19 C 108/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 17 750 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 969,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 0,66 Kč od 25. 6. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63,42 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63,42 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 64,40 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63,76 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63,76 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63,76 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 86,12 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 75,11 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 75,11 Kč od 29. 3. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 69,84 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 69,84 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 135,89 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 78,76 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57,15 Kč od 2. 9. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57,15 Kč od 27. 9. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63,59 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 23. 1. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 29. 3. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 29. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 19. 7. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 29.9 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 22. 11. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 29. 1. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 22. 3. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 22. 4. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 24. 5. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40,87 Kč od 24. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem 75,55 % ročně z částky 9,02 Kč od 24. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 67,08 % ročně z částky 11 557,42 Kč od 25. 4. 2020 do 24. 6. 2024, s úrokem ve výši 67,08 % ročně z částky 11 548,40 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 644,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 614 Kč od 25. 4. 2020 do 25. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 613,34 Kč od 26. 6. 2021 do 21. 7. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 549,92 Kč od 22. 7. 2021 do 23. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 486,50 Kč od 24. 8. 2021 do 1. 10. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 422,10 Kč od 2. 10. 2021 do 20. 10. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 358,34 Kč od 21. 10. 2021 do 30. 11. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.294,58 Kč od 1. 12. 2021 do 22. 12. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.230,82 Kč od 23. 12. 2021 do 26. 1. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.144,70 Kč od 27. 1. 2022 do 23. 2. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.069,59 Kč od 24. 2. 2022 do 29. 3. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.994,48 Kč od 30. 3. 2022 do 29. 4. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.924,64 Kč od 30. 4. 2022 do 27. 5. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.854,80 Kč od 28. 5. 2022 do 23. 6. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.718,91 Kč od 24. 6. 2022 do 25. 7. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.640,15 Kč od 26. 7. 2022 do 2. 9. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.583,00 Kč od 3. 9. 2022 do 27. 9. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.525,85 Kč od 28. 9. 2022 do 26. 10. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.462,26 Kč od 27. 10. 2022 do 1. 12. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.421,39 Kč od 2. 12. 2022 do 20. 12. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.380,52 Kč od 21. 12. 2022 do 23. 1. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.339,65 Kč od 24. 1. 2023 do 24. 2. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.298,78 Kč od 25. 2. 2023 do 29. 3. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.257,91 Kč od 30. 3. 2023 do 21. 4. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.217,04 Kč od 22. 4. 2023 do 29. 5. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.176,17 Kč od 30. 5. 2023 do 20. 6. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.135,30 Kč od 21. 6. 2023 do 19. 7. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.094,43 Kč od 20. 7. 2023 do 5. 9. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.053,56 Kč od 6. 9. 2023 do 29. 9. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.012,69 Kč od 30. 9. 2023 do 25. 10. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.971,82 Kč od 26. 10. 2023 do 22. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.930,95 Kč od 23. 11. 2023 do 21. 12. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.890,08 Kč od 22. 12. 2023 do 29. 1. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.849,21 Kč od 30. 1. 2024 do 23. 2. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.808,34 Kč od 24. 2. 2024 do 22. 3. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.767,47 Kč od 23. 3. 2024 do 22. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.726,60 Kč od 23. 4. 2024 do 24. 5. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.685,73 Kč od 25. 5. 2024 do 24. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.644,86 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, částku ve výši 2 136,16 Kč, s úrokem ve výši 8,47 % ročně z částky 11 557,42 Kč od 25. 4. 2020 do 24. 6. 2024, s úrokem ve výši 8,47 % ročně z částky 11 548,40 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 54 230 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 9. 2020 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 17 750 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 24. 8. 2018 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 24. 8. 2018. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši efektivní úrokové sazby 108,06 % ročně v 24 měsíčních splátkách ve výši 1 883 Kč, splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, tak i z jiných zdrojů, z databází a lustrací v systémech SOLUS a NRKI. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Po dobu odkladu splátek, od 18. 12. 2019 do 17. 1. 2020, neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný stanovené splátky nehradil řádně, kdy celkem zaplatil toliko 30 128 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč (za celkem 3 splátky, s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení nejméně o 30 dnů, po 499 Kč), přičemž jednotlivé smluvní pokuty byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. Dále žalobkyni vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč (za celkem 3 splátky, s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení o nejméně 15 dnů, po 200 Kč), přičemž tyto náklady byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich úhradu. Výše takto vzniklých nákladů odpovídá mzdovým a provozním nákladům žalobkyně v souvislosti s vymáháním pohledávek rozpočteným na jednotlivé pohledávky. V důsledku shora uvedeného prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 23. 4. 2020. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž její výše činila 13 517,54 Kč. Žalovaný byl dále z této částky povinen hradit úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto novou jistinu neuhradil, vzniklo žalobkyni počínaje 25. 4. 2020 právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, č. j. , spisová značka, byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno jeho řešení oddlužením; ze zákona tak došlo k přerušení řízení vedeného u zdejšího soudu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2024, č. j. KSPH , spisová značka, bylo schválené oddlužení žalovaného zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno; usnesení nabylo právní moci dne 21. 8. 2024. Zdejší soud tak mohl pokračovat v přerušeném řízení.

4. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 25. 9. 2024 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný zaplatil žalobkyni v insolvenčním řízení částku 1 969,14 Kč. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

5. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti žalovaného, neboť tento se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

6. Z provedených listinných důkazů a z nesporných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru /viz úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 44 spisu/. Dne 24. 8. 2018 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 23 000 Kč. Tuto měl žalovaný splácet po 1 883 Kč měsíčně spolu s úrokem ve výši 108,06 % ročně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 108,06 %. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Žalovaný dne 16. 1. 2020 požádal o úpravu splátkového kalendáře z důvodu finanční tísně. Žalobkyně na základě uvedené žádosti žalovaného provedla odklad původních splátek č. , číslo, , kdy po dobu odkladu od 19. 11. 2019 do 18. 12. 2019 neběží sjednaný úrok za poskytnutí úvěru, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 16. 1. 2020 /viz předsmluvní formulář na č. l. 10 - 12 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 13 - 15 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 45 spisu včetně dodejky na č. l. 48 spisu, žádost o úpravu splátkového kalendáře na č. l. 38 spisu, splátkový kalendář na č. l. 39 spisu, potvrzení o odložení splátek na č. l. 40 spisu, prohlášení klienta na č. l. 18 - 19 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného /viz kopie OP žalovaného na č. l. 81 - 82 spisu/. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán na dobu neurčitou na pozici zaměstnanec provozu ve společnosti , právnická osoba, . /viz pracovní smlouva na č. l. 20 - 24, 28 spisu/. Měsíční příjem žalovaného v červenci 2018 činil 23 723 Kč (mzda ve výši 16 435 Kč + sirotčí důchod ve výši 7 288 Kč) a v srpnu 2018 činil 22 615 kč (mzda ve výši 15 327 Kč mzda + sirotčí důchod ve výši 7 288 Kč /viz potvrzení o provedených platbách na č. l. 34 - 37 spisu, výplatní pásky na č. l. 29 - 33 spisu/. Žalobkyně při hodnocení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet vycházela z jeho pravidelného čistého měsíčního příjmu v celkové výši 23 169 Kč, tvořeného mzdou ve výši 15 881 Kč a sociálními dávkami ve výši 7 288 Kč, a z jeho pravidelných měsíčních výdajů v celkové výši 9 910 Kč, tvořených životním minimem ve výši 3 410 Kč, splátkami jiných úvěrů u žalobkyně ve výši 5 500 Kč a nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč /viz hodnocení klienta na č. l. 16 - 17 spisu/. Žalobkyně zařadila žalovaného do kategorie klientů představujících menší riziko nesplácení /viz CBS skóre na č. l. 25 spisu/. Lustrací v registru SOLUS žalobkyně zjistila, že žalovaný v této databázi nemá žádný záznam /viz výpis z registru SOLUS na č. l. 27 spisu/. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne 27. 8. 2018 částku 23 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 26 spisu, sdělení , Anonymizováno, na č. l. 74 - 75 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 23. 4. 2020 /viz karta klienta na č. l. 46 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 47 spisu/. Žalovaný byl několikrát vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 9. 9. 2020 /viz výzvy k zaplacení na č. l. 49-51 spisu, předžalobní výzva na č. l. 52 spisu, poštovní podací arch na č. l. 53 spisu/. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 30 128 Kč /viz karta klienta na č. l. 46 spisu/.

7. Soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování vyjádřením znalce k úročení pohledávek, neboť takový důkaz shledal nadbytečným, když tento se nijak netýká projednávané věci.

8. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru. Dne 24. 8. 2018 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 23 000 Kč. Tuto měl žalovaný splácet po 1 883 Kč měsíčně spolu s úrokem ve výši 108,06 % ročně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 108,06 %. Žalovaný dne 16. 1. 2020 požádal o úpravu splátkového kalendáře z důvodu finanční tísně. Žalobkyně na základě uvedené žádosti žalovaného provedla odklad původních splátek č. , číslo, , kdy po dobu odkladu od 19. 11. 2019 do 18. 12. 2019 neběží sjednaný úrok za poskytnutí úvěru, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 16. 1. 2020. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán na dobu neurčitou na pozici zaměstnanec provozu ve společnosti , právnická osoba, . Měsíční příjem žalovaného v červenci 2018 činil 23 723 Kč (mzda ve výši 16 435 Kč + sirotčí důchod ve výši 7 288 Kč) a v srpnu 2018 činil 22 615 kč (mzda ve výši 15 327 Kč mzda + sirotčí důchod ve výši 7 288 Kč. Žalobkyně při hodnocení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet vycházela z jeho pravidelného čistého měsíčního příjmu v celkové výši 23 169 Kč, tvořeného mzdou ve výši 15 881 Kč a sociálními dávkami ve výši 7 288 Kč, a z jeho pravidelných měsíčních výdajů v celkové výši 9 910 Kč, tvořených životním minimem ve výši 3 410 Kč, splátkami jiných úvěrů u žalobkyně ve výši 5 500 Kč a nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně zařadila žalovaného do kategorie klientů představujících menší riziko nesplácení. Lustrací v registru SOLUS žalobkyně zjistila, že žalovaný v této databázi nemá žádný záznam. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne 27. 8. 2018 částku 23 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 23. 4. 2020. Žalovaný byl několikrát vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 9. 9. 2020. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 30 128 Kč.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 27. 8. 2018 poukázala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 23 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu nebyla tato smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze příjem žalovaného, který byl tvořen mzdou a sirotčím důchodem. Naopak jeho výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány (natož ověřovány) nebyly. V hodnocení klienta byly uvedeny pouze odhadované výdaje ve výši 9 910 Kč, a to životní minimum ve výši 3 410 Kč, splátky u žalobkyně ve výši 5 500 Kč a náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, které nebyly nijak ověřeny. Soud k tomuto uvádí, že údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Žalobkyně měla proto výdaje žalovaného na jeho obživu i bydlení od žalovaného zjistit a následně je odpovídajícím způsobem (např. výpisem z bankovního účtu žalovaného) ověřit. Nadto měla žalobkyně zjistit a ověřit dosavadní splátkové zatížení žalovaného také u jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nic z toho se však nestalo. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak měla postupovat o to obezřetněji, když žalovaný měl v době žádosti o předmětný úvěr u žalobkyně již splátkové zatížení dříve sjednaného úvěru či zápůjčky ve výši 5 500 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že postup žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však v daném případě nedošlo. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení ve výši 23 000 Kč, proto byl žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 32 097,14 Kč (včetně částečných úhrad v insolvenčním řízení) a bezdůvodné obohacení tak v plné výši již žalobkyni uhradil. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve věci částečně úspěšný a měl neúspěch jen v nepatrné části (v části týkající se zastavení řízení), žádné náklady řízení pro jeho neaktivitu nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).