19 C 112/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Terezou Pirklovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 700 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení: - ve výši 7,05 % ročně z částky 5 700 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, - ve výši 7,5 % ročně z částky 5 700 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, - ve výši 8 % ročně z částky 5 700 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, - ve výši 8,75 % ročně z částky 5 700 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, - ve výši 9 % ročně z částky 5 700 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 a - z částky 5 700 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 660 Kč od 3. 11. 2006 do 2. 11. 2007 a částky 9 300 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení: - ve výši 7,05 % ročně z částky 9 300 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, - ve výši 7,5 % ročně z částky 9 300 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, - ve výši 8 % ročně z částky 9 300 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, - ve výši 8,75 % ročně z částky 9 300 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, - ve výši 9 % ročně z částky 9 300 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 a - z částky 9 300 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud dne 4. 5. 2020 s žalobou, kterou se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu [číslo] na základě které mu poskytla v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 2. 11. 2007 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na zahraniční [právnická osoba] [anonymizováno]., sídlem [adresa], a ta ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh do prvního postoupení pohledávky uhradil toliko částku 9 300 Kč, která v souladu se smluvním ujednáním byla nejprve započítána na úhradu souhrnného poplatku. Aktuální výše dlužné částky tak činí na jistině 15 000 Kč a na souhrnném poplatku částku 660 Kč, který je svou podstatou smluvním úrokem za půjčení peněz a tedy příslušenstvím pohledávky. Příslušenství se dále sestává ze zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny půjčky 15 000 Kč ode dne následujícího dni postoupení pohledávky ne [právnická osoba] [anonymizováno]. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) [číslo] ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný má bydliště v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí půjčky ve výši 15 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o půjčce na č. l. 13 Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 52 týdnů 199,4 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky /viz smluvní podmínky smlouvy o půjčce na č. l. 24 /. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na zahraniční [právnická osoba] [anonymizováno], sídlem [adresa], a ta ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila na žalobkyni /viz smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 14-23 a dále v elektronickém systému CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávky bylo vždy žalovanému dopisem oznámeno /viz dopisy na č. l. 31 a 37/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 38 /. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010.

7. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.

8. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům., 9. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla platně uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla dle § 1879 a násl. o. z. tato pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v § 524 a násl. obč. zák.

11. Co se týče sjednaného souhrnného poplatku, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Soud se plně ztotožnil s tvrzením žalobkyně, že souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovaného, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že vedle poplatku měl žalovaný splatit již jen jistinu půjčky. Pokud by se nemělo jednat o úplatu za půjčení peněz, poskytovala by právní předchůdkyně půjčky zcela zdarma. Lze tedy konstatovat, že souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, tedy v době před sjednáním předmětné smlouvy o půjčce, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil kapitalizovaný úrok 9 960 Kč, za poskytnutí jistiny 15 000 Kč, která měla být vrácena v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí 98,54 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v listopadu 2006 okolo 12,81 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (souhrnný poplatek) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než sedminásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 39 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

12. S ohledem na shora uvedené tak soud přiznal žalobkyni částku 5 700 Kč představující nesplacenou jistinu půjčky (zapůjčených 15 000 Kč – zaplacených 9 300 Kč). Soud tak započítal dílčí úhrady žalovaného provedené do data prvního postoupení pohledávky ve výši 9 300 Kč oproti jistině dluhu, a nikoli nejprve oproti nároku na souhrnný poplatek, když soud posoudil smluvní ujednání o tomto poplatku za absolutně neplatné. Pokud totiž bylo ujednání o souhrnném poplatku sjednáno od počátku neplatně, nemohl na tento právní titul žalovaný provádět žádné úhrady. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta, a to včetně částky 660 Kč, která podle právního názoru žalobkyně měla představovat zbývající část dlužného souhrnného poplatku, neboť ujednání o tomto nároku soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy.

13. Stran příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení a jejich výše soud aplikoval § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. při použití § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka. Žalobkyni tak byl přiznán zákonný úrok z prodlení toliko z přiznané částky 5 700 Kč s ohledem na shora uvedené závěry soudu. Ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.

14. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.