níž je třeba připočíst DPH ve výši 21 %. Bylo tak dovozeno, že žalobkyně po právu požadovala po žalovaných uhradit částku ve výši 8 553,97 Kč.

23. V případě nákladů za spotřebované teplo soud rovněž akceptoval výpočet žalobkyně, která doložila celkovou spotřebu za předmětné období ve výši 47 648,8 kWh, čemuž odpovídal zachycený stav měřidel u jednotlivých bytů, které se v domě nacházejí. Rovněž u bytu č. , hodnota, , jenž obývali žalovaní, byla zachycena celková spotřeba této komodity, a to ve výši 6 905,6 kWh (15 158,2 kWh – 8 252,6 kWh). Žalobkyně prokázala i to, jakou částku vynaložila za spotřebované teplo, když tedy tyto náklady (255 397,57 Kč vč. DPH) vydělila celkovým množstvím spotřebované energie (47 648,8 kWh), čímž tak dospěla k jednotkové cena za 1 kWh odebrané elektrické energie na teplo ve výši 5,36 Kč vč. DPH. Za tuto komoditu tak byli žalovaní povinni uhradit požadovanou částku ve výši 37 014,02 Kč (6 905,6 kWh x 5,36 Kč).

24. Ve vztahu k požadavku na úhradu vyúčtovaných nákladů za odebrané energie se soud zabýval i tím, zda lze akceptovat prvotní vyúčtování záloh ze dne , datum, , když neobsahovalo konkrétní údaje ke spotřebovanému množství jednotlivých komodit (voda, elektřina, teplo), a jestli se v tomto případě bez dalšího použije zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen ,,zákon o službách“), když jsou tímto zákonem kladeny přísnější nároky na řádné vyúčtování s tím, jak má takové vyúčtování vypadat. Soud však nakonec v této části uzavřel, že se tato úprava na daný případ nepoužije a akceptoval tak prosté vyúčtování se zohledněním záloh uhrazených žalovanými.

25. Rozhodovací praxí bylo dovozeno, že se zákon o službách subsidiárně použije i na vztah podnájmu bytu, pokud byla účastníky dohodnuta povinnost podnájemce platit zálohy na služby a povinnost nájemce náklady na služby v daném období vyúčtovat (minimálně jedenkrát ročně) /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2023, sp.zn. 26 Cdo 3841/2022/.

26. V nyní projednávaném případě se účastníci nedohodli na tom, že vyúčtování záloh má být prováděno jedenkrát ročně, a proto soud uzavřel, že je možné vyjít z prostého vyúčtování. Nárok žalobkyně na zaplacení částky požadované žalobou ve výši 31 870 Kč (za spotřebovanou vodu ve výši 4 702,08 Kč, za spotřebovanou elektřinu ve výši 8 553,97 Kč, za teplo ve výši 37 014,02 Kč při zohlednění započítané zálohy ve výši 13 800 Kč a dále uznané částky ve výši 4 600 Kč) soud tedy vyhodnotil jako oprávněný. Žalobkyně účastníkům zaslala vyúčtování a ti se tak měli možnost s ním seznámit, případně mohli požádat o to, aby jim žalobkyně doložila podrobnější vyúčtování jednotlivých složek. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalovaní v tomto směru vyvinuli nějakou aktivitu.

27. Žalobkyně zaslala žalovaným ještě druhé vyúčtování ze dne , datum, , v němž již byla uvedena spotřeba jednotlivých energií a dále upravila i výši započtené zálohy, kdy požadovala k úhradě částku ve výši 31 870 Kč (oproti předchozí částce 37 570 Kč uvedené ve vyúčtování vystaveném dne , datum, ). Žalobkyně však již v žalobě uvedla, že žalovaným byla uznána ještě částka ve výši 4 600 Kč, kterou zohlednila v podané žalobě s ohledem na uzavřenou dohodu o uznání dluhu, byť žalovanými nebyla uhrazena.

28. Žalobkyně tedy na tomto nároku požadovala po celou dobu řízení k úhradě částku ve výši 31 870 Kč. Z hlediska prodlení žalovaných tedy soud vycházel ze splatnosti vyúčtování vystaveného dne , datum, , které splatnost stanovilo na den , datum, . Následujícího dne se tedy žalovaní dostali do prodlení se splněním své povinnosti. Jelikož však žalobkyně požadovala příslušenství u této pohledávky až ode dne , datum, , byl zákonný úrok z prodlení přiznán od tohoto dne.

