18 C 280/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 34 056,61 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 34 056,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 056,61 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 357 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 34 056,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 056,61 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 40 000 Kč. Tuto částku měla žalovaná vrátit spolu s úrokem v měsíčních splátkách po 1 730 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, přičemž si vyžádala od žalované občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, výpis z účtu žalované za 3 kalendářní měsíce a doklad o příjmech. Situaci žalované si žalobkyně ověřovala též z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, registru [příjmení] a katastru nemovitostí. Konkrétně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná dosahuje měsíčního příjmu ve výši 28 625 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, náklady na předchozí závazky (celkem 4 úvěry s měsíčními splátkami) 10 765 Kč. Dále žalovaná měla 3 závazky z úvěrů, které měly být splaceny jednorázově, a to ve výši 30 000 Kč. Na výpisu z účtu žalované dále žalobkyně dohledala celkem 11 již uhrazených jednorázových úvěrů. V registru SOLUS byla žalovaná bez záznamu, neměla evidovánu žádnou exekuci, nebyla v insolvenci. Podle skóringu spotřebitele (interní algoritmus žalobkyně) byla žalovaná ohodnocena jako osoba s nižší bonitou, maximální výše úvěru byla takto určena částkou 40 000 Kč. Žalovaná tak měla k dispozici částku 11 930 Kč měsíčně. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně proto prohlásila úvěr za zesplatněný ke dni [datum] a po žalované požadovala zaplacení zbylé části poskytnuté jistiny ve výši 34 056,61 Kč.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. K tomu uvedla, že se žalobkyní uzavřela celkem tři smlouvy o spotřebitelském úvěru, smlouva, která je předmětem tohoto řízení, je jednou z nich. Před uzavřením těchto smluv však žalobkyně nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Dále žalovaná poukázala na poplatky, které jsou označeny jako doplňková služba„ podpora“. V projednávané věci činil poplatek částku 50 472 Kč, tedy 126,2 % jistiny úvěru. Hrazena byla ve splátkách spolu s jistinou, přičemž částka tvořila 68,1 % splátky. Jde proto o skrytý úrok. Službu si sama žalovaná nevyžádala, byla však žalobkyní přesvědčena, že je výhodná. Peněžní prostředky si žalovaná půjčila proto, aby žalobkyni vrátila dlužné částky ze dvou předchozích smluv. Žalobkyně sice žalované peněžní prostředky poskytla, žalovaná nicméně navrhuje žalobu zamítnout v plném rozsahu. Žalovaná se totiž dotázala žalobkyně na to, kolik žalobkyni dluží, což je informace, kterou je jí žalobkyně povinna podle § 101 odst. 1 písm. e) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) sdělit. Jediná reakce žalobkyně byla, že je ochotna uzavřít dohodu o narovnání, kde by si strany navzájem potvrdily, že si nic nedluží. Z této reakce se lze domnívat, že žalovaná již vše uhradila. Sama žalovaná se domnívá, že již jistinu uhradila, neboť na tuto smlouvu uhradila celkem 33 170 Kč.

3. Žalobkyně nad rámec již uvedeného k vyjádření žalované tvrdila, že služba„ podpora“ je nepovinnou službou, která je zřizována jen na výslovnou žádost spotřebitele. Funguje na principu pojištění proti neschopnosti splácet (možnost odložit až 4 splátky v roce, v případě hospitalizace či ztráty zaměstnání možnost až 12 měsíců nehradit splátky), je hrazena ve splátkách spolu s jistinou úvěru, v případě zesplatnění byla žalovaná povinna uhradit i zbylou část ceny za tuto službu. Žalovaná služby„ podpora“ využila, na její žádost jí byla odložena splátka splatná dne [datum]. Dále žalobkyně v rámci této služby nabízela zaslání dvou upomínek a SMS a e-mailových zpráv s upozorněním na prodlení, a to před zesplatněním úvěru, zcela zdarma. V případě řádného splácení by byla žalované vrácena polovina ceny za tuto službu, i polovina úroků.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, neboť žalobkyně byla k jednání soudu předvolána způsobem souladným s § 49 odst. 4 o. s. ř., při zachování lhůty uvedené v § 115 o. s. ř. a z jednání soudu se omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně a žalovaná dne [datum] podepsaly smlouvu, na základě které žalobkyně měla poskytnout žalované částku 40 000 Kč. Z této částky byla částka ve výši 13 598 Kč vyplacena přímo žalované, částka 18 402 Kč byla žalobkyní použita na úhradu předchozích závazků žalované a částku ve výši 8 000 Kč si žalobkyně započetla na náklady (400 Kč za lustrum v registrech, 100 Kč za expresní vyplacení úvěru, 5 100 Kč za administrativní náklady, 1 600 Kč za odměnu zprostředkovatele a 800 Kč za náklady na ověření úvěrového případu). Žalovaná měla tuto částku spolu s úrokem ve výši 23 % ročně splácet ve splátkách po 1 029 Kč (zjištěno z předsmluvní informace č. l. 6 - 9, smlouvy č. l. 10 - 18), a to platbou na bankovní účet žalobkyně (zjištěno z potvrzení o vyplacení úvěru č. l. 20). Zároveň byla sjednána služba„ podpora“, tedy možnost odkladu tří splátek úvěru ročně a možnost přerušení splácení až na dobu devíti měsíců za předem stanovených okolností. Za tuto službu měla žalovaná uhradit žalobkyni částku 50 472 Kč (zjištěno ze smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA č. l. 17 p. v., žádosti o doplňkovou službu PODPORA č. l. 19). Před sjednáním smlouvy žalobkyně zkoumala osobní a majetkové poměry žalované. Vycházela z toho, že žalovaná je vdaná, nemá nezaopatřené děti, její průměrný příjem činil 28 625 Kč. Pravidelné výdaje na bydlení činily 3 000 Kč, výdaje na finanční závazky činily 10 765 Kč měsíčně, a to za splátky celkem 4 úvěrů. Dále měla žalovaná celkem tři jednorázové závazky v celkové výši 30 000 Kč. Lustrací v systému AML, AML/CFT, insolvenčním rejstříku žalobkyně zjistila, že žalovaná v nich nemá žádný záznam. Na základě těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná má nižší bonitu, maximálně jí bylo možno poskytnout částku 40 000 Kč. Dále žalobkyně brala v potaz, že žalovaná má celkem 11 již uhrazených závazků z mikroúvěrů (zjištěno z posouzení úvěruschopnosti č. l. 14 p. v.). Lustrací v registru SOLUS žalobkyně zjistila, že v ní žalovaná nemá žádný záznam (zjištěno z výsledku lustrace v registru [příjmení] č. l. 58). Žalobkyně dále ověřovala existenci zaměstnavatele žalované v Obchodním rejstříku (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku č. l. 59). Žalobkyně dále lustrací v katastru nemovitostí ověřila, že žalovaná vlastní stavbu, v níž bydlí (zjištěno z náhledu do katastru nemovitostí č. l. 60, z výpisu z katastru nemovitostí č. l. 61). Žalobkyně si dále vyžádala výplatní pásky žalované, přičemž žalovaná měla v měsíci únoru 2021 příjem 22 303 Kč (zjištěno z výplatní pásky č. l. 74), v měsíci březnu 2021 příjem 40 060 Kč (zjištěno z výplatní pásky č. l. 74 p. v.) a v měsíci dubnu příjem 23 516 Kč (zjištěno z výplatní pásky č. l. 75). Žalobkyně si dále vyžádala výpis z účtu žalované, za období od