19 C 102/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka kapitalizovaným za období od datum do datum částkou částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka kapitalizovaným za období od datum do datum částkou částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od datum do datum částkou částka, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (elektronického bankovnictví žalobkyně) dne datum smlouvu o úvěru č. 017025598R, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše částka, a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka (vyjma poslední splátky, jejíž výše byla sjednána na částka). Žalovaný úvěr čerpal ve výši částka, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze částka. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalovanou částku částka tvoří dlužná jistina ve výši částka, náhrada nákladů za odeslání upomínek v celkové výši částka, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši částka a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, vše kapitalizováno ke dni datum, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího úroku z prodlení od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (elektronického bankovnictví) smlouvu o úvěru č. 017025598R včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše částka a žalovaný se zavázal úvěr splácet dle obchodních podmínek a sazebníku v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za odeslání upomínek v paušální výši částka za každou jednotlivou upomínku. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie občanského průkazu /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek č. l. 38, dohodu o ČSOB identitě č. l. 37/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši částka, se splácením splátek se však dostával do prodlení /viz výpis z běžného účtu žalovaného č. l. 19-22, záznam historie splácení spotřebního úvěru č. l. 23-28/, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni datum splatným /viz oznámení o zesplatnění č. l. 52/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku č. l. 50/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně uvedla, že žalovaný využil nabídku předschváleného limitu na neúčelový spotřebitelský úvěr s limitem částka se splatností 60 měsíců, tj. měsíční splátkou částka. Ohledně příjmů a výdajů žalobkyně vycházela z kontroly finanční toků na běžném (případně i jiném) účtu žalovaného vedeného u žalobkyně a čestného prohlášení žalovaného. Žalovaný deklaroval příjem ve výši částka, který byl ve výši částka zjištěn na základě transakcí na běžném účtu, kdy byl započten medián v posledních 5 měsících na běžném účtu, a to ve výši částka v dubnu 2024, částka v květnu 2024, částka v červnu 2024, částka v červenci 2024 a částka v srpnu 2024. Ohledně výdajů žalobkyně dospěla k částce částka, vycházela z průměrných pravidelných výdajů v posledních 5 měsících, a to inkasa, SIPA, trvalých příkazů a pravidelných jednorázových příkazů, a dále i k nepravidelným výdajům (medián 5 měsíců) – transakcím debetní kartou včetně výběrů z bankomatu, včetně nákladů na úvěrové služby – interních i externích. Žalobkyně však zjištěné výdaje (jejich konkrétní složení) blíže neupřesnila, odkázala toliko na výsledek provedeného výpočtu a údajů uvedených žalovaným (aniž by upřesnila, kde a jak žalovaný tyto údaje uvedl, a jak fakticky proběhl provedený výpočet, tedy aby uvedený postup v důsledku byl vůbec přezkoumatelný). Takto vypočtená platební kapacita vypočtená systémem žalobkyně činila částka, tedy dle výpočtů žalobkyně dostatečná kapacita pro poskytnutí úvěru se sjednanou měsíční splátkou částka. Soud však dále z předložených listinných důkazů zjistil, že žalovaný měl celkem hodnota úvěrových produktů se zjištěnými pravidelnými měsíčními splátkami ve výši částka, k tomu dále 2 kontrakty typu kreditní, úvěrové karty a stavební spoření (proměnlivá výše splátky) s celkovou výší úvěrových limitů částka (částka + částka) /viz informace z právnická osoba na č. l. 29-31/, příjem žalovaného na běžném účtu v lednu 2024 sestával z příjmu ze zaměstnání ve výši částka (s poznámkou „Mzda 12/2023 – jméno FO“, a dále částka od Úřadu práce s popisem „PByd 12/23, PPPPřísp. 