18 C 378/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 13 461,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 056,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 056,39 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 3 405,03 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 13 211,15 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 211,15 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 405,03 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 448 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 461,42 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 13 211,15 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 211,15 Kč od , datum, do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě poskytovala žalované kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Následně strany dne , datum, uzavřely také dodatek k této smlouvě, kterým byl kontokorentní úvěr navýšen až na 10 000 Kč. Kontokorentní úvěr se vztahoval k účtu žalované č. , č. účtu, . Žalobkyně před sjednáním smlouvy a dodatku ověřila úvěruschopnost žalované. Výši závazků a platební morálku žalované prověřila z úvěrových registrů a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 20 039 Kč, není s ní vedeno jednání o skončení pracovního poměru, ze mzdy nejsou vedený žádné srážky. Tyto informace žalobkyně ověřila na základě výpisů z běžného účtu, který pro žalovanou vedla a na který byla žalované vyplácena mzda. Takto zjistila, že průměrný měsíční příjem žalované za relevantní období činil 23 101 Kč. Žalobkyně však z opatrnosti vycházela z částky uvedené žalovanou. Dále žalobkyně ověřila existenci zaměstnavatele žalované. Ve vztahu k výdajům žalované vycházela žalobkyně z tvrzení žalované, že bydlí u rodičů, rodinných příslušníků nebo partnera. Ověřila, že ve výpisech z účtu žalované nejsou evidovány žádné platby na nájemné. Z výpisu z účtu byly zjištěny pravidelné měsíční platby ve výši 4 070 Kč. Celkové měsíční výdaje žalované pak žalobkyně stanovila na základě ekonomického modelu na 10 292 Kč. Žalobkyně dále ověřila registry jako insolvenční rejstřík centrální evidenci exekucí, či databázi MVČR týkající se platnosti osobních dokladů. Žalobkyně rovněž zjistila, že žalovaná již disponovala dalšími úvěry, a to kreditní kartou s limitem 5 000 Kč s orientační splátkou 150 Kč, revolvingovým úvěrem s limitem 5 000 Kč s orientační splátkou 150 Kč, osobní úvěrem s měsíční splátkou 2 234 Kč a pak samotným navyšovaným úvěrem ve výši 5 000 Kč. Platební disponibilitu žalované tedy žalobkyně vypočítala při zohlednění výdajů a nákladů na splacení úvěru na 7 213 Kč, přičemž pro poskytnutí úvěru byla disponibilita dostatečná. Veškeré podklady k úvěruschopnosti přitom byly hodnoceny ve svém souhrnu, nikoliv izolovaně. Popsané prověření lze ve vztahu k výši úvěru považovat za dostatečné, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalobkyně ověřila pravdivost údajů uváděných žalovanou. Na podporu správnosti popsaného postupu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Rakouského Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2021, zp. zn. 6 Ob 48/21h a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím mobilní aplikace , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, za využití bankovní identity, přičemž tento způsob podpisu představuje platný, bezpečný a dostatečně průkazný způsob podepisování dokumentů. Smlouva tedy byla řádně uzavřena. Žalovaná kontokorentní úvěr pravidelně čerpala, dostala se však do prodlení s vyrovnáním záporného zůstatku. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Žalobkyně rovněž vyrovnala záporný zůstatek na účtu žalované a pohledávku z nepovoleného přečerpání převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovanou opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky, ta však neuhradila ničeho. Co se týče struktury žalované částky, tedy otázky, čím je žalovaná částka tvořena, odkázala žalobkyně na výpis z účtu.