února až dubna 2021. Příjem žalované činil v měsíci únoru i březnu 22 300 Kč, v dubnu 40 060 Kč. V únoru žalovaná uhradila splátky ve výši 865 Kč, v březnu ve výši 1 904,58 Kč, v dubnu ve výši 2 365 Kč. V únoru žalovaná přijala půjčku ve výši 17 000 Kč, v březnu ve výši 10 000 Kč. Celkové výdaje žalované v únoru činily 52 540,60 Kč a konečný zůstatek činil 353,37 Kč, v březnu činily výdaje 35 638,47 Kč a konečný zůstatek 14,90 Kč a v dubnu činily výdaje 59 765,32 Kč a zůstatek 1 429,58 Kč (zjištěno z výpisů z účtu žalované č. l. 62 - 73). Totožnost žalované žalobkyně ověřila též platbou ve výši 1 Kč z účtu žalované (zjištěno z detailu platby č. l. 29) a z fotokopie občanského průkazu (zjištěno z fotografie občanského průkazu, uloženo v systému ISAS) a řidičského průkazu (zjištěno z fotografie řidičského průkazu, uloženo v systému ISAS). Dále žalobkyně ověřovala, zda není žalovaná v insolvenci (zjištěno z výstupu z insolvenčního rejstříku, uloženo v systému ISAS), zda její doklady nejsou neplatné (zjištěno z výstupu z databáze neplatných dokladů, uloženo v systému ISAS). Částku ve výši 18 402 Kč žalobkyně použila na úhradu předchozích dluhů žalované dne [datum] (zjištěno z detailu platby č. l. 27), částku 13 598 Kč zaslala na účet žalované dne [datum] (zjištěno z detailu platby č. l. 28, sdělení [právnická osoba], z [datum], č. l. 43 - 45). Dne [datum] byla odložena aktuální splátka, a to na [datum] (zjištěno z e-mailu ze [datum], č. l. 57). Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, byť byla žalobkyní opakovaně upomínána (zjištěno z upomínky z [datum], č. l. 21, podacího lístku č. l. 30, upomínky z [datum], č. l. 22, podacího lístku č. l. 31). Celkem žalobkyni žalovaná uhradila 33 170 Kč (zjištěno z přehledu č. l. 77 - 78). Žalobkyně proto dne [datum] vyzvala žalovanou k uhrazení celé dlužné částky, a to do [datum] (zjištěno ze zesplatnění úvěru z [datum], č. l. 24, plné moci na č. l. 25, zesplatnění úvěru č. l. 25 p. v. - 26, podacího lístku č. l. 32). Zásilka byla žalované dodána dne [datum] (zjištěno z trackingu zásilky, dostupné online na [webová adresa] %0A). Žalovaná byla o úhradu dluhu upomenuta ještě před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní upomínky č. l. 23, podacího lístku č. l. 33).

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná dne [datum] podepsaly smlouvu, na základě které žalobkyně měla poskytnout žalované částku 40 000 Kč. Z této částky byla částka ve výši 13 598 Kč vyplacena přímo žalované, částka 18 402 Kč byla žalobkyní použita na úhradu předchozích závazků žalované a částku ve výši 8 000 Kč si žalobkyně započetla na náklady a žalované tak tuto částku nevyplatila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala osobní a majetkové poměry žalované. Vycházela z toho, že žalovaná je vdaná, nemá nezaopatřené děti, její průměrný příjem činil 28 625 Kč. Pravidelné výdaje na bydlení činily 3 000 Kč, výdaje na finanční závazky činily 10 765 Kč měsíčně, a to za splátky celkem 4 úvěrů. Dále měla žalovaná celkem tři jednorázové závazky v celkové výši 30 000 Kč. Lustrací v systému SOLUS, AML, AML/CFT, insolvenčním rejstříku žalobkyně zjistila, že žalovaná v nich nemá žádný záznam. Na základě těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná má nižší bonitu, maximálně jí bylo možno poskytnout částku 40 000 Kč. Dále žalobkyně brala v potaz, že žalovaná má celkem 11 již uhrazených závazků z mikroúvěrů. Žalobkyně dále ověřovala existenci zaměstnavatele žalované v Obchodním rejstříku. Žalobkyně dále lustrací v katastru nemovitostí ověřila, že žalovaná vlastní stavbu, v níž bydlí. Celkem žalobkyni žalovaná uhradila 33 170 Kč.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované částku ve výši 32 000 Kč; zbylých 8 000 Kč, které měla žalované poskytnout, započetla žalobkyně na poplatky ze smlouvy, tato částka tak žalované vyplacena nebyla. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně ověřovala výši příjmů žalované z výpisu z účtu a z výplatních pásek. Správně se tak nespoléhala jen na tvrzení žalované, byť lze žalobkyni vytknout, že u zaměstnavatele žalované neověřila, zda není s žalovanou jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. Žalobkyně ověřovala z výpisu z účtu též výši výdajů, zjišťovala též výši předchozích závazků žalované, přičemž tuto informaci ověřovala. Postup žalobkyně byl v tomto ohledu správný, žalobkyně však na základě těchto informací nesprávně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Žalovaná, jak sama žalobkyně zjistila, měla již závazky se splátkami ve výši přes 10 000 Kč měsíčně, tedy ve výši cca poloviny jejího čistého příjmu (při nezohlednění jejích výdajů), přičemž šlo o splátky více závazků. Žalovaná měla dále čtyři úvěry s jednorázovou splatností s dluhem v celkové výši 30 000 Kč a žalobkyně zjistila též 11 předchozích, již uhrazených úvěrů. Je tak zřejmé, že žalovaná není schopna se svými příjmy vyjít bez dalších půjček (ostatně i úvěr, který je předmětem tohoto řízení, byl poskytnut z většiny na úhradu předchozích závazků). Tento závěr pak lze učinit i z výpisů z účtu žalované, z nichž je zřejmé, že její výdaje jsou vyšší, než bylo uvedeno. Závěr o tom, že žalovaná je schopna úvěr splácet, tak byl nesprávný.

16. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná, což ostatně žalovaná v řízení namítla. Soud by však tuto skutečnost zkoumal i z úřední povinnosti (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK).

17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalované na poskytnutou jistinu nezbývá uhradit ničeho, neboť celou poskytnutou částku 32 000 Kč (částka 8 000 Kč žalované nebyla poskytnuta, ani za ni nebyly uhrazeny jiné závazky, než které žalobkyně odvozuje od smlouvy, která byla shledána neplatnou) žalovaná již vrátila. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalované se skládají z nákladů spojených s právním zastoupením. Výše odměny za jeden úkon právní služby při tarifní hodnotě 34 056,61 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“) činí 2 500 Kč (§ 7 AT). Soud přiznal žalované náhradu odměny za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), odpor spojený s vyjádřením ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a účast na jednání soudu dne [datum] v délce 30 min. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), celkem tedy 3 úkony, celkem 7 500 Kč. Naopak soud nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne [datum], neboť byť bylo činěno k výzvě soudu, jednalo se o skutečnosti, které měly být již předmětem samotného vyjádření (skutečnosti, které neměla žalovaná tvrdit až k výzvě soudu, a proto za takové vyjádření nelze náhradu přiznat). Ke každému z těchto tří úkonů náleží též paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 AT), celkem tedy 900 Kč. Žalované dále náleží náhrada cestovních výdajů a náhrada zmeškaného času stráveného na cestě k soudu a zpět v souvislosti s jednáním soudu konaném dne [datum]. Žalované náleží náhrada za cenu pohonných hmot, a to při vzdálenosti 74 km, kombinované spotřebě 6,6 l /100 km a vyhláškové ceně automobilového benzinu 95 oktanů 41,20 Kč. Dále žalované náleží náhrada za opotřebení vozidla ve výši 5,20 Kč/km, celkem tedy jízdné ve výši 586 Kč. Nakonec v souvislosti s cestou na jednání soudu a zpět náleží žalované náhrada za ztrátu času jejího zástupce při cestě, a to za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 AT), celkem tedy 400 Kč. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalované plátcem daně z přidané hodnoty, přiznal soud žalobkyni též náhradu této daně ve výši 1 971 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů žalované tak činí 11 357 Kč Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., místo k plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).