19 C 3/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale pobytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částkas úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovaným částkou , částka, ,s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, ,s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, ,s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, ,s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,a s úrokem ve výši 11,4 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřel dne , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na základě níž mohl čerpat úvěr ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s pojistným v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku , částka, tvoří dlužná jistina ve výši , částka, , náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši , částka, (2×, částka, + , částka, ), pojistné ve výši , částka, (5×, částka, ), příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, ke dni , datum, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, ke dni , datum, (přičemž následně tento upřesnila s ohledem na sdělený předběžný právní názor soudu tak, že z této částky požaduje minimálně úrok z prodlení v zákonné výši z přiznané jistiny za období od , datum, do , datum, ), a následně z běžícího smluvního úroku od , datum, do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení. Dlužnou částku žalovaný neuhradil, a to ani přes žalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění neschopnosti splácet, přičemž pojistné bylo sjednáno ve fixní částce , částka, . Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek /viz smlouvu o úvěru č. l. 19–21 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , se splácením splátek se však dostával do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni , datum, splatným /viz oznámení o zesplatnění č. l. 22 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek č. l. 29 a násl. spisu, oznámení o postoupení pohledávky č. l. 35 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku č. l. 35 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, předložila pouze potvrzení o výši příjmu žalovaného, žádost o úvěr s údaji vyplněnými žalovaným a vyjádření k procesu posouzení úvěru schopnosti právní předchůdkyně žalobkyně s teoretickými matematickými modely výpočtu úvěruschopnosti.

6. Z doložených dokumentů vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného činil , částka, . Žalovaný také uvedl „další příjmy domácnosti“ ve výši , částka, , přičemž však z žádosti o úvěr vyplývá, že žije sám v pronajatém bytě nebo domě. Tyto další příjmy nebyly žalobkyní žádným způsobem upřesněny, natož ověřeny, a není tak možné s nimi vůbec počítat. Žalovaný uvedl, že jeho podíl na nákladech na bydlení je 37,5 %, žije však sám, proto není zřejmé, kým by byly hrazeny zbylé náklady. Výše celkových nákladů žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně stanovena na částku , částka, pravděpodobně použitím statistického výpočtu, neboť z doložených dokladů nevyplývá, z čeho tato částka vychází. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru u právní předchůdkyně žalobkyně již sjednaný jiný úvěr, jehož měsíční splátky činily , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně, ač byla bankovní institucí a žalovaný měl u ní bankovní účet a měla tudíž přístup k pohybu na tomto účtu, nijak nezkoumala ani poměrně jednoduše ověřitelné výdaje žalovaného.

7. Žalobkyně tak neprokázala, jak její právní předchůdkyně ověřovala skutečnou výši celkových příjmů žalovaného, a dále především nikterak neprokázala, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výši výdajů žalovaného. Doložené příjmy žalovaného činily pouze , částka, . Uvedená částka , částka, , označená jako čistý měsíční příjem domácnosti, která je však tvořena jen jedním člověkem – žalovaným, nebyla nijak specifikovaná, soudu nebyla blíže vysvětlena ani doložena. I kdyby se snad mělo jednat o příjmy jiných členů domácnosti žalovaného, tak k nim nebylo lze pro účely této smlouvy přihlížet, neboť účastníkem smlouvy je pouze žalovaný. Výdaje žalovaného byly ve formuláři stanoveny pouze procentuální částkou nákladů na bydlení, ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně byla jako měsíční náklady žalovaného označena částka , částka, , aniž by z tohoto dokumentu nebo z jakýchkoli jiných podkladů vyplývalo, zda tuto částku uvedl žalovaný, či z čeho vyplývá. Nadto soud konstatuje, že pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření není možné dle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě dostatečných informací, a lze z nich vycházet pouze za situace, že soud nemá o jejich správnosti pochyb. Pakliže soud má o uvedených skutečnostech pochyby, avšak žalobkyně není schopna uvedené původně posuzované listiny doložit, jde daná skutečnost s ohledem na břemeno tvrzení a důkazní ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti k tíží žalobkyni, tedy v případě, kdy žalobkyně nemůže vysvětlit uvedené nesrovnalosti, musí soud shledat, že úvěruschopnost řádně zkoumána a posouzena nebyla.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, poukázala na bankovní účet žalovaného částku ve výši , částka, . Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , a žalovaný by se zavázal vrátit jí jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného v průměrné výši , částka, měsíčně, které také ověřila z potvrzení o výši příjmu žalovaného. Nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně měsíční výdaje žalovaného odhadla na základě statistického modelu. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Nelze přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí zjistit. Právní předchůdkyně žalobkyně měla při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného postupovat o to obezřetněji, když měl žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr již splátkové zatížení dříve sjednanými úvěry se splátkami ve výši , částka, . Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaný splátky předmětného úvěru po určitou dobu hradil, sama o sobě neprokazuje, že byl schopen úvěr splácet, když není zřejmé, z jakých prostředků byl předmětný úvěr splácen (zda se nejednalo o prostředky získané na základě jiných spotřebitelských úvěrů, zápůjček apod.). Nelze proto uzavřít, že byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k ZoSÚ). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a příslušenství, a to náhrady nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši , částka, , pojistného ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 11,4 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítl.