29. Jako neoprávněný však soud posoudil žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,4 % denně z dlužné částky. Ačkoliv pro nájemní vztah platí omezení ve vztahu k výši požadované jistoty, jakož i možnosti sjednání si smluvní pokuty (§ 2254 o. z.), tak pro podnájemní vztah takové omezení neplatí /k tomu srov rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2018/2023/. Kromě výše sjednané smluvní pokuty je však potřeba se zabývat i vztahem účastníků a tím, zda se jednalo o spotřebitelský vztah či nikoliv. V tomto případě soud uzavřel, že žalobkyně je podnikatelem v dané oblasti, o čemž svědčí například i přeúčtování nákladů na vytápění za celý dům od vlastníka objektu, v němž se nacházejí byty vč. bytu č. , hodnota, , který obývali žalovaní. S ohledem na tuto okolnost je tedy na místě přistoupit k posouzení z hlediska dobrých mravů, když spotřebitel má být chráněn proti nepřiměřeným ujednáním.

30. Obecně by sice nepřiměřeně vysoká pokuta neměla být sama o sobě důvodem pro její neplatnost, ale pouze pro její moderaci. Ve spotřebitelských smlouvách však obecně moderace není možná. Pro určité srovnání soud poukazuje i pro příklad na právní úpravu, který se týká úvěrů/zápůjček (zákon 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), když je tímto zákonem dáno omezení smluvní pokuty na 0,1 % denně z dlužné částky (§ 122).

31. Soud uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě je v daném případě ve vztahu k žalovaným, jako spotřebitelům, nepřiměřené, když dovodil, že je výše požadované pokuty v rozporu s dobrými mravy a dle § 580 o. z. je dané ujednání neplatné. Tento závěr mohl v souladu s § 588 o. z. učinit i bez návrhu.

32. Nicméně i pokud by soud shledal, že je ujednání o smluvní pokutě platné, pak by bylo na místě pokutu odvíjet od zcela jiných částek než jak učinila žalobkyně, a to z důvodu stanovené výše nájmu za jednotlivé kalendářní měsíce (viz odůvodnění uvedené v bodu 20. tohoto rozsudku).

33. Co se týká uznání dluhu, resp. listiny, jíž žalobkyně předložila, pak takové jednání představuje právní vyvratitelnou domněnku, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Jak je ovšem zřejmé z výše uvedeného, tak dluh na nájemném představoval zcela jinou částku. Nelze odhlédnout ani od toho, že přímo sama žalobkyně uvedla výši dluhu na nájmu za jednotlivé měsíce ve zcela jiném rozsahu, než jako bylo zachyceno v předmětném dokumentu o uznání. Smluvní pokuta byla posouzena jako neplatná a úrok z prodlení, jak byl vymezen, následně žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby nepožadovala.

34. S ohledem na shora uvedené tedy soud uložil žalovaným zaplatit žalobkyni na dlužném nájemném právě částku ve výši 3 470,96 Kč a na nedoplatku za odebrané služby částku ve výši 31 870 Kč. Žalovaní se dostali do prodlení se splněním své povinnosti, a tak žalobkyni náleží také nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužných částek, a to jak bylo uvedeno již výše v případě dlužného nájmu ode dne , datum, a v případě neuhrazených služeb ode dne , datum, . Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku), Anonymizováno35. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když v části žalobkyni nevznikl nárok na úhradu požadované části nájmu a nárok v podobě nárokované smluvní pokuty soud posoudil rovněž jako neoprávněný (výrok III. tohoto rozsudku).

36. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšnější, přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 374 Kč a nákladů spojených s právním zastoupením žalobkyně ve výši 18 639,7 Kč. Tarifní hodnota sporu činila 47 470 Kč. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k tomu např. řízení vedená u OS , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , EPR , č. účtu, ). Za úkony do podání návrhu na zahájení řízení včetně dle § 11 odst. 1 písm. a), d) (převzetí a příprava zastoupení, výzva se základním skutkovým a právním rozborem, podání návrhu ve věci) tedy soud přiznal za každý z těchto tří úkonů odměnu ve výši 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, (dále jen ,,a. t.“). Ke každému z těchto úkonů náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů právního zástupce ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 a. t. Po podání návrhu již soud ve vztahu k dalším úkonům postupoval v souladu s § 6 odst. 1, § 8 a § 7 bod 5. a. t. a za úkon v podobě účastí na jednání před soudem (§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.) ve dnech , datum, , , datum, a , datum, stanovil odměnu ve výši 3 020 Kč/úkon, tj. 9 060 Kč(3 úkony). Ke každému z těchto úkonů náleží rovněž náhrada hotových výdajů, a to ve výši 300 Kč v případě jednání u soudu dne , datum, (§ 13 odst. 1, odst. 4 a. t. ve znění účinném do , datum, ) a v případě jednání dne , datum, a dne , datum, ve výši 450 Kč za každé z jednání, tj. 900 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 a. t. ve znění účinném od , datum, . Dále pak soud přiznal nárok na cestovné ze sídla zástupce žalobkyně na trase , adresa, ve dnech jednání u soudu. Jedna zpáteční jízda představovala dle trasy ověřené na internetových stránkách www.mapy.cz celkem , hodnota, km a v případě cesty dne , datum, , kdy došlo u právního zástupce žalobkyně ke změně sídla, cesta činila 79,2 km), spotřeba vozidla byla 5,4 l nafty/100 km. Ve vztahu k jednání dne , datum, tedy soud vycházel z vyhlášky č. 398/2023 Sb., kdy dle § 1 písm. b) činila náhrada za 1 km částku 5,6 Kč a cena příslušné pohonné hmoty dle § 4 písm. c) činila 38,7 Kč/litr. Náhrada cestovného tedy v tomto případě činila 569 Kč, tj. (74 km x 5,6 Kč/1km = 414,4 Kč jako náhrada za použití osobního vozidla) + (0,74 x 5,4 l x 38,7 Kč/l = 154,6 Kč za pohonné hmoty). V případě jednání ve dnech , datum, a , datum, soud vycházel z vyhlášky č. 475/2024 Sb., kdy dle § 1 písm. b) činila náhrada za 1 km částku 5,8 Kč a cena pohonné hmoty dle § 4 písm. c) činila 34,7 Kč/litr. Náhrada cestovného tedy v případě dvou jednání v roce 2025 činila 1 175,7 Kč (153,2 km x 5,8 Kč = 888,6 Kč jako náhrada za použití osobního vozidla) + (1,532 x 5,4 l x 34,7 Kč/l = 287,1 Kč za pohonné hmoty), tj. celkem náhrada cestovních nákladů činí 1 744,7 Kč. Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, , a to vždy v rozsahu 4 půlhodin ke každé z cest k jednání u soudu. V případě prvého jednání se jedná o částku 400 Kč (4 x 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 a. t. ve znění účinném do , datum, ) a v případě zbylých jednání v roce 2025 se jedná o částku 1 200 Kč (8 x 150 Kč dle § 14 odst. 1, 3 a. t. ve znění účinném od , datum, ), tj. celkem náhrada za promeškaný čas činí 1 600 Kč. Vzhledem k tomu, že je právní zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, soud přiznal žalobkyni též náhradu této daně ve výši 3 235 Kč (21 % z 15 404,7 Kč). Celkem tak výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 21 013,7 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 74 % a žalovaní z 26 %, žalobkyni tak náleží poměrná část náhrady nákladů řízení ve výši 48 %, tedy ve výši 10 086,6 Kč. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Současně soud poznamenává, že k částečnému zastavení řízení nedošlo z důvodu chování na straně žalovaných, ale pro jednání žalobkyně, kdy tak procesní zavinění zastavení řízení v příslušné části jde k její tíži. Soud pak nepřiznal žalobkyni nárok na odměnu za vyjádření ze dne , datum, , jímž žalobkyně toliko soudu sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Dále pak nepřiznal nárok na odměnu ani za vyjádření ze dne , datum, a ze dne , datum, , když ve vztahu k těmto vyjádřením v návaznosti na výzvu soudu soud podotýká, že řádná žalobní tvrzení, z nichž by byl seznatelný nárok žalobkyně, měla být obsažena již v podaném návrhu. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 o. s. ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku).