19 C 223/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované . Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k nemovitým věcem, a to:- pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci, č. p. , Anonymizováno, ,- pozemku p. č. , hodnota, , zahrada,zapsaným na listu vlastnictví č. , hodnota, v obci a katastrálním území , adresa, ,se zrušuje.Všechny uvedené nemovité věci se přikazují do výlučného vlastnictví žalované.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácena z účtu České republiky – Okresního soudu v , adresa, nespotřebovaná část zálohy na provádění důkazů ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve výši , částka, .

IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalované vrácena z účtu České republiky – Okresního soudu v , adresa, nespotřebovaná část zálohy na provádění důkazů ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve výši , částka, .

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí (dále jen „předmětné nemovitosti“). Nárok odůvodnila tím, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky k předmětným nemovitostem, žalobkyně v podílu id. 1/3 a žalovaná id. 2/3 celku. K dohodě mezi účastníky o zrušení a vypořádání nedošlo, když žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné (tvoří funkční celek, fakticky se jedná o jeden dům – stavbu pro rodinnou rekreaci podlouhlého tvaru s jedním hlavním vchodem s jedním nadzemním podlažím, resp. podkrovím s 6 pokoji, přičemž v přízemí se nachází předsíň, obývací pokoj, koupelna, toaleta, kuchyň a ložnice a související pozemek - zahradu), proto žalobkyně navrhuje, aby bylo spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno tak, že předmětné nemovitosti budou přikázány žalované za náhradu (žalobkyně je přikázat nechce), eventuálně aby soud nařídil prodej předmětných nemovitostí v dražbě a rozdělení výtěžku a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná s žalobou co do základu souhlasila. Souhlasí s tvrzením žalobkyně o nedělitelnosti předmětných nemovitostí, a proto navrhuje tyto přikázat do vlastnictví žalované s povinností vyplacení vypořádacího podílu, účastníci se však doposud neshodli na ceně, kdy žalovaná nabízela částku , částka, a žalobkyně žádala , částka, .

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Předmětné nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků, přičemž žalobkyně je spoluvlastnicí v podílu id. 1/3 a žalovaná id. 2/3 celku /viz výpis z katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, na č. l. 5, nesporné tvrzení /. K dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mezi účastníky dosud nedošlo /viz výzvu k vypořádání spoluvlastnictví ze dne , datum, na č. l. 4 podací stvrzenku ze dne , datum, na č. l. 6, nesporné tvrzení/. Předmětné nemovitosti sestávají z rodinného domu a souvisejícího pozemku – zahrady /viz plánek a fotodokumentaci na č. l. 24-28, nesporné tvrzení/. Žádný z účastníků nepovažuje reálné dělení předmětných nemovitostí s ohledem na výši spoluvlastnických podílů za dost dobře možnou /nesporné tvrzení/. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém znaleckém posudku stanovila obvyklou cenu předmětných nemovitostí ve výši , částka, /viz znalecký posudek č. , č. účtu, ze dne , datum, dle zjištěného stavu ke dni , datum, znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , se stanovením obvyklé ceny ve výši , částka, na č. l. 70-100 (závěr č. l. 87), listiny založené znalkyní při ústním jednání na č. l. 132-136/. Žalovaná disponuje peněžními prostředky ve výši cca , částka, s možností čerpání kontokorentu /viz výpis z účtu na jméno manžela žalované z , datum, se zůstatkem , částka, dle kurzu ČNB ke včerejšímu dni , částka, /€ cca , částka, ) s možností kontokorentu , částka, (cca , částka, ) na č. l. 154/.

