19 C 412/2024
č. j. 19 C 412/2024-87
V PLATNOSTIOkresní soud v Mělníku rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 734 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od prvního dne prodlení do zaplacení. Soud uznal, že dluh vznikl ústní smlouvou o půjčce, kterou zůstavitel uznal písemně, a přešel na dědice po smrti. Dle § 1892 odst. 1 občanského zákoníku se 2. a 3. žalovaný zavázali k úhradě dluhu společně a nerozdílně, a to v měsíčních splátkách, což porušili. Soud vyhověl žalobě v plném rozsahu, včetně náhrady nákladů řízení ve výši 92,4 % jejich celkové výše, a to podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Plný text
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:
1. Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C, narozená Datum narození žalované C bytem Adresa žalované B o 734 000 Kč s příslušenstvím I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 5,70 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vůči všem žalovaným, zastavuje. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku částka s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a původní dlužník pan jméno FO, nar. datum, zemřelý dne datum (dále jen „zůstavitel“), který byl synem 1. žalované a otcem 2. žalovaného, spolu dne datum uzavřeli ústní smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalobkyně zůstaviteli postupně předávala v hotovosti finanční prostředky do výše částka, se splatností na výzvu. Tento dluh zůstavitel vůči žalobkyni písemně uznal uznáním dluhu ze dne datum a zavázal se jej splatit do datum, přičemž však žalobkyni ničeho nesplatil. Následně předala žalobkyně zůstaviteli na základě ústní smlouvy o půjčce v hotovosti ještě další finanční prostředky ve výši částka. Zůstavitel svůj celkový dluh ve výši částka vůči žalobkyni písemně uznal uznáním dluhu ze dne datum. Zůstavitel také předal žalobkyni originál své závěti, kde ustanovil 1. žalovanou svou generální dědičkou, a žalobkyni ujistil, že ona po jeho smrti dluh splatí. Po smrti zůstavitele dne datum se dluh stal součástí dědictví a nabyla jej na základě usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, 1. žalovaná. Dne datum došlo k přistoupení 2. žalovaného a 3. žalované k tomuