19 C 19/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 360 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se obrátil dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že žalobce je od , datum, , podílovým spoluvlastníkem v rozsahu id. ½ na nemovitých věcech zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , a to pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , a zahrady p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „předmětné nemovitosti“). Žalovaná byla mimo jiné i v období od , datum, do , datum, spoluvlastnicí předmětných nemovitostí o velikosti id. ¼ celku (v průběhu jejího insolvenčního řízení nabyl v roce 2024 její spoluvlastnický podíl pan , jméno FO, ), třetí spoluvlastnicí o velikosti id. ¼ celku je paní , jméno FO, . Předmětné nemovitosti však užívala v předmětném období od , datum, do , datum, k uspokojení bytové potřeby své a své rodiny pouze žalovaná. Žalobce nechal vypracovat od realitní kanceláře zprávu, jejímž obsahem je stanovení obvyklé ceny pronájmu, která byla zjištěna ve výši 20 000-, částka, měsíčně. Žalovaná se svým výlučným bydlením v předmětných nemovitostech soustavně obohacuje na úkor žalobce v rozsahu nejméně , částka, měsíčně, za období uplynutých tří let, tj. od , datum, do , datum, , se tak žalovaná obohatila přinejmenším o částku , částka, , kterou žalobce požaduje spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Dle informací žalobce je celá nemovitost užívána výlučně žalovanou, předmětná nemovitost (rodinný dům) je dvoupodlažní, avšak nejsou v ní dvě samostatné bytové jednotky. V každém z pater jsou dvě obytné místnosti a příslušenství, jednotlivá patra nejsou stavebně oddělena, a nelze je tedy užívat jako dva samostatné obyvatelné prostory. S ohledem na stavební rozložení nemovitosti proto nemůže žalobce své vlastnické právo vykonávat v důsledku toho, že žalovaná okupuje celou nemovitost. Předmětný dům nemá vyčleněny samostatné bytové jednotky, nemá odděleny ani sítě a měřidla. Žalobce se ihned poté, co vydražil podíl na předmětné nemovitosti, pokoušel s žalovanou domluvit na odkupu, avšak neúspěšně, neboť žalovaná měla nereálnou představu o jeho hodnotě. Žalovaná odmítala žalobci vydat klíče od nemovitosti, při jednání o odkupu žalobce vnitřní uspořádání nemovitosti žalobce viděl, jakýkoli následný vstup do nemovitosti, tím méně její užívání, mu však nebyl ze strany žalované umožněn. Žalovaná a její rodina v předmětném období užívala obě podlaží předmětného domu, čímž vytvořila překážku k tomu, aby žalobce mohl realizovat své vlastnické právo prostřednictvím užívání nemovitosti. Při předání nemovitosti žalovanou novému spoluvlastníkovi, panu , jméno FO, dne , datum, byla pořízena obsáhlá fotodokumentace, ze které vyplývá, že předmětná nemovitost byla užívána jako celek a užívání kýmkoliv jiným je pojmově vyloučeno, čemuž nasvědčuje i uspořádání nemovitosti (společné schodiště a způsob oddělení obytných místností od něj, společný odběr elektrické energie a vody), i v době předání (, datum, ) jednotlivé místnosti v 1. i 2. nadzemním podlaží domu vykazují známky nedávného užívání, jsou z části nevyklizené a osazené nábytkem, na zahradě měla umístěný nadzemní bazén a užitkové části nemovitosti (zejména garáž) jsou plné rozličného harampádí žalované.

2. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Předmětné nemovitosti sestávají z rodinného domu a zahrady, v přízemí domu je soubor místností s koupelnou a záchodem, které mají fakticky charakter samostatného bytu. V prvním patře domu je také soubor místností s koupelnou a záchodem, které byly dostavěny dodatečně, kde bydlí žalovaná s rodinou. V přízemí domu bydlela původně matka žalované s manželem, panem , jméno FO, (od kterého následně žalobce nabyl v dražbě svůj spoluvlastnický podíl). Po smrti matky žalované zdědil spoluvlastnický podíl v rozsahu ½ k předmětným nemovitostem její manžel, pan , jméno FO, , a v přízemí zůstal bydlet nadále sám, žalovaná se sestrou , jméno FO, zdědily každá podíl v rozsahu id. ¼ celku. Žalovaná užívala (a užívala již před smrtí matky) byt v 1. patře domu, který svou podlahovou plochou odpovídá méně než ½ ploše rodinného domu, a to na základě původní dohody s ostatními spoluvlastníky, uzavřené po vzniku spoluvlastnictví (tj. po smrti matky žalované a vypořádání pozůstalosti). Na správě předmětných nemovitostí se domluvila se sestrou paní , jméno FO, , a i s manželem své matky, panem , jméno FO, . Dle této dohody přízemí užíval pan , jméno FO, dolní byt, horní byt užívala žalovaná za souhlasu své sestry , jméno FO, , která sama v době žádné prostory neužívá a souhlasila s tím, že v rozsahu jejího podílu bude předmětné nemovitosti užívat žalovaná. Žalovaná nebyla nikdy žalobcem vyzvána k tomu, aby jí umožnil užívat část předmětných nemovitostí, žalobce sám nikdy o jejich užívání neprojevil zájem, neinicioval ani projednání změny podmínek správy nemovitosti, v tomto směru nepředložil žádný návrh či požadavek. Žalobce oslovil žalovanou a její sestru pouzes návrhem na odkup jejich spoluvlastnických podílů o celkové velikosti id. ½ celku (¼ + ¼) za částku , částka, , což žalovaná odmítla, nesouhlasila s cenou, nabízela naopak žalobci odkup jeho podílu. Spoluvlastnický podíl žalované byl později v roce 2024 zpeněžen v rámci insolvenčního řízení žalované. Dle názoru žalované nebylo od počátku cílem žalobce nějakým způsobem spoluužívat předmětné nemovitosti, ale pouze výhodně vydražit spoluvlastnický podíl, resp. výhodně získat celé předmětné nemovitosti, o čemž svědčí jeho dosavadní chování, kdy o spoluužívání předmětných nemovitostí nejevil zájem, naopak se zajímal pouze o koupi zbývajících podílů za nižší, než obvyklou tržní cenu. Nesouhlasí též s výší tvrzeného bezdůvodného obohacení.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:, právnická osoba, předmětném období od , datum, do , datum, byla žalovaná spoluvlastnice předmětných nemovitostí v rozsahu ideální ¼ a žalobce ½ /nesporná tvrzení, výpis z katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, k , datum, na č. l. 10-12 spisu/. Žalobce nabyl svůj spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na předmětných nemovitostech na základě usnesení o příklepu soudního exekutora , tituly před jménem, , adresa, , Exekutorský úřad , adresa, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a to za , částka, v dobrovolné dražbě na základě smlouvy o provedení dobrovolné dražby ze dne , datum, , konané dle návrhu likvidačního správce zůstavitele , jméno FO, /viz usnesení o příklepu – nabytí spoluvlastnického podílu žalobcem s dodejkou na č. l. 8-9 spisu/. Předmětné nemovitosti se skládají z pozemku p. č. st. 351, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. 329, a zahrady p. č. 230/45, vše v obci a katastrálním území , adresa, . Na pozemcích se dále nachází garáž s rozbitou stěnou a přístavek – kůlnička, v kterých jsou rozličné věci bez hodnoty, které se tam nachází (spolu s bazénem na zahradě) z doby ještě po rodičích žalované /viz výpověď žalované/. Rodinný dům se mimo společných částí (např. sklepa, půdy, schodiště) sestává z dvou prostorově oddělených souborů místností – 2 dispozičně shodných bytů „2+1“, přičemž každý z bytů má na příslušném patře přístupnou koupelnu a WC skrze společnou chodbu, v domu nejsou odděleny samostatné sítě a měřidla /viz dřívější půdorysné nákresy domu na č. l. 33-35, fotodokumentace pořízená při předání nemovitosti žalovanou novému spoluvlastníkovi dne , datum, na č. l. 45-97, znalecký posudek č. 89/690/99 z , datum, na č. l. 102-111, výpověď svědků , jméno FO, , , jméno FO, a žalované v protokolu na č. l. 122-125/. Jednotlivé byty (horní a spodní, každý s příslušnou koupelnou a WC) byly historicky užívány odděleně, kdy horní byt užívala se souhlasem dřívějších členů rodiny a později spoluvlastnice paní , jméno FO, žalovaná se svou rodinou, a dolní byt užíval právní předchůdce žalobce, pan , jméno FO, (otec žalované) /viz usnesení z dědického řízení z roku 1994 na č. l. 98-99, výpis z katastru nemovitostí stav evidovaný k , datum, , s vyznačením existence věcného břemene na č. l. 100-101, znalecký posudek č. 89/690/99 z , datum, na č. l. 102-111/, který se asi před 25 lety odstěhoval, posléze dolní byt využívala dcera žalované, a to ještě v době asi před 8 lety /viz výpověď svědkyně , jméno FO, /, dcera se asi před 7 lety odstěhovala spolu s nábytkem, od té doby je dolní byt prázdný, zůstal tam nějaký starý sporák po matce žalované /viz účastnický výslech žalované/. Žalovaná předala předmětné nemovitosti novému vlastníkovi jejího spoluvlastnického podílu, panu , jméno FO, , dne , datum, , kdy tento den sepsali předávací protokol, pořídili se fotografie, v nemovitosti zůstalo ještě několik věcí po žalované /viz předávací protokol ze dne , datum, na č. l. 55, výpověď svědka , jméno FO, a žalované/, přičemž svědek , jméno FO, dále uvedl, že při návštěvě v květnu 2024 byly uvnitř domu nějaké věci žalované, která v tu dobu byla ve fázi postupného vyklízení, při finálním předání domu dne , datum, v dolním bytě již nebyl žádný nábytek, ani kuchyňská linka, pouze holé stěny /viz výpověď svědka , jméno FO, /.

5. V řízení nebyla prokázána tvrzení žalobce, že by žalovaná (či její rodina) v předmětném období od , datum, do , datum, užívala kromě horního bytu též dolní byt, svědek , jméno FO, předmětný dům uvnitř viděl až po předmětném období, při předání domu až v roce 2024 (přičemž při návštěvě v květnu roku 2024 svědek , jméno FO, neviděl stav dolního bytu), svědkyně , jméno FO, předmětný dům zevnitř naposledy viděla asi před 8 lety, tedy ještě před rozhodným obdobím v nynějším řízení, kdy dolní byt ještě užívala neteř svědkyně (dcera žalované). Žalovaná ve svém účastnickém výslechu uvedla, že v předmětném období od ledna 2021 do prosince 2023 bydlela v horním patře s manželem, dolní patro bylo prázdné, všechny 3 děti žalované již v domě v té době nebydlely, obě dcery měly vlastní nemovitost a syn bydlel v pronájmu, žalovaná tak neměla potřebu s manželem užívat i dolní byt /viz výpověď žalované/, přičemž žalobci se opak prokázat nepodařilo. V řízení dále nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobci nějakým způsobem bránila v přístupu do předmětných nemovitostí, když k těmto tvrzením žalobce nenavrhl žádné důkazy, a to ani přes poučením soudem dle ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná uvedla, že se s žalobcem potkala osobně dvakrát, a to nejprve někdy chvíli poté, co žalobce nabyl spoluvlastnický podíl v dražbě, kdy žalovaná s žalobcem mluvila „před vrátky“ předmětných nemovitostí, žalobce se do domu nikdy nepodíval, a posléze asi po 14 dní při schůzce v Globusu, v rámci které však účastníci jednali o možnostech odkupu, z kterého sešlo, žalobce se nikdy neměl zajímat o možnost užívání či spoluužívání společné nemovitosti, pouze o možnost případného prodeje zbývajících spoluvlastnických podílů /viz výpověď žalované/. Žalobce naposledy vyzval žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 13/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Z ostatních provedených důkazů /stanovení obvyklé ceny pronájmu předmětných nemovitostí ze strany RK na 20-, částka, měsíčně ze dne , datum, na č. l. 7/ soud nezjistil žádné pro spor významné skutečnosti.

7. Soud neprovedl pro nadbytečnost navrhovaný důkaz ohledáním nemovitosti (místním šetřením), neboť dle názoru soudu je aktuální stav předmětných nemovitostí dostatečně prokázán, zejména provedenými výslechy a předloženými fotografiemi, a k zjištění dřívějšího stavu (ne)užívání by místní šetření v době rozhodování soudu vést nemohlo. Soud dále pro nadbytečnost neprovedl důkaz částí spisu insolvenčního rejstříku o insolvenčním řízení žalované u , právnická osoba, , sp. zn. KSPH , spisová značka, , když na tomto žalovaná dále netrvala. Soud dále neprovedl důkaz výslechem svědků – manžela žalované a „dalších zletilých osob, které žalovanou nemovitost užívaly, případně měly v předmětné nemovitosti trvalý pobyt“, neboť žalobce blíže nespecifikoval, o jaké osoby se jedná tak, aby soud řádně označené osoby mohl případně předvolat, přičemž dle názoru soudu tento nemůže sám vlastní činností nahrazovat procesní aktivitu žalobce, kdy tento musí jednoznačným způsobem označit všechny ve věci navrhované důkazy, jichž se dovolává, aby tyto případně soud mohl provést, přičemž soud neshledal mimořádné důvody, pro které by bylo lze případně uložit tzv. vysvětlovací povinnost ve vztahu k uložení povinnosti označit uvedené osoby stranou žalovanou, když dle názoru soudu by tím fakticky bylo bezdůvodně nahrazováno břemeno tvrzení a důkazní, které tíží žalobce, a tento neuvedl žádné objektivní důvody, pro které by si sám uvedené informace (označení svědků) nemohl opatřit. Nakonec soud neprovedl ani důkazy předloženou komunikací mezi účastníky (č. l. 120-121 spisu), neboť uvedené listiny byly soudu předloženy až po koncentraci řízení, přičemž žádné výjimečné okolnosti (vyjmenované v ust. § 118b odst. 1 o. s. ř.), které by koncentraci řízení prolamovaly a umožnily navrhované důkazy v řízení provést, žalobcem tvrzeny nebyly.

8. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná v předmětném období nadužívala svůj spoluvlastnický podíl a spoluvlastnický podíl své sestry , jméno FO, , tedy že by žalovaná v předmětném období užívala předmětné nemovitosti nad rozsah id. ½ celku (její id. ¼ a id. ¼ užívané se souhlasem sestry žalované , jméno FO, ), když bylo pouze prokázáno, že žalovaná užívala v předmětném období jen horní byt rodinného domu. V řízení nebylo dále prokázáno, že by v předmětném období existovaly nějaké objektivní překážky, které by bránily žalobci v možnosti užívání předmětných nemovitostí. Většina provedeného dokazování se týkala období až po v řízení předmětném období od , datum, do , datum, /pořízená fotodokumentace, předávací protokol, výslech svědka , jméno FO, /, z kterého se však také (ani nepřímo) nepodařily prokázat skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že žalovaná nadužívala předmětnou nemovitost ke dni jejího předání svědkovi , jméno FO, , natož dříve. Z toho důvodu je též bezvýznamná skutečnost, za jakých okolností (proč) žalovaná nechtěla umožnit vstup svědka , jméno FO, do dolní části domu při jeho návštěvě v květnu 2024, když při absenci důkazů o tom, že žalovaná užívala též spodní byt, tuto skutečnost nelze vyvozovat toliko ze samotné skutečnosti, že žalovaná nechtěla, aby svědek v daný konkrétní den do dolního bytu chodil. Soud však považoval za důvěryhodnou výpověď žalované, která uvedla důvody, proč v daný den nechtěla umožnit svědkovi přístup (v dolním bytě si měly hrát malá vnoučata, v horním bytě v té době byly vysazeny dveře a při ponechání nehlídaných dětí v horním bytě by hrozil jejich pád z patra) s tím, že dolní byt byl jinak prázdný – což následně bylo potvrzeno i při předání domu včetně prázdného dolního bytu dne , datum, , kdy již byl dolní byt zcela prázdný /viz fotodokumentaci, výpověď svědka , jméno FO, a žalované/. Ve vztahu k užívání zahrady na této byl umístěn bazén, a v garáži (v těžko uživatelném stavu před rekonstrukcí) a v přístavku se sice nacházelo množství bezhodnotných věcí (odpadu), které však včetně bazénu představují dle tvrzení žalované zbytky věcí po rodičích, ani v těchto částech předmětných nemovitostí však soud nedospěl k závěru, že by umístěním těchto věcí byla vyloučena možnost žalobce tyto užívat v rozsahu id. ½ celku.

9. K užívání poloviny hlavní části nemovitých věcí – dolního bytu rodinného domu – v předmětnému období byl jako jediný způsobilý důkaz proveden výslech žalované, která uvedla, že dolní byt nebyl v daném období žalovanou ani její rodinou vůbec užíván, přičemž soud nemá důvod uvedenému tvrzení žalované nevěřit. Z ostatních provedených důkazů /zejména předžalobní výzvy, při absenci jiných důkazů/ vyplývá, že se žalobce přístupu do předmětné nemovitosti či možnosti spoluužívání fakticky nijak nedomáhal, po prvotním kontaktu (zaměřeném v zásadě na možnost případného odkupu) nečinil žádné kroky ve vztahu k možnosti užívání předmětných nemovitostí v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu, posléze toliko zaslal žalované předžalobní výzvu a podal žalobu, přičemž jeho tvrzení o užívání dolního bytu žalovanou nebyla prokázána.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

11. Podle ustanovení § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

12. Dle ust. § 1126 odst. 1 o. z. je každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci, dle odst. 2 se při rozhodování o společné věci hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

13. Dle ust. § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Dle odst. 2 věty první má rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě.

14. Dle ust. § 1129 odst. 1 o. z. k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud. Dle odst. 2 spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle ust. § 2999 odst. 1 věty prvé o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

17. S ohledem na uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání společné věci nad rámec velikosti svého spoluvlastnického podílu je nutno prokázat skutečný způsob užívání předmětných nemovitostí ve vlastnictví účastníků, tj. kdo, v jakém rozsahu a na základě čeho nemovitosti skutečně užívá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), tedy zejména zda byla či nebyla mezi účastníky uzavřena dohoda o správě (způsobu využívání) společné věci, kterou lze uzavřít výslovně i konkludentně, na dobu určitou či neurčitou, písemně či ústně, a to i u věcí nemovitých (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), kdy a jakým způsobem žalobce (případně právní předchůdci), jednal s žalovanou (či ostatními spoluvlastníky) o možnosti užívání svého spoluvlastnického podílu a s jakým výsledkem (zda a jak případně bylo jiným spoluvlastníkem žalobci bráněno v užívání společné věci), a zda stávající poměry v nemovitostech umožňují žalobci výkon jeho práva na užívání nemovitostí v mezích jeho spoluvlastnického podílu o velikosti ½, když podmínkou vzniku nároku spoluvlastníka na vydání bezdůvodného obohacení získaného jiným spoluvlastníkem užíváním společné věci nad rámec jeho spoluvlastnického podílu je existence překážky, která mu bránila v užívání věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

18. V případě shledání existence překážky bránící spoluvlastníku v užívání věci je právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, dáno zákonem, neboť vyplývá z již citovaného ust. § 1122 odst. 1 o. z., tedy z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Takovéto bezdůvodné obohacení by pak žalovaná byla povinna ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z. vydat a vzhledem k tomu, že žalovaná, jako spoluvlastník, který by věc užíval nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, není schopna takto spotřebované plnění v podobě výkonu práva nájmu vrátit, musela by poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vydáno (srov. opět např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, shrnul, že: „Podstata (podílového) spoluvlastnictví spočívá v tom, že každý ze spoluvlastníků se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví v rozsahu, jaký odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, přičemž jde o tzv. ideální podíl, nikoli o reálné vymezení vztahující se k určité části společné věci (srovnej ustanovení § 1122 odst. 1 o. z., dále pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Brání-li přímo jeden ze spoluvlastníků jinému v užívání společné věci, anebo pokud fakticky existující poměry neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem, lze usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení. Jinými slovy řečeno, pro povinnost spoluvlastníka (který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu) vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně. Oproti tomu se v těchto vztazích jeví významným, znemožní-li nadužívající spoluvlastník přístup k nemovitosti a její užívání například uzamčením stavby či oplocením pozemku [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jakož i dovolatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; judikatura vztahující se k právnímu institutu bezdůvodného obohacení je přitom se zřetelem k obdobnému znění ustanovení § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do , datum, (dále obč. zák.), použitelná i v poměrech ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. l. 2014 (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, )]. Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti. Neprokáže-li, že je oprávněn společnou nemovitost užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a další rozhodnutí v něm citovaná).