5. Z ostatních provedených důkazů /odhad tržní ceny nemovitostí na č. l. 116-118, dřívější výpis z účtu na jméno manžela žalované se zůstatkem , částka, s možností kontokorentu , částka, (dle kurzu ČNB cca , částka, ) na č. l. 149, e-mail od paní Luba Rouholamin (Nosekova) s příslibem zápůjčky až , částka, z , datum, na č. l. 150/ soud nezjistil žádné pro spor významné skutečnosti.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ustanovení § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

8. Dle ust. § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

9. Dle ust. § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Dle odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

10. Dle ust. § 1142 odst. 1 jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

11. Dle ust. § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě, v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

12. Dle ust. § 1148 odst. 1 si při zrušení spoluvlastnictví spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Dle odst. 2 může každý ze spoluvlastníků žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví. Dle odst. 3 prodá-li se věc, uhradí se po stržení nákladů prodeje všechny dluhy podle předchozích odstavců ještě předtím, než se mezi spoluvlastníky rozdělí výtěžek.

13. Nynější občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (o. z.) stanoví obdobně jako dřívější zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), nejen možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí jednotlivých způsobů vypořádání /ve vztahu k dřívější úpravě srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2000, č. , hodnota, , str. 268, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz/. Podle právní úpravy je primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví reálné rozdělení společné věci (§ 1144 o. z.), přičemž judikatura např. připouští, aby bytový dům, který byl předmětem spoluvlastnictví, byl rozdělen na bytové jednotky /k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, /. Spoluvlastníkovi (či více spoluvlastníkům) lze přikázat společnou věc za náhradu (§ 1147 věta první o. z.), pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem a pokud je spoluvlastník solventní /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, /. Přichází-li do úvahy přikázání věci více dosavadním spoluvlastníkům, musí soud rozhodnout o tom, komu společnou věc přikáže, přičemž musí vzít do úvahy veškerá rozhodná kritéria. Při nesplnění ani těchto podmínek nezbývá, než nařídit prodej věci ve veřejné dražbě (§ 1147 věta druhá o. z.).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť jsou splněny podmínky pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a jako způsob vypořádání soud určil způsob navrhovaný oběma účastníky, tedy prodej přikázání všech předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované při stanovení povinnosti zaplatit náhradu ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

15. Žalobkyně svou žádostí o zrušení spoluvlastnictví nesledovala nepoctivý záměr způsobení újmy druhému spoluvlastníkovi ani tak nečinila v nevhodnou dobu, a tudíž má právo žádat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které obecně může požadovat kdykoliv. V daném případě nepřipadá reálné rozdělení v úvahu, neboť předmětné nemovitosti tvoří dohromady funkční celek (dům s příslušenstvím), na čemž se obě účastnice shodly, a vyplývá to i z provedeného dokazování. Zájem o předmětné nemovitosti projevila pouze žalovaná, sporná mezi účastníky byla toliko výše náhrady. V tomto ohledu soud vycházel z vypracovaného znaleckého posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která v rámci svého výslechu obecné námitky ohledně skutečné výše obvyklé ceny předmětných nemovitostí rozptýlila a řádně odůvodnila svůj závěr o zjištěné obvyklé ceně, pročež soud vycházel ohledně výše přiměřené náhrady právě z 1/3 zjištěné obvyklé ceny předmětných nemovitostí, která je hodnotovým ekvivalentem ideálního spoluvlastnického podílu, o který žalobkyně přichází.

16. Soud se dále zaobíral otázkou stanovení pariční lhůty k plnění – úhradě vypořádacího podílu. Nejprve je nutné uvést, že k důsledkům vypořádání by zásadně mělo dojít najednou – právní mocí rozsudku soud stanovuje, kterému z účastníků přiřkne ty které věci, a jak má být vyrovnán případný rozdíl s tím, že základní pariční lhůta pro úhradu peněžitého plnění dle soudního rozhodnutí má činit 3 dny od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.). Stanovení delší pariční lhůty má za následek to, že jeden z účastníků již od právní moci rozhodnutí může jako výlučný vlastník užívat věci, které mu byly přiřknuty, druhá strana však doposud neobdržela peněžní náhradu, tudíž vzniká nežádoucí nerovnost mezi účastníky, a to až do okamžiku úhrady celého vypořádacího podílu, kterou lze tolerovat vždy pouze v co nejkratším trvání a s ohledem na specifické okolnosti každého konkrétního případu. S ohledem na možné problémy související zejména s možností získání peněžních prostředků pro úhradu vyšších částech (v řádech statisíců, případně milionů korun) proto může soud stanovit delší pariční lhůtu k plnění, která by dle dlouhodobé rozhodovací praxe soudů však měla být maximálně v řádu měsíců, maximálně pár let (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). V daném případě soud stanovil lhůtu k plnění v standardní délce 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť žalovaná má uvedené peněžní prostředky k dispozici na běžném účtu (resp. na běžném účtu manžela), soud tak neshledává žádný důvod pro stanovení delší lhůty k plnění.

