19 C 380/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného fakticky bytem adresa žalovaného o zaplacení 189 937,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 1 měsíce od právní moci rozsudku: částku 189 355,37 Kč, smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 189 355,37 Kč od 8. 3. 2020 do 15. 6. 2021 a od 17. 6. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 189 355,37 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit: smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 582,10 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 189 355,37 Kč od 14. 11. 2020 do 15. 6. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 189 937,47 Kč od 17. 6. 2021 do 27. 9. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 582,10 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 17. 6. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou ve znění jejího doplnění a upřesnění při ústním jednání (žalobkyně v rozdílných částech trvala na žalobě dle svého vyjádření), kterou se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit: dlužnou jistinu 189 355,37 Kč, smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 189 355,37 Kč za období od 8. 3. 2020 do 15. 6. 2021 vyčíslený na 24 189,79 Kč, smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 189 937,47 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 189 355,37 Kč za období od 14. 11. 2020 do 15. 6. 2021 vyčíslený na 9 029,56 Kč. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 189 937,47 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,90 % ročně splatit v pravidelných měsíčních splátkách, které byla žalobkyně oprávněna inkasovat z běžného účtu žalovaného. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 200 000 Kč vyplatila žalovanému bezhotovostním převodem. Žalovaný však své povinnosti neplnil a sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 18 092,70 Kč, přičemž poslední platba byla provedena 17. 12. 2019. Žalobkyně proto celý úvěr dopisem ze dne 16. 11. 2020 zesplatnila k 14. 11. 2020. Žalovaný na svůj dluh dále ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný e-mailem sdělil, že byl nezodpovědný a nezvládl těžkou životní situaci. Je schopen uhradit celou dlužnou částku do 4 týdnů, jelikož očekává výplatu odměny ve výši okolo 500 000 Kč za práci pro americkou společnost. Rovněž očekává, že do 6 měsíců obdrží v rámci dědického řízení zhruba 450 000 Kč.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný podepsal s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit se sjednaným úrokem ve výši 9,9 % ročně splatit ve formě 71 měsíčních splátek ve výši 3 691 Kč a poslední 72. splátce ve výši 3 614 Kč splatných vždy k 14. dni kalendářního měsíce, přičemž splatnost první splátky byla sjednána na den 14. 8. 2019 Součástí smlouvy o úvěru jsou i obchodní podmínky žalobkyně pro spotřebitelské úvěry, které v čl. 8 zakládají právo žalobkyně úvěr zesplatnit pro případ prodlení žalovaného /viz smlouvu o úvěru na č. l. 16-17, [číslo], předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 18-20, [číslo] V žádosti o poskytnutí úvěru podepsané žalovaným bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnaný a svobodný. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázi BRKI provozované [právnická osoba]. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl zasílací adresu [adresa žalovaného], lustrace žalovaného v CBCB na č. l. 35-36, data o žádosti na č. l. 24-27 V čl. 9 písm. a) obchodních podmínek žalobkyně je stanoveno, že písemnosti zasílá žalobkyně klientovi na zasílací adresu, kterou jí klient sdělil. Podle čl. 9 písm. b) obchodních podmínek písemnosti zasílá žalobkyně klientovi, který nesdělil zasílací adresu, na adresu trvalého pobytu; na adresu trvalého pobytu je žalobkyně oprávněna zasílat písemnosti vždy, pokud to vzhledem k okolnostem považuje za nutné /viz obchodní podmínky na č. l. 32-33, [číslo] Žalobkyně žalovanému sjednaný úvěr vyplatila dne 19. 7. 2019 /viz výpis z účtu na č. l. 23, žalovaný však své povinnosti neplnil a sjednané splátky nehradil řádně a včas, když celkem uhradil částku pouze 18 092,70 Kč, přičemž poslední platba byla provedena 17. 12. 2019. K tomuto datu činila dlužná jistina částku 189 355,37 Kč. Téhož dne 17. 12. 2019 požádal žalovaný o odklad splátek na tři měsíce /viz žádost o změnu úvěru na č. l. 21, 60/. Žalobkyně žádosti vyhověla a odložila žalovanému splatnost o tři měsíce. Následující šestá splátka, tak byla splatná až dne 14. 4. 2020 /viz oznámení o změně na č. l. 22, 61/. Přesto žalovaný již po prosinci 2019 již ničeho neuhradil. Vzhledem k prodlení vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě poslední výzvou k zaplacení dluhu do 19. 9. 2020 a současně jej upozornila, že jinak bude úvěr zesplatněn. Tato výzva byla žalovanému odeslána na adresu [adresa], 63, 73, včetně dodejky na č. l. 30, 64, 74/. Jelikož žalovaný dluh neuhradil, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 14. 11. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn v oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 16. 11. 2020, které bylo opět zasíláno na adresu [adresa] dodejky na č. l. 28, 62, 72/. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou, která mu byla doručována na adresu [adresa] poštovního podacího archu na č. l. 31 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