19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, jistinu ve výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Jelikož žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku , částka, , zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku , částka, . Soud proto přiznal žalobkyni částku , částka, , včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, ve zbývající části požadované jistiny včetně běžícího úroku z prodlení soud žalobu zamítl.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

22. Dle ust. § 575 o. z. má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

23. Dle ust. § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Ohledně splatnosti poskytnuté jistiny jakožto bezdůvodného obohacení žalované soud dospěl k závěru, že splácet dlužnou jistinu (vydat bezdůvodné obohacení) se žalovaný dle znění dohody (obsažené v úvěrové smlouvě) zavázal postupně ve sjednaných splátkách s možnosti (právní předchůdkyně) žalobkyně přistoupit k zesplatnění v případně řádného nehrazení splátek, a to i při shledání absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku, kdy část ustanovení absolutně neplatné úvěrové smlouvy ohledně splácení vč. možnosti zesplatnění je nutno v souladu s ustanovením § 575 o. z. považovat za dohodu o splatnosti bezdůvodného obohacení, nevyjde-li mezi účastníky najevo spor o době splácení přiměřené možnostem dlužníka dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Oproti uvedeným závěrům Krajského soudu v Praze však soud v nynější věci nesouhlasí s jeho kategorickým závěrem, že nelze pro okamžik splatnosti vycházet z dohody uzavřené mezi účastníky v původní neplatné smlouvě (viz bod 47 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze), když naopak odvozování splatnosti až od výzvy k úhradě prokazatelně doručené žalovanému, jak tak ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. učinil v citované věci Krajský soud (viz body 48 a 50 odůvodnění), by s ohledem na aktuální soudní judikaturu ohledně výchozího okamžiku počátku běhu promlčecí lhůty v případě dluhu splatného na výzvu již od prvotního okamžiku, kdy taková výzva mohla být poprvé učiněna (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), vedlo k závěru, že takový nárok by žalobkyně (její právní předchůdkyně) byla oprávněná uplatnit okamžitě již v den uzavření neplatné úvěrové smlouvy, bez ohledu na to, že posléze např. byly po určitou dobu (i po dobu mnoha měsíců, případně i let) řádně spláceny sjednané splátky, což by případně mohlo vést až k uplatnění důvodné námitky promlčení dlužníkem. Dalším důsledkem by byla skutečnost, že dokud by věřitelka takovou výzvu k úhradě neučinila, nemohlo by nikdy dojít k promlčení nároku, případně by věřitelka mohla splatnost nečekaně přivodit například až po několika desítkách let, což by bylo v zjevném rozporu s judikaturou přijatými závěry ohledně splatnosti dluhu splatného na výzvu (viz např. bod 50 odůvodnění již zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

25. Soud proto ohledně splatnosti bezdůvodného obohacení (jednotlivých splátek a zesplatění v případě jejich nehrazení) vycházel z dohody účastníků uvedené v (jinak absolutně neplatné) úvěrové smlouvě.

26. Ohledně požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, soud vyzval u jednání přítomnou žalobkyni, aby tato s ohledem na závěr soudu o změně právní kvalifikace – přiznání toliko části nároku z titulu bezdůvodného obohacení – specifikovala případný požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení, avšak žalobkyně nárok na případný kapitalizovaný úrok z prodlení upřesnila pouze částečně tak, že se v části jedná o úrok z prodlení v zákonné výši z přiznané jistiny za období od , datum, do , datum, , tedy v kapitalizované výši , částka, , pročež soudu nezbývalo, než jej přiznat pouze v této výši, a ve zbývajícím rozsahu jej zamítnout, když dosavadní vyčíslení vycházelo z nesprávně provedených výpočtů žalobkyně (s ohledem na nesprávně započtené splátky na neplatně sjednané příslušenství).

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.