19 C 353/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 59 329 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 59 329 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 12 024 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se obrátil dne 30. 6. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou ve znění jejího doplnění doručeným soudu dne 2. 2. 2022, v níž uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši 59 329 Kč. Nárok odůvodnil tím, že žalovaná s žalobcem postupně uzavřeli celkem 5 smluv o nájmu rodinného domu [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále i„ nemovitost“). Na základě nájemních smluv trval nájemní vztah kontinuálně od 1. 7. 2019 do 28. 2. 2021 Nájemní smlouvy byly takto uzavírány vždy na relativně krátkou dobu určitou, a to z důvodu špatné platební morálky žalované. Žalovaná se v nájemních smlouvách zavázala hradit od měsíce listopadu 2020 měsíční nájemné ve výši 13 000 Kč a měsíční zálohu na vodné a stočné ve výši 2 030 Kč. Žalovaná byť s prodlením doplatila dlužné nájemné a zálohy na vodné a stočné až do měsíce října 2020. Od té doby žalovaná uhradila již jen jedinou platbu ve výši 4 640 Kč, kterou žalobce započítal jako dílčí úhradu na nájemné za měsíc listopad 2020. Žalovaná tak dluží na nájemném částku 47 360 Kč (tj. 8 360 Kč za měsíc listopad a 3× 13 000 Kč za měsíce prosinec 2020 až únor 2021), dále částku 8 120 Kč za dlužné zálohy na vodné a stočné za měsíce listopad 2020 až únor 2021 a dále částku 3 849 Kč představující nedoplatek za skutečnou spotřebu vody po odečtení záloh. Dne 18. 2. 2021 žalobce a žalovaná podepsali uznání dluhu včetně dohody o jeho úhradě. Žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 59 329 Kč sestávající se ze shora uvedených částek. Uvedený dluh ve výši 59 329 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách tak, že první splátka ve výši 10 000 Kč byla splatná do 28. 2. 2021 a zbývající dluh ve výši 49 329 Kč bude dále hrazen v měsíčních splátkách po 2 000 Kč počínaje měsícem březnem 2021 vždy nejpozději k poslednímu dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná však dosud neuhradila ani jedinou splátku, a to ani přes předžalobní výzvu žalobce, pročež se celý dluh žalované ve výši 59 329 Kč stal splatný.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovanou podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalobce a žalovaná podepsali celkem 5 nájemních smluv, v nichž se žalobce zavázal přenechat žalované k užívání shora popsanou nemovitost, za což se žalovaná zavázala žalobci hradit měsíční nájemné nejprve ve výši 11 000 Kč a následně od měsíce listopadu 2020 ve výši 13 000 Kč a dále zálohy na vodní a stočné ve výši 2 030 Kč. Nájemní vztah trval kontinuálně od 1. 7. 2019 do 28. 2. 2021, přičemž první nájemní smlouva byla uzavřena dne 17. 6. 2019 na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020. Druhá nájemní smlouva byla uzavřena dne 28. 6. 2020 opět na dobu určitou od 1. 7. 2020 do 31. 8. 2020. Třetí nájemní smlouva byla uzavřena dne 6. 10. 2020 na dobu určitou od 1. 9. 2020 do 31. 10. 2020. Čtvrtá nájemní smlouva byla uzavřena dne 18. 11. 2020 také na dobu určitou od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020 Poslední nájemní smlouva byla uzavřena dne 1. 1. 2021 znovu na dobu určitou od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021 /viz nájemní smlouvy na č. l. 9-10 a [číslo] Žalovaná sjednané platební povinnosti dle nájemní smlouvy nehradila řádně a včas, pročež jí vznikl nedoplatek na skutečné spotřebě vody (vodné a stočné) ve výši 3 849 Kč splatný k 18. 2. 2021 /viz faktury od společnosti [právnická osoba] na č. l. 35-39 Pokud jde o nájemné a zálohy na vodné a stočné, žalovaná tyto platební povinnosti uhradila byť s prodlením až do měsíce října 2020 včetně, následně uhradila již jen částku ve výši 4 640 Kč, kterou žalobce započetl jako částečnou úhradu nájemného za měsíc listopad 2020. Aktuální výše dluhu žalované z titulu nájemního vztahu činí částka 59 329 Kč, která se sestává z dlužného nájemného za měsíce listopad 2020 až únor 2021 47 360 Kč a z dlužných záloh na vodné a stočné za totožné období ve výši 8 120 Kč a nedoplatku za skutečnou spotřebu vody ve výši 3 849 Kč /viz nesporované tvrzení žalobce, rozpis dlužné částky na č. l. 33, komunikace účastníků na č. l. 34, inventarizace pohledávek na č. l. 11 Dne 18. 2. 2021 byla mezi účastníky podepsána dohoda o uznání dluhu a jeho úhradě, v níž žalovaná uznala svůj výše specifikovaný dluh z titulu nájemních smluv ve výši 59 329 Kč. Žalovaná se dále zavázala k jeho úhradě, a to tak, že částka ve výši 10 000 Kč bude uhrazena ve lhůtě do 28. 2. 2021 a zbývající část dluhu ve výši 49 329 Kč bude hrazena v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč počínaje měsícem březnem 2021 vždy nejpozději k poslednímu dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek /viz dohoda o uznání dluhu 11 p. v./. Z uznaného dluhu však žalovaná dosud neuhradila ničeho, načež žalobce uplatnil vůči žalované ztrátu výhody splátek v předžalobní upomínce ze dne 5. 5. 2021 /viz předžalobní upomínka na č. l. 12 vč. dodejky na č. l. 13 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2053 zák. č. 89/2012Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu znání v době uznání trvá. Soud dále při právním posouzení věci vycházel z § 133 o. s. ř., podle něhož platí, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánou, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

6. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy totiž žalovaná vůči žalobci písemně uznala (posuzováno dle obsahu ve smyslu § 555 odst. 1 o. z.) dluh určený co do důvodu i výše, založila tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobci vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se žalobce domáhá splnění takto utvrzeného závazku, resp. uznaného dluhu, spočívá tak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované. S ohledem na to, že však žalovaná při své pasivitě neexistenci dluhu netvrdila, nadto, aby ji prokázala, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou (srov. přiměřeně rozhodnutí NS ČR ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 32 Odo 964/2003, příp. rozhodnutí téhož soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1028/2004). K otázce splatnosti dluhu odkazuje soud na § 1931 o. z. podle něhož platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, přičemž toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila ani první splátku, stal se celý zbývající dluh v souladu s ujednáním v dohodě o uznání dluhu a jeho úhradě bez dalšího splatným. V souvislosti s uvedeným bylo proto žalobě v celém rozsahu vyhověno.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 024 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 374 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 59 329 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, sepis žaloby) a z částky 1 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) . tj. ve výši 8 750 Kč (2 x 3 500 Kč + 1 750 Kč), dále tři paušální náhrady výdajů za výše uvedené úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. ve výši 900 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil k rukám zástupce žalobce jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

8. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.