12/23, PPúHR R1“ ve výši částka. Obdobná situace byla uvedena i v následujících měsících (navíc s příjmy ve výši cca 16 000 měsíčně s poznámkou „GTH zař. Škol. Strav.s.“, kdy větší část příjmů (z kterého patrně žalobkyně vycházela jakožto ze vstupní hodnoty) pocházela vždy od Úřadu práce a patrně tak činila toliko příspěvky z dávek sociálního zabezpečení. Dalším příkladem může být například zjišťovaný příjem za měsíc srpen 2024, kdy žalobkyně vycházela ze zjištěné částky částka, přičemž dle předloženého výpisu z účtu byly uvedeny příjmy převod na účet částka od „jméno FO“, částka od společnosti BIDFOOD CZECH REP. s poznámkou „MZDA 2024/7 – jméno FO“, příchozí úhrada od osoby „jméno FO“ ve výši částka, dále příchozí úhrada od ÚP – KP v Příbrami s poznámkou „PBYD 7/24, PPPřísp 7/24, PPÚhr r17“ ve výši částka, dále částka od „GTH zař. Škol.strav.s9“ bez poznámky, a nakonec vklad hotovosti na účet žalovaným ve výši částka, není tak ani jasné, jak žalobkyně dospěla pro stanovení příjmu ve výši částka /viz předložené výpisy z účtu žalovaného na č. l. 69-77 spisu/. S ohledem na výše uvedené (a faktickou nemožnost přezkoumat jak příjmovou, ale zejména výdajovou stránku žalovaného) má tak soud významné pochyby o správnosti procesu zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně – toliko skutečnost, že žalovaný toliko uvedl určité údaje při žádosti o poskytnutí úvěru neznamená, že se jedná o údaje pravdivé. Ani skutečnost, že na bankovním účtu žalovanému docházelo k i poměrně vysokým obratům (přičemž lze předpokládat, že bankovní účet žalovaného byl používám jako platební místo a místo pro transakce různých osob) neznamená, že lze uvedené údaje bez dalšího převzít, zejména za situace, kdy není ani jasné, o jaké příjmy (a výdaje) se vlastně jednalo (přičemž s ohledem na skutečnost, že významnou část příjmů byla vždy zasílána od Úřadu práce, tak má soud za to, že se patrně jednalo o nějakou formu dávek sociálního zabezpečení, tedy se nejednalo o „příjmy“ bez dalšího použitelné pro účely hrazení úvěru). Soud konstatuje, že pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření není možné dle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě dostatečných informací, a soud z nich může vycházet pouze za situace, že soud nemá o jejich správnosti významnějších pochyb, které však soud v nynějším případě má. Pakliže soud má o uvedených skutečnostech pochyby, avšak žalobkyně není schopna uvedené původně posuzované listiny doložit a blíže objasnit (dle jejího vyjádření vycházela toliko z vnitřního výpočtu, který vycházel z transakcí na běžném účtu žalovaného, aniž by bylo více upřesněno, o jaké vstupy ohledně příjmů a výdajů žalovaného se vlastně jednalo), jde daná skutečnost s ohledem na břemeno tvrzení a důkazní ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti k tíží žalobkyni, tedy v případě, kdy žalobkyně nemůže vysvětlit uvedené nesrovnalosti, musí soud shledat, že úvěruschopnost řádně zkoumána a posouzena nebyla. To vše při vědomí toho, že sjednaná splátka byla v relativně nízké výši částka měsíčně – soud má významné pochyby o skutečných příjmech i výdajích žalovaného, ohledně nichž žalobkyně nic bližšího fakticky neupřesnila, přičemž byť žalovaný mohl následně částečně některé splátky hradit, nehradil je dostatečně a tudíž došlo k zesplatnění a podání žaloby (žalovaný za celou dobu úvěru měl uhradit pouze částku částka), pročež má soud vážné pochyby i o skutečné úvěruschopnosti žalovaného, to vše za situace, kdy žalovaný již v době poskytnutí úvěru nějaké úvěrové produkty splácel. právnická osoba zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99).

7. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně bez omluvy nedostavila. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků zamítl.

17. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši částka bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku částka odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem částka) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

19. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.