18 C 380/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 61 824,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 570 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 570 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 51 254,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 64 415,43 Kč od , Datum narození advokáta, ,58 Kč od , datum, do , datum, , a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 61 824,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 74 985,43 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13 160,58 Kč od , datum, do , datum, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla částku 65 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny a uzavření smlouvy je patrné z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a následných úkonů žalované. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, přičemž si vyžádala od žalované občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, výpis z účtu žalované za 3 kalendářní měsíce a doklad o příjmech (výplatní pásky). Situaci žalované si žalobkyně ověřovala též z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, registru SOLUS a katastru nemovitostí. Konkrétně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná dosahuje měsíčního příjmu ve výši 25 242 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, ostatní náklady jako pravidelné finanční závazky, sázky a jednorázové závazky (mikro úvěry) pak byly vyčísleny na 0 Kč. Žalobkyně vycházela z předpokladu, že žalovaná má k dispozici částku 19 430 Kč měsíčně. V registru SOLUS byla žalovaná bez záznamu, neměla evidovánu žádnou exekuci, nebyla v insolvenci. Podle skóringu spotřebitele (interní algoritmus žalobkyně) byla žalovaná ohodnocena jako osoba s průměrnou bonitou, maximální výše úvěru byla takto určena částkou 65 000 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně proto prohlásila úvěr za zesplatněný ke dni , datum, a po žalované požadovala zaplacení zbylé části poskytnuté jistiny ve výši 61 824,85 Kč. Žalovaná celkově uhradila částku ve výši 42 180 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, ač byla řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

5. Žalobkyně a žalovaná sjednaly dne , datum, elektronicky smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které měla žalobkyně poskytnout žalované částku 65 000 Kč. Z této částky byla částka ve výši 21 453 Kč vyplacena dne , datum, přímo žalované, částka 31 297 Kč byla žalobkyní použita na úhradu předchozích závazků žalované vůči žalobkyni (vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, ) a částku ve výši 12 250 Kč si žalobkyně započetla na náklady (400 Kč za lustrum v registrech, 100 Kč za expresní vyplacení úvěru, 6 550 Kč za administrativní náklady, 3 900 Kč za odměnu zprostředkovatele a 1 300 Kč za náklady na ověření úvěrového případu). Žalovaná měla poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 29 % ročně splácet ve splátkách po 2 812 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly příloha č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na č. l. 16 – 18, příloha č. , hodnota, – smlouva o zřízení doplňkové služby. Žalovaná provedla verifikační platbu ve výši 1 Kč a souhlasila s návrhem smlouvy /viz předsmluvní informace na č. l. 7 - 10, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. na č. l. 11 – 15, příloha č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na č. l. 16 – 18, příloha č. , hodnota, – smlouva o zřízení doplňkové služby na č. l. 19 – 20, potvrzení o převodu na č. l. 22, potvrzení o bezhotovostní platbě na č. l. 23, potvrzení o vyplacení úvěru č. l. 55, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 39, potvrzení o platbě na č. l. 21 spisu/. Před sjednáním smlouvy žalobkyně vycházela z údajů uvedených v příloze č. , hodnota, (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z nich vyplývalo, že žalovaná byla svobodná, neměla nezaopatřené děti, její průměrný příjem činil 25 242 Kč. Pravidelné výdaje na bydlení činily 3 000 Kč, výdaje na předchozí pravidelné závazky činily 0 Kč. Žalovaná byla lustrována v centrální evidenci exekucí, systému SOLUS, systému AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku, a to vždy bez záznamu. Na základě těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná má průměrnou bonitu, maximálně jí bylo možno poskytnout částku 65 000 Kč /viz příloha č. , hodnota, - smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, na č. l. 16 – 18 spisu, výsledek lustrace na č. l. 51, výstup z insolvenčního rejstříku na č. l. 52, výsledek lustrace v systému SOLUS na č. l. 53 spisu/. Žalobkyně dále ověřovala existenci zaměstnavatele žalované v Obchodním rejstříku /viz výpis z obchodního rejstříku č. l. 56-58 spisu/. Žalobkyně si dále vyžádala výplatní pásky žalované, přičemž žalovaná měla v měsíci červenci 2022 čistý příjem 26 406 Kč, v měsíci srpnu 2022 čistý příjem 24 689 Kč a v měsíci září 2022 čistý příjem ve výši 24 633 Kč /viz výplatní pásky v systému ISAS/. Totožnost žalované žalobkyně ověřila jednak platbou ve výši 1 Kč z účtu žalované /viz potvrzení o platbě na č. l. 21 spisu/, dále z fotokopie občanského průkazu a z jejího cestovního dokladu /viz kopie občanského průkazu v systému ISAS, výpis kontroly OP na č. l. 50 spisu, fotografie cestovního pasu v systému ISAS/. Částku ve výši 31 297 Kč žalobkyně použila dne , datum, na úhradu předchozích dluhů žalované /viz potvrzení o převodu na č. l. 22, potvrzení o úhradě dluhu na č. l. 54 spisu/ a částku 21 453 Kč vyplatila dne , datum, na účet žalované /viz potvrzení o bezhotovostní platbě na č. l. 23, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 39 spisu, hlavička bankovního účtu u , právnická osoba, v systému ISAS/. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalobkyni uhradila pouze prvních 15 splátek v celkové výši 42 180 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 48 p. v. spisu/. Následně byla žalovaná žalobkyní opakovaně upomínána k úhradě dlužných splátek /viz upomínka č. , hodnota, na č. l. 24, podací lístek na č. l. 25, upomínka č. , hodnota, na č. l. 26, podací lístek na č. l. 27 spisu/. Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k uhrazení celé dlužné částky, a to do , datum, . Zásilka byla žalované odeslána dne , datum, /viz předžalobní výzva na č. l. 28, podací lístek č. l. 29/.

6. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výpisy z bankovního účtu žalované za poslední tři měsíce, neboť takový důkaz považoval za nadbytečný. Důkaz byl označen k prokázání ohodnocení doplacených závazků žalované (uvedeno ve vyjádření žalobkyně ze dne , datum, ), kdy však nebyly v přehledové tabulce uvedeny žádné závazky. Skutečnost, že žalovaná měla závazek vůči žalobkyni, vyplynula z ostatních provedených důkazů, a to ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru či předsmluvních informací. Žalobkyně pak tento důkaz, představující výpisy z bankovního účtu, ani do spisu nezaložila.

7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná sjednaly dne , datum, elektronicky smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně měla poskytnout žalované částku 65 000 Kč. Z této částky byla částka ve výši 21 453 Kč vyplacena přímo žalované, částka 31 297 Kč byla žalobkyní použita na úhradu předchozích závazků žalované u žalobkyně. Částku ve výši 12 250 Kč si žalobkyně započetla na náklady a žalované tak tuto částku nevyplatila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila příjmy žalované s tím, že průměrný měsíční příjem činil 25 242 Kč. K výdajové stránce žalované žalobkyně zjistila pravidelné výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč a dále uzavřela, že žalovaná nemá další finanční závazky. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 42 180 Kč.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně se žalovanou uzavřely spotřebitelskou smlouvu platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalované a z takto získaných informací správně uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalované úvěr splácet. Dospěl však k závěru, že tomu tak není. Je nutné zdůraznit, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně pak v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, které ověřila nahlédnutím do výplatních pásek žalované. Zcela ovšem rezignovala na ověření výdajů žalované. Spokojila se toliko s uvedením nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně. Vůbec se nezabývala výši dalších, zcela logicky očekávatelných nezbytných výdajů, jako např. výdajů na stravu, dopravu apod. Uvedenou výši výdajů na bydlení pak lze navíc těžko považovat za skutečnou a reálnou, zejména má-li zahrnovat také náklady na energie, o kterých jinak žalobkyně dle předložených podkladů také vůbec neuvažovala. Nutno rovněž zdůraznit, že žalobkyně si byla zjevně vědoma dřívějšího závazku žalované vůči žalobkyni. Existenci dřívějšího úvěru však nijak nezhodnotila, a to ani z hlediska splátkové spolehlivosti žalované. Takto provedené, respektive v podstatě neprovedené zjišťování a zejména ověřování výdajů žalované soud z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalované hodnotí jako zcela nedostatečné. Postup žalobkyně naopak představuje patrné porušení její zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na uvedené proto soud uzavírá, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětnou smlouvu o úvěru č. , hodnota, tedy soud vyhodnotil jako neplatně uzavřenou.

17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru č. , hodnota, nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na svůj dluh uhradila 42 180 Kč. Je tak povinna vrátit rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky, tj. ve výši 10 570 Kč (21 453 Kč + 31 297 Kč – 42 180 Kč), o který se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. V této souvislosti soud pouze dodává, že částka ve výši 12 250 Kč nebyla žalované nikdy vyplacena, a proto se o ni na úkor žalobkyně nemohla obohatit. Soud tak vycházel pouze z částky 52 750 Kč (21 453 Kč + 31 297 Kč), která byla žalované skutečně poskytnuta a kde lze bezdůvodné obohacení uzavřít. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. K uhrazení dluhu byla vyzvána v oznámení o zesplatnění, kde jí byla žalobkyní stanovena lhůta k zaplacení do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaná bezdůvodné obohacení v této lhůtě neuhradila, ocitla se následující den v prodlení se splněním této povinnosti. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné částky 10 570 Kč od , datum, do zaplacení v požadované výši 12,75 % ročně, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.