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které poskytovala žalované kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč, a to v rámci bankovního účtu žalované č. , č. účtu, . Žalobkyně vedla bankovní účet ve prospěch žalované již od roku 2013. Dne , datum, byl dodatkem ke smlouvě kontokorentní úvěr navýšen na 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 18,90 % ročně při RPSN 21,15 %, dodatkem pak byla RPSN zvýšena na 21,20 %. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Strany dále sjednaly, že úvěr je možné čerpat opakovaně, přičemž od dalšího čerpání úvěru po jeho vyrovnání běží nová roční lhůta. Žalovaná se zavázala platit úroky z úvěru vždy poslední den každého kalendářního měsíce. Úroky měly být hrazeny tak, že v případě kladného zůstatku na předmětném účtu budou odečteny od zůstatku. V případě, že na účtu nebude dostatek finančních prostředků, budou úroky přičteny k jistině kontokorentního úvěru. Smlouva a dodatek byly uzavřeny prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, za využití bankovní identity/viz smlouva o kontokorentním úvěru na č. l. 7-9, dodatek ke smlouvě o kontokorentním úvěru na č. l. 10, smlouva o bankovní identitě na č. l. 30, detaily zadaných operací na č. l. 33-40, údaje identifikace na č. l. 41, rámcová smlouva o finančních službách na č. l. 42, smlouva o účtu na č. l. 42 p. v. – 43 spisu, odborné vyjádření v systému ISAS/. Žalovaná úvěr čerpala, došlo však k přečerpání limitu kontokorentního úvěru a úvěr nebyl žalovanou splacen. Ke dni , datum, byl zůstatek na účtu žalované záporný, a to s hodnotou - 5 131,92 Kč. Ke dni , datum, činil zůstatek - 13 211,15 Kč, a to i přesto, že žalobkyně žalovanou průběžně vyzývala k úhradě dlužné částky. Ke dni , datum, žalobkyně zrušila kontokorentní úvěr a dluh ve výši 13 211,15 Kč převedla na evidenční účet. Tato částka byla mimo jiné tvořena náklady spojenými s prodlením v celkové výši 1 800 Kč (zaúčtovány dne , datum, ve výši 900 Kč a dne , datum, ve výši 900 Kč) a dále debetním úrokem v celkové výši 1 605,03 Kč (dne , datum, připsán ve výši 71,24 Kč, dne 30. 4. připsán ve výši 129,98 Kč, dne 31. 5. připsán ve výši 159,29 Kč, dne 30. 6. připsán ve výši 151,7 Kč, dne 31. 7. připsán ve výši 153,33 Kč, dne 31. 8. připsán ve výši 156,27 Kč, dne 30. 9. připsán ve výši 154,65 Kč, dne 31. 10. připsán ve výši 148,57 Kč, dne 30. 11. připsán ve výši 157,5 Kč, dne 31. 12. připsán ve výši 162,75 Kč, dne , datum, připsán ve výši 162,75 Kč). Ve zbytku, tedy v částce 10 056,39 Kč tvořily jistinu finance vyčerpané žalovanou v rámci kontokorentního účtu, v níž byly zahrnuty i poplatky za vedení účtu a pojištění /viz výzva k úhradě na č. l. 11, výpisy z účtu v systému ISAS, výpis z účtu na č. l. 12 spisu/. Žalobkyně po zesplatnění vyzvala žalovanou výzvou ze dne , datum, k úhradě dlužné částky ve výši 13 461,42 Kč, skládající se mimo částky nepovoleného přečerpání také z řádných úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 250,27 Kč. Tato výzva byla žalované doručována dne , datum, . Dále byla žalované zaslána výzva ze dne , datum, /viz poslední výzva před podáním žaloby na č. l. 13, výzva k zaplacení před podáním žaloby na č. l. 14, výpis k poštovní zásilce RR2927550401F na č. l. 46 spisu/. Příjem žalované činil v roce 2023 v lednu 25 552 Kč, v únoru 20 6330 Kč a v březnu 21 605 Kč. Výdaje žalované pak v žalobkyní doloženém období dlouhodobě přesahovaly její příjmy /viz přehled vyplacených mezd žalované za období leden až březen 2023 na č. l. 25 p. v. spisu, výpisy z účtu v systému ISAS/.

