19 C 307/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Zamítá se zcela žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] jež je vymezen v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku [číslo] [rok] ze dne [datum] jako pozemek parc. [číslo] s výměrou 361m2, v [katastrální uzemí].

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 22 195,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se obrátil dne 6. 8. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou se domáhal určení vlastnického práva k nemovité věci. Žalobce je vlastníkem nemovitých věcí, zapsaných ve veřejném seznamu vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], obec a [katastrální uzemí], a to konkrétně pozemku parcelní [číslo] o výměře 13 m2, ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemku parcelní [číslo] o výměře 701 m2, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, a pozemku parcelní číslo st. [číslo] o výměře 352 m2, jehož součástí je stavba garáže bez č. p., to vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ pozemky žalobce“). Pozemky parc. č. st. [číslo] a [číslo] žalobce nabyl na základě darovací smlouvy ze dne [datum] od svého otce [celé jméno svědka], který pozemky zakoupil v roce 1982 od svého strýce. Pozemek parc. [číslo] žalobce nabyl od žalované na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Pozemky žalobce bezprostředně sousedí s pozemkem parcelní [číslo] o výměře 3435 m2, ostatní plocha, ostatní komunikace, který je ve vlastnictví žalované (dále jen„ pozemek žalované“). Žalobce dlouhodobě užívá část pozemku žalované o výměře 361 m2, přičemž tato část pozemku je oplocena a užívána žalobcem spolu s pozemky žalobce. Přesnou podobu této části pozemku žalované žalobce zobrazil v předloženém geometrickém plánu, kde je tato část pozemku žalované vymezena jako pozemek parc. [číslo] (dále i jako„ sporný pozemek“). [příjmení] pozemek takto užíval i právní předchůdce žalobce [celé jméno svědka], tj. otec žalobce, který nabyl držbu sporného pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 22. 4. 1982 sepsané formou notářského zápisu, od svého strýce [jméno] [příjmení], narozeného [datum]. [jméno] [příjmení] měl sporný pozemek užívat od poloviny 60. let minulého století a žalobce nikdy nepochyboval o oprávněnosti držby sporné části pozemku, neboť si od dětství pamatoval, že rodina užívala celý pozemek včetně pozemku sporného. Žalobce v minulosti nabízel žalované odkup této části pozemku za cenu 135 014 Kč (tj. 374 Kč/m2), avšak zastupitelstvo žalované odkup neodsouhlasilo. Žalobce je přesvědčen, že došlo k vydržení předmětné části pozemku žalované, a to již podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), když už právní předchůdce žalobce užíval část pozemku po dobu delší 10 let, nadto jsou ve věci splněny též podmínky pro mimořádné vydržení. Žalobce se tak žalobou domáhá určení, že je vlastníkem pozemku vymezeného v geometrickém plánu ze dne 14. 8. 2019 jako pozemek parc. [číslo] s výměrou 361 m2.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a žalobu považovala za nedůvodnou. Žalovaná nesporuje, že sporný pozemek je užíván žalobcem, avšak v žádném případě nemohlo dojít k vydržení, neboť na straně žalobce se nejedná o oprávněnou držbu, tedy držbu spočívající na dobré víře držitele, že mu věc patří. [obec] víra držitele se musí též vztahovat k okolnostem, za nichž vůbec mohlo vlastnické právo vzniknout, tedy k právnímu titulu. Žalobce ani jeho právní předchůdce se nikdy nemohli těšit dobré víře v oprávněnost své držby, neboť se pozemku chopili při jasném vědomí, že pozemek je ve vlastnictví žalované. Toto pak žalovaná dokládá podrobným popisem právních vztahů od roku 1968 do současnosti. V lednu 1968 se pan [jméno] [příjmení], právní předchůdce žalobce, domáhal žádostí a) zřízení okrasné zahrádky u domu [adresa] a b) o pronájem„ cca 2-3 arů skládky (zavážky), která je v těsné blízkosti domu [adresa]“ Právní předchůdce žalobce navíc požádal, aby dvě požadované plochy, tedy obecní pozemek či pozemky v těsné blízkosti rodinného domu [adresa] a nadále 2 – 3 ary skládky (zavážky), byly Komisí pro výstavbu Městského národního výboru v [anonymizováno] (dále jen„ Komise“) vyměřeny a ponechány právnímu předchůdci žalobce„ k oplocení“. Na tuto žádost Komise reagovala po místním šetření dne 21. 