18 C 234/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 45 862,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 968,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 968,73 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 18 894,01 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 021,68 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 24 612,36 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 412,36 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 286,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 589,92 Kč, s úrokem ve výši 16,3 % ročně z částky 4 609,93 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 109,93 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 753,56 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 610,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 937,6 Kč, s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9 795,45 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 340,45 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 26 412,36 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 021,68 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 24 612,36 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 412,36 Kč od [datum] do zaplacení, částky 6 109,93 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 286,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 589,92 Kč s úrokem ve výši 16,3 % ročně z částky 4 609,93 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 109,93 Kč od [datum] do zaplacení, částky 13 340,45 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 610,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 937,6 Kč s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9 795,45 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 340,45 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že zaprvé žalovaný a společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně vedla běžný účet na jméno žalovaného a poskytla mu kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jednou za 180 dní a že bude mít na tomto účtu příjem ve výši odpovídající alespoň 50 % poskytnutého úvěrového limitu měsíčně a že nepřekročí výši tohoto úvěrového limitu. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména lustrací v systémech BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku, ověřovala deklarovaný příjem žalovaného ve výši 23 000 Kč. Dále vycházela z toho, že domácnost žalovaného má příjem 40 000 Kč a že žalovaný nemá vyživovací povinnost. V době žádosti o úvěr měl žalovaný další závazky s výší splátek 500 Kč měsíčně. Na základě těchto údajů právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla. Žalovaný úvěrový limit překročil, právní předchůdkyně žalobkyně proto zrušila poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 24 612,36 Kč převedla dne [datum] na úvěrový účet, který otevřela na jméno žalovaného. Žalovanému pak umožnila hrazení tohoto dluhu ve splátkách. To však žalovaný nečinil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr dopisem ze dne [datum] zesplatnila, přičemž záporný zůstatek na úvěrovém účtu činil 26 412,36 Kč. Tento se nadále úročí úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, právní předchůdkyni žalobkyně vznikl též nárok na úhradu úroku z prodlení. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 24 612,36 Kč, poplatků a smluvních pokut ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 021,68 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z jistiny úvěru od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z celého dluhu od [datum] do zaplacení. Zadruhé právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 11 000 Kč. [jméno] měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 16,3 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména lustrací v systémech BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku, ověřovala deklarovaný příjem žalovaného ve výši 20 593 Kč. Dále vycházela z toho, že domácnost žalovaného má příjem 70 000 Kč a že žalovaný nemá vyživovací povinnost. V době žádosti o úvěr měl žalovaný další závazky s výší splátek 13 196,05 Kč měsíčně. Na základě těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni [datum], zároveň uplatnila svůj nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové dlužné částky. Celkem tak byl povinen žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 6 751,85 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 4 609,93 Kč, poplatků a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 589,22 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 286,33 Kč, úroku ve výši 16,3 % ročně z jistiny úvěru od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky od [datum] do zaplacení. Zatřetí dne [datum] žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně na jméno žalovaného vydala a jemu poskytla kreditní kartu s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl takto získanou částku vracet v měsíčních splátkách ve výši nejméně 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména lustrací v systémech BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku, ověřovala deklarovaný příjem žalovaného ve výši 23 000 Kč. Dále vycházela z toho, že domácnost žalovaného má příjem 40 000 Kč a že žalovaný nemá vyživovací povinnost. V době žádosti o úvěr neměl žalovaný další závazky. Na základě těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla. Splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni [datum] ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, která k tomuto dni činila 14 278,05 Kč. Žalovaný byl povinen z této částky hradit úrok ve výši 22,99 % ročně a dále též úroky z prodlení. Žalobkyně proto požaduje úhradu jistiny úvěru ve výši 9 795,45 Kč, poplatků ve výši 3 545 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 937,60 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 610,05 Kč, úroku ve výši 22,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Veškeré pohledávky byly postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Dne [datum] podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně otevřela účet na jméno žalovaného a žalovanému umožnila do stanoveného limitu přečerpat zůstatek na tomto účtu (zjištěno ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze [datum], č. l. 28, zjištěno z produktových podmínek č. l. 23, úrokového lístku č. l. 38, vysvětlení některých pojmů č. l. 73, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. l. 74, z Všeobecných produktových podmínek uložených v elektronické databázi [příjmení] a sazebníku uloženého v elektronické databázi CEPR). Žalovaný dne [datum] žalovaný požádal o povolení debetního zůstatku Flexikredit. V žádosti uvedl, že jeho měsíční příjem činí 23 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč, je zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník u [právnická osoba] a.s., je ženatý, bydlí ve vlastním domě či bytě (zjištěno ze žádosti o povolení debetního zůstatku č. l. 69). Výše příjmu nebyla nijak ověřována. Podíl na nákladech na bydlení byl určen poměrem 57,5 %. Žalovaný měl již u žalobkyně kreditní kartu s měsíční splátkou 500 Kč. Z jiných údajů právní předchůdkyně žalobkyně nevycházela (zjištěno z vyjádření k posouzení úvěruschopnosti č. l. 70). Výše povoleného limitu byla určena částkou 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen mít minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu (zjištěno z dispozice ke smlouvě č. l. 27). Žalovaný prostřednictvím peněžní prostředky čerpal, nicméně tyto právní předchůdkyni nevrátil. Žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 24 612,36 Kč, žalovaný z této částky ničeho nevrátil (zjištěno z platební historie č. l. 76). Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o zesplatnění celého úvěru, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne (zjištěno z upomínky z [datum] č. l. 29).