8. Podle § 1753 o. z. ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když provedla lustraci žalovaného v dostupných registrech a zároveň soud nepovažuje za nijak nevěrohodné prohlášení žalovaného o svých příjmech, když žalovaný byl toho času zaměstnán jako duševně pracující na dobu neurčitou. Žalovaný je mladým mužem v produktivním věku, a lze proto předpokládat jeho snadnou zaměstnatelnost. Ostatně žalobkyně měla též k dispozici detailní informace o majetkové situaci žalovaného, když pro něj vedla jeho běžný bankovní účet. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou.

10. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr ve výši 200 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit se sjednaným úrokem ve výši 9,9 % ročně ve formě 72 pravidelných měsíčních splátek splatných vždy k 14. dni v měsíci. Toto však žalovaný dosud neučinil, když dosud uhradil pouze částku celkem ve výši 18 092,70 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 10 644,63 Kč. Stran jistiny pohledávky tak bylo žalobě zcela vyhověno.

11. Žalobkyně dále požadovala zaplatit smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 189 355,37 Kč od 8. 3. 2020 do 15. 6. 2021 vyčíslený na částku 24 189,79 Kč a poté dále v běžící podobě ve výši 9,9 % ročně z částky 189 937,47 Kč za období od 17. 6. 2021 do zaplacení. Soud provedl kontrolní výpočet požadovaného vyčísleného smluvního úroku z prodlení, přičemž soudu vyšla za požadované období částka 23 882,12 Kč. Žalobkyně při jednání nebyla schopna tento rozdíl vysvětlit. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 17. 12. 2019, čímž dlužná jistina klesla na 189 355,37 Kč a z této částky dále běžel smluvní úrok. S ohledem na shora uvedené přiznal žalobkyni nárok na smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z dlužné jistiny 189 355,37 Kč od 8. 3. 2020 do 15. 6. 2021 a od 17. 6. 2021 do zaplacení a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

12. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 189 355,37 Kč za období od 14. 11. 2020 do 15. 6. 2021 vyčíslený na 9 029,56 Kč. Při kontrolním výpočtu soudu však vyšla částka 8 895,29 Kč a nikoli 9 029,56 Kč. Jak zde měl být započten úrok z prodlení z jednotlivých splátek po splatnosti, žalobkyně nebyla schopna při jednání objasnit. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 189 937,47 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení 13. Požaduje-li žalobkyně úrok z prodlení z celé dlužné jistiny úvěru ve výši 189 937,47 Kč, soud konstatuje, že nezbytným předpokladem proto to, aby žalobkyni takový nárok vznikl, je zesplatnění úvěru. Pakliže není úvěr zesplatněn, je žalovaný v prodlení toliko se zaplacením jednotlivých dlužných splátek a nikoli v prodlení s úhradou celé jistiny úvěru. Žalobkyně tvrdí a prokazuje, že na základě smluvního ujednání (čl. 8 obchodních podmínek) nejprve vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s dodatečnou lhůtou 30 dnů a upozornila jej na možnost zesplatnění. Jelikož pak žalovaný dluh ani v dodatečné lhůtě neuhradil, byl úvěr ze strany žalobkyně zesplatněn ke dni 14. 11. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn v oznámení ze dne 16. 11. 2020. Příslušnými poštovními doklady pak žalobkyně prokázala, že jak výzvu k úhradě, tak oznámení o zesplatnění žalovanému odeslala na adresu [adresa], kterou žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru jako adresu trvalého pobytu. Soud nicméně uvádí, že žalovaný vedle této adresy trvalého pobytu v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl také tzv. zasílací adresu, a to adresu [adresa žalovaného].

