18 C 265/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavlíny Černé a přísedících Hany Štolbové a Miroslavy Pánkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 619 863 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 619 863 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 619 863 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 33 699 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek za žalobu ve výši 30 994 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ve znění opravy ze dne [datum] domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci peněžité plnění patrné z výroku I. tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracovala žalovaná pro žalobce jako sociální pracovnice a koordinátorka pečovatelských služeb. Dne [datum] uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti zaměstnance. Zaměstnankyni byly svěřeny hodnoty, které byla povinna řádně vyúčtovat, a to jednak vybavení kancelářským nábytkem a technikou (jednotlivé kusy písemně předané) a jednak peněžní hotovost, když žalovaná z titulu své funkce mohla hospodařit s finančními prostředky na pracovištích žalobce v [obec], [anonymizováno] a [obec]. Mimořádnou inventarizací zůstatků hotovosti v příručních pokladnách byl dne [datum] zjištěn na pracovišti [obec] inventarizační rozdíl ve výši 179 177 Kč, na pracovišti [anonymizováno] ve výši 418 171 Kč a na pracovišti [obec] ve výši 21 925 Kč Celkem tedy inventarizační rozdíl činil 619 863 Kč. Dne [datum] žalovaná uzavřela s žalobcem dohodu o uznání dluhu, kterou svůj dluh vůči žalobci uznala co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaná přes výzvu žalobce ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval).

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Žalobce jako zaměstnavatel a žalovaná jako zaměstnanec podepsali dne [datum] pracovní smlouvu, kterou se žalovaná zavázala pracovat pro žalobce jako sociální pracovnice a koordinátor pečovatelských služeb pracoviště [obec], počínaje dnem [datum], a to na plný pracovní úvazek v rozsahu 40 hodin týdně, smlouva byla sjednána na dobu určitou do [datum]. Pracovní poměr byl prodloužen do [datum] /viz pracovní smlouva na č. l. 6 – 7 a 9 spisu a výpis z obchodního rejstříku na č. l. 5 spisu/. Dne [datum] podepsali žalobce a žalovaná rovněž dohodu o hmotné odpovědnosti, kterou žalovaná přebrala hmotnou odpovědnost za svěřené hodnoty, které je povinna řádně vyúčtovat (mj. za peněžní hotovost písemně předanou a hotovost z denních tržeb). Svěřené hodnoty byly inventurně předány a převzaty na základě předávacího protokolu. Schodky, které budou u hodnot zjištěny, je žalovaná povinna nahradit v plné výši, ledaže by prokázala, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jejího zavinění /viz dohoda o hmotné odpovědnosti zaměstnance na č. l. 10 spisu/. Žalovaná a žalobce podepsali dne [datum] dohodu o uznání dluhu a o jeho splátkách, v němž žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 619 863 Kč z důvodu inventurního rozdílu zjištěného při mimořádné inventuře pokladen dne [datum]. Dluh žalovaná uznala jako škodu, za kterou odpovídá výhradně ona a zavázala se jej jednorázově uhradit nejpozději do [datum] /viz dohoda o uznání dluhu a o jeho splátkách na č. l. 11 spisu/. Provedenou mimořádná inventarizací zůstatku pokladní hotovosti ke dni [datum] byl zjištěn záporný inventarizační rozdíl v příruční pokladně LT žalobce ve výši 21 925 Kč, v příruční pokladně NB žalobce ve výši 418 161 Kč a v příruční pokladně KR žalobce ve výši 179 777 Kč /viz zápisy o provedení inventarizace pokladní hotovosti ke dni [datum] na č. l. 14 – 25 spisu/. Zástupce žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou k vrácení částky 619 863 Kč dopisem ze dne [datum] /viz výzva na č. l. 13 spisu/.

5. Soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro danou věc z předložené změny pracovní smlouvy ze dne [datum] (týkající se výše mzdy žalované), zápisu z 12. jednání představenstva žalobce, rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a usnesení policie ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (zahájení trestního stíhání proti žalované). Veškeré rozhodné skutečnosti již byly zjištěny z ostatních předložených listinných důkazů.

6. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracovala pro žalobce jako sociální pracovnice a koordinátor pečovatelských služeb pracoviště [obec]. Dne [datum] účastníci podepsali dohodu, kterou žalovaná přebrala odpovědnost za schodek na svěřené hotovosti. Inventurou provedenou dne [datum] žalobce zjistil schodek na svěřené pokladní hotovosti v celkové částce 619 863 Kč. Dne [datum] žalovaná písemně uznala svůj dluh v uvedené výši z důvodu zjištěného inventurního rozdílu a zavázala se jej uhradit do [datum]. Přes výzvu žalobce žalovaná ničeho nezaplatila.

7. Dle § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zák. práce“), pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

8. Dle § 252 odst. 1 zák. práce byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen„ dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách. Dle odst. 2 téhož ustanovení dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku. Dle odst. 4 téhož ustanovení dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty musí být uzavřena písemně. Dle odst. 5 téhož ustanovení zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat.

9. Dle § 259 zák. práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je povinen nahradit tuto škodu v plné výši.

10. Dle § 263 odst. 1 zák. práce výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. Dle odst. 2 téhož ustanovení uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně.

11. Dle § 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

14. Soud po právním zhodnocení skutkových zjištění shledal nárok žalobce zcela po právu. Žalovaná pracovala pro žalobce na základě pracovní smlouvy uzavřené podle § 33 a násl. zákoníku práce, přičemž uzavřela s žalobcem písemnou dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených žalované k vyúčtování. Inventurou byl zjištěn schodek na těchto hodnotách a žalované tak vznikla povinnost nahradit žalobci zjištěný schodek v celkové výši 619 863 Kč. Žalovaná ve smyslu § 2053 o. z. uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě. Soud proto vycházel z vyvratitelné právní domněnky, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval, když žalovaná netvrdila opak. Žalovanou tak v řízení tížilo případné důkazní břemeno o tom, že dluh v dané výši nevznikl a neexistoval. Soud tak vyšel z vyvratitelné domněnky o existenci škody ve výši 683 998 Kč, za kterou žalovaná v plném rozsahu odpovídá (dle § 252, § 259 a § 263 zákoníku práce) a kterou se žalovaná zavázala zaplatit do [datum]. Žalovaná však ničeho neplnila. Jelikož je dle § 1968 o. z. v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, je rovněž povinna zaplatit podle § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž výše úroku z prodlení činila k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, 8,5 % ročně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 33 699 Kč. Z toho jednak odměna za zastupování advokátem v celkové výši 26 950 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) po 10 780 Kč za úkon a za jeden úkon právní služby (prostá výzva k vyjádření před podáním žaloby) po 5 390 Kč za úkon, dále paušální částka náhrady hotových výdajů 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč, to vše podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a odst. 2 písm. h) a § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Soud dále přiznal 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobce ve výši 5 849 Kč, která patří k nákladům podle § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobce registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobce jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O povinnosti ve sporu neúspěšné žalované zaplatit státu soudní poplatek za podaný návrh na zahájení řízení bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), když žalobce byl od poplatku usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2022, č. j. 18 C 265/2022-73, osvobozen a poplatková povinnost přešla podle výsledku řízení na žalovanou. Výše soudního poplatku činí dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků 30 994 Kč O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok III. tohoto rozsudku).