18 C 375/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky trvale bytem Adresa manželky zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky a manžela: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela trvale bytem Adresa manžela o rozvod manželství

I. Manželství , Jméno manželky, , rozené , rodné přijmení, , narozené , rodné přijmení, , Datum narození manželky, , a , Jméno manžela, , narozeného dne , Datum narození manžela, , uzavřené dne , datum, před Zastupitelským úřadem České republiky v Římě, Itálii, se rozvádí.

II. Manžel je povinen zaplatit manželce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 350 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně manželky.

1. Manželka se svým návrhem domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne , datum, . K tomuto uvedla, že se z manželství narodily dvě děti, a to zletilý syn a nezletilá dcera. Manželství je již delší dobu nefunkční. Manžel trpí silnými depresemi a bipolární poruchou a k tomu zároveň užívá omamné a psychotropní látky. Nejeví žádný zájem o rodinu a nijak se po finanční stránce nepodílí na chodu domácnosti a potřebách jejich dětí. Chování manžela je pro rodinu zátěžové. Manžel si dále bez souhlasu manželky půjčuje finanční prostředky. Manželství účastníků je tak trvale a hluboce rozvráceno, aniž by šlo očekávat jeho obnovení.

2. Manžel se k návrhu na rozvod v návaznosti na obdrženou výzvu nevyjádřil, následně se však k návrhu manželky na rozvod manželství připojil a souhlasil s příčinami uvedenými v návrhu.

3. Soud věc projednal podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“). Dle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 1 z. ř. s. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před Zastupitelským úřadem České republiky v Římě, v Itálii. Z manželství se narodil syn , Anonymizováno, , který je již zletilý, a dále dne , datum, dcera , Anonymizováno, . Problémy v manželství započaly na počátku roku 2024, což souviselo se zdravotními problémy manžela, jemuž se zhoršily deprese. Manželé bydleli ve stejném domě, ale jejich soužití bylo problematické. Manžel užívá marihuanu a v minulosti užíval i kokain. Manžel nepřispíval na chod domácnosti a ani na děti účastníků, resp. takto přispíval do začátku léta 2024 a následně přestal. V té době manžel ukončil podnikání a neměl finanční prostředky. Manžel si začal brát půjčky, a to bez souhlasu manželky, která s tímto tedy nebyla srozuměna. Poměry k nezletilé dceři pro dobu po rozvodu byly upraveny rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, . Příčinou rozvratu manželství byl nezájem manžela o chod domácnosti, na němž se nijak nepodílel, a to ani po finanční stránce. Dále pak skutečnost, že manžel užíval návykové látky a bral si půjčky, čímž tedy docházelo k zatěžování rodiny, aniž by toto činil se souhlasem manželky.

5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

6. Dle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

7. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak.

8. V posuzovaném případě z toho, co účastníci uvedli, vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Účastníci spolu jako manželé nežijí od roku 2024 a ačkoliv bydleli ve stejném domě, tak jako manželé nijak nefungovali a každý si žil svým životem, když soužití s manželem bylo problematické vzhledem k jeho zdravotním problémům a k tomu, že užívá návykové látky. S ohledem na výpovědi obou manželů pokládá soud za pravdivé jejich tvrzení o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství. O poměrech nezletilé dcery Agathy bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž byla dcera pro dobu po rozvodu manželství svěřena do péče matky. Z výslechu obou manželů byla zjištěna existence rozvratu manželství. Příčinou bylo to, že se manžel nijak nepodílel na chodu domácnosti a o toto nejevil žádný zájem. Dále rovněž to, že manžel užíval návykové látky a finančně zatěžoval rodinu, když si bez souhlasu a vědomí manželky půjčoval opakovaně finanční prostředky. Pokud manžel uváděl, že se na rozpadu manželství měla podílet svým chováním i manželka, pak lze samozřejmě obecně často dospět k tomu, že nelze celkovou vinu za rozpad svazku shledávat pouze výlučně na straně jednoho z manželů. Ani v tomto případě soud nekonstatuje, že by se manželka nikdy nechovala tak, že by to manželovi nemohlo vadit. Nicméně je třeba si v daném případě uvědomit to, že hlavní příčiny rozpadu manželství mají původ na straně manžela, když toto ostatně vyplynulo i z jeho účastnického výslechu, jímž potvrdil skutečnosti, v nichž manželka spatřovala příčiny rozvratu manželství. Uvedené tedy neznamená, že jediným výlučným viníkem rozpadu manželství je toliko manžel, ale že příčiny, které k rozvratu manželství vedly, lze shledat v jeho chování a přístupu.

9. Ze shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že jsou splněny veškeré podmínky pro rozvod manželství dle § 755 a násl. o. z., a proto manželství účastníků rozvedl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 věty druhé z. ř. s. Příslušné ustanovení vychází primárně z premisy, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu lze však přiznat, pokud to odůvodňují okolnosti případu, čímž je pro soud dán prostor pro zvážení, zda se od obecného pravidla odchýlí. Soud v tomto případě shledal okolnosti, které přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňují. V projednávané věci to byl manžel, kdo svým chováním a nesprávným postojem v manželství způsobil, že manželství vyvrcholilo rozvodem. Příčiny rozvratu manželství lze shledat právě na jeho straně. Nebylo zjištěno, že by příčinu pro rozvod manželství zavdala manželka. Proto je v daném případě spravedlivé, aby manžel nahradil manželce náklady tohoto řízení /k tomu srov. rozhodnutí KS v Hradci Králové sp. zn. 5 Co 336/64, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek NS pod č. 55/1964/. Důvody pro odchýlení se od obecného pravidla pro rozhodování o náhradě nákladů řízení mohou spočívat právě i v míře přispění účastníka k tomu, že řízení muselo proběhnout. Manžel sice zmínil, že se na rozvodu podílela i manželka, ale hlavní příčiny rozvratu manželství lze shledat právě na straně manžela, což bylo prokázáno provedeným dokazováním. Manžel potvrdil, že užívá marihuanu a v minulosti užíval i jinou látku. Ačkoliv se v jeho očích může jevit, že užívání omamných a psychotropních látek není závadové či v určitých případech zakázané, nelze přijmout závěr, že to je standardní. Byť manžel poukazoval na to, že se nebyl schopen starat o rodinu ze zdravotních důvodů, pak nelze za dané situace přijmout závěr, že měl veškerou starost o domácnost a zabezpečování potřeb ponechat toliko na manželce. V pořádku pak nelze shledat ani to, pokud si manžel bral opakovaně půjčky, aniž o tomto informoval svou manželku. Je tedy zřejmé, že toto bylo příčinou rozvratu manželství, a jestliže se nějakým chováním měla dle manžela podílet na rozvodu i manželka, bylo by to za daných okolností nerozhodné. I přes to, že manžel mohl mít nějaké výhrady k chování své manželky, tak návrh na rozvod nepodával a o skončení manželství se nepokoušel. Ustanovení § 23 z. ř. s. zjevně nemá sloužit ke zvýhodnění účastníka, jehož negativní jednání vedlo k zahájení řízení. Proto za určitých okolností není ani v řízení o rozvod manželství důvod opouštět princip, že pokud některý z účastníků zavinil, že manželství má být rozvedeno (a tedy zavinil, že k řízení došlo), má mít povinnost k náhradě nákladů řízení vůči druhému z účastníků.

11. Pro účely stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z § 151 odst. 2 o. s. ř. a manželce přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 8 350 Kč za řízení. Z toho jednak soudní poplatek 2 000 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 5 300 Kč za tři úkony právní služby, když odměna ve výši 1 500 Kč/úkon náležela za dva úkony, a to konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení a dále za podání návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) ve spojení s § 6, § 7 bod. 4 a § 9 odst. 1 (tarifní hodnota 10 000 Kč) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen ,,AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč za účast při jednání soudu dne , datum, podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 6, § 7 bod. 5 a § 9 odst. 1 AT (tarifní hodnota 30 000 Kč), ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále paušální částka náhrady hotových výdajů 1 050 Kč za 3 úkony právní služby, a to v případě prvých dvou úkonů, učiněných v roce 2024, ve výši 300 Kč/úkon, a to podle § 13 odst. 1, 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a v případě úkonu učiněného v roce 2025 ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025. Zástupkyně žalobkyně není registrována jak plátce DPH, a proto nebyly odměna a náhrada o příslušnou daň navyšovány. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve podle § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy však určil lhůtu delší, a to v trvání dvou měsíců. V daném případě soud zohlednil situaci žalovaného, který nemá pravidelný příjem. Avšak současně přihlédl k tomu, že má v blízké době obdržet finanční protihodnotu za prodej majetku. Povinnost úhrady určených nákladů stanovil soud k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř., (výrok II. tohoto rozsudku).