19 C 213/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A : Jméno žalobkyně B , nar. Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta A , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyklizení nemovitých věcí

I. Žaloba, kterou by žalované byla stanovena povinnost vyklidit pozemek , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu – , adresa, , vše v katastrálním území a obci , adresa, , a to konkrétně jeho části – byt vymezený souborem místnosti tvořících první nadzemní podlaží rodinného domu (ložnice, obývací pokoj s kuchyňským koutem), společný prostor koupelny a WC, a vyklizený jej předat žalobkyni, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce , částka, , k rukám zástupce žalované, přičemž lhůta k plnění se neurčuje.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na vyklizení části ve výroku specifikovaných nemovitých věcí (dále jen „předmětné nemovitosti“) a jejich předání žalobkyni s tvrzením, že žalobkyně byla potvrzena jako insolvenční správkyně dlužníka , jméno FO, , nar. , Datum narození žalobkyně B, soudu v Praze, č. j. KSPH , spisová značka, -B 13/7, přičemž usnesením téhož soudu ze dne , datum, , č. j. KSPH , spisová značka, -A24 bylo rozhodnuto o úpadku insolvenčního dlužníka. Insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno na základě věřitelského návrhu dne , datum, věřitelkou , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitelka“), která je postupníkem pohledávky původní věřitelky , právnická osoba, ., dle smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Úvěr nebyl splácen a dopisem ze dne , datum, byl zesplatněn, ke dni zesplatnění výše dluhu činila , částka, , po postoupení na novou věřitelku, , právnická osoba, ., činila jeho výše dle výzvy ze dne , datum, částku , částka, . Úvěr je zajištěn zástavním právem na předmětných nemovitostech, které byly sepsány do soupisu majetkové podstaty. V zástavní smlouvě ze dne , datum, bylo v čl. 10 mezi insolvenčním dlužníkem a původní věřitelkou sjednáno, že insolvenční dlužník se zavazuje, že zástavu bez souhlasu původní věřitelky jakožto zástavní věřitelky nezatíží (zřízením zástavního práva nebo jiného věcného práva), nedá do nájmu nebo pachtu ani neučiní nic, co by snížilo její hodnotu, insolvenční dlužník se tak zavázal, že předmětné nemovitosti nedá do nájmu, a tento závazek je veřejně dohledaný, neboť je zapsán v katastru nemovitostí. Žalovaná je matkou insolvenčního dlužníka, přičemž insolvenční dlužník nabyl předmětné nemovitosti darem od svých rodičů, tedy žalované a jejího manžela , jméno FO, (zemřelého dne , datum, ), a to postupní smlouvou Rl 1106/1992 ze dne , datum, , žalovaná po celou dobu, bez ohledu na převod předmětných nemovitostí, tyto užívala, po roce 1992 bez jakékoliv písemné smlouvy, měla zde své trvalé bydliště a předmětné nemovitosti obývala společně s ins. dlužníkem. V průběhu insolvenčního řízení předložila žalobkyni nájemní smlouvu ze dne , datum, , na základě níž měl insolvenční dlužník žalované, své matce, pronajmout byt v prvním nadzemním podlaží domu č. p. 249 v Dolních Beřkovicích (část předmětných nemovitostí), a to ložnici, obývací pokoj s kuchyňským koutem a společné prostory WC a koupelny, tedy byt 2+kk za částku , částka, měsíčně od , datum, na dobu neurčitou. K doplnění kontextu žalobkyně uvedla, že insolvenční dlužník měl již v době uzavření nájemní smlouvy dluhy po splatnosti a začaly mu nabíhat exekuce, a to konkrétně a) dluh u , jméno FO, , nar. , datum, ve výši jistiny , částka, za dlužné výživné, splatnost je v rozmezí , datum, - , datum, , b) dluh u věřitele Andreje Váradyho, nar. , datum, , ve výši jistiny , částka, s příslušenstvím dle půjčky splatné , datum, , a c) dluh u společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , ve výši , částka, s příslušenstvím, splatné , datum, , přičemž všechny uvedené dluhy byly vykonatelné a exekučně vymáhané, a dále byl již splatný dluh, který představovala d) směnka vlastní vystavená dne , datum, na řad , jméno FO, , splatná dne , datum, , indosovaná na věřitele Petera Višnaie dne , datum, , směnečná suma činila , částka, , dlužník tak má celkové dluhy ve výši , částka, . V druhé polovině roku 2021 tak insolvenční dlužník s žalovanou uzavřel nájemní smlouvu, za situace, když: a) dlužník vlastní předmětné nemovitosti, včetně rodinného domu, b) bydlí v domě se svou matkou c) dlužník má významné dluhy po splatnosti, věřitelé je začínají vymáhat, d) jsou vydávány exekuční příkazy k prodeji nemovitostí a e) je následně rozhodnuto o úpadku dlužníka. Zároveň bylo vedeno více soudních řízení vyvolaných žalovanou jakožto incidenčních sporů, kterými se bránila zpeněžení předmětných nemovitostí mimo jiné s tvrzením, že žalovaná odvolala svůj dar předmětných nemovitostí vůči insolvenčnímu dlužníkovi s tvrzením, že žalovaná s manželem poskytli insolvenčnímu dlužníkovi několik zápůjček v celkové výši 11 mil. Kč, které insolvenční dlužník k výzvě nevrátil, pročež měla žalovaná svůj dar odvolat nejpozději přípisem ze dne , datum, . Jednotlivá tvrzení žalované si však odporují a jsou absurdní a nelogická, v uzavření nájemní smlouvy je nutno spatřovat toliko společné jednání žalované a insolvenčního dlužníka s cílem poškodit věřitele insolvenčního dlužníka, neboť uzavřením těžko vypověditelné nájemní smlouvy s nižším, než tržním nájemným (které by v tržní hodnotě mělo být nejméně ve výši , částka, měsíčně) došlo k snížení hodnoty předmětných nemovitostí a tedy snížení hodnoty, z které se mohou věřitelé insolvenčního dlužníka uspokojovat, předložená nájemní smlouva je proto dle ust. § 580 a 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, případně pro porušení tzv. speciálního inhibitoria z důvodu probíhajících exekučních řízení (ad pohledávky věřitelů a), b) a c)). Dále pokud by byla prokázána tvrzení žalované o platném odvolání daru, tak by nájemní smlouva byla neplatná z důvodu splynutí osoby nájemce s osobou vlastníka. S ohledem na užívání předmětných nemovitostí žalovanou bez právního důvodu (s ohledem na neplatnost nájemní smlouvy) se žalobkyně jakožto insolvenční správkyně dlužníka domáhá jejich vyklizení a po vyklizení předání žalobkyni.

