19 C 363/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale pobytem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 263 864,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovaným částkou , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovaným částkou , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovaným částkou , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovaným částkou , částka, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovaným částkou , částka, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení za období od , datum, do , datum, ve zbývající kapitalizované výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem v částce , částka, a s úrokem ve výši 13,65 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřela dne , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na základě níž mohla žalovaná čerpat , Anonymizováno, až do výše , částka, , a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 13,65 % ročně a s případnými poplatky ve , Anonymizováno, pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaná úvěr čerpala ve výši , částka, , nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze , částka, (splátkami blíže specifikovanými žalobkyní v doplnění žaloby z , datum, na č. l. 40-41 spisu). Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku , částka, tvoří dlužná jistina ve výši , částka, , poplatky v celkové výši , částka, , příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného ke dni , datum, (blíže rozepsaného v doplnění žaloby z , datum, na č. l. 41 p. v. spisu) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného ke dni , datum, (blíže rozepsaného v doplnění žaloby z , datum, na č. l. 42 spisu) a následně z běžícího smluvního úroku od , datum, do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše , částka, a žalovaná se zavázala úvěr splácet s úrokem ve výši 13,65 % ročně a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . RPSN činila 14,64 % /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši , částka, , se splácením splátek se však dostávala do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni , datum, splatným /viz oznámení o zesplatnění/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Dle vyjádření žalobkyně právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že žalovanou tvrzený čistý příjem za zaměstnání ve výši , částka, měsíčně ověřila dle „dokladu o příjmu“ (výpisu z bankovního účtu žalované, který však soudu nedoložila), přičemž uvedený příjem, jakožto i tvrzený blíže neupřesněný „příjem celé domácnosti“ uvedený ve výši , částka, porovnala se statisticky odhadnutými výdaji žalované (odpovídajícími součtu životního minima a normativních nákladů na bydlení dle ust. § 26 zákona č. 117/1995 Sb.) při zohlednění jednotlivých ostatních měsíčních splátek žalované, ať již interních (vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši , částka, ) tak či externích (vůči ostatním subjektům ve výši , částka, ), a posléze prostřednictvím vlastního systému vypočetla disponibilní částku, dle které je možno vypočítat limit úvěru a stanovit výši splátek, a proto požadovaný úvěr s měsíční splátkou ve výši , částka, poskytla.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Ve vztahu k otázce zkoumání úvěruschopnosti soud konstatuje, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolený způsob zkoumání úvěruschopnosti považuje za nedostatečný. Z popsaného procesu zkoumání úvěruschopnosti vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně fakticky nezkoumala majetkové poměry žalované, zejména její výdaje, a nadále vycházela pouze ze statistických dat a svých vlastních výpočtů. Žalovaná dále ve své žádosti uváděla, že bydlela u rodičů a měla jednu vyživovací povinnost (blíže nespecifikovanou), a vyjma uvedených splátek úvěrů/zápůjček neuvedla žádné výdaje. Soud dospěl k závěru, že za takové situace bylo nutné přistoupit k vyšší míře zkoumání a ověřování zejména výdajové stránky ze strany žalované, neboť vycházet toliko ze statisticky stanovených částek zcela odporuje samotné podstatě zkoumání úvěruschopnosti, tedy nikoliv, že se porovnávaní pouze „odhadované“ příjmy a výdaje osoby dle určitých parametrů, ale že se porovnávají právě konkrétní zjištěné příjmy a výdaje žadatele o úvěr tak, aby se zjistila skutečná finanční situace žadatele, čímž může dojít k řádnému posouzení schopnosti splátek, a to bez ohledu na to, zda využívání „statistických“ odhadů může vést k nižšímu procentu úvěru, ohledně kterých nejsou řádně splaceny splátky, tedy že se takovýto postup v důsledku právní předchůdkyni žalobkyně „více vyplatí“, neboť zákon o spotřebitelském úvěru výslovně stanovuje v ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ povinnost posuzovat schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nikoliv dle „statistických odhadů příjmů a výdajů“ určitých osob. Soud nevylučuje, že stanovení výdajů (a výjimečně i příjmů) může být v určitých případech provedeno na základě odůvodněného výpočtu dle kvalifikovaného odhadu žalobkyně, žalobkyně však musí být připravena jednak prokazatelně tvrdit, jak k uvedené výši dospěla, a jak ji stanovila (přičemž v tomto případě žalobkyně nesdělila žádnou hodnotu „stanovených“ výdajů v tomto konkrétním případě, respektive jak k nim dospěla, tudíž je soud ani nemohl přezkoumat), jednak v případě pochybnosti soudu o správnosti uvedeného postupu (jeho výstupu při zohlednění okolností každého konkrétního případu) musí být připravena prokazovat ověřování uvedených údajů, zejména doložit soudu ověřované listiny. Soud zároveň uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

16. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně ani neuvedla, v jaké konkrétní výši byly stanoveny výdaje žalované, nelze proto daný postup v tomto konkrétním případě považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.

17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že „úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Právní předchůdkyně žalobkyně však zcela rezignovala na nutnost zjišťování skutečných výdajů žalované, a proto přistoupila ke stanovení „obvyklých“ výdajů dle statistických dat, čímž však popřela smysl a účel zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , použitelný i za účinnosti zákona č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, Sb.).

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistin spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků zamítl.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku , částka, odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalované ve výši celkem , částka, ) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to při zohlednění jednotlivých úhrad žalované, pročež běžící úrok z prodlení soud přiznal toliko z přiznané dlužné části jistiny. Ve vztahu k části přiznaného kapitalizovaného úroku z prodlení soud vycházel z žalobkyní učiněné specifikace úroku z prodlení a přiznal ji pouze částečně, k tomu viz dále.

22. Dle ust. § 575 o. z. má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

23. Dle ust. § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Ohledně splatnosti poskytnuté jistiny jakožto bezdůvodného obohacení žalované soud dospěl k závěru, že splácet dlužnou jistinu (vydat bezdůvodné obohacení) se žalovaná dle znění dohody (obsažené v úvěrové smlouvě) zavázala postupně ve sjednaných splátkách měsíčně s možnosti žalobkyně přistoupit k zesplatnění v případně řádného nehrazení splátek, a to i při shledání absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku, kdy část ustanovení absolutně neplatné úvěrové smlouvy ohledně splácení vč. možnosti zesplatnění je nutno v souladu s ustanovením § 575 o. z. považovat za dohodu o splatnosti bezdůvodného obohacení, nevyjde-li mezi účastníky najevo spor o době splácení přiměřené možnostem dlužníka dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Oproti uvedeným závěrům Krajského soudu v Praze však soud v nynější věci nesouhlasí s jeho kategorickým závěrem, že nelze pro okamžik splatnosti vycházet z dohody uzavřené mezi účastníky v původní neplatné smlouvě (viz bod 47 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze), když naopak odvozování splatnosti až od výzvy k úhradě prokazatelně doručené žalované, jak tak ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. učinil v citované věci Krajský soud (viz body 48 a 50 odůvodnění), by s ohledem na aktuální soudní judikaturu ohledně výchozího okamžiku počátku běhu promlčecí lhůty v případě dluhu splatného na výzvu již od prvotního okamžiku, kdy taková výzva mohla být poprvé učiněna (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), vedlo k závěru, že takový nárok by žalobkyně (její právní předchůdkyně) byla oprávněná uplatnit již v době uzavření neplatné úvěrové smlouvy, bez ohledu na to, že posléze např. byly po určitou dobu (někdy i několika let) řádně spláceny sjednané splátky, což by případně mohlo vést až k úspěšnému uplatnění námitky promlčení dlužníkem. Dalším důsledkem by byla skutečnost, že dokud věřitelka takovou výzvu neučiní, nemůže nikdy dojít k promlčení nároku, případně by věřitelka mohla splatnost nečekaně přivodit například až po několika desítkách let, což by bylo v rozporu s judikaturou přijatými závěry ohledně splatnosti dluhu splatného na výzvu (viz např. bod 50 odůvodnění již zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

25. Soud proto ohledně splatnosti bezdůvodného obohacení (jednotlivých splátek a zesplatění v případě jejich nehrazení) vycházel z dohody účastníků uvedené v (jinak absolutně neplatné) úvěrové smlouvě.

26. Jelikož žalovaná dané splátky v celkové výši po , částka, (, částka, + , částka, ) měsíčně přestala řádně a včas hradit, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění celé zbývající jistiny bezdůvodného obohacení a tuto zbývající výši požadovala nadále uhradit jako celek najednou, vč. příslušného úroku z prodlení.

27. Ve vztahu k uplatněnému kapitalizovanému úroku z prodlení tak soud vycházel z žalobkyní provedené specifikace, kterou však musel upravit s ohledem na zjištěnou výši zbývajícího bezdůvodného obohacení, pročež kapitalizovaný úrok z prodlení byl přiznán toliko z jednotlivých splátek za dobu do zesplatnění (ve vyjádření specifikované přezkoumatelným způsobem do , datum, , když za období od , datum, do , datum, není s ohledem na zesplatnění úvěru ke dni , datum, možné provést přepočet), a po zesplatnění ke dni , datum, pouze z přiznané výše jistiny , částka, , a ve zbývající části nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení zamítl.

28. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .