19 C 112/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale pobytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o příslušenství ve formě úroku a úroku z prodlení

I. Řízení se co do úroku kapitalizovaného částkou , částka, , a úroku ve výši 17,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaný částkou , částka, , úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaný částkou , částka, , a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaného částkou , částka, , dále kapitalizovaného úroku z prodlení v částce , částka, , úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zamítá.

IV. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení příslušenství ve formě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, částečně v kapitalizované a částečně v dále běžící výši. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřel nejprve dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, a posléze (po posouzení jeho úvěruschopnosti) i její dodatek - dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše , částka, , a žalovaný se zavázal kontokorentní úvěr splatit s úrokem ve výši 29 % ročně a s případnými poplatky tak, že bude na běžném účtu vykazovat kreditní zůstatek alespoň 1× v průběhu každých 180 dnů čerpání úvěru, a že bude na běžném účtu mít minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný úvěr čerpal ve výši celkem , částka, , nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr nejprve převedla dne , datum, na nově otevřený úvěrový účet, a posléze jej zesplatnila ke dni , datum, . Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. O části uvedené pohledávky – dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , dále poplatcích za upomínky ve výši , částka, (3 × , částka, ), tedy celkem o částce , částka, s příslušenstvím (kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a dále úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení) již bylo (ve vztahu k právní předchůdkyni žalobkyně) rozhodnuto, a to rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . V nynějším řízení žalovaná částka sestává pouze z příslušenství – z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, (29 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, (11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ), a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení2. Žalobkyně následně vzala žalobu v rozsahu části příslušenství – smluvního úroku ve výši 17,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, (bez bližšího upřesnění) zpět s odůvodněním, že tak činí s ohledem na změnu zákonné úpravy spotřebitelského úvěru. Soud proto řízení v této části postupem dle ust. § 96 odst. 1, 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zastavil.

3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, a posléze po posouzení jeho úvěruschopnosti i její dodatek ze dne , datum, , který představuje smlouvu o kontokorentním úvěru, a to včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, a žalovaný se zavázal kontokorentní úvěr splácet s úrokem ve výši 29 % ročně a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku tak, že bude na běžném účtu vykazovat kreditní zůstatek alespoň 1× v průběhu každých 180 dnů čerpání úvěru a že bude na běžném účtu mít minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši , částka, za každou jednotlivou upomínku /viz smlouvu o kontokorentním úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“) a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru/. Žalovaný úvěr čerpal v celkové výši , částka, , se splácením splátek se však dostával do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila nejprve dne , datum, k převodu zůstatku úvěru na nově otevřený úvěrový účet, a posléze k zesplatnění úvěru, zůstatek úvěru se tak stal ke dni , datum, splatným /viz oznámení o zesplatnění/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 122 odst. 1 ZoSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše , částka, . Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

10. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

12. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše , částka, s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem a poplatky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách vyúčtovaných za příslušné období, což neučinil. Právní předchůdkyně žalobkyně poté dluh žalovaného zesplatnila a posléze pohledávku postoupila na žalobkyni.

13. V nynějším řízení se žalobkyně domáhá úhrady části dalšího příslušenství, které dosud nebylo uplatněno v dřívějším řízení, kdy již o části pohledávky žalobkyně bylo rozhodováno, zejména příslušného úroku (částečně v kapitalizované a částečně v běžící výši) z poskytnuté jistiny úvěru, a dále úroku z prodlení (opět částečně v kapitalizované a částečně v běžící výši) z jednotlivých poplatků za upomínky (3 × , částka, ) v celkové výši , částka, . Ve vztahu k smluvnímu úroku soud žalobě v takřka celém zbývajícím rozsahu (po zohlednění částečného zpětvzetí ze strany žalobkyně) vyhověl, neboť žalovaný svůj dluh dosud neuhradil, soud jej zamítl pouze ve zbývajícím – blíže neupřesněném rozsahu (, částka, ), který odpovídá rozdílu mezi původně požadovanou částkou kapitalizovaného úroku (, částka, ), částkou přiznanou (, částka, ), a částkou, ohledně níž bylo řízení pro zpětvzetí zastaveno (, částka, ).

14. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud však plně nevyhověl žalobkyni ohledně uplatněného zákonného úroku z prodlení z poplatků v celé výši , částka, , a to v částce převyšující částku , částka, – tedy z částky , částka, . Dle smlouvy (resp. všeobecných obchodních podmínek a sazebníku) bylo mezi účastníky ujednáno, že žalobkyně má nárok na poplatky - „náklady spojené s prodlením“, a to v paušální výši , částka, za zaslání upomínek (ve dnech , datum, , , datum, a , datum, ). Požadavek na uhrazení poplatků – náhrady nákladů za upomínání s ohledem na její paušální výši soud posoudil toliko jako sjednanou smluvní pokutu, neboť jednou z definic smluvní pokuty je právě paušalizovaná náhrada nákladů. Žalobkyně nikterak netvrdila a ani neprokazovala, že by se náhrada (účelně vynaložených) nákladů měla sestávat z konkrétních vyúčtovaných částek ve smyslu ust. § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ. Výše smluvní pokuty související s jednotlivou splátkou může činit dle limitu uvedeného v ust. § 122 odst. 2 ZoSÚ nejvýše , částka, na splátku. Z toho důvodu soud posoudil nárok žalobkyně na uvedený zákonný úrok z poplatků jako důvodný pouze do výše , částka, (3 × , částka, ), a pouze z této částky jej přiznal, ve zbývající části (z částky výši , částka, ) jej pak zamítl, stejně tak i ve vztahu k blíže nespecifikovanému rozdílu ve výši , částka, (k tomu obdobně viz odůvodnění zamítavé části smluvního úroku).

15. Pro vysvětlení nad rámec výše uvedeného jako tzv. obiter dictum soud uvádí, že rozhodl ohledně oprávněnosti uplatněných poplatků (a tím pádem souvisejícího příslušenství) jinak, než bylo rozhodnuto v dřívějším rozsudku, v kterém byly požadované poplatky žalobkyni přiznány v celém (nesníženém) rozsahu. V nynější věci však soud není dřívějším rozhodnutím soudu vázán, neboť uvedenou předběžnou otázku je soud oprávněn si posoudit sám, z dřívějších rozhodnutí soud toliko vychází (srov. ust. § 135 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Z odůvodnění dřívějšího rozsudku nevyplývá, na základě jakých skutečností tamní soud posoudil oprávněnost celé výše vyúčtovaných poplatků ze strany žalobkyně. Soud si proto v nynější věci tuto otázku (pro účely posouzení oprávněnosti požadovaného příslušenství) posoudil sám, a dospěl tak k jinému závěru, než soud dřívější. Soud však upozorňuje, že nynější rozhodnutí nemá žádný vliv na právní moc či vykonatelnost dřívějšího rozhodnutí, neboť se jedná o samostatná rozhodnutí vydaná v různých soudních řízeních.

16. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 150 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni právo na jejich náhradu výjimečně z důvodů hodných zvláštního zřetele nepřiznal. K aplikaci uvedeného ustanovení byl soud veden s ohledem na skutečnost, že část nároku (jistina, poplatky, úrok z prodlení) byl již žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní) jednou soudně uplatněn, přičemž žalobkyně (její právní předchůdkyně) mohla celou dlužnou částku (veškeré složky dané pohledávky včetně příslušenství) rovnou uplatnit již v původním řízení v celém rozsahu. Rozhodla se však jej dříve uplatnit pouze částečně, přičemž nyní žalobou uplatňuje její další část (přičemž je zcela bez významu, že pohledávka byla v mezidobí postoupena – žalobkyně přebírá důsledky veškerých předchozích jednání její právní předchůdkyně). Takový postup však vede ke zvýšení (či znásobení) jednotlivých nákladů řízení (uhrazeného soudního poplatku, souvisejících nákladů žalobkyně s jejím právním zastoupením, případně dalším nákladům), které by však vůbec nemusely vzniknout, pakliže by byly veškeré složky uvedené pohledávky uplatněny již v dřívějším soudním řízení. Byť je samozřejmě na rozhodnutí žalobkyně (její právní předchůdkyně), zda bude uplatňovat pohledávku celou včetně příslušenství, či jen některou její část, nemůže se skutečnost, že si následně žalobkyně své stanovisko rozmyslí a domáhá se nadále i dalších částí pohledávek nijak negativně projevit v dodatečné povinnosti žalovaného hradit další náhradu nákladů řízení, kterou nikterak nezapříčinil, když již jednou musel být účastníkem soudního řízení, v rámci kterého bylo rozhodováno i o otázce náhrady nákladů řízení. Nutnost vynaložit uvedené náklady vzniklé v důsledku nynějšího, dodatečného řízení tak musí tížit v celém rozsahu pouze žalobkyni, pročež soud žalobkyni náhradu nákladů řízení v celém rozsahu nepřiznal.