2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně zcela neuznává, a to pro více důvodů. Jednak v uzavření písemné nájemní smlouvy dne , datum, nelze spatřovat žádné nekalé jednání žalované, přičemž odkázala na ochranu žalované – nájemkyně jako slabší strany a obecné zásady insolvenčního zákona, občanského zákoníku a Listiny základních práva a svobod. Jedinou zkrácenou osobou může být s ohledem na zástavní právo jen původní věřitelka , právnická osoba, ., respektive nyní , právnická osoba, ., která mohla svou pohledávku řešit realizací zástavního práva, a nikoliv prostřednictvím insolvenčního řízení. Dále uvádí, že došlo k platnému odvolání daru pro nevděk s účinky ex tunc, o čemž je nyní vedeno soudní řízení u Krajského soudu v Praze. Nakonec nebyla nájemní smlouva uzavřena až v jejím písemném znění dne , datum, , nýbrž žalovaná užívala předmětné nemovitosti již dříve na základě dříve konkludentně, resp. ústně uzavřené nájemní smlouvy, přičemž nájemné bylo hrazeno ve formě závazku žalované, že se bude o předmětné nemovitosti starat, udržovat je, zvelebovat a opravovat, písemné potvrzení nájemní smlouvy ze dne , datum, tak představuje pouze deklaraci již dříve existujícího nájemního vztahu. Žaloba na vyklizení je tak nedůvodná, neboť nájemní smlouva (ať již byla uzavřena ústně, písemně či konkludentně) nebyla žádným způsobem ukončena, respektive žalovaná předmětné nemovitosti užívá jako vlastník s ohledem na platné odvolání daru pro nevděk.

3. Soud se nejprve zaobíral otázkou věcné příslušnosti, neboť účastníci nesporně prohlásili, že mezi insolvenčním dlužníkem a žalovanou byla uzavřena písemná nájemní smlouva ze dne , datum, (byť je sporná její platnost), na základě které měl insolvenční dlužník pronajmout jeho matce – žalované – byt v prvním nadzemním podlaží předmětného domu, a to ložnici, obývací pokoj s kuchyňským koutem a společné prostory WC a koupelny, tedy byt 2+KK za částku , částka, měsíčně. Dle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, je k projednání a rozhodnutí té části žaloby, kterou se insolvenční správce domáhal u insolvenčního soudu vedle určení, že dlužník je vlastníkem nemovité věci (ve smyslu § 7a písm. b/, ve spojení s § 159 odst. 1 písm. g/ IZ), vůči žalovanému též vyklizení této věci, v prvním stupni věcně příslušný okresní soud; potud nejde o incidenční spor. Ve vztahu v té části žaloby, v které by bylo předmětem řízení určení neplatnosti právního úkonu dlužníka, je příslušný Krajský soud jakožto insolvenční soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Dle sdělení žalované však samostatné řízení na určení neplatnosti právního úkonu dlužníka (uzavření písemné nájemní smlouvy) vedeno nebylo, daná otázka bude proto soudem vyřešena jakožto otázka předběžná, kterou musí zodpovědět Okresní soud v , adresa, , byť k jejímu samostatnému řešení by jinak byl věcně příslušný insolvenční soud – Krajský soud (v Praze). Věcně příslušným k projednání věci samé – žaloby na vyklizení je tak Okresní soud (v , adresa, ).