6. Dne [datum] žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o vydání kreditní karty. V žádosti uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 000 Kč, bez srážek ze mzdy, celkový příjem domácnosti je 40 000 Kč, bydlí ve vlastním domě, je ženatý (zjištěno ze žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěr a vydání a užívání kreditní karty z [datum], č. l. 84). Výše příjmu nebyla nijak ověřována. Podíl na nákladech na bydlení byl určen poměrem 57,5 %. Žalovaný měl již u žalobkyně kreditní kartu s měsíční splátkou 500 Kč. Z jiných údajů právní předchůdkyně žalobkyně nevycházela (zjištěno z vyjádření k posouzení úvěruschopnosti č. l. 85). Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly v elektronické formě smlouvu, na základě které měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prostřednictvím kreditní karty poskytovat peněžní prostředky až do výše stanoveného úvěrového rámce, přičemž tyto prostředky měl žalovaný žalobkyni vracet v měsíčních splátkách (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru z [datum], č. l. 19, vysvětlení některých pojmů č. l. 88, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. l. 89). Úvěrový rámec byl stanoven částkou 10 000 Kč, přičemž žalovaná měla hradit měsíčně splátky nejméně ve výši 2 % z čerpané částky (zjištěno z dispozice ke smlouvě č. l. 18). Žalovaný prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky čerpal, nicméně tyto právní předchůdkyni nevrátil. Žalovanému byla poskytnuta od vydání karty celkem částka 45 963 Kč, žalobkyni žalovaný uhradil celkem 52 192,84 Kč (zjištěno z výpisů z kreditní karty žalovaného, v systému [příjmení], platební historie č. l. 91). Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o zesplatnění celého úvěru, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne (zjištěno z upomínky z [datum] č. l. 15).

7. Dne [datum] sjednali v internetovém bankovnictví právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 11 000 Kč. Tuto měl žalovaný splácet ve 24 měsíčních splátkách po 540,17 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze [datum], č. l. 20, vysvětlení některých pojmů č. l. 80, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. l. 81). Před uzavřením smlouvy právní žalobkyně při posouzení osobních a majetkových poměrů žalovaného vycházela z příjmu ve výši 20 593 Kč, ověřeného z běžného účtu žalovaného, s tím, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou, dále z celkového, nijak neověřovaného příjmu domácnosti ve výši 70 000 Kč, z toho, že žalovaný bydlí v pronajatém domě nebo bytě, hradí splátky 13 196,05 Kč (zjištěno z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti č. l. 77). Žalovaný z poskytnuté částky 11 000 Kč dosud uhradil pouze částku 8 643,63 Kč (zjištěno z platební historie č. l. 83). Dne [datum] právní předchůdkyně právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o zesplatnění celého úvěru, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne (zjištěno z upomínky z [datum] č. l. 17).

8. Pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni postoupeny smlouvou ze [datum] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze [datum] č. l. 31, z dohody o postoupení pohledávek ze [datum], č. l. 16, z potvrzení č. l. 30, přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek č. l. 58), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z [datum], č. l. 35). Před podáním žaloby požadovala žalobkyně po žalovaném úhradu dlužné částky, a to dopisem ze dne [datum], v němž požadovala úhradu do [datum] (zjištěno z výzvy k plnění ze [datum], č. l. 40). Výzva byla žalovanému zaslána dne [datum] (zjištěno z podacího lístku č. l. 42), k vyzvednutí byla připravena dne [datum] (zjištěno z online trackingu zásilky, dostupné online na [webová adresa] RR2708140350F-detail).

9. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně otevřela účet na jméno žalovaného a žalovanému umožnila do stanoveného limitu přečerpat zůstatek na tomto účtu. Žalovaný dne [datum] požádal o povolení debetního zůstatku. V žádosti uvedl, že jeho měsíční příjem činí 23 000 Kč (což právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala), celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč, je zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník u [právnická osoba] a.s., je ženatý, bydlí ve vlastním domě či bytě. Nad rámec tohoto právní předchůdkyně při posuzování osobních a majetkových poměrů žalovaného přihlížela pouze k tomu, že žalovaný již má závazky se splátkami ve výši 500 Kč. Na základě těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému přečerpání zůstatku na účtu povolila, výše povoleného limitu byla určena částkou 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen mít minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu. Žalovaný prostřednictvím peněžní prostředky čerpal, nicméně tyto právní předchůdkyni nevrátil. Žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 24 612,36 Kč, žalovaný z této částky ničeho nevrátil. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o zesplatnění celého úvěru, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne.

10. Dne [datum] žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o vydání kreditní karty. V žádosti uvedl shodné údaje jako v žádosti o povolení přečerpání zůstatku na účtu (viz předchozí odstavec), při posuzování této žádosti žalobkyně k žádným dalším skutečnostem, než ke kterým přihlížela v předchozím případě, nepřihlížela. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly v elektronické formě smlouvu, na základě které měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prostřednictvím kreditní karty poskytovat peněžní prostředky až do výše 10 000 Kč, přičemž tyto prostředky měl žalovaný žalobkyni vracet v měsíčních splátkách ve výši 2 % úvěrového limitu. Žalovaný prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky čerpal, nicméně tyto právní předchůdkyni nevrátil. Žalovanému byla poskytnuta od vydání karty celkem částka 45 963 Kč, žalobkyni žalovaný uhradil celkem 52 192,84 Kč. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o zesplatnění celého úvěru, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne.

11. Dne [datum] sjednali v internetovém bankovnictví právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 11 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní žalobkyně při posouzení osobních a majetkových poměrů žalovaného vycházela z příjmu ve výši 20 593 Kč, ověřeného z běžného účtu žalovaného, s tím, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou, dále z celkového, nijak neověřovaného příjmu domácnosti ve výši 70 000 Kč, z toho, že žalovaný bydlí v pronajatém domě nebo bytě, hradí splátky 13 196,05 Kč. Žalovaný z poskytnuté částky 11 000 Kč dosud uhradil pouze částku 8 643,63 Kč. Dne [datum] právní předchůdkyně právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o zesplatnění celého úvěru, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne.

12. Pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni postoupeny smlouvou ze [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby požadovala žalobkyně po žalovaném úhradu dlužné částky, a to dopisem ze dne [datum], v němž požadovala úhradu do [datum]. Výzva byla žalovanému zaslána dne [datum], k vyzvednutí byla připravena dne [datum].

13. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010“ a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

18. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli celkem tři smlouvy o spotřebitelském úvěru – dne [datum] smlouvu o povolení debetního zůstatku na účtu a o vydání kreditní karty a dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 11 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto smluv žalovanému poskytovala peněžní prostředky. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně je tak v řízení aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, resp. dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného zejména z údajů uvedených přímo žalovaným. Příjmy žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně pouze v posledním případě (poskytnutí úvěru ve výši 11 000 Kč) z výpisů z běžného účtu žalovaného; v předchozích případech vycházela pouze z jeho tvrzení. V řízení však nebylo prokázáno, zda a jakých způsobem právní předchůdkyně žalobkyně u zaměstnavatele žalovaného ověřila, zda není s žalovaným jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. V příjmové stránce právní předchůdkyně žalobkyně vycházela dále z celkového příjmu domácnosti žalovaného, který nijak neověřovala. Obzvláště v posledním případě pak měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici informace o osobních a majetkových poměrech žalovaného (byť jen tvrzených) z doby o tři roky dříve. Z porovnání těchto dvou dokumentů vyplývá, že příjem žalovaného sice mírně klesl, celkový příjem domácnosti se však zvýšil z částky 40 000 Kč na částku 70 000 Kč, když přitom žalovaný nadále nebydlel ve vlastním domě či bytě, ale v pronájmu a hradil splátky ve výši přes 13 000 Kč. Již tento nepoměr mezi tvrzeným zlepšením příjmové stránky a celkového nástinu osobní situace žalovaného měl vést právní předchůdkyni žalobkyně k tomu, aby situaci žalovaného věnovala vyšší pozornost. Zejména však právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného, nebylo zjišťováno, jaké jsou jeho skutečné výdaje na bydlení, na rodinu apod. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně si měla počínat o to obezřetněji zejména v posledním případě, kdy již splátky, k nimž byl žalovaný při příjmu kolem 20 000 Kč měsíčně zavázán, dosahovaly již částky 13 000 Kč, tedy přesahovaly polovinu jeho příjmů. V prvních dvou případech tak právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala osobní a majetkové poměry žalovaného, čímž se jí nepodařilo vyvrátit zákonnou domněnku zakotvenou v § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své zákonné povinnosti vyplývající z § 9 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, v posledním případě pak na základě zjištěných údajů nemohla uzavřít, že žalovaný je vzhledem ke svým osobním a majetkovým poměrům schopen úvěr splácet. Ve všech případech tak byl závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že žalovaný je úvěr schopen splácet, přinejmenším předčasný.

25. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v prvých dvou případech ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 a ve třetím případě ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými ustanoveními ukládajícími právní předchůdkyni žalobkyně povinnost zjistit a ověřit osobní a majetkové poměry spotřebitele, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud ve všech případech zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.

26. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalovaný je tak povinen vydat rozdíl mezi vyplacenou částkou a již vrácenou, což v případě nároku z kontokorentu činí 24 612,36 Kč (celá poskytnutá částka, neboť žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, ničeho nevrátil) a v případě nároku z úvěru částku 2 356,37 Kč (11 000 – 8 643,63), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. V případě nároku z kreditní karty již žalovaný uhradil více, než mu bylo právní předchůdkyní žalobkyní poskytnuto, na úkor žalobkyně se tak nijak v tomto případě neobohatil. Žalovaný byl povinen dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu vrátit poté, co jej věřitel k tomu vyzval. V daném případě bylo prokázáno dojití výzvy žalovanému dne [datum] (zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí, čímž se dostala do dispozice žalovaného, který se mohl s jejím obsahem seznámit) k úhradě dluhu. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalovaného uhrazen do [datum], je tak žalovaný v prodlení žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 11,75 % ročně dle 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému (výrok I. a II. tohoto rozsudku).

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).