19 C 40/2016

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 105 836 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 105 836 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 14 688 Kč od datum do datum a spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 105 836 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalované zaplacení původně částky 14 688 Kč spolu s příslušenstvím v žalobě dále specifikovaným, a to s odkazem na mandátní smlouvu pro podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele č. hodnota (dále jen „Smlouva“) uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne datum podle § 566 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Akcentovala, že v čl. VI odst. 1 Smlouvy účastnice sjednaly, že v případě zániku pojistné smlouvy, kterou žalovaná sjedná, je žalobkyně oprávněna vyúčtovat a započíst vůči nároku žalované na úhradu provize svůj případný nárok na vrácení provize (dále také jen „storno provize“). Nárok na storno provizi ve výši 14 688 Kč vznikl v důsledku stornované pojistné smlouvy č. hodnota. Podáním došlým soudu dne datum navrhla žalobkyně rozšíření žaloby tak, že napříště požadovala po žalované celkem částku 105 836 Kč (žalobu tedy rozšířila o dalších 91 148 Kč) s opět v návrhu specifikovaným příslušenstvím (zde smluvním úrokem z prodlení), a to s odkazem na skutečnost, že žalobkyni v důsledku jednání žalované vznikl nárok na další storno provize.

2. Rozšíření žaloby o 91 148 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z prodlení z částky 91 148 Kč ve výši 0,1 % denně od datum do zaplacení bylo usnesením zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka podle § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) připuštěno.

3. Žalovaná se k žalobě vymezila negativně a připomněla, že jí v roce Anonymizováno bylo schváleno insolvenční řízení, kam se mohla žalobkyně se svou pohledávkou přihlásit, přičemž v letošním roce bylo insolvenční řízení zastaveno, neboť veškeré jeho podmínky splnila. Navrhla proto, aby soud shledal pohledávku uplatněnou žalobkyní jako neoprávněnou.

4. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, která odpovídají skutkovému závěru: Žalobkyně s žalovanou dne datum uzavřely mandátní smlouvu č. hodnota (dále jen „Smlouva“), která nabyla téhož dne účinnosti. Žalovaná se zavázala vyvíjet pro žalobkyni zprostředkovatelskou činnost v oblasti pojišťovnictví, sjednávat a nabízet dohodnuté pojistné produkty a poskytovat pomoc a potřebnou součinnost při správě pojištění. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované pro její činnost podmínky a vyplatit ji provizi podle Smlouvy. Podle čl. VI odst. 1 Smlouvy byla žalobkyně oprávněna započíst vůči nároku žalované na úhradu provize svůj případný nárok na vrácení provize (storno provize). Nárok na tzv. storno provizi vznikl žalobkyni jednáním žalované, které spočívalo v předčasném ukončení pojistných smluv sjednaných žalovanou. Splatnost storno provize nastala do 15 dnů od výzvy žalobkyně k plnění. Po uplynutí této doby vznikl nárok žalobkyně na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně /mandátní smlouva pro podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele ze dne datum č. hodnota čl. 55–64 spisu/. Poté, co žalovaná zaslala žalobkyni výpověď mandátní smlouvy ze dne datum a žalobkyně tuto výpověď vzala dne datum na vědomí, vykazovalo ke dni datum storno provize zápornou hodnotu v částce 14 688 Kč /viz výpověď mandátní smlouvy na č. l. 73 spisu, vzetí výpovědi na vědomí na č. l. 73 p. v. spisu, provozní výpis na č. l. 74 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení přeplatku provize v částce 14 688 Kč výzvou ze dne datum a následně předžalobní upomínkou ze dne datum /viz výzva k zaplacení přeplatku provize, vrácená zásilka na čl. 69 a 70 spisu, předžalobní upomínka na čl. 72 spisu/. Ke dni datum vykazovalo storno provize zápornou hodnotu již v částce 105 836 Kč /viz provozní výpis na č. l. 22 spisu/.

6. V poměrech projednávané věci bylo řízení přerušeno podle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenčního zákona (dále jen „insolvenční zákon“) (dále jen „IZ“), v důsledku rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. Anonymizováno spisová značka-Anonymizováno, jímž byl zjištěn úpadek žalované a povoleno její oddlužení. O přerušení řízení byli účastníci vyrozuměni usnesením zdejšího soudu ze dne ze dne datum, č. j. spisová značka /viz usnesení č. l. 24/. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka bylo v návaznosti na rozhodnutí Krajského soudu v Praze dne datum, č. j. Anonymizováno spisová značka-Anonymizováno, jímž došlo ke zrušení oddlužení žalované a zastavení insolvenčního řízení, rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení /viz usnesení č. l. 48 spisu/. Řízení bylo následně opětovně přerušeno podle § 140a IZ, neboť rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. Anonymizováno spisová značka-právnická osoba, byl zjištěn úpadek žalované a znovu povoleno její oddlužení. Žalobkyně svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásila /viz položka P5 seznamu přihlášených pohledávek ve věci sp. zn. Anonymizováno spisová značka/. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. Anonymizováno spisová značka-Anonymizováno, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalované a podle § 414 odst. 1 IZ ji osvobodil od placení dosud neuspokojených pohledávek, a to i vůči věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Žalovaná totiž splnila řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení /viz usnesení č. l. 109c) a násl. spisu/.

7. Podle § 414 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2024 na základě novely č. 31/2019 Sb.), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle odstavce 2 se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

8. S ohledem na výše prezentované nelze než žalobu hodnotit jako nedůvodnou, neboť žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 105 836 Kč s příslušenstvím s ohledem na osvobození žalované od dosud neuspokojených pohledávek podle § 414 odst. 1 IZ, nesvědčí. Osvobození žalované se totiž vztahuje i na pohledávku žalobkyně, která ji ostatně i do insolvenčního řízení přihlásila, neboť tato pohledávka vznikla před rozhodnutím o úpadku.

9. Pro úplnost soud uvádí, že § 414 odst. 1 IZ je podle ustálené rozhodovací praxe vykládán tak, že pohledávky, na které se vztahuje rozhodnutí vydané podle § 414 a § 415 IZ o osvobození dlužníka od placení pohledávek, v neuhrazeném rozsahu sice nezanikají, ale v soudním či jiném řízení je poté již nelze věřiteli přiznat. Jinak řečeno se tak ocitají ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace. Uvedený následek se vztahuje jak na pohledávky, které byly přihlášeny do insolvenčního řízení a v oddlužení uspokojeny jen částečně, tak i na pohledávky, které (ač měly být) nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

10. Pro důvody shora uvedené soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl (výrok I).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, která představuje náklady řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které žalované, která nebyla zastoupena zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložila výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (zde písemné podání ve věci samé). Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.