19 C 297/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale pobytem Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 53 653,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (ve znění jejího dodatku ze dne , datum, ), na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše , částka, , a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splatit s úrokem ve výši 16,9 % ročně a pojistným v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze , částka, . Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovanou částku , částka, tvoří dlužná jistina ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , dlužné poplatky v celkové výši , částka, , které jsou složeny z náhrady nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 2 × , částka, a , částka, , a z pojistného ve výši , částka, a 3 × , částka, , příslušenství se skládá z běžícího úroku a zákonného úroku z prodlení z jistiny od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (ve znění jejího dodatku ze dne , datum, ) včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet s úrokem ve výši 16,9 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pracovní neschopnosti, trvalé invalidity a úmrtí, přičemž pojistné bylo sjednáno v procentní výši 1,20 % měsíčně z vyčerpané částky. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek /viz smlouvu o revolvingovém úvěru vč. dodatku včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 9-14 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , se splácením splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni , datum, splatným /viz stav úvěru na č. l. 15 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 16-17 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 18 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze výtah z výpisu z běžného účtu žalovaného, na kterém byly zachyceny příchozí mzdy žalovaného v průměrné výši , částka, . Ohledně výdajů žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěru uvedl výdaje ve výši , částka, , přičemž žalobkyně stanovila výdaje žalovaného ve výši , částka, , a to na základě tohoto údaje, počtu vyživovaných osob, způsobu bydlení v kombinaci s interními informacemi banky, které však blíže neupřesnila a nedoložila, s využitím statistických údajů, životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně dále nezjistila žádné negativní skutečnosti z insolvenčního rejstříku ani z informací z CBCB o předchozí splátkové morálce klienta a z interní evidence klientů. Zároveň žalovaný měl uvést, že hradí další splátky ve výši , částka, , žalobkyně však ze své činnosti zjistila, že jen u ní žalovaný hradí splátky ve výši , částka, a , částka, . Nové splátkové zatížení žalovaného by tak při splátce , částka, činilo , částka, /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 35 spisu/.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

14. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.

15. Soud konstatuje, že žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, spokojila se toliko s uvedením vypočtené částky stanovené dle statistického modelu vytvořeného žalobkyní za situace, kdy žalovaný měl v rámci kontraktačního procesu uvést, že má výdaje pouze ve výši , částka, , přičemž žalobkyně tuto skutečnost nijak nepřezkoumávala. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, poněvadž není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z hlediska výdajových poměrů žalovaného neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad, přičemž stanovení výdajů dle určitého modelu uchazečů nemůže z logiky věci nahrazovat zjišťování skutečných údajů o příjmových a výdajových poměrech žalovaného, neboť by tím byl popřena základní podstata zkoumání úvěruschopnosti – poměřování skutečných poměrů (skutečných příjmů a skutečných výdajů) žadatele, přičemž uvedená povinnost má zejména zabránit poskytování úvěru v těch případech, kdy lze mít o splácení úvěru výrazné pochybnosti. Zároveň však nelze pominout fakt, že případné schválení je v zájmů obou účastníků (žalovaný získá požadované peněžní prostředky a poskytování úvěrů je součástí obchodní činnosti žalobkyně), tedy lze předpokládat zájem obou stran i na kladném vyhodnocení úvěruschopnosti v rámci procesu uzavírání smlouvy. V daném případě žalobkyně vycházela při ověřování příjmů z výpisu z účtu žalovaného, výdaje nezkoumala vůbec (nahradila je údaji z interního ekonomického modelu, aniž by však vysvětlila, jakým způsobem k této částce dospěla v konkrétním případě žalovaného) a o dalších poměrech žalovaného, např. způsobu bydlení a výdajů s tím spojených, případné vyživovací povinnosti neuvedla nic. Takové posouzení tudíž nemůže nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“, obzvlášť za situace, kdy žalovaný již měl u žalobkyně vedeny jiné úvěry s poměrně vysokou měsíční splátkou. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít, navíc v daném případě nebylo řádně vysvětleno ani ověření příjmů žalovaného. Soud samozřejmě nevylučuje, že by žalovaný mohl mít i nízké výdaje na živobytí a bydlení, v takovém případě však již soud nemůže bez dalšího vycházet toliko z nepodložených tvrzení žalobkyně, nýbrž bude nutné uvedené skutečnosti o prověření skutečné výše výdajů soudu prokazovat, což však žalobkyně neučinila, ač bez větších obtíží mohla, zvlášť za situace, kdy je bankou, u které má žalovaný vedený běžný účet, z jehož výpisu prokazovala výši příjmů žalovaného, nikoli již pak výši výdajů. S ohledem na shora uvedené tak nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobců byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

16. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, pojistného a smluvních úroků zamítl.

17. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku , částka, odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem , částka, ) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

19. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.