2. 1968„ povolením drobných stavebních úprav“ ze dne 27. 2. 1968, č. j. 3/68. Obsahem tohoto rozhodnutí bylo povolení pro drobné stavební úpravy v domě [adresa] a též„ oplocení zahrádky před rodinným domkem.“ Rodinný dům a přilehlý pozemek byly z pana [jméno] [příjmení] převedeny kupní smlouvou ze dne 25. 6. 1982, na pana [celé jméno svědka], oba bytem [adresa], [obec]. Předmětem převodu pak byl„ dům [adresa] se stp. 25 o výměře 1053 m2 v [katastrální uzemí]“ S ohledem na uvedenou výměru pozemku lze mít za prokázané, že předmětem převodu byla pouze nemovitost a pozemek parc. [číslo] který svou výměrou přesně odpovídá součtu výměr současných pozemků žalobce, konkrétně pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo], na nichž se nachází rodinný dům a garáž žalobce. Je tedy zřejmé, že k převodu sporného pozemku nedošlo. Později v říjnu 2015 se žalobce obrátil na žalovanou s přípisem nazvaným„ narovnání vztahu“ a jeho obsahem byla žádost o„ dlouhodobý pronájem nebo koupi části obecního pozemku parc. č [číslo] v katastrálním území a obci [obec] o výměře cca 360 m2“, což odůvodnil tím, že:„ během několika uplynulých desetiletí rodina žalobce (děd a otec) postupně kultivovali místo blízké obecní skládky a navezením kvalitní ornice vytvořili zahrádku, kterou následně ohradili plaňkovým plotem.“ K realizaci záměru však nedošlo. Dne 21. 5. 2018 žalobce opět požádal, s ohledem na vybudování balkonu situovaného směrem k části pozemku žalované, o prodej části pozemku, a to dělením na základě geometrického plánu [číslo] 2015 nově vzniklého pozemku parc. [číslo] o celkové výměře 13 m2. Předmětná část pozemku žalované byla na základě kupní smlouvy ze dne 6. 9. 2018 převedena do vlastnictví žalobce, a to za celkovou kupní cenu 4 550 Kč (350 Kč/m2). Žalobce se nadále pokoušel se žalovanou řešit vlastnické vztahy možností odkupu další části pozemku žalované, která je vymezena v geometrickém plánu [číslo] [rok] jako pozemek parc. [číslo] o výměře 361 m2. Žalobce navrhoval koupi za kupní cenu ve výši 374 Kč/m2, tedy v celkové výši 135 014 Kč. Zastupitelstvo žalované však prodej neschválilo. Je tedy zjevné, že žalobce ani jeho právní předchůdci nikdy sporný pozemek nedrželi jako držbu vlastní, neboť sporný pozemek drželi při vědomí toho, že je ve vlastnictví žalované. Jelikož tak nemohlo nikdy dojít k vydržení, a to ani k vydržení mimořádnému, navrhla žalovaná žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: 4. [jméno] [příjmení] dne [datum] podal ke Komisi žádost o zřízení okrasné zahrádky při domě [adresa] v [anonymizováno] a o pronájem cca 2-3 arů skládky (zavážky), která je v těsné blízkosti domu [adresa], kterou žádal též oplotit. Komise rozhodnutím ze dne 27. 2. 1968 povolila provedení drobných stavebních úprav panu [jméno] [příjmení], a to na základě místního šetření ze dne 22. 2. 1968. Povoleno bylo oplocení zahrádky před domem [adresa] za blíže stanovených podmínek /viz žádost [jméno] [příjmení] ze dne 31. 1. 1963 na č. l. 45 spisu, povolení drobných stavebních úprav ze dne 27. 2. 1968 na č. l. 45 p. v. - 46 spisu/. [jméno] [příjmení] převedl vlastnické právo k pozemkům žalobce na pana [celé jméno svědka] (otce žalobce) na základě kupní smlouvy uzavřené ve formě notářského zápisu ze dne 22. 4. 1982. Převod vlastnického práva byl schválen též Místním národním výborem [obec] a kupní smlouva byla registrována Státním notářstvím v [obec] /viz notářský zápis o prodeji nemovitosti na č. l. 70 spisu, rozhodnutí na č. l. 71 spisu, sdělení státního notářství v [obec] na č. l. 39 spisu/. [celé jméno svědka] v domě na pozemcích žalobce bydlí od narození. Žil zde se svými rodiči a strýcem [jméno] [příjmení]. Když bylo [celé jméno svědka] zhruba 10 až 12 let, požádal jeho otec nebo strýc o možnost zúrodnit přilehlou obecní skládku. Na základě souhlasu poté ohradili tuto část obecního pozemku o rozloze zhruba 3 arů a tuto užívali. [celé jméno svědka] věděl, že sporný pozemek mu nepatří. Žalovanému to však řekl až v dospělém věku, nepamatoval si však kdy přesně /viz výslech svědka [celé jméno svědka]

5. Žalobce dne 17. 10. 2015 zaslal přípis žalované, který nadepsal„ Narovnání vztahu“. V přípisu konstatoval, že rodina žalobce během uplynulých několika desetiletí postupně kultivovala místo blízké obecní skládky a navezením kvalitní ornice vytvořili zahrádku, kterou následně ohradili plaňkovým plotem. Z důvodu narovnání vlastnických vztahů a nutnosti případné obměny plotu požádal o dlouhodobý pronájem nebo koupi části obecního pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] o výměře 360 m2 /viz dopis narovnání vztahu ze dne 17. 10. 2015 na č. l. 33 spisu/. V reakci na tuto žádost zastupitelstvo žalované obce na zasedání dne 10. 11. 2015 zařadilo na program jednání bod o záměru prodeje části obecního pozemku žalobci. Zastupitelstvo schválilo prodej části obecního pozemku parc. [číslo] žalobci, avšak pouze v rozsahu 11 m2, současně zastupitelstvo schválilo možnost pachtu části tohoto pozemku žalobci v rozsahu celých 360 m2, a to za cenu 4 000 Kč za hektar ročně /viz zápis ze zasedání zastupitelstva [územní celek] ze dne 16. 11. 2015 na č. l. 35 – 38 spisu, vyjádření k žádosti o koupi pozemku ze dne 24. 11. 2015 na č. l. 34 spisu /.

6. Žalobce coby obdarovaný a jeho otec [celé jméno svědka] coby dárce uzavřeli dne 27. 8. 2019 darovací smlouvu, na základě které bylo žalobci bezplatně převedeno vlastnické právo k pozemku parc. č. st. 25 v obci a k. ú. [obec] a současně byla na pozemku zřízena služebnost doživotního užívání ve prospěch [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení] /viz smlouva darovací ze dne 27. 8. 2019 na č. l. 56 – 58 spisu/.

7. Žalobce jako kupující a žalovaná jako prodávající uzavřeli dne 6. 9. 2019 kupní smlouvu, na základě které žalobce nabyl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] o výměře 13 m2, který byl vyčleněn z pozemku parc. [číslo] vše v obci a k. ú. [obec] Uzavření smlouvy předcházela písemná žádost žalobce o odkup uvedené části pozemku, kterou odůvodnil tím, že:„ na základě změny projektové dokumentace vybudoval balkón, který … je situován do zadního traktu budovy směrem do sběrného dvora obce. … Žádám o odkoupení části obecního pozemku [číslo] v k. ú. a obci [obec] v ploše 13 m2 dle přiloženého geometrického plánu.“ /viz žádost o koupi pozemku ze dne 21. 5. 2018 na č. l. 40 spisu, kupní smlouva pozemku [číslo] ze dne 6. 9. 2018 na 13 m2 na č. l. 41 a 60, geometrický plán pro rozdělení pozemku na č. l. 43 8. Dne 23. 10. 2019 zastupitelstvo žalované obce neschválilo záměr uzavřít s žalobcem kupní smlouvu na odkup části pozemku parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec] o výměře 361 m2 za cenu 374 Kč/m2 /viz usnesení ze zasedání Zastupitelstva [územní celek] ze dne 23. 10. 2019 na č. l. 9 – 11 spisu/. Dne 18. 11. 2019 vyzval žalobce prostřednictvím svého zástupce žalovanou k sepisu souhlasného prohlášení ohledně vlastnického práva žalobce k části pozemku parc. [číslo] o výměře 361 m2, neboť podle žalobcova právního hodnocení došlo k mimořádnému vydržení pozemku, když rodina žalobce pozemek užívá po dobu 60 let /viz výzva obci – vydržení vlastnického práva ze dne 18. 11. 2019 na č. l. 12 – 13 spisu/. Na výzvu žalobce reagovala žalovaná obec prostřednictvím svého zástupce vyjádřením ze dne 4. 12. 2019, ve kterém sdělila své právní hodnocení, podle něhož k vydržení pozemku ze strany žalobce nemohlo dojít, neboť žalobce i jeho právní předchůdci si měli a mohli být vědomi toho, že neužívají vlastní pozemek, ale část obecního pozemku /viz vyjádření k výzvě ve věci vydržení části obecního pozemku ze dne 4. 12. 2019 na č. l. 44 Žalovaná dále zaslala žalobci dne 10. 6. 2020 přípis, v němž konstatovala, že zastupitelstvo žalované dne 23. 10. 2019 neschválilo žádost žalobce o odkup části pozemku parc. [číslo] o výměře 361 m2 za cenu 374 Kč/m2, přičemž žalobce neakceptoval návrh na odkup části uvedeného pozemku o menší výměře. Jelikož nedošlo ke změně rozhodnutí žalobce, nebude návrh na odkup části pozemku znovu zařazen do programu jednání zastupitelstva žalované /viz zpráva Obecního úřadu Kly ze dne 10. 6. 2020 na č. l. 14 spisu/.

9. V katastru nemovitostí byl ke dni 14. 6. 2019 veden jako vlastník pozemku parc. č. st. 25 o výměře 1053 m2, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, zapsaného na listu vlastnictví [číslo], pro obec a k. ú. [obec], [celé jméno svědka], kdy nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne 22. 4. 1982 /viz výpis z katastru nemovitostí ke dni 14. 6. 2019 na č. l. 53 Ke dni 2. 2. 2022 jsou v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo], pro obec a k. ú. [obec], evidovány pozemky žalobce, a to pozemek [číslo] o výměře 701 m2, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, pozemek parcelní číslo st. [číslo] o výměře 352 m2, jehož součástí je stavba garáže bez č. p., pozemek parcelní [číslo] o výměře 1257 m2, orná půda, a pozemek parcelní [číslo] o výměře 13 m2, ostatní plocha. Vlastnické právo svědčí podle zápisu žalobci, kdy nabývacími tituly jsou jednak smlouva kupní ze dne 6. 9. 2019, kterou žalobce nabyl pozemek parc. [číslo] smlouva darovací ze dne 27. 8. 2019, kterou žalobce nabyl pozemky parc. č. st. [číslo] a [číslo] a smlouva kupní ze dne 27. 7. 2020 /viz výpis z katastru nemovitostí ke dni 2. 2. 2022 na č. l. 54 10. Žalobce soudu předložil zpracovaný geometrický plán Ing. [jméno] [příjmení] pro rozdělení pozemku prac. [číslo] o celkové stávající výměře 3435 m2 v obci a k. ú. [obec], kdy rozdělením by měl být z uvedeného pozemku vyčleněn nově vzniklý pozemek parc. [číslo] o výměře 361 m2, který odpovídá části stávajícího pozemku parc. [číslo] která bezprostředně sousedí s pozemky žalobce a je v současnosti oplocena /viz geometrický plán ze dne 14.8.2019 na č. l. 7 – 8 spisu, ortofoto mapa na č. l. 33 p.v. a 47 spisu/.

11. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Rodina žalobce po řadu let vlastní a užívá pozemek parc. č. st. 25, který je v současnosti rozdělen na pozemky parc. č. st. [číslo] a [číslo] v obci a k. ú. [obec]. Vlastnické právo nejprve svědčilo [jméno] [příjmení], následně bylo převedeno na [celé jméno svědka] a následně na žalobce. [jméno] [příjmení] v roce 1968 získal od obce právo provést drobné stavební úpravy a oplocení části obecního pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalované, který bezprostředně sousedí s pozemky žalobce, a to v rozsahu zhruba 2 až 3 arů. Pan [anonymizováno] tuto část pozemku oplotil a užíval společně se svým pozemkem parc. č. st.

25. Pozemek parc. č. st. 25 poté nabyl do vlastnictví otec žalobce pan [celé jméno svědka], a to v roce 1982 [celé jméno svědka] v domě postaveném na tomto pozemku bydlí od svého narození. Po celou dobu si je vědom skutečnosti, že oplocená část obecního pozemku (tj. sporný pozemek), je ve vlastnictví žalované [anonymizováno]. V roce 2019 došlo k převodu vlastnictví k pozemkům žalobce z [celé jméno svědka] na žalobce, a to na základě shora uvedené darovací smlouvy. Žalobce již v roce 2015 žádal žalovanou o narovnání vztahů v podobě možnosti odkupu či dlouhodobého pronájmu sporného pozemku. Znovu žalobce žádal o odkup sporného pozemku v druhé polovině roku 2019. Žalovaná s odkupem sporného pozemku za daných podmínek nesouhlasila a nabízela toliko odkup menší části sporného pozemku, popřípadě pacht celého sporného pozemku. Vydržení sporného pozemku zmínil žalobce poprvé v přípisu ze dne 18. 11. 2019.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zejména podle následujících ustanovení:

13. V souladu s § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem nemovité věci, má-li ji v držbě po dobu deseti let.

14. Podle § 3028 odst. 2 o.z., není-li dále stanoveno jinak, právní poměry týkající se (mj.) věcných práv se řídí ustanoveními tohoto zákona; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

15. Podle § 1089 odst. 1 o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

16. Podle § 989 odst. 1 o.z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

17. Podle § 1090 odst. 1 o.z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

18. Podle § 1092 o.z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

19. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

20. Podle § 1096 o.z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ [číslo] odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce (odst. 1). Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (odst. 2)

21. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Zákonná úprava institutu vydržení v o.z. má dvě základní podoby, a to vydržení řádné, na základě kterého lze vlastnické právo k nemovitosti vydržet, pokud držitel vlastnického práva vykonává držbu po dobu 10 let (§ 1091 odst. 2 o. z.) a vydržení mimořádné, na základě kterého lze vlastnické právo k nemovitosti vydržet, pokud držitel vlastnického práva vykonává držbu po dobu 20 let (§ 1095 o.z.).

23. Řádné vydržení předpokládá existenci držby pravé (§ 993 o.z.), poctivé (§ 992) a založené na právním důvodu (§ 991 o.z.). Poctivá držba je pak taková držba, kdy držitel má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává (§ 992 odst. 1 o. z.). Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce poctivou držbu vlastnického práva ke spornému pozemku nenabyl, když nejpozději od roku 2015 (tedy ještě před tím, než nabyl od svého otce pozemky) věděl o tom, že skutečným vlastníkem sporného pozemku je žalovaná obec, když v tomto roce žádal obec o možnost odkupu či dlouhodobého nájmu sporného pozemku. V daném případě proto nejsou splněny podmínky pro vydržení vlastnického práva.

24. I kdyby soud uzavřel, že žalobce je pravým, poctivým a řádným držitelem, doba, která uplynula od nabytí vlastnického práva žalobce k nemovitým věcem, od které odvozuje svou držbu sporného pozemku (tj. na základě darovací smlouvy ze dne 27. 8. 2019), není sama o sobě dostatečná k řádnému ani mimořádnému vydržení vlastnického práva. V takovém případě by bylo možno do jeho vydržecí doby započíst též dobu držby jeho předchůdce [celé jméno svědka], a to ve smyslu § 1092 o.z. (řádné vydržení) či ve smyslu § 1096 o.z. (mimořádné vydržení). Nicméně při započtení doby držby předchůdce je nutno vzít do úvahy počátek držby předchůdce žalobce, tj. v daném případě rok 1982. Zápočet vydržecí doby je pak možný pouze tehdy, pokud se jeho právní předchůdce nestal uplynutím své vydržecí doby vlastníkem dotčené věci. Jestliže by totiž u právního předchůdce došlo ke splnění podmínek pro vydržení, včetně uplynutí vydržecí doby, pak by se tento sám stal vlastníkem věci. V daném případě tak zápočet doby, po kterou [celé jméno svědka] držel sporný pozemek, do vydržecí doby žalobce není možný, když u [anonymizováno] [celé jméno žalobce] by došlo k uplynutí zákonem stanovené vydržecí doby (blíže viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2021, č.j. 27 Co 131/2021-195, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 4282/2009 ze dne 11. 10. 2011 či sp.zn. 22 Cdo 2761/2012 ze dne 16. 9. 2013).

25. Zároveň platí, že aby se doba držby mohla žalobci připočíst, musel by být jak v případě řádného, tak v případně mimořádného vydržení, právní předchůdce poctivým držitelem ve smyslu § 992 o.z., tj. musel by mít z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží vlastnické právo ke spornému pozemku. V řízení však bylo jednoznačně výslechem [celé jméno svědka] prokázáno, že si [celé jméno svědka] byl vědom, že sporný pozemek není v jeho vlastnictví. Pan [celé jméno svědka] věděl, že jeho právní předchůdce [jméno] [příjmení] požádal okolo 60. let o možnost oplocení a zušlechtění části obecního pozemku, a tedy nemohl nikdy nabýt poctivou držbu vlastnického práva k této části obecního pozemku, neboť nikdy nenabyl přesvědčení, že mu vlastnické právo náleží.

26. V daném případě tak nedošlo k vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku žalobcem, a proto soud žalobu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 195,89 Kč Tyto náklady sestávají: z náhrady odměny za zastoupení advokátem, a to za celkem tří úkony právní služby uvedených v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), a to převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé, účast na jednání soudu, a za dva úkony právní služby uvedených v § 11 odst. 2 a 3 a. t., a to vyjádření k předžalobní výzvě a účast na přípravném jednání. Za tarifní hodnotu byla vzata částka 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) a. t., sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. ve spojení s § 7 bod 4 a. t. tak činí 3 100 Kč a za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a.t. tak činí 1 550 Kč. Soud proto žalované přiznal na náhradě nákladů řízení na odměně za zastupovaní částku ve výši 12 400 Kč (3 × 3 100 Kč + 2 × 1 550 Kč), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 a. t., tj. 1 500 Kč (5 × 300 Kč), z náhrady cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 ve spojení s § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhláškou č. 511/2021 Sb. ve výši 1 764,05 Kč za cestu na jednání soudu dne 22. 2. 2022 (ujetých 252 km při spotřebě 37,10 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla), z náhrady cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 ve spojení s § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhláškou č. 116/2022 Sb. ve výši 1 879,66 Kč za cestu na jednání soudu dne 13. 5. 2022 (ujetých 252 km při spotřebě 44,50 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla), z náhrady za promeškaný čas na cestách na jednání soudu podle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 a. t. v celkové výši 800 Kč (8 započatých půlhodin × 100 Kč), z náhrady za daň z přidané hodnoty z výše uvedených částek ve výši 3 852,18 Kč (21 % z částky 18 343,71 Kč). Jejich zaplacení soud žalobci uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalované jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.