19 C 390/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , trvale pobytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno o 43 946 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částkas úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník, provozovatel a řidič vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, (dále jen „škodící vozidlo“) způsobil dne , datum, silniční dopravní nehodu, neboť při jízdě pod vlivem alkoholu (2,12 promile alkoholu v dechu) se škodícím vozidlem na parkovišti u obchodního domu Norma v , adresa, narazil do zde zaparkovaného vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, ve vlastnictví , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „poškozené vozidlo“), čímž způsobil na poškozeném vozidle škodu v celkové výši , částka, , a poškozené osobě dále vnikly náklady za pronájem náhradního vozidla ve výši , částka, . K datu dopravní nehody neměl žalovaný jakožto vlastník a provozovatel škodícího vozidla uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla, ač k tomu byl povinen dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „OdpVoz“). Žalobkyně měla dle zákona OdpVoz povinnost poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti. Žalobkyně poškozené osobě vyplatila pojistné plnění v celkové výši , částka, (, částka, náhrada nákladů na opravu poškozeného vozidla a , částka, náhrada nákladů za zapůjčení náhradního vozidla po dobu opravy) a dále uhradila poplatek likvidátorovi ve výši , částka, jako náhradu vynaložených nákladů při likvidaci předmětné škodné události. Vzhledem k tomu, že žalovaný řídil škodící vozidlo pod vlivem alkoholu, vznikl žalobkyni dle ustanovení § 24 odst. 9 ve spojení s ustanovením § 10 odst. písm. i) OdpVoz nárok na náhradu toho, co plnila poškozené osobě dle odst. 2 písm. b) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu, a to bez omezení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši , částka, se splatností do , datum, , ten však neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má na adrese uvedené shora adresu místa pobytu /viz výpis údajů z registru obyvatel na č. l. 33 spisu/ a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

6. Žalovaný jakožto řidič motorového vozidla způsobil dne , datum, pod vlivem alkoholu silniční dopravní nehodu způsobem popsaným v žalobě, a tím poškodil vozidlo poškozené osoby. Žalovaný byl k datu dopravní nehody vlastníkem a provozovatelem škodícího vozidla /viz záznam o dopravní nehodě na č. l. 28 spisu/, přičemž neměl k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Celková vzniklá škoda ve výši , částka, sestává z vzniklé škody na poškozeném vozidle ve výši , částka, , náhrady nákladů za pronájem náhradního vozidla ve výši , částka, a dále z částky , částka, jako náhrady vynaložených nákladů při likvidaci škodní události /viz záznam o dopravní nehodě na č. l. 28 spisu, zápis o poškození motorového vozidla na č. l. 31 spisu, faktury na č. l. 16 spisu, výpočet půjčovného na č. l. 15 spisu/. Žalobkyně uvedenou škodu uhradila /viz detail transakce o provedení plateb na č. l. 11-13 spisu/, a vůči žalovanému uplatnila nárok na regres poskytnutého plnění ve výši , částka, se splatností do , datum, . Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 32 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc (v souladu s přechodným ustanovením § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „OdpVoz“), ve znění účinném do , datum, , a dále dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. b) OdpVoz může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

9. Dle ust. § 10 odst. 1 písm. i) OdpVoz má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

10. Dle ust. § 24 odst. 2 písm. b) OdpVoz Kancelář pojistitelů (žalobkyně) poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

11. Dle ust. § 24 odst. 9 OdpVoz výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však , částka, . Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d) (odcizením).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.

13. Soud vzal za prokázané, že žalovaný jako řidič (a zároveň vlastník a provozovatel škodícího vozidla) způsobil dopravní nehodu, na základě níž vznikla škoda, kterou měla žalobkyně povinnost nahradit, a dále ji vymáhala na základě regresní náhrady po žalovaném. Žalobkyně mohla požadovat žalovanou částku , částka, (součet částky poskytnutého škodného plnění vč. nájemného ve výši , částka, a náhrady vynaložených nákladů při likvidaci ve výši , částka, ) v celém rozsahu, když v řízení byly prokázány skutečnosti, pro které má žalobkyně právo na regres v nesníženém rozsahu dle ust. § 24 odst. 9 a § 10 odst. 1 písm. i) OdpVoz, neboť žalovaný řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

14. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

15. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.