20. V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod číslem 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolací soud, i s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 471/05 (zmíněný nález je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz), rozlišil situaci, v níž je spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu na základě řádného právního důvodu (dohody spoluvlastníků, rozhodnutí většiny spoluvlastníků či rozhodnutí soudu), a v níž je spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, aniž by zde byl řádný právní důvod, jenž by jej z užívání vylučoval. Zatímco na nárok z užívání vyloučeného spoluvlastníka je v prvním případě třeba pohlížet jako na nárok podle ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák. (nyní viz ustanovení § 1122 odst. 1 o. z.), s ohledem na absenci právního důvodu vyloučení z užívání v druhém případě půjde o nárok z bezdůvodného obohacení. Posouzení, zda v konkrétní věci spoluvlastník užívá věc v rámci podílu, je přitom posouzením právním, vycházejícím ze skutkových zjištění. Soud musí brát v úvahu všechny okolnosti věci; nestačí např. zjištění, že spoluvlastník užívá část věci o větší výměře, než by mu podle poměru výše podílu náležela, musí se zabývat i kvalitou užívané části. Na základě tohoto posouzení je možno určit, zda spoluvlastník užívá věc v rámci svého podílu nebo nad tento rámec.“21. Nejvyšší soud v daném rozsudku dále konstatuje: „Obstát tudíž nemůže úsudek odvolacího soudu o vazbě vzniku bezdůvodného obohacení na nedobré vztahy účastníků řízení. Předně je zapotřebí připomenout, že vztah z bezdůvodného obohacení je zákonem i judikaturou pojímán jako objektivní, regulovaný právní úpravou směřující k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem aprobovaného titulu. Povinnost vydat nabytý majetkový prospěch přitom stíhá toho, kdo jej získal způsobem předvídaným v ustanovení § 451 a násl. obč. zák. (obdobně srovnej § 2991 a násl. o. z.). Samotný vznik bezdůvodného obohacení není ve své podstatě ovlivněn ani subjektivními okolnostmi na straně ochuzeného (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k řečenému proto není možné připustit, aby byl popsaný smysl právní úpravy eliminován toliko s poukazem na vzájemné vztahy účastníků, jež byly v rozhodné době determinovány spory rozvádějících se manželů a na prostorové uspořádání společné věci, která dle závěru soudu obou stupňů neumožňovala, aby byla užívána oběma účastníky v existujících konfliktních vztazích. I v situaci, kdy předmětem spoluvlastnictví je dům o jedné bytové jednotce, nemůže být vyloučena úvaha, že druhý spoluvlastník má možnost tuto jednotku objektivně spoluužívat v rozsahu svého podílu tehdy, jestliže spoluvlastník, který v jednotce fakticky bydlí, užívá pouze její část, která výměrou, popřípadě kvalitou užívání, koresponduje jeho podílu. V uvedeném směru ovšem soudy obou stupňů nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení neposuzovaly, což při absenci stavu znepřístupnění společné věci žalovaným nepochybně učinit měly.“22. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a v plném rozsahu jí zamítl.

23. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla sjednána žádná dohoda o užívání společných předmětných nemovitostí, když tato dohoda byla uzavřena pouze mezi žalovanou a 3. spoluvlastnicí, paní , jméno FO, . Žalobce nabyl svůj spoluvlastnický podíl v dražbě, tedy originárním způsobem, případná dřívější dohoda s předchozím spoluvlastníkem panem , jméno FO, jej proto neváže. Žalovaná proto byla oprávněna užíval předmětné nemovitosti v rozsahu nejvýše id. ½ celku (¼ + ¼). S ohledem na objektivní pojetí nároku na vydání bezdůvodného obohacení v případě nadužívání spoluvlastnického podílu některým ze spoluvlastníků bylo na žalobci, aby prokázal, že mu žalovaná bránila v užívání společné věci, či že fakticky existující poměry vylučovaly možnost žalobce realizovat jeho práva. Ve vztahu k otázce bránění ze strany žalované však ničeho prokázáno nebylo, když k tvrzení o nevpuštění do nemovitosti a nevydání klíčů nebyl i přes poučení dané soudem dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. navržen a tudíž ani prováděn žádný důkaz, a ve vztahu k faktickým poměrům soud shledal, že s ohledem na dispozice rodinného domu by (při nesjednání dohody o užívání mezi spoluvlastníky či domáhání se rozhodnutí o způsobu správy a užívání společné věcí soudem) žalobce mohl užívat dolní byt předmětného domu, včetně ostatních společných částí předmětných nemovitostí (sklep, schodiště, půdu, přístavek, garáž i zahradu), žádné objektivní překážky bránící žalovanému v užívání předmětných nemovitostí shledány nebyly, možnost užívání předmětných nemovitostí v rozsahu id. ½ celku tak objektivně dána byla. Skutečnost, zda žalobce této možnosti fakticky využil či nikoliv, tedy zda se možnosti (spolu)užívání domáhal, a že tak činit k nějakým účelům chtěl či nikoliv, je sama o sobě jakožto subjektivní okolnost na straně ochuzeného bez významu, byť proces případného jednání a domáhání se svých práv může přispět k prokázání závěru o objektivní nemožnosti svá práva realizovat. V daném případě však nebylo prokázáno, že by se žalobce nějakým způsobem domáhal možnosti spoluužívání, když pouze bez dalšího přistoupil k zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení s tvrzením o nadužívání ze strany žalované, přičemž ani z žádných jiných v řízení prokázaných skutečností nevyplynulo, že by k bezdůvodnému obohacení žalované na vrub žalobce skutečně došlo.

24. Nelze přisvědčit ani právnímu názoru žalobce, že nemohl předmětné nemovitosti fakticky využívat s ohledem na skutečnost, že v rodinném domu nejsou samostatně vymezené bytové jednotky (jakožto samostatné nemovité věci ve smyslu ust. § 1159 a násl. o. z.), respektive že existují v rodinném domě takové okolnosti, které neumožňují zcela nezávislé užívání jednotlivých bytů spoluvlastníky (např. absence oddělených vchodů, nutnost kontaktu mezi spoluvlastníky při průchodu skrz společnou chodbu/schodiště do koupelny či WC, neoddělení sítí a měřidel jednotlivých bytů aj.). Vlastnictví ideálního podílu na předmětných nemovitostech neopravňuje žalobce bez dalšího užívat předmětné nemovitosti jediným jím předpokládaným způsobem, když na správě věci se musí všichni spoluvlastníci zákonem stanoveným způsobem domluvit, či se domáhat jejího určení soudem. Žalobce v dražbě nabyl ideální podíl na nemovitosti – rodinném domu, který historicky byl (obdobně jako většina rodinných domů) užíván v rámci jedné spřízněné rodiny, žalobce si tak musel být vědom skutečnosti, že takovou nemovitou věc pravděpodobně nebude moci bez dalšího např. rovnou pronajmout třetím osobám, aniž by nejprve musely být učiněny nějaké stavebně technické úpravy. Nevýznamná je též skutečnost, že by žalobci (či jím spřízněným osobám) nebylo komfortní bydlet (či jinak spoluužívat) část společných nemovitostí, neboť možnost užívání každé věci je vždy limitována vlastnostmi dané věci, v daném případě rodinného domu. Překážkou možnosti spoluužívání bez dalšího nejsou ani případné konfliktní vztahy mezi spoluvlastníky s ohledem na objektivní povahu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, jak Nejvyšší soud shledal v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a v kterém zároveň uvedl, že ani skutečnost, že by mělo docházet k užívání jednoho bytu (jedné bytové jednotky) sama osobě nepředstavuje nemožnost užívání bytu (jeho jednotlivých místností vč. místností společných) více podílovými spoluvlastníky. Žalobce se mohl kdykoliv v předmětném období domluvit s ostatními spoluvlastníky na konkretizaci způsobu užívání předmětných nemovitostí (včetně možnosti činění úprav tak, aby předmětná nemovitost mohla být užívána žalobcem předpokládaným způsobem, např. pronájmem dolního bytu 3. osobám po provedení nutných úprav), či v případě neshody podat návrh na určení způsobu společného užívání předmětných nemovitostí soudu (ust. § 1129 o. z.), a případně též žádat zrušení či oddělení ze spoluvlastnictví (ust. § 1140 o. z.), pakliže by nechtěl v podílovém spoluvlastnictví nadále setrvávat.

25. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, vyjádření k žalobě [odpor včetně jeho doplnění], účast na soudním jednání dne , datum, , dne , datum, a 2× dne , datum, [neboť tento den soudní jednání trvalo přes 2 hodiny]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Jejich zaplacení soud žalobci uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. Soud nerozhodoval o náhradě nákladů řízení státu, neboť svědek , jméno FO, přes dané poučení soudem do 3 dnů od ústního jednání nevyčíslil a nedoložil výši hotových výdajů a ušlého výdělku (svědečného – v daném případě cestovného), tudíž řádně právo na svědečné neuplatnil, a jeho právo tak v souladu s ust. § 139 odst. 1 o. s. ř. zaniklo. Státu tudíž žádné náklady řízení nevznikly.