14. Žalobkyně tento svůj postup odůvodňuje shora citovaným ustanovením 9.2 písm. a) obchodních podmínek žalobkyně, podle něhož písemnosti zasílá žalobkyně klientovi na zasílací adresu, kterou jí klient sdělil. Podle čl. 9 písm. b) obchodních podmínek písemnosti zasílá žalobkyně klientovi, který nesdělil zasílací adresu, na adresu trvalého pobytu; na adresu trvalého pobytu je žalobkyně oprávněna zasílat písemnosti vždy, pokud to vzhledem k okolnostem považuje za nutné. Žalobkyně tedy postupovala podle čl. 9 písm. b) věty za středníkem obchodních podmínek a z nějakého nespecifikovaného důvodu považovala za nutné žalovanému zasílat korespondenci na adresu trvalého pobytu a nikoli na sdělenou zasílací adresu. Takový postup však soud nemůže zásadně akceptovat. Žalovaný žalobkyni výslovně sdělil svou zasílací adresu, a tedy mohl se zcela oprávněně domnívat, že právě na tuto adresu mu bude žalovaná doručovat písemnosti týkající se jejich smluvního vztahu. Pokud pak žalobkyně v obchodních podmínkách má ustanovení, které ji umožňuje toto nerespektovat a doručovat klientům na adresu trvalého pobytu, pak se zjevně jedná o tzv. překvapivé ustanovení obchodních podmínek ve smyslu § 1753 o. z., které druhá smluvní strana nemohla rozumně očekávat. Překvapivé ustanovení obchodních podmínek je pak dle zákona neúčinné, tedy nemá žádné právní účinky. Soud proto k ustanovení 9.2 písm. b) větě za středníkem nepřihlížel.

15. Z toho důvodu soud dále uzavřel, že žalobkyně doručovala předmětnou výzvu k úhradě i oznámení o zesplatnění na špatnou adresu žalovaného, a tudíž tyto právní jednání nemají vůči žalovanému žádné právní účinky. K zesplatnění úvěru tak došlo nejdříve doručením žaloby do vlastních rukou žalovaného ze strany soudu ve smyslu § 41 odst. 3 o. s. ř., tedy dne 27. 9. 2021 (viz doručenka na č. l. 43). Do této doby nebyl celý úvěr splatný, splatné byly jen jednotlivé splátky, které se do této doby staly splatné. Jelikož však soud uzavřel, že žalobkyně žádala přiznání úroku z prodlení pouze z celé dlužné jistiny úvěru, nebylo možné žalobě v tomto směru vyhovět za období předcházející 27. 9. 2021. Soud proto dle § 1970 o. z. přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z celé zesplatněné jistiny úvěru ve výši 189 355,37 Kč až od 28. 9. 2021 do zaplacení, a to pouze v požadované výši 8,25 % ročně, nikoli ve výši 8,50 % ročně, která by žalobkyni náležela podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť soud je vázán žalobním návrhem žalobkyně a není oprávněn přiznat víc, než kolik je žalobou žádáno. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na zákonný úrok z prodlení jako nedůvodný zamítnut.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., tak že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Byť z hlediska procesního úspěchu byla v řízení žalobkyně úspěšnější, a proto by jí jinak náleželo právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení, soud dospěl k závěru, že ve věci jsou splněny podmínky pro aplikaci citovaného § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobkyně žalovanému v daném případě předžalobní výzvu zasílala, ale opět nikoli na sdělenou doručovací adresu, ale na adresu trvalého pobytu. Za takové situace nelze než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost podle citovaného ustanovení zákona nesplnila, a proto jí nárok na náhradu nákladů řízení přiznat nelze.

17. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na vyjádření žalovaného, který uvedl, že je v jeho možnostech dlužnou částku uhradit do 4 týdnů. Soud uzavřel, že uvedená prodloužená lhůta k plnění není v rozporu se zájmy žalobkyně, přičemž pro žalovaného je zde dána možnost uhradit svůj dluh bez nutnosti hradit i náklady exekučního řízení.