19 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného Anonymizováno . Anonymizováno o 40 279,31 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, doplatek soudního poplatku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.flexifin.cz) dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše , částka, , a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 0,87 % denně (317,55 % ročně) a s případnými poplatky v 569 pravidelných denních splátkách (ve výši , částka, ). Totožnost žalovaného byla ověřena doložením fotografie jeho občanského průkazu. Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovanou částku , částka, tvoří dlužná jistina ve výši , částka, , poplatky za vyplacení tranší úvěru (za čerpání úvěru) ve výši , částka, , poplatek za službu „Presto“ (za expresní vyplacení jistiny) ve výši , částka, dle čl. VII odst. 4 smlouvy v celkové výši , částka, , smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění v kapitalizované výši , částka, , příslušenství se skládá z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, (blíže žalobkyní neupřesněného), a následně z běžícího zákonného úroku z prodlení z částky , částka, (součtu dlužné jistiny a poplatků) od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný uvedl, že úvěr si bral, splacený není, v té době přišel o práci, byl nezaměstnaný, má teď příjem od , datum, . Jelikož měl několik úvěrů, nebyl schopný je splácet, nyní je situaci nucen řešit tak, že vyhlásí osobní bankrot, který bude skrze jeho právníka v brzké době podán. Smlouvu uzavřel, jistina úvěru mu poskytnuta byla. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, tak jeho finanční situace v té době nebyla dobrá, moc si to nepamatuje, od té doby uplynula již nějaká doba a úvěrů měl více. Neví, co přesně za podklady posílal, a co bylo vyžadováno. Rozhodně neměl čistý měsíční příjem ve výši , částka, , jednalo se o příjem hrubý, kdy průměrně fakturoval právě částku cca , částka, hrubého, od čeho je však třeba odečíst výdaje, daň z příjmu, sociální pojistné aj. Jaké však měl konkrétní výdaje v té době si již nepamatuje, ani jakým způsobem se jej žalovaná na tuto skutečnost ptala, a jakým způsobem je ověřovala. V té době měl úvěrů více a řešil to právě prostřednictvím dalších úvěrů, moc to neřešil, nevěděl, zda bude schopný úvěr splácet. Někdy dva roky zpátky byl bez práce, pak práci dostal, tedy v době uzavírání předmětné smlouvy ji měl, poté ji zase ztratil. Měl takové těžší období tři roky, nyní je druhý měsíc v novém zaměstnání, není schopen své úvěry v tuto chvíli splácet, a proto musí přistoupit k osobnímu bankrotu a svou situaci řešit tímto způsobem.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v rámci doporučených splátek s úrokem ve výši 0,87 % denně (317,55 % ročně) a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku, a to v 569 pravidelných denních splátkách ve výši , částka, , z toho první splatnou 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranš (jednotlivé čerpání) úvěru, a každá další denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky dle čl. V.

1. úvěrové smlouvy, přičemž dle čl. V. 2. věřitel klientovi stanoví výši doporučené měsíční úhrady a klient může úvěr splácet i v doporučených měsíčních úhradách, což věřitel klientovi doporučuje. Dle čl. , právnická osoba, . smlouvy má klient možnost hradit denní splátku kdykoliv ode dne jejího výpočtu do dne její splatnosti za stejných podmínek, přičemž dle čl. V. 4. se klient zavazuje zcela splatit vyčerpanou část úvěru v plné výši spolu s příslušenstvím nejpozději k poslednímu dni trvání této smlouvy, ledaže bude dohodnuto jinak. Dle čl. , právnická osoba, . je posledním dnem trvání smlouvy 29. den ode dne následujícího po posledním dni doby splatnosti kreditního rámce, pokud klient řádně úvěr splatil. V případě, že klient úvěr řádně nesplatil nejpozději 29. den ode dne následujícího po skončení doby platnosti kreditního rámce, je posledním dnem trvání smlouvy den splacení úvěru. V čl. VI. smlouvy – vlastnosti poskytovaného úvěru – je uvedeno, že datum splatnosti úvěru (poslední den trvání smlouvy) je , datum, . RPSN činila 1201,01 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly dle čl. VIII. 1. smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení, až do zaplacení /viz smlouvu o úvěru na č. l. 11-13 spisu, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru/. Totožnost žalovaného byla ověřena doložením fotografie jeho občanského průkazu /viz fotografie na č. l. 36-37/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši celkem , částka, /nesporné tvrzení/, přičemž se se splácením splátek dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni , datum, splatným /viz oznámení o zesplatnění/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, když sice dle jejích tvrzení mělo dojít k ověřování úvěruschopnosti žalovaného, např. ověřením deklarovaných příjmů žalovaného ve výši , částka, měsíčně, a pravidelných měsíčních výdajů ve výši , částka, na půjčky, , částka, na bydlení, další nezbytných výdajů ve výši , částka, a ostatních zbytných výdajů ve výši , částka, /k tomu srov. listiny – obecné principy posuzování a filozofie společnosti na č. l. 33-35, „identifikované příjmy“ na č. l. 38, výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . na č. l. 39/, z nichž však skutečnosti svědčící o řádném procesu zkoumání úvěruschopnosti nevyplývají. V rámci ústního jednání žalovaný upřesnil, že výše příjmů nebyla , částka, měsíčně čistého, ale hrubého, bylo tedy nutné řádně zkoumat výdaje, přičemž výdajová stránka nebyla žádným způsobem žalobkyní reálně zkoumána, a zejména ověřována. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována pro nedostatečné zkoumání a ověřování výdajů žalovaného. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně (nadto soud žalobkyni již bezvýsledně předem k vyjádření k těmto sporným otázkám vyzval). Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše , částka, . Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ust. § 1811 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

