19 C 337/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 364 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 364 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 110 Kč a paušální náhrady na upomínání ve výši 100 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku: -) částku 12 000 Kč -) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 19. 8. 2019 do 8. 11. 2020 vyčísleným na částku 1 469,59 Kč a -) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 581,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 17 364 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění její změny ve formě smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 5. 8. 2019, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši 213,93 % ročně nejpozději do 18. 8. 2019. Žalovaná úvěr čerpala, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Pohledávka byla smlouvou ze dne 16. 11. 2020 postoupena na žalobkyni s účinností k 20. 11. 2020. Žalovanou částku 17 364 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 12 000 Kč od 19. 8. 2019 do 8. 11. 2020 v kapitalizované výši 5 364 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované uhradit náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč (2 upomínky po 50 Kč). Příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 110 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč od 19. 8. 2019 do 8. 11. 2020 kapitalizovaným částkou 1 469,59 Kč a dále z běžícího zákonného úroku z prodlení ode dne 21. 11. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Dne 17. 2. 2022 žalobkyně v reakci na výzvu soudu nechť doplní svou žalobu o vylíčení rozhodných skutečností a označení o předložení důkazních prostředků o tom, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala informace ohledně schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, doručila soudu své vyjádření, v němž žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do části uplatněného nároku uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále se proto žalobkyně domáhá toliko částky ve výši 12 000 Kč (tj. poskytnutá jistina úvěru) spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 19. 8. 2019 do 8. 11. 2020 kapitalizovaným částkou 1 469,59 Kč a s úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 21. 11. 2020 do zaplacení.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovanou podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění její změny ve formě smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum] včetně všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s úroky ve výši 213,93 % ročně dle obchodních podmínek nejpozději do 18. 8. 2019 RPSN činila 3884,6 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 50 Kč za každou upomínku /viz smlouvy o úvěru na č. l. 13-16 Smlouvy byly uzavřeny prostřednictvím elektronické komunikace, kdy totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalované /viz potvrzení o verifikační platbě na č. l. 21 Žalovaná úvěr čerpala, avšak svůj dluh neuhradila řádně a včas /viz výpisy z účtu na č. l. 22-23 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 16. 11. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k 20. 11. 2020, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 26-32, potvrzení o přijetí platby na č. l. 17, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 24 Žalobkyně odeslala žalované 2 výzvy k úhradě /viz potvrzení o odeslání na č. l. 18-19 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 25 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 1902 o. z. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Soud pak, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, jej zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud nejprve vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby postupoval v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). Soud poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl, a to přestože soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru byla sjednána neplatně pro rozpor s citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud žalobkyni usnesením ze dne 3. 2. 2022 vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala informace ohledně schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na tuto výzvu soudu žalobkyně reagovala tak, že vzala svou žalobu částečně zpět, jelikož nedisponuje důkazy o tom, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalované, přičemž v důsledku zpětvzetí žaloby redukovala svůj žalobní nárok pouze na holou jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč s úrokem z prodlení. Za této situace soud považuje za zcela nadbytečné nařizovat ve věci jednání, na kterém by žalobkyni řádně poučil ve smyslu § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů stran zkoumání úvěruschopnosti žalované, když z procesního stanoviska žalobkyně je zcela evidentní, že tato by uvedenému poučení nemohla vyhovět, důsledkem čehož by bylo neunesení důkazního břemene ohledně platného uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož však žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně vyplatila žalované částku 12 000 Kč, kterou žalovaná dosud ani z části přes výzvy žalobkyně nevrátila, je zjevné že v důsledku zpětvzetí redukovanému žalobnímu nároku lze i tak plně vyhovět, a to však nikoli z titulu platně sjednané smlouvy o úvěru, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, což má za důsledek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Avšak s ohledem na uvedené, kdy žalobkyně požaduje nadále po žalované pouze holou jistinu úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení taktéž pouze z této částky, bylo možné žalobě plně vyhovět, neboť takový nárok žalobkyni náleží z titulu bezdůvodného obohacení.

17. Stejný závěr pak soud učinil i ohledně požadovaného příslušenství. Byť je smlouva o úvěru jako celkem neplatná, byl žalovaný vyzván a byl si zároveň dobře vědom, že má dlužnou částku vrátit nejpozději do 18. 8. 2019. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila, tedy od 19. 8. 2019 z holé jistiny úvěru, respektive neuhrazeného bezdůvodného obohacení ve výši 12 000 Kč, a to dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící podobě, jak sama žalobkyně žádala.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 581,97 Kč, přičemž tato částka představuje 32,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,42 % - tj. procesní úspěch žalobkyně viz výrok II. rozsudku, a úspěchu žalované v rozsahu 33,58 % - tj. procesní úspěch žalované v rozsahu, ve kterém žalobkyně zavinila, že řízení muselo být zastaveno – viz výrok I. rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 17 364 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) a z částky 1 820 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (tj. zpětvzetí žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 320 Kč ve výši 697,20 Kč. Pro úplnost soud konstatuje, že při poměřování míry procesního úspěchu a neúspěchu účastníků při výpočtu náhrady nákladů řízení bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.

19. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.