17. O náhradě nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť poměrný úspěch žalobkyně odpovídá úspěchu žalované, to vše s ohledem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, který ve svých rozhodnutích opakovaně vyložil, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval; proto je třeba postupovat zásadně podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 404/22, resp. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 (302/2023 Sb.) ve vztahu k zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2148/23 ve vztahu řízení o vypořádání společného jmění manželů). Soud neshledává žádné výjimečné okolnosti, pro které by se měl od zásady nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků v této věci odchýlit.

18. Soud neshledal ani důvod přistoupit k žalobkyní navrhované separaci nákladů řízení ve smyslu ust. § 147 odst. 1 o. s. ř. za ústní jednání dne , datum, , kterého se žalobkyně (v rámci závěrečného návrhu) domáhala s odůvodněním, že mohlo být rozhodnuto ve věci samé již při předchozím ústním jednání dne , datum, , když toto bylo odročováno pouze za účelem prokázání likvidity ze strany žalované, která mohla být připravena svou likviditu nejen tvrdit, ale i prokazovat již při ústním jednání dne , datum, . K otázce okamžiku nutnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti ohledně likvidity účastníků soud uvádí, že k řešení otázky likvidity může soud přistoupit až poté, co je na jisto postavena otázka výše vypořádacího podílu, což soud účastníkům jednoznačně avizoval až po provedení výslechu znalkyně, když do té doby byly učiněny námitky co do správnosti uvedeného znaleckého posudku, s kterými bylo nutné se vypořádat právě prostřednictvím provedením výslechu znalkyně. Tedy teprve po výslechu znalkyně při ústním jednání dne , datum, byla nadále na jisto stanovena výše vypořádacího podílu, bez ohledu na to, že se do té doby mohla jevit jako pravděpodobná (žalovaná zajisté mohla činit kroky k přípravě tvrzení a prokazování své likvidity). Pakliže v tuto chvíli strana žalovaná nebyla schopna ihned při ústním jednání doložit svou likviditu (a pakliže žalobkyně trvala na prokázání této likvidity), nezbývalo než dané ústní jednání odročit právě na den , datum, , kdy již byla likvidita žalované řádně prokázána v mezidobí doloženými listinami. K žádným průtahům řízení, natož přičitatelným jen straně žalované, tak v řízení nedošlo, tudíž není důvodný ani návrh žalobkyně na separaci nákladů souvisejících s jednáním dne , datum, , u kterého došlo k vyhlášení rozsudku. Nákladový výrok tudíž zůstal nezměněn a žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Výroky III a IV a pak soud rozhodl o vrácení nespotřebované části zálohy složené účastníky na provedení důkazů. Tuto každá z účastnic složila ve výši , částka, , přičemž dosavadní náklady související s vypracováním znaleckého posudku a výslechem znalkyně činily dohromady celkem pouze , částka, (, částka, + , částka, ), při rovnoměrném rozdělení těchto nákladů vůči vybraným zálohám tak zbývá každé z účastnic k vrácení částka , částka, ((2 × , částka, ) – , částka, = , částka, , /2 = , částka, ) ve smyslu ust. § 141 odst. 1 o. s. ř.