16. Dle ust. § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Dle odst. 2 k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních úroků a smluvní pokuty zamítl.

19. K tomu soud uvádí, že je primární povinností žalobkyně precizně tvrdit konkrétní výši a složení (jakožto i další významné okolnosti) ve vztahu ke všem uplatněným nárokům a jejich složkám. V občanském soudním řízení sporném se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni plnit důkazní povinnost, tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen (ani oprávněn) po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení NS ze dne , datum, , sp. zn. NS , spisová značka, ). V daném případě soud nemohl na základě žalobních tvrzení dospět k jednoznačnému závěru o řádnosti procesu posouzení úvěruschopnosti, když ani učiněnými dotazy na žalovaného tento nedokázal upřesnit, jaké byly v době uzavírání smlouvy jeho výdaje, a zda byly a jakým způsobem ze strany žalobkyně ověřovány. Uvedená skutečnost však jde k tíži žalobkyně, neboť na ní leží břemeno tvrzení a důkazní, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, přičemž uvedenou skutečnost je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti.

20. Podle názoru soudu je tak nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. Není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného v průměrné čisté výši , částka, měsíčně (dle žalovaného se nadto jednalo toliko o příjmy v hrubé výši), které měla ověřit z blíže nespecifikovaných listin. Nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Nelze proto uzavřít, že byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně.

21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k ZoSÚ). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

22. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že ani v případě prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného by uplatněnému nároku nebylo lze zcela vyhovět, a to pro zjevně nemravnou výši sjednaného příslušenství (poplatků za tranši, který je v podstatě jen jinou formou sjednaného kapitalizovaného úroku, a nadále denního úroku, který nad to ani v kapitalizované výši nebyl nijak upřesněn, není tedy jasné, o jaký úrok, z jaké částky, v jaké výši a za jaké období je požadován), jakožto i spornou otázku splatnosti celého úvěru, kdy žalovaný jako spotřebitel dle jednotlivých (v kontextu ostatních ujednání rozporných) ustanovení smlouvy byl oprávněn splatit celý úvěr nejpozději k poslednímu dni trvání smlouvy, tedy ke dni splacení úvěru, kterým je dle čl. VI. smlouvy datum , datum, ; to vše při nutnosti vykládat jednotlivá ustanovení při sporu mezi podnikatelem a spotřebitelem výkladem pro spotřebitele nejpříznivějším ve smyslu ust. § 1812. Při tomto výkladu tak den splatnosti úvěru dosud ani nenastal.

23. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného.

24. Dle ust. § 575 o. z. má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

25. Dle ust. § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Ohledně splatnosti poskytnuté jistiny jakožto bezdůvodného obohacení žalovaného soud dospěl k závěru, že splácet dlužnou jistinu (vydat bezdůvodné obohacení) se žalovaný dle znění dohody (obsažené v úvěrové smlouvě) zavázal za podmínek splatnosti stanovených v úvěrové smlouvě, kdy část ustanovení absolutně neplatné úvěrové smlouvy ohledně splácení (vč. možnosti případného zesplatnění) je nutno v souladu s ustanovením § 575 o. z. považovat za dohodu o splatnosti bezdůvodného obohacení, nevyjde-li mezi účastníky najevo spor o době splácení přiměřené možnostem dlužníka dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), který v tomto řízení najevo nevyšel. Oproti uvedeným závěrům Krajského soudu v Praze však soud v nynější věci nesouhlasí s jeho kategorickým závěrem, že nelze pro okamžik splatnosti vycházet z dohody uzavřené mezi účastníky v původní neplatné smlouvě (viz bod 47 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze), když naopak odvozování splatnosti až od výzvy k úhradě prokazatelně doručené žalovanému, jak tak ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. učinil v citované věci Krajský soud (viz body 48 a 50 odůvodnění), by s ohledem na aktuální soudní judikaturu ohledně výchozího okamžiku počátku běhu promlčecí lhůty v případě dluhu splatného na výzvu již od prvotního okamžiku, kdy taková výzva mohla být poprvé učiněna (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), vedlo k závěru, že takový nárok by žalobkyně byla oprávněná uplatnit okamžitě již v den uzavření neplatné úvěrové smlouvy, bez ohledu na to, že posléze např. byly po určitou dobu (i po dobu mnoha měsíců, případně i let) řádně spláceny sjednané splátky, což by případně mohlo vést až k uplatnění důvodné námitky promlčení dlužníkem. Dalším důsledkem by byla skutečnost, že dokud by věřitelka takovou výzvu k úhradě neučinila, nemohlo by nikdy dojít k promlčení nároku, případně by věřitelka mohla splatnost nečekaně přivodit například až po několika desítkách let, což by bylo v zjevném rozporu s judikaturou přijatými závěry ohledně splatnosti dluhu splatného na výzvu (viz např. bod 50 odůvodnění již zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

27. Soud proto ohledně splatnosti bezdůvodného obohacení (jednotlivých splátek a zesplatění v případě jejich nehrazení) vycházel z dohody účastníků uvedené v (jinak absolutně neplatné) úvěrové smlouvě.

28. Ohledně splatnosti jsou však v jednotlivých ustanovených uvedeny rozporné termíny splatnosti. Dle čl. V.

1. úvěrové jsou poskytnuté peněžní prostředky splatné první denní splátkou splatnou 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranš (jednotlivé čerpání) úvěru, a každá další denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky, přičemž dle čl. V. 2. věřitel klientovi stanoví výši doporučené měsíční úhrady a klient může úvěr splácet i v doporučených měsíčních úhradách, což věřitel klientovi doporučuje. Dle čl. , právnická osoba, . smlouvy má klient možnost hradit denní splátku kdykoliv ode dne jejího výpočtu do dne její splatnosti za stejných podmínek, přičemž dle čl. V. 4. se klient zavazuje zcela splatit vyčerpanou část úvěru v plné výši spolu s příslušenstvím nejpozději k poslednímu dni trvání této smlouvy, ledaže bude dohodnuto jinak. Dle čl. , právnická osoba, . je posledním dnem trvání smlouvy 29. den ode dne následujícího po posledním dni doby splatnosti kreditního rámce, pokud klient řádně úvěr splatil. V případě, že klient úvěr řádně nesplatil nejpozději 29. den ode dne následujícího po skončení doby platnosti kreditního rámce, je posledním dnem trvání smlouvy den splacení úvěru. V čl. VI. smlouvy – vlastnosti poskytovaného úvěru – je uvedeno, že datum splatnosti úvěru (poslední den trvání smlouvy) je , datum, .

29. V daném případě, i pokud soud pomine rozpor mezi splatností denních splátek, a výslovné doporučení je hradit na měsíční bázi, jsou tak v přímém rozporu ustanovení čl. V. 1. a čl. V.

4. úvěrové smlouvy, kdy je žalovaný na jednu stranu povinen svůj dluh hradit v pravidelných denních splátkách, které je mu „doporučeno“ hradit na měsíční bázi, zároveň je však jednoznačně uvedeno, že nejpozději musí celkový dluh (včetně případného příslušenství) zcela splatit nejpozději k poslednímu dni trvání této smlouvy, ledaže bude dohodnuto jinak V průběhu řízení nebylo vůbec tvrzeno, že by byla splatnost „dohodnuta jinak“ (jednoznačný projev vůle účastníků přivodit splatnost dřívější), přičemž posledním dnem smlouvy je , datum, . Shodný rozpor lze shledat v čl. 5.1 a 5., právnická osoba, podmínek /viz č. l. 21 p. v./.

30. Dle výše citovaného ust. § 1812 o. z. je tak nutno otázku splatnosti úvěru (resp. nyní jistiny úvěru jakožto bezdůvodného obohacení) vyložit výkladem pro spotřebitele nejpříznivějším, tedy že tato poskytnutá jistina je splatná až v pozdějším z uvedených termínů - dnem , datum, , tím pádem nemohly být naplněny podmínky pro platné zesplatnění úvěru pro nehrazení denních splátek (prodlení dlužníka). Uvedenému závěru nasvědčují i formulace uvedené v dokumentu „informace pro spotřebitele“ /viz č. l. 18 p. v./ dle kterého je v uvedených modelových příkladech uvedeno, že „úvěr je splacen v celkem , hodnota, denních splátkách“, a že „úvěr bude uhrazen 569. den ode dne vyplacení první tranše úvěru“, tedy povinnost jej zcela uhradit nastává až tento poslední den. Za dané situace je tak žaloba i ve vztahu k nároku na vrácení bezdůvodného obohacení – poskytnuté jistiny – podána předčasně, neboť ke dni vydání rozhodnutí (, datum, ) tato dosud nebyla splatná, pročež soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výslovně se jich vzdal).

32. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. , hodnota, bodu 2, č. , hodnota, bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků (dále jen „Sazebník“), přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o SOP“), , částka, , neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán. Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze , částka, , a zbývá tedy doplatit , částka, . Byť žalobkyni soud vyzval k doplacení soudního poplatku již usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , žalobkyně tuto povinnost nesplnila. Protože soud přesto řízení nezastavil a začal o věci samé jednat (ust. § 9 odst. 3 písm. a) zákona o SOP), rozhoduje nyní o uložení povinnosti zaplatit žalobkyni soudní poplatek (jeho doplatek) spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí (ust. § 9 odst. 6 zákona o SOP).