19 C 369/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného fakticky bytem adresa žalovaného o zaplacení 19 688,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 1 měsíce od právní moci rozsudku: částku 19 688,49 Kč, smluvní úrok ve výši 14,9 % ročně z částky 19 688,49 Kč od 15. 5. 2020 do 14. 6. 2020 a od 16. 6. 2020 do 24. 8. 2020, smluvní úrok ve výši 10 % ročně z částky 19 688,49 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 688,49 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení: smluvního úroku ve výši 4,9 % ročně z částky 19 688,49 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 688,49 Kč od 5. 11. 2020 do 14. 6. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 688,49 Kč od 16. 6. 2021 do 27. 9. 2021.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 16. 6. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou ve znění jejího doplnění a upřesnění při ústním jednání, kterou se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit: - dlužnou jistinu ve výši 19 688,49 Kč, - smluvní úrok ve výši 14,9 % ročně z částky 19 688,49 Kč od 15. 5. 2020 do 14. 6. 2021 vyčíslený na částku 3 225,80 Kč, tj. smluvní úrok z jednotlivých splátek, s nimiž byl žalovaný v prodlení a ode dne zesplatnění pak z celé dlužné jistiny, - smluvní úrok ve výši 14,9 % ročně z dlužné jistiny 19 688,49 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 688,49 Kč od 5. 11. 2020 do 14. 6. 2021 vyčíslený na 975,52 Kč, přičemž se má jednat o úrok z jednotlivých neuhrazených splátek po splatnosti a od zesplatnění počítaný z celé dlužné jistiny, - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 19 688,49 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 14,90 % ročně splatit v pravidelných měsíčních splátkách, které byla žalobkyně oprávněna inkasovat z běžného účtu žalovaného. Žalovaný však své povinnosti neplnil a sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 1 077 Kč (3 splátky po 359 Kč), z čehož na dlužnou jistinu bylo započteno 311,51 Kč a na úroky 765,49 Kč Poslední splátka byla uhrazena dne 25. 4. 2020. Žalobkyně proto celý úvěr dopisem ze dne 27. 10. 2020 zesplatnila ke dni 25. 10. 2020. Dopis žalovanému zaslala na adresu trvalého bydliště, byť ve smlouvě žalovaný uvedl adresu pro doručování, a to podle čl. 9 písm. b) obchodních podmínek. Žalovaný na svůj dluh dále ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný e-mailem sdělil, že byl nezodpovědný a nezvládl těžkou životní situaci. Je schopen uhradit celou dlužnou částku do 4 týdnů, jelikož očekává výplatu odměny ve výši okolo 500 000 Kč za práci pro americkou společnost. Rovněž očekává, že do 6 měsíců obdrží v rámci dědického řízení zhruba 450 000 Kč.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný podepsal s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit se sjednaným úrokem ve výši 14,9 % ročně, a to ve formě 95 měsíčních splátek po 359 Kč a poslední 96. splátce ve výši 208,44 Kč splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce, přičemž splatnost první splátky byla sjednána na den 25. 2. 2018 Součástí smlouvy o úvěru jsou i obchodní podmínky žalobkyně pro spotřebitelské úvěry, které v čl. 8 zakládají právo žalobkyně úvěr zesplatnit pro případ prodlení žalovaného /viz smlouvu o úvěru na č. l. 51-53 a [číslo], předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 48-50 a [číslo] V čl. 9 písm. a) obchodních podmínek žalobkyně je stanoveno, že písemnosti zasílá žalobkyně klientovi na zasílací adresu, kterou jí klient sdělil. Podle čl. 9 písm. b) obchodních podmínek písemnosti zasílá žalobkyně klientovi, který nesdělil zasílací adresu, na adresu trvalého pobytu; na adresu trvalého pobytu je žalobkyně oprávněna zasílat písemnosti vždy, pokud to vzhledem k okolnostem považuje za nutné /viz obchodní podmínky na č. l. 22-24 a [číslo] V žádosti o úvěr žalovaný uvedl zasílací adresu [adresa žalovaného]. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 2 000 Kč a měsíční výše splátek úvěrů činí 3 990 Kč. Příjmy byly doloženy na základě historie běžného účtu žalovaného u žalobkyně. Dále v žádosti bylo uvedeno, že žalovaný je duševně pracující na dobu neurčitou, svobodný, bydlí v nemovitosti v osobním či družstevním vlastnictví, v domácnosti s ním žije jedna další osoba a nemá vyživovací povinnost. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázi BRKI provozované [právnická osoba] /žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 47 a 60, lustrace žalovaného v CBCB na č. l. 11-12, data o žádosti na č. l. 13-18 a [číslo] Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 19. 7. 2019 smlouvu o úvěru, kde uvedl jako adresu pro doručování [adresa žalovaného], kde si žalovaný fakticky přebírá soudní zásilky /viz řízení ve věci 19 C 380/2021 Žalobkyně žalovanému sjednaný úvěr vyplatila, žalovaný však své povinnosti neplnil a sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 1 077 Kč (3 splátky po 359 Kč). Žalovaný poprvé neuhradil splátku splatnou dne 25. 5. 2020, dále pak již nehradil ničeho /nesporované tvrzení žalobkyně/. Vzhledem k prodlení vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě poslední výzvou k zaplacení dluhu do 27. 9. 2020 a současně jej upozornila, že jinak bude úvěr zesplatněn. Tato výzva byla žalovanému odeslána na adresu [adresa], 58, 75, včetně dodejky na č. l. 29, 59, 76/. Jelikož žalovaný dluh neuhradil, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 25. 10. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn v oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 27. 10. 2020, které bylo opět zasíláno na adresu [adresa] dodejky na č. l. 27, 57, 74/. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou, která mu byla doručována na adresu [adresa] poštovního podacího archu na č. l. 42 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

8. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

9. Podle § 1753 o. z. ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

10. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Přičemž toto ustanovení dopadá podle přechodného ustanovení čl. II bod 1 zavedeného zákonem č. 186/2020 Sb. (novela zákona o spotřebitelském úvěru) i na případy, kdy k prodlení dlužníka došlo po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. po 24. 4. 2020, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když provedla lustraci žalovaného v dostupných registrech a zároveň soud nepovažuje za nijak nevěrohodné prohlášení žalovaného o svých příjmech, když žalovaný byl toho času zaměstnán jako duševně pracující na dobu neurčitou. Žalovaný je mladým mužem v produktivním věku, a lze proto předpokládat jeho snadnou zaměstnatelnost. Ostatně žalobkyně měla též k dispozici detailní informace o majetkové situaci žalovaného, když pro něj vedla jeho běžný bankovní účet. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou.

12. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit se sjednaným úrokem ve výši 14,9 % ročně ve formě 96 pravidelných měsíčních splátek splatných vždy k 25. dni v měsíci. Toto však žalovaný dosud neučinil, když uhradil pouze první tři měsíční splátky v celkové výši 1 077 Kč (3 splátky po 359 Kč), z čehož na dlužnou jistinu bylo započteno 311,51 Kč a na úroky 765,49 Kč. Stran jistiny pohledávky tak bylo žalobě zcela vyhověno a soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 688,49 Kč (jistina 20 000 Kč – 311,51 Kč).

13. Žalobkyně dále požadovala zaplatit smluvní úrok ve výši 14,9 % ročně z částky 19 688,49 Kč od 15. 5. 2020 do 14. 6. 2021 vyčíslený na částku 3 225,80 Kč a poté dále v běžící podobě za období od 16. 6. 2021 do zaplacení. Soud provedl kontrolní výpočet požadovaného vyčísleného smluvního úroku z prodlení, přičemž soudu vyšla za požadované období částka 23 882,12 Kč. Žalobkyně při jednání nebyla schopna tento rozdíl vysvětlit. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 25. 4. 2020, čímž dlužná jistina klesla na 19 688,49 Kč a z této částky dále běžel smluvní úrok. Pokud jde dále o právní hodnocení nároku žalobkyně na smluvní úrok ze spotřebitelského úvěru, soud konstatuje, že žalobkyně zřejmě přehlédla novelu zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 186/2020 Sb. Tato novela přidala do § 122 zákona o spotřebitelském úvěru nový odstavec 4, který zjednodušeně řečeno omezuje nárok věřitele ze spotřebitelského úvěru na smluvní úrok po 90 dnů prodlení dlužníka pouze na výši, která odpovídá zákonnému úroku z prodlení. Po 90 dnech prodlení dlužníka s úhradou vzniká věřiteli dále již právo jen na smluvní úrok odpovídající zákonnému úroku z prodlení. Podle shora citovaného přechodného ustanovení uvedené novely pak toto nové ustanovení dopadá i na nyní projednávaný případ, jelikož k prodlení žalovaného došlo dnem 26. 5. 2020, jelikož žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 25. 5. 2020. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobkyni stran smluvního úroku z prodlení přiznal nárok pouze na úrok ve výši 14,9 % ročně z dlužné jistiny 19 688,49 Kč od 15. 5. 2020 do 14. 6. 2021 a od 16. 6. 2021 do 24. 8. 2020 (tj. za období od poslední uhrazené splátky do prodlení žalovaného a prvních 90. dnů prodlení žalovaného od 26. 5. 2020, přičemž žalobkyně požadovala smluvní úrok až od 15. 5. 2020 a nepožadovala smluvní úrok za den 15. 6. 2021) a dále úrok ve výši 10 % ročně (tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí – 1. pololetí roku 2020, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů) z dlužné jistiny 19 688,49 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok žalobkyně na smluvní úrok z úvěru jako nedůvodný zamítnut.

14. Obdobné pak platí též pro zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 975,52 Kč, jenž má být kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení se sazbou 8,05 % ročně počítaným z jednotlivých neuhrazených splátek po splatnosti, od zesplatnění z celé dlužné jistiny, v přehledové tabulce pak uvedla, že tento zákonný úrok měl být vypočten jako úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 19 688,49 Kč od 5. 11. 2020 do 14. 6. 2021. Takto vypočtený úrok dle kontrolního výpočtu soudu však činí 963,98 Kč a nikoli 975,52 Kč. Jak zde měl být započten úrok z prodlení z jednotlivých splátek po splatnosti, žalobkyně soudu také nijak neobjasnila. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 19 688,49 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení.