4. Soud dále uvádí, že mezi žalovanou a žalobkyní (a případně insolvenčním dlužníkem), bylo v rámci insolvenčního řízení insolvenčního dlužníka vedeno u Krajského soudu v Praze větší množství (incidenčních) sporů, a to konkrétně řízení o vyloučení majetku (předmětných nemovitostí) z majetkové podstaty insolvenčního dlužníka pod sp. zn. , incidenční spisová značka, , kdy byl dne , datum, vydán zamítavý rozsudek soudu 1. stupně, v rámci odvolacího řízení však byla žaloba vzata zpět, řízení bylo zastaveno a napadený rozsudek byl zrušen, dále řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem, kterou podala žalovaná přímo proti insolvenčnímu dlužníkovi a nikoliv proti insolvenční správkyni pod sp. zn. , incidenční spisová značka, , přičemž žaloba byla pravomocně zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalovaného (místo ins. dlužníka měla být žalována insolvenční správkyně), a nyní je vedeno řízení na základě žaloby žalované o určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem vůči insolvenční správkyni pod sp. zn. , incidenční spisová značka, . Ke dni vydání rozsudku v nynější věci však řízení o určení vlastnického práva u Krajského soudu v Praze nebylo pravomocně skončeno /viz insolvenční spis insolvenčního dlužníka: , Jméno žalobkyně B, , IČO , IČO, , r. č. , RČ, (přístupný v elektronické verzi online na https://isir.justice.cz/isir/ueu/evidence_upadcu_detail.do?id=D60EFEE699154D68E05333F21FAC3DF8), detail a přehled na č. l. 39-41 spisu a z něj v nynějším řízení provedené listiny/.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

6. Vůči insolvenčnímu dlužníkovi je vedeno insolvenční řízení, zahájené dne , datum, , po shledání jeho úpadku (zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne , datum, ) žalobkyně jako insolvenční správkyně disponuje s majetkovou podstatou dlužníka, do které byly sepsány mimo jiné i předmětné nemovitosti /nesporná tvrzení, insolvenční spis insolvenčního dlužníka/.

7. Předmětné nemovitosti byly v roce 1992 (darovací smlouvou ze dne , datum, ) darovány synovi žalované , jméno FO, (insolvenčnímu dlužníkovi) a to ze strany žalované a jejího dnes již zesnulého manžela /nesporná tvrzení, výpis z katastru nemovitostí ke dni , datum, ve vlastnictví ins. dlužníka , jméno FO, – pozemky p. č. st. 340, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu – , adresa, , a pozemek p. č. 545/4, zahrada, vše v obci a katastrálním území , adresa, , na č. l. 17-18/.

8. Žalovaná užívá předmětný byt, tedy byt v prvním nadzemním podlaží předmětného domu č. p. 249, , adresa, , a to ložnici, obývací pokoj s kuchyňským koutem a společné prostory WC a koupelny, tedy byt 2+KK nejméně od doby, kdy došlo k darování nemovitosti synovi – insolvenčnímu dlužníkovi , jméno FO, , a to doposud /nesporná tvrzení/.

9. Žalovaná s insolvenčním dlužníkem podepsala nájemní smlouvu ze dne , datum, na nájem předmětných bytových prostor /nesporná tvrzení, nájemní smlouva z , datum, mezi žalovanou a insolvenčním dlužníkem na č. l. 12-13/.

10. Žalovaná měla písemně odvolat dar (předmětné nemovité věci) pro nevděk přípisem ze dne , datum, z důvodu nezaplacení dluhu – nesplacených půjček v celkové výši , částka, /viz výzvu – odvolání daru pro nevděk, ze dne , datum, , na č. l. 108, a jednotlivé listiny vztahující se k poskytnutí půjček rodiči insolvenčního dlužníka - výpis z účtu za období od 8. 5. do , datum, , na č. l. 109, výpis z účtu za období 9. 8. – , datum, na č. l. 110, e-mail insolvenčního dlužníka žalované (žádost o půjčku) z , datum, na č. l. 106-107/, nebylo však v řízení nijak prokázáno, kdy bylo dané písemné odvolání daru pro nevděk žalovanému skutečně odesláno a doručeno.

11. Původní věřitelka , právnická osoba, . uzavřela s insolvenčním dlužníkem dne , datum, smlouvu o úvěru, úvěr je zajištěn zástavním právem na předmětných nemovitostech. V zástavní smlouvě ze dne , datum, bylo v čl. 10 mezi insolvenčním dlužníkem a původní věřitelkou sjednáno, že insolvenční dlužník se zavazuje, že zástavu bez souhlasu původní věřitelky jakožto zástavní věřitelky nezatíží (zřízením zástavního práva nebo jiného věcného práva), nedá do nájmu nebo pachtu ani neučiní nic, co by snížilo její hodnotu /viz zástavní smlouvu z , datum, na č. l. 19-22/.

12. Ohledně okamžiku nastolení účinků tzv. generálního a speciálního inhibitoria vůči insolvenčnímu dlužníkovi (ohledně pohledávek vůči insolvenčnímu dlužníku a) až d), tvrzených žalobkyní) byly první listiny soudního exekutora doručeny insolvenčnímu dlužníkovi nejdříve ke dni , datum, (a později ke dnům 16. 12. a , datum, ) /viz sdělení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, s přílohami na č. l. 62-68, sdělení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, s přílohami na č. l. 69-84 a sdělení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, s přílohami na č. l. 85-69/.

13. Žalovaná získala v roce 2022 v rámci vypořádání pozůstalosti po zemřelém manželovi částku , částka, a bytovou jednotku č. , adresa, , kterou prodala v roce 2023 za , právnická osoba, mil Kč /nesporná tvrzení, usnesení v řízení o pozůstalosti po Doc. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne , datum, na č. l. 14-16, výpis z katastru nemovitostí z , datum, ohledně vlastnice: , tituly před jménem, , jméno FO, ve vztahu k bytové jednotce č. 1094/5, zakoupené od žalované dle kupní smlouvy ze dne , datum, na č. l. 7, kupní smlouva mezi žalovanou jako prodávající a , tituly před jménem, , jméno FO, jako kupující ohledně prodeje bytové jednotky č. 1094/5 za cenu , částka, ze dne , datum, na č. l. 8-11/.

14. Soud neprovedl navrhované důkazy výslechem žalované, výslechem insolvenčního dlužníka, jakožto i dalších listinných důkazů ve vztahu k tvrzeným opravám, úpravám a investicím (fakticky založenými až po vydání rozsudku, avšak před písemným vyhotovení odůvodnění rozsudku, a to v souladu s pokyny soudu), které měla vynaložit žalovaná na předmětnou nemovitost v období před uzavřením písemné nájemní smlouvy ze dne , datum, (tedy za období od roku 1992 do , datum, ) pro nadbytečnost, neboť po právní stránce již na základě tvrzení žalované soud uzavřel, že právní vztah mezi žalovanou a insolvenční dlužníkem, na základě níž žalovaná obývala předmětný byt (horní patro rodinného domu) v období od roku 1992 do uzavření písemné nájemní smlouvy dne , datum, nebyl smlouvou o nájmu, ale smlouvou o výpůjčce, pročež nebylo nutné se zaobírat dokazováním provedení jednotlivých případných údržeb, oprav a investicí ve vztahu k předmětným nemovitostem. Shodně tak s ohledem na právní posouzení případu soud pro nadbytečnost neprováděl výslech žalované a insolvenčního dlužníka k prokázání tvrzení ohledně tvrzených poskytnutých půjčkách žalované a jejího manžela vůči insolvenčnímu dlužníkovi, jejichž nevrácení mělo představovat důvod pro odvolání daru pro nevděk vůči insolvenčnímu dlužníkovi.

15. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že insolvenční dlužník nabyl předmětnou nemovitost darem od svých rodičů (žalované a jejího manžela) v roce 1992, od té doby v předmětné nemovitosti žalovaná bydlela a až doposud bydlí, přičemž žalovaná dříve nehradila ins. dlužníkovi žádné peněžité, či jiné pravidelně se opakující plnění, a to až do okamžiku uzavření (podpisu) písemné nájemní smlouvy ze dne , datum, , kdy posléze hradila insolvenčnímu dlužníkovi, či případně později insolvenční správkyni, nájemné v penězích ve výši , částka, měsíčně. První listiny od soudních exekutorů byly insolvenčnímu dlužníkovi doručeny ve dnech , datum, (a později ve dnech 16. 12. a , datum, ).

16. Po právní stránce je věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o. z.“), a k otázce dřívějšího užívání předmětných nemovitostí od roku 1992 a vrácení daru též dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do , datum, (dále jen „obč. zák.“), dále podle zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen „IZ“), zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu, dále jen „ex. ř.“) a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

17. Podle ust. § 1040 odst. 1 o. z., může být ten, kdo věc neprávem zadržuje, vlastníkem žalován, aby ji vydal.

18. Dle ust. § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

19. Dle ust. § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

20. Dle ust. § 2202 odst. 1 o. z. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části.

21. Dle ust. § 2217 odst. 1 se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Dle odst. 2 má-li být nájemné podle ujednání stran plněno jinak než v penězích, je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v penězích. Dle ust. § 2218 o. z. se nájemné platí měsíčně pozadu.

22. V části 4., hlavy 2., dílu 2, oddílu 3, pododdílu 2 (§ 2235 a násl o. z.) jsou uvedena zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu:

23. Dle ust. § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Dle odst. 2 se ustanovení tohoto pododdílu nepoužijí, přenechává-li pronajímatel nájemci byt nebo dům k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému účelu.

24. Dle ust. § 2288 odst. 1 o. z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, b) je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází, c) má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat, nebo d) je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu. a dle odst. 2 pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že a) má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno, b) potřebuje pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni. Dle odst. 3 vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

25. Dle ust. § 2193 o. z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

26. Dle ust. § 2194 vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán, způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez svolení půjčitele.

27. Dle ust. § 2199 odst. 1 o. z. obvyklé náklady spojené s užíváním věci nese vypůjčitel ze svého. Dle odst. 2 při potřebě mimořádných nákladů může vypůjčitel věc předat půjčiteli, aby je vynaložil sám. Nechce-li nebo nemůže-li půjčitel tak učinit a vynaloží-li mimořádné náklady v nezbytném rozsahu sám vypůjčitel, náleží mu náhrada jako nepřikázanému jednateli.

28. Dle ust. § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

29. Podle ust. § 630 obč. zák. se může dárce domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

30. Dle ust. § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

31. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

32. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Podle ust. § 44 odst. 1 ex. ř. nejpozději do 15 dnů ode dne doručení pověření podle § 43a odst. 3 zašle exekutor oprávněnému vyrozumění o zahájení exekuce. Povinnému zašle exekutor vyrozumění nejpozději s prvním exekučním příkazem, který mu v exekučním řízení doručuje; spolu s vyrozuměním zašle exekutor povinnému exekuční návrh, kopii exekučního titulu a výzvu podle § 46 odst. 6, případně kopii rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti, rozhodnutí o uznání nebo osvědčení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, které tvoří přílohu exekučního návrhu. (…). Vyrozumění není rozhodnutím.

34. Dle ust. § 44a odst. 1 ex. ř. nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

35. Dle ust. § 47 odst. 6 ex. ř. majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.

36. Podle ust. § 231 odst. 1 IZ insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění. Dle odst. 2 v průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud. Dle odst. 3 je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce.

37. Dle ust. § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

38. Dle ust. § 255 IZ uzavřel-li dlužník smlouvu o výpůjčce, je insolvenční správce po prohlášení konkursu oprávněn požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení.

39. Dle ust. § 256 odst. 1 IZ je insolvenční správce po prohlášení konkursu oprávněn vypovědět nájemní smlouvu nebo podnájemní smlouvu uzavřenou dlužníkem ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i v případě, že byla sjednána na dobu určitou; výpovědní lhůta však nesmí být delší než 3 měsíce. Ustanovení občanského zákoníku o tom, v kterých případech a za jakých podmínek může pronajímatel vypovědět nájem bytu, tím nejsou dotčena.

40. Podle ust. § 335b odst. 1 - Prodej nemovitých věcí – o. s. ř., v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému, a týká-li se nařízení výkonu rozhodnutí nemovité věci ve společném jmění manželů, i manželovi povinného, dle písm. a) zakáže, aby po doručení usnesení nemovitou věc převedl na někoho jiného nebo ji zatížil.

41. Dle ust. § 336a odst. 2 o. s. ř. soud zároveň může rozhodnout o zániku nájemního či pachtovního práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, jestliže a) je nájemné či pachtovné, případně poměrná část výnosu z věci zcela nepřiměřená nájemnému či pachtovnému, případně poměrné části výnosu z věci v místě a čase obvyklé nebo je-li věcné břemeno či výměnek zcela nepřiměřený výhodě oprávněného, a b) toto právo výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě.

42. Dle ust. § 109 odst. 1 IZ se se zahájením insolvenčního řízení spojují tyto účinky: c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému. Dle odst. 2 téhož ustanovení úkonem, jímž se provádí výkon rozhodnutí nebo exekuce, není úkon učiněný k zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení takovým výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Se zahájením insolvenčního řízení se spojují také další účinky stanovené zákonem.

43. Soud nejprve k otázce platnosti písemné nájemní smlouvy ze dne , datum, konstatuje, že tzv. speciální inhibitorium uvedené v ust. § 47 odst. 6 ex. ř. (resp. § 335b odst. 1 o. s. ř.) zabraňuje povinnému (zde insolvenčnímu dlužníkovi), aby od okamžiku doručení exekučního příkazu mohl majetek převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. V případě exekuce prodejem nemovitých věcí se povinnému zakazuje, aby nemovitou věc převedl na někoho jiného nebo ji zatížil, odmítl nemovitou věc, pokud ji koupil na zkoušku, nebo aby se vzdal práva domáhat se náhrady škody vzniklé na pozemku. Povinný v případě správy nemovité věci nesmí převést nemovitou věc na někoho jiného nebo ji zatížit a přijímat užitky a plody plynoucí z nemovité věci. Právní jednání, kterým by povinný porušil zákaz nakládání s majetkem uložený mu exekučním příkazem, je stiženo absolutní neplatností. K takovému právnímu jednání se v rámci exekuce z úřední povinnosti nepřihlíží a exekutor bude postupovat, jako by k právnímu jednání povinného vůbec nedošlo (viz HOZMAN, David. § 47 [Postih majetku povinného]. In: SVOBODA, Karel, JÍCHA, Lukáš, KREJSTA, , jméno FO, , HOZMAN, David, ÚŠELOVÁ, Veronika, KOCINEC, , adresa, a kol. Exekuční řád. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, s. 340, marg. č. , hodnota, .).

44. Z odpovědí 3 soudních exekutorů vyplynulo, že účinky tzv. generálního i speciálního inhibitoria vůči insolvenčnímu dlužníkovi , jméno FO, nastaly nejdříve ke dni , datum, (a později ke dnům 16. 12. a , datum, ), předmětná písemná nájemní smlouva však byla uzavřena již , datum, , tedy ještě před nastoupením účinků tzv. speciálního inhibitoria, tato skutečnost tudíž neplatnost právního jednání insolvenčního dlužníka – uzavření nájemní smlouvy – nezpůsobila.

45. Ve vztahu k tvrzení žalované o dřívějším uzavření nájemní smlouvy soud uvádí, že ze znění samotné písemné nájemní smlouvy ze dne , datum, nijak nevyplývá, že by tato byla toliko deklarací dříve existujícího nájemního vztahu, obsahuje standardní ujednání jako v případě nově uzavíraného nájemního vztahu. Z tvrzení žalované vyplývá, že se na oslavě 26. narozenin ins. dlužníka , jméno FO, , nar. , Datum narození žalobkyně B, mělo jednat o den okolo data , datum, ), kde bylo dohodnuto, že žalovaná může se svým manželem nadále užívat předmětný dům č. p. 249 s přilehlými pozemky, a že za to nebudou ins. dlužníkovi platit žádnou peněžitou částku, ale budou se o majetek starat, a na svůj náklad jej udržovat, opravovat a zvelebovat, a takto se v předmětném právním vztahu pokračovalo až do listopadu 2021, kdy nebyly dobré vztahy mezi žalovanou a ins. dlužníkem , jméno FO, , pročež došlo dne , datum, k uzavření písemné nájemní smlouvy se stanovením nájemného v penězích. Již na základě daných tvrzení (bez nutnosti provádět dokazování), resp. s přihlédnutím k nespornému prohlášení všech účastníků nynějšího řízení, že žalovaná předmětnou nemovitost užívala nejméně od roku 1992, dospěl soud k závěru, že do okamžiku uzavření (písemné) nájemní smlouvy dne , datum, byla předmětná nemovitost užívána na základě smlouvy o výpůjčce. Dle názoru soudu je klíčovým rozdílem pro posouzení daného vztahu mezi žalovanou a ins. dlužníkem jakožto závazku o výpůjčce či o nájmu právě posouzení sjednání úplatnosti, tedy ve smyslu pravidelného, opakujícího se plnění, a to ať již peněžitého či jiného, která v tomto případě sjednána nebyla. Ujednání o povinnosti žalované předmětnou nemovitost na svůj náklad udržovat, opravovat a zvelebovat představuje toliko obvyklé (případně mimořádné) náklady ve smyslu ust. § 2199 o. z., které jsou předpokládány i v případě uzavření bezúplatné smlouvy o výpůjčce, nepředstavují tak úplatu jakožto podstatnou náležitost nájemní smlouvy (přičemž předchozí úprava, na základě které by se posuzoval právní vztah mezi žalovanou a insolvenčním dlužníkem vzniklý v roce 1992 – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ustanovení § 659 a násl. – podobné pravidlo neobsahovala, přesto i dříve platilo, že vypůjčitel nese sám běžné náklady užívání věci (Eliáš a kol., 2008, s. 1982), srov. HULMÁK, Milan. § 2199 [Náklady užívání]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, s. 211, marg. č. , hodnota, .), přičemž není neobvyklé, aby i v případě dlouhodobého užívání nemovitých věcí na základě bezúplatné smlouvy o výpůjčce vypůjčitel prováděl též různé investice (pro účely zachování nemovité věci jako takové, jakožto i určitého standardu bydlení v ní), jejichž případné vypořádání závisí na dohodě půjčitele a vypůjčitele, s ohledem na absenci pravidelné a jednoznačně předem nastavené úplatnosti však daná ujednání nemohou představovat úplatnost ve smyslu základní náležitosti nájemní smlouvy, do okamžiku uzavření písemné nájemní smlouvy dne , datum, tak žalovaná jakožto matka insolvenčního dlužníka užívala předmětný byt na základě bezúplatné smlouvy o výpůjčce, a teprve posléze došlo k uzavření již smlouvy nájemní, jak vyplývá ze znění nájemní smlouvy.

46. Soud dále nepovažuje za platné odvolání daru pro nevděk žalovanou přípisem ze dne , datum, (či případně v ústní podobě dříve). Žalovaná tvrdila, že když začal insolvenční dlužník podnikat, tak mu žalovaná s jejím manželem poskytly půjčky a) ve výši , částka, v letech 2008 či 2009, dále b) ve výši , částka, dne , datum, a nakonec c) ve výši , částka, dne , datum, (celkem tedy , částka, ) s tím, že všechny zápůjčky byly vratné na výzvu, k ústní výzvě k vrácení mělo dojít nejdříve během podzimu 2021, písemně jej vyzvala k vrácení podáním ze dne , datum, s upozorněním, že nevrátí-li dary do konce února 2022, přistoupí k odvolání daru pro nevděk, jak později písemně učinila podáním ze dne , datum, . Žalovaná spatřuje v jednání insolvenčního dlužníka hrubé porušení dobrých mravů, a to opakované a v takové intenzitě, jež je zákonným důvodem pro odvolání daru pro nevděk ve smyslu ust. § 630 obč. zák.

47. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , přijal a odůvodnil závěr, že byla-li darovací smlouva uzavřena před , datum, , je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do , datum, , i když k chování obdarovaného porušujícímu dobré mravy, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po , datum, . Právo dárce žádat obdarovaného o vrácení daru je totiž úzce spjato se samotnou darovací smlouvou; pokud by tato uzavřena nebyla, resp. pokud by dárce obdarovanému dar neposkytl, nemohlo by – logicky vzato – nikdy vzniknout ani právo požadovat jeho vrácení (nyní vydání). Právo dárce na vrácení daru a tomu odpovídající povinnost obdarovaného dar vrátit tedy nevznikají samy o sobě (nejde o právo a povinnost sui generis), ale již při uzavření darovací smlouvy. Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. Za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před , datum, , vzniklo legitimní očekávání, že dárce může žádat dar nazpět jen tehdy, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (§ 630 obč. zák.).

48. Byť v řízení nebylo dosud ani tvrzeno, kdy byly listiny – písemná výzva k vrácení půjček a následné písemné odvolání daru pro nevděk insolvenčnímu dlužníku doručeno, tak i v případě, že by tyto byly doručeny insolvenčnímu dlužníkovi v den jejich učinění (výzva ze dne , datum, , odvolání daru pro nevděk ze dne , datum, ), by insolvenční dlužník nemohl být v dané době oprávněn s ohledem na probíhající insolvenční řízení (zahájené již dne , datum, ) předmětné dluhy bez dalšího k výzvě splatit, poněvadž dlužník byl povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení, a peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení byl dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených insolvenčním zákonem, viz ust. § 111 odst. 1 IZ. To vše bez ohledu na to, že insolvenční dlužník patrně ani zdroji k úhradě těchto pohledávek již nedisponoval.

49. Soud proto v samotném nevrácení půjček (nadto v rozsahu , částka, zjevně promlčených, když si dle odvolání daru jejich účastníci sjednali jejich splatnost „k výzvě“, pročež žalovaná své pohledávky v rámci insolvenčního řízení neuplatnila) neshledává jednání, které hrubě porušuje dobré mravy, přičemž i kdyby takové jednání hrubě dobré mravy porušovalo za „obvyklé“ situace, tak jej nemohlo porušovat za situace, kdy insolvenční dlužník s ohledem na zahájení insolvenčního řízení svůj dluh ani nebyl vůči žalované bez dalšího oprávněn splnit, a pakliže by tak přesto učinil, mohl by se dopustit spáchání trestného činu zvýhodnění věřitele podle ustanovení § 223 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.

50. Nakonec zůstává k zodpovězení toliko otázka platnosti písemné nájemní smlouvy na dobu neurčitou ze dne , datum, , kterou již v podané žalobě uvedla žalobkyně, byť ji považuje za neplatnou. Danou nájemní smlouvou byl ins. dlužníkem žalované přenechán k užívání byt v horním patře rodinného domu o velikosti 2+KK za částku , částka, měsíčně, ač již v té době měl insolvenční dlužník závazky po splatnosti vůči více věřitelům, žalobkyně tak tvrdí, že nájemní smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy ve smyslu ust. §§ 580 a 588 o. z., a v uzavření nájemní smlouvy za nižší než tržní nájemné ve výši , částka, měsíčně proto žalobkyně spatřuje toliko jednání za účelem poškození věřitelů, neboť s ohledem na (těžko vypověditelnou) nájemní smlouvu dojde k nižšímu uspokojení věřitelů v případě zpeněžení předmětné nemovitosti.

51. Soud však po posouzení žaloby žalobkyně na vyklizení předmětného bytu zejména v kontextu nejen ustanovení občanského zákoníku, ale i občanského soudního řádu, exekučního řádu a insolvenčního zákona dospěl k právnímu závěru, že nyní podanou žalobou má být fakticky obejita právní úprava možnosti podání výpovědi z nájmu insolvenčním správcem dle ust. § 256 odst. 1 IZ, která výslovně (oproti právní úpravě v exekučním řízení, srov např. ust. § 336a odst. 2 písm. a) o. s. ř. – možnost soudu (soudního exekutora) rozhodnout o zániku nájemní práva v případě nepřiměřeného nájemného) chrání nájemce uvedené v části 4., hlavy 2., dílu 2, oddílu 3, pododdílu 2 (§ 2235 a násl o. z.), v kterém jsou uvedena zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu, která se ve smyslu ust. § 2235 odst. 1 o. z. vztahuje na případy nájemních smluv uzavřených k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti v případě pronájmu bytu nebo domu.

52. Pakliže ustanovení § 2288 o. z. úzce vymezuje podmínky, pouze v rámci kterých zákonodárce stanovil možnost pronajímatele vypovědět nájemní smlouvu, a dále zákonodárce v ust. § 256 odst. 1 IZ výslovně stanovil nutnost se těmito podmínkami řídit, tedy neumožnil insolvenčnímu správci nájemní smlouvy vypovídat za podmínek výhodnějších (jak zákonodárce umožnil insolvenčnímu správci činit v případě jiných nájemních smluv, než na pronájem bytu a domu na bydlení), nemůže tak samotná skutečnost, že bylo sjednáno nižší, než tržní nájemné, vést k prolomení ochrany nájemce jakožto slabší strany při zabezpečování jeho bytových potřeb a shledání absolutní neplatnosti takové nájemní smlouvy, bez ohledu na důsledek pro případné věřitele, tedy že nemovitost zatížená takovouto nájemní smlouvou bude pravděpodobně zpeněžena za nižší cenu.

53. Skutečnost, že insolvenční dlužník uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu již v době, kdy patrně věděl, že má některé dluhy po splatnosti, a tyto případně budou vymáhány i nuceným výkone rozhodnutí (exekucí), však nemravnost uzavřené nájemní smlouvy také nezakládá. V době uzavření nájemní smlouvy žádná zákonná norma nebránila insolvenčnímu dlužníkovi takovou nájemní smlouvu uzavřít.

54. Nezakládá jí ani skutečnost, že uzavřená nájemní smlouva byla uzavřena v rozporu se závazkem insolvenčního dlužníka předmětnou nemovitost nezatížit, jak se zavázal v čl. 10 zástavní smlouvy ze dne , datum, , když porušení smlouvy může zakládat toliko případné následky specifikované v dané zástavní smlouvě (či předpokládané zákonem), a to pouze ve vztahu mezi účastníky zástavní smlouvy (inter partes), nikoliv vůči 3. osobám, např. žalované (tedy působit erga omnes), bez ohledu na skutečnost, že zástavní smlouva byla zveřejněna též v katastru nemovitostí.

55. Dále je nutno uvést, že nájemní smlouva není bezúplatným právním vztahem, kterým by jedné ze stran bylo poskytováno neadekvátní protiplnění. Žalovaná je sice oprávněna užívat předmětný byt, ale zároveň je povinna hradit nájemné a dodržovat další zákonem či smluvně stanovené povinnosti v rámci užívání předmětného bytu. Nelze vyčítat žalované a insolvenčnímu dlužníkovi, že i s ohledem na nejistotu ohledně dalšího osudu předmětného rodinného domu (možnost jeho zpeněžení - prodeje, ať již v exekučním či insolvenčním řízení) spolu insolvenční dlužník a žalovaná uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které by mimo jiné docházelo i k zabezpečení základních bytových potřeb žalované (jakožto matky insolvenčního dlužníka, vůči které by měl insolvenční dlužník za určitých okolností vyživovací povinnost, byť bylo v řízení prokázáno, že žalovaná nabyla také další bytovou jednotku po manželovi dle usnesení v řízení o pozůstalosti po Doc. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne , datum, ), to vše za situace, kdy již zemřel manžel žalované, žalovaná minimálně 30 let dosud žila v předmětné nemovitosti, a navíc daná nemovitost byla původně žalovanou a jejím manželem insolvenčnímu dlužníkovi darována, byť k darování došlo již v roce 1992. Nebyla-li by nemovitost insolvenčnímu dlužníkovi ze strany žalované a jejího manžela darována, nemohli by se případní věřitelé insolvenčního dlužníka z nemovitosti uspokojovat vůbec.

56. Nakonec ani samotná nižší výše sjednaného nájmu , částka, měsíčně (dle tvrzení žalobkyně by obvyklá výše nájmu měla činit nejméně , částka, měsíčně) nezakládá neplatnost nájemní smlouvy, které by se insolvenční správkyně mohla po dobu insolvenčního řízení dovolávat, avšak insolvenční zákon umožňuje insolvenční správkyni domáhat se (při splnění určitých podmínek stanovených tímto zákonem) relativní neúčinnosti takového zkracujícího jednání dle ust. § 235 odst. 1 IZ, nikoliv neplatnosti takového jednání jako celku (viz výslovně ust. § 236 odst. 1 IZ).

57. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že nebylo primárně úmyslem zákonodárce umožnit žalobkyni jakožto insolvenční správkyni skrze takto podanou žalobu na vyklizení fakticky obejít ochranné ustanovení § 256 odst. 1 IZ s odkazem na obecná ustanovení § 580 a 588 o. z., kdy neplatnost právního jednání pro rozpor s dobrými mravy má představovat výjimečný korektiv pro případy jinak se zákonem souladných právních jednání, přičemž žádné takto výjimečné okolnosti v nynějším případu soud neshledal. Platná písemná nájemní smlouva na dobu neurčitou ze dne , datum, proto představuje právní důvod, na základě kterého může žalovaná část předmětné nemovitosti užívat, pročež podaná žaloba na vyklizení není důvodná, a soud ji v celém rozsahu zamítl.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající:- z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t.,- z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, ,- z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, ,- z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, a- z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datumvčetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil k rukám zástupce žalované jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

59. Soud ve vztahu k náhradě nákladů řízení nestanovil lhůtu k plnění (ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť tyto musí z majetkové podstaty dlužníka hradit insolvenční správkyně, poněvadž pohledávka vzešla ze sporu, kterého se účastní místo dlužníka insolvenční správkyně a jde o pohledávku za majetkovou podstatou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Daná pohledávka tak představuje náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty insolvenčního dlužníka ve smyslu ust. § 168 odst. 2 písm. b) IZ, jedná se proto o pohledávku za majetkovou podstatou, u níž případně určí (jen na návrh oprávněné osoby či osoby s dispozičními oprávněními) lhůtu k uspokojení svým rozhodnutím insolvenční soud (ust. § 203 odst. 5 IZ).