5. Na základě uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvou o kontokorentním úvěru ve výši 5 000 Kč, přičemž následně byl dodatkem ke smlouvě tento úvěr navýšen o dalších 5 000 Kč. Celkově žalovaná čerpáním kontokorentního úvěru získala od žalobkyně 10 056,39 Kč. Zbývající část žalované jistiny pak tvořily náklady úvěru a debetní úroky. Žalovaná se zavázala úvěr řádně splatit a průběžně platit také příslušné úroky. Tuto povinnost však nesplnila a peníze, které jí byly poskytnuty ve formě přečerpání úvěru neuhradila, a proto žalobkyně zesplatnila úvěr.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

17. Na tomto místě považuje soud za vhodné upozornit, že podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Jak uvedl soud výše, žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Nemohla tedy být poučena v tom smyslu, že neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalované.

18. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o kontokorentním úvěru platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalované a z takto získaných informací správně uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalované úvěr splácet. Po posouzení provedených důkazů však musí konstatovat, že splnění této povinnosti žalobkyně neprokázala. Smlouva o kontokorentním úvěru byla uzavřena již dne , datum, . Podklady předložené žalobkyní se však k tomuto období nevztahují a dokládají pouze postup žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání dodatku smlouvy, a to jen částečně. Např. rozhodná výše příjmů žalované byla prokazována až k období leden – březen roku 2023, tedy více než půl roku po uzavření sporné smlouvy o kontokorentním úvěru, a byla tak relevantní toliko pro posouzení úvěruschopnosti při uzavírání dodatku. Obdobně výpisy z účtu byly poskytnuté až od března 2023 do června 2024, tedy opět pro období začínající více než půl roku po uzavření předmětné smlouvy o kontokorentním úvěru, přičemž tyto pak nebyly v převáženém rozsahu relevantní ani ve vztahu k uzavíranému dodatku, neboť jej předcházely jen o 28 dní. Žalobkyně však zejména nepředložila žádné podrobnosti ke zkoumání výdajů žalované pro rozhodná období před uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru či dodatku žalobkyně, a to nedoložila s výjimkou výpisu z účtu žalované za měsíc březen. Žalobkyně dle svého tvrzení při stanovení výše výdajů žalované vycházela ze svého ekonomického modelu. Nic jí přitom nebránilo v tom, aby se podrobně zabývala posouzením úvěruschopnosti žalované a zejména jejích pravidelných měsíčních výdajů zcela konkrétně dle dostupných informací. Již od roku 2013 spravovala bankovní účet žalované a měla tedy přístup k praktickému přehledu výdajů žalované. Ve vztahu k dodatku je pak nutné uvést, že za situace, kdy již půl roku žalovaná kontokorentní úvěr využívala, bylo vhodné zohlednit to, jak byly podmínky kontokorentního úvěru plněny do doby, než bylo zažádáno o jeho navýšení, pročež bylo možné opět využít výpisy z účtu žalované za dřívější období. To žalobkyně zjevně neučinila, když náklady dopočítala na základě ekonomického modelu, a z výpisů z účtu žalované ověřila především to, že nemá pravidelný výdaj v podobě nájmu. Z předložených důkazů pak bylo na místě vycházet ze skutečnosti, že již k březnu , Anonymizováno, , tedy k měsíci, kdy došlo k uzavření dodatku (, datum, ), žalovaná neplnila původní podmínky kontokorentního úvěru a tento přečerpávala, jak je patrné ze stavu účtu k počátku tohoto měsíce. I z toho důvodu bylo dle názoru soudu na místě se více zaměřit na výdajovou stránku žalované. Z předložených výpisů z účtu přitom vyplývá, že v březnu, stejně jako i v následujících měsících, výdaje žalované převyšovaly její příjmy. Postup žalobkyně nelze považovat v posuzovaném případě za adekvátní. Žalobkyně měla přístup k přehledu veškerých plateb žalované dlouhodobě, a proto nebylo na místě vycházet z matematického modelu a počítat teoretické měsíční výdaje žalované. Takový postup dle soudu neodpovídá požadavku na řádné posouzení úvěruschopnosti, přičemž z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně postupovalo jinak, tedy např. že by zohlednila právě i dřívější výpisy z účtu žalované, resp. ne výpisy za celé období, ale zejména to, že žalovaná přečerpávala právě i původní limit úvěru, jak bylo patrné z výpisu k předmětnému účtu před sjednáním dodatku ke smlouvě. S ohledem na uvedené proto soud uzavírá, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru kontokorentní úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětná smlouva o kontokorentním úvěru včetně jejího dodatku je proto neplatná. Soud přitom nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., jak bylo vysvětleno výše.

19. Jelikož soud učinil závěr o neplatnosti smlouvy a dodatku, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení v podobě přečerpání účtu a žalovaná je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná celkově přečerpala svůj účet o 10 056,39 Kč, čímž jí v tomto rozsahu vzniklo bezdůvodné obohacení. K této částce tedy dospěl soud tak, že od požadované částky ve výši 13 461,42 Kč odečetl vyúčtované poplatky ve výši 1 800 Kč, vyúčtovaný debetní úrok ve výši 1 605,03 Kč. Dále soud nepřiznal požadovaný řádný úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši 250,27 Kč.

20. Výslednou částku byla žalovaná povinna vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. K uhrazení dluhu byla prokazatelně vyzvána v předžalobní výzvě, přičemž byla vyzvána k bezodkladné úhradě dlužné částky. Žalované byla výzva doručována dne , datum, , kdy se s ní tak mohla prokazatelně seznámit. Vzhledem k tomu, že žalovaná bezdůvodné obohacení ve bezodkladně neuhradila, přičemž za bezodkladnou lze považovat úhradu do tří dnů, ocitla se následující den v prodlení se splněním této povinnosti. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné částky 10 056,39 Kč od , datum, do zaplacení v požadované výši 14,75 % ročně, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Vzhledem k tomu, že smlouva i následný dodatek byly sjednány neplatně, nemohl soud žalobkyni přiznat částku v rozsahu smluvních úroků, nákladů za prodlení a debetních úroků, neboť tyto vyplývaly právě z neplatné smlouvy a dodatku. Soud nicméně nezohlednil poplatky za vedení účtu a pojištění, neboť tyto se vztahovaly k samotnému účtu, který žalobkyně ve prospěch žalované vedla již od roku 2013 na základě smlouvy o účtu. Stejně tak nemohl soud žalobkyni přiznat úrok z prodlení za období, kdy žalovaná ještě nebyla prokazatelně vyzvána k úhradě bezdůvodného obohacení (viz výrok II. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 448 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalované v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to podání návrhu ve věci samé a výzva k plnění. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).

22. Pro úplnost soud dodává, že při písemném vyhotovení rozsudku opravil výrok III. rozsudku, když při vyhlášení rozsudku došlo v uvedeném výroku k chybě v počtech, jelikož bylo nesprávně uvedeno, že se žalované stanovuje povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 96 Kč. V tomto případě došlo v důsledku chyby v počtech k nesprávnému uvedení částky představující náhradu nákladů náležející žalobkyni, a proto soud postupem podle § 164 o. s. ř. chybu v počtech při písemném vyhotovení rozsudku opravil.