15. Požaduje-li žalobkyně úrok z prodlení z celé dlužné jistiny úvěru ve výši 19 688,49 Kč, soud konstatuje, že nezbytným předpokladem proto to, aby žalobkyni takový nárok vznikl, je zesplatnění úvěru. Pakliže není úvěr zesplatněn, je žalovaný v prodlení toliko se zaplacením jednotlivých dlužných splátek, ze kterých může požadovat zákonný úrok z prodlení, a nikoli v prodlení s úhradou celé jistiny úvěru. Žalobkyně tvrdí a prokazuje, že na základě smluvního ujednání (čl. 8 obchodních podmínek) nejprve vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s dodatečnou lhůtou 30 dnů a upozornila jej na možnost zesplatnění. Jelikož pak žalovaný dluh ani v dodatečné lhůtě neuhradil, byl úvěr ze strany žalobkyně zesplatněn ke dni 25. 10. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn v oznámení ze dne 27. 10. 2020. Příslušnými poštovními doklady pak žalobkyně prokázala, že jak výzvu k úhradě, tak oznámení o zesplatnění žalovanému odeslala na adresu [adresa], kterou žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru jako adresu trvalého pobytu. Soud nicméně uvádí, že žalovaný vedle této adresy trvalého pobytu v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl také tzv. zasílací adresu, a to adresu [adresa žalovaného], přičemž žalobkyni byla známa i jiná doručovací adresa žalovaného ze smlouvy ze dne 19. 7. 2019, kde si žalovaný fakticky zásilky přebírá. Žalobkyně tento svůj postup odůvodňuje shora citovaným ustanovením 9.2 písm. a) obchodních podmínek žalobkyně, podle něhož písemnosti zasílá žalobkyně klientovi na zasílací adresu, kterou jí klient sdělil. Podle čl. 9 písm. b) obchodních podmínek písemnosti zasílá žalobkyně klientovi, který nesdělil zasílací adresu, na adresu trvalého pobytu; na adresu trvalého pobytu je žalobkyně oprávněna zasílat písemnosti vždy, pokud to vzhledem k okolnostem považuje za nutné. Žalobkyně tedy postupovala podle čl. 9 písm. b) věty za středníkem obchodních podmínek a z nějakého nespecifikovaného důvodu považovala za nutné žalovanému zasílat korespondenci na adresu trvalého pobytu a nikoli na sdělenou zasílací adresu. Takový postup však soud nemůže zásadně akceptovat. Žalovaný žalobkyni výslovně sdělil svou zasílací adresu, a tedy mohl se zcela oprávněně domnívat, že právě na tuto adresu mu bude žalovaná doručovat písemnosti týkající se jejich smluvního vztahu. Pokud pak žalobkyně v obchodních podmínkách má ustanovení, které ji umožňuje toto nerespektovat a doručovat klientům na adresu trvalého pobytu, pak se zjevně jedná o tzv. překvapivé ustanovení obchodních podmínek ve smyslu § 1753 o. z., které druhá smluvní strana nemohla rozumně očekávat. Překvapivé ustanovení obchodních podmínek je pak dle zákona neúčinné, tedy nemá žádné právní účinky. Soud proto k ustanovení 9.2 písm. b) větě za středníkem nepřihlížel.

16. Z toho důvodu soud dále uzavřel, že žalobkyně doručovala předmětnou výzvu k úhradě i oznámení o zesplatnění na špatnou adresu žalovaného, a tudíž tyto právní jednání nemají vůči žalovanému žádné právní účinky. K zesplatnění úvěru tak došlo nejdříve doručením žaloby do vlastních rukou žalovaného ze strany soudu ve smyslu § 41 odst. 3 o. s. ř., tedy dne 27. 9. 2021. Do této doby nebyl celý úvěr splatný, splatné byly jen jednotlivé splátky, které se do této doby staly splatné. Jelikož však soud uzavřel, že žalobkyně žádala přiznání úroku z prodlení pouze z celé dlužné jistiny úvěru, nebylo možné žalobě v tomto směru vyhovět za období předcházející 27. 9. 2021. Soud proto dle § 1970 o. z. přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z celé zesplatněné jistiny úvěru ve výši 19 688,49 Kč až od 28. 9. 2021 do zaplacení, a to pouze v požadované výši 8,25 % ročně, nikoli ve výši 8,50 % ročně, která by žalobkyni náležela podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť soud je vázán žalobním návrhem žalobkyně a není oprávněn přiznat víc, než kolik je žalobou žádáno. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na zákonný úrok z prodlení jako nedůvodný zamítnut.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., tak že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Byť z hlediska procesního úspěchu byla v řízení žalobkyně úspěšnější, a proto by jí jinak náleželo právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení, soud dospěl k závěru, že ve věci jsou splněny podmínky pro aplikaci citovaného § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobkyně žalovanému v daném případě předžalobní výzvu zasílala, ale opět nikoli na sdělenou doručovací adresu, ale na adresu trvalého pobytu. Za takové situace nelze než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost podle citovaného ustanovení zákona nesplnila, a proto jí nárok na náhradu nákladů řízení přiznat nelze.

18. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na vyjádření žalovaného, který uvedl, že je v jeho možnostech dlužnou částku uhradit do 4 týdnů. Soud uzavřel, že uvedená prodloužená lhůta k plnění není v rozporu se zájmy žalobkyně, přičemž pro žalovaného je zde dána možnost uhradit svůj dluh bez nutnosti hradit i náklady exekučního řízení.