19 C 355/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného fakticky bytem adresa žalovaného o zaplacení 40 859 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni: - částku 9 745 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 745 Kč od 23. 10. 2020 do 16. 11. 2020, - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky z částky 7 352 Kč od 17. 11. 2020 do 30. 4. 2021, - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky z částky 5 852 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy každého 20. dne v měsíci počínaje od následujícího měsíce, v němž rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

1. Žalobkyně se obrátila dne 5. 10. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 40 859,11 Kč (skládající se z nové dlužné jistiny ve výši 29 952 Kč, nákladů na upomínání ve výši 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 373,11 Kč, poplatku za pojištění ve výši 334 Kč) společně se: zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 379 Kč od 1. 11. 2020 do 16. 11. 2020 vyčíslený na 126,06 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 986 Kč od 17. 11. 2020 do 30. 4. 2021 vyčíslený na 1 209,47 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 486 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 82,78 % ročně z částky 27 692,27 Kč od 20. 10. 2020 do 10. 11. 2020 ve výši 1 337,60 Kč a smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 27 692,27 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový smluvní úrok dosáhne částky 86 148 Kč.

2. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s nominální úrokovou sazbou ve výši 82,78 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 2 727 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce. Součástí splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 334 Kč.

3. Žalobkyně požadovala zaplatit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za splátku [číslo] se kterou se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů dle bodu 6.2. smlouvy.

4. Jelikož žalovaný nezaplatil splátku [číslo] ve lhůtě 65 dnů od řádné splatnosti, došlo podle č.l. 6 smlouvy k zesplatnění celého dluhu ke dni 18. 10. 2020 (tj. 65. den prodlení). K tomuto datu činila nová jistina dluhu 33 511,56 Kč, jelikož dle článku 6.4. smlouvy k dlužné jistině přirostly nezaplacené smluvní úroky za poskytnutí úvěru. Tuto částku měl žalovaný povinnost uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru bez dalšího.

5. Jelikož žalovaný ničeho nezaplatil, vzniklo žalobkyni podle článku 6.5. smlouvy rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 33 511,56 Kč za období od 1. 11. 2020 do 16. 11. 2020 vyčíslené na 536,16 Kč, dále z částky 31 118,56 Kč od 17. 11. 2020 do 30. 4. 2021 vyčíslené na částku 5 134,80 Kč a dále z částky 29 952,56 Kč od 1. 5. 2021 do 4. 10. 2021 Celkem na smluvní pokutě požaduje částku 10 373,11 Kč.

6. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží až do zaplacení dluhu s tím, že tento úrok i nadále přirůstá k dlužné jistině. Žalobkyně proto požaduje uložit žalovanému povinnost zaplatit nominální úrokovou sazbu ve výši 82,78 % ročně z částky 27 692,27 Kč od 20. 10. 2020 do 10. 11. 2020, dále pak s ohledem na novelu zákona ve výši 8,25 % ročně z částky 27 692,27 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 86 148 Kč.

7. Za období od poskytnutí úvěru do 19. 8. 2020 uhradil žalobkyni celkem 16 362 Kč, dále pak uhradil dne 16. 11. 2020 částku 2 393 Kč a dne 30. 4. 2021 částku 1 500 Kč Celkem tak žalovaný na dluh uhradil 20 255 Kč.

8. Žalovaný při jednání uvedl, že smlouvu s žalobkyní uzavřel a částku ve výši 30 000 Kč obdržel. Dluh nesplácel, jelikož přišel o zaměstnání. Zhruba 9 měsíců mu trvalo, než si našel zaměstnání nové. V současné době je schopen dluh splácet po 1 500 Kč měsíčně. V době uzavření smlouvy bydlel v nájmu, přičemž jeho náklady na bydlení činily 8 300 Kč měsíčně, což i zprostředkovateli úvěru sdělil, předložil i nájemní smlouvy. Neví, proč je ve smluvní dokumentaci uvedeno, že jeho náklady na bydlení činily pouze 1 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že má dceru, na kterou platí pravidelně výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Skutečné náklady jsou však vyšší, jelikož platí i různé aktivity, stravu a jiné v době, kdy o ni pečuje.

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč na účet [číslo] [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokovou sazbou 82,78 % ročně, a to v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 2 393 Kč Součástí smlouvy bylo i ujednání o pojištění schopnosti splácet úvěr, za což se žalovaný zavázal platit 334 Kč měsíčně. Splatnost byla dohodnuta vždy ke každému 12. dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni bez poplatku za pojištění 71 790 Kč. Podle bodu 2.2. smlouvy běží sjednané úroky až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž po zesplatnění úvěru přirůstají tyto úroky k původní nesplacené jistině. Na těchto úrocích může žalobkyně požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z částky 71 790 Kč, tj. 86 148 Kč. Podle bodu 6.1. smlouvy činí smluvní pokuta za prodlení s kteroukoliv splátkou o délce 30 dnů částku 499 Kč, maximálně však 2 999 Kč za kalendářní rok. Podle bodu 6.2. smlouvy činí paušální náhrada účelně vynaložených nákladů za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 15 dnů částku 200 Kč. Podle bodu 6.3. smlouvy dochází k automatickému zesplatnění jistiny úvěru, úroků, smluvní pokuty a náhrada nákladů, v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů. Podle bodu 6.4. smlouvy ke dni zesplatnění se stává součástí nové jistiny dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky. Tuto novou jistinu byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru (tj. 65 den prodlení). Podle bodu 6.5. smlouvy vzniklá žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě, že žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění (zjištěno ze smlouvy o úvěru na č.l. 16, předsmluvní formulář na č.l. 20, prohlášení klienta na č.l. 31, příloha k návrhu smlouvy ohledně pojištění na č.l. 23, informace o pojištění na č.l. 40, přihláška do pojištění na č.l. 24 a 29, splátkový kalendář na č.l. 28, oznámení o schválení úvěru na č.l. 19 včetně dodejky na č.l. 38, doklad o vyplacení úvěru na č.l. 54).

10. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně provedla jeho lustraci v registru [příjmení] (viz výpis záznamů z registru [příjmení] na č.l. 45). Žalovaný rovněž předložil dohodu o změněn pracovního poměru, z níž vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán od listopadu 2017 na dobu neurčitou na pozici operátor výroby pro [právnická osoba], a.s. (viz dohoda na č.l. 48), přičemž předložil výpis z účtu z něhož plyne, že v listopadu 2019 obdržel na účet mzdu ve výši 16 461 Kč a v prosinci 2019 ve výši 17 002 Kč. Na mzdu žalovaného nebyla nařízena exekuce (viz výpisy z účtu na č.l. 49 a 50 a výplatní pásky na č.l. 55 a 56). Žalovaný uvedl, že je rozvedený, má jedno dítě, přičemž výdaje na dítě byly uvedeny v částce 2 000 Kč měsíčně. Jako formu bydlení uvedl„ jiné“, aniž by však bylo blíže specifikováno, o jaké bydlení se jedná, přičemž náklady na bydlení měly činit 1 000 Kč měsíčně. Ostatní výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši životního minima 3 410 Kč. Žalovaný již měsíčně splácel žalobkyni částku 2 186 Kč (viz hodnocení klienta na č.l. 26)

11. Žalovaný na svůj dluh uhradil dne 12. 2. 2020 částku 5 218 Kč, dne 25. 2. 2020 částku 236 Kč, dne 19. 3. 2020, dne 22. 4. 2020, dne 12. 6. 2020 vždy částku po 2 727 Kč. Dne 9. 6. 2020 oznámil využití ochranné doby na měsíc červenec 2020. Dne 19. 8. 2020 uhradil částku 2 727 Kč. Dále pak již nesplácel řádně a včas, když uhradil až dne 16. 11. 2020 částku 2 393 Kč a dne 30. 4. 2021 částku 1 500 Kč (viz karta klienta na č.l. 27, oznámení o využití ochranné doby na č.l. 33, zpráva o nové splatnosti na č.l. 34, upomínka ze dne 30. 7. 2020 na č.l. 35, upomínka ze dne 14. 9. 2020 na č.l. 36, upomínka ze dne 13. 10. 2020 na č.l. 37). Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu dopisem ze dne 18. 10. 2020 (viz upomínka na č.l. 39). Žalovaný byl vyzván advokátem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 15. 9. 2021 (viz předžalobní výzva na č.l. 47 a poštovní podací arch na č.l. 46).

12. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky s fixací sazba od 1 roku do 5 let se pohybovaly v prosinci 2019 ve výši 8,38 % ročně /viz veřejně dostupné statistiky na webových stránkách [obec] národní banky/.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením obou smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, neunesla. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí, když výdaje žalovaného nebyly vůbec zkoumány. Ve smluvní dokumentaci je uvedeno, že náklady na bydlení žalovaného činí pouhých 1 000 Kč měsíčně, byť žalovaný při jednání uvedl, že jeho skutečné náklady činily 8 300 Kč měsíčně. Náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč měsíčně jsou zcela nereálné, když jen náklady na bydlení v azylovém domě na [obec] činí pro dospělého 120 Kč denně. Ostatní výdaje žalovaného jsou pak odhadnuty souhrnnou částkou 3 410 Kč měsíčně, což je částka pro důstojný život zcela nereálná. Rovněž částka ve výši 2 000 Kč, která má představovat celkové výdaje na výživu a ostatní zaopatření dítěte žalovaného je nepravděpodobně nízká. Úvěruschopností se měla žalobkyně zabývat o to pečlivěji za situace, kdy žalovaný již jeden úvěr u žalobkyně splácel částkou 2 186 Kč měsíčně. Jestliže žalobkyně nezkoumala skutečné výdaje žalovaného, pak nelze dovodit, že splnila svou zákonnou povinnost. Vše totiž naznačuje, že v případě, kdyby zjistila reálné výdaje žalovaného, byly by zde dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného další úvěr splácet.

20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

21. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 NZSÚ je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C [číslo] či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).

22. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. [příjmení] závěr je pak nutno aplikovat i na pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr, jelikož uvedená pojistná smlouva je svázána se smlouvou o úvěru a její ujednání nelze oddělit. V řízení bylo nicméně prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a že žalovaný žalobkyni celkem uhradil 20 255 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 745 Kč.

23. Vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti dané smlouvy, je pak neplatné i ujednání o splatnosti dluhu. V takovém případě je pak dle § 1958 odst. 2 o. z. dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení celé dlužné částky výzvou ze dne 18. 10. 2020 (neděle), která byla žalovanému odeslána následujícího dne. Ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že mu zásilka byla doručena dne 22. 10. 2020, uvedeného data tak nastala splatnost dluhu. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což v daném případě činí 8,25 % ročně. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 745 Kč od 23. 10. 2020 do 16. 11. 2020, z částky 7 352 Kč od 17. 11. 2020 do 30. 4. 2021 (žalovaný dne 16. 11. 2020 uhradil 2 393 Kč) a z částky 5 852 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení (žalovaný dne 30. 4. 2021 uhradil 1 500 Kč).

24. Lhůtu k plnění soud stanovil s přihlédnutím k finančním možnostem žalovaného, který uvedl, že je schopen dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době, bude-li žalovaný splátky hradit řádně a včas. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále dle § 565 o.z., že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas. Tímto je žalovanému dána možnost vyhnout se exekuci a zejména nákladům na exekuci, které činí minimální částku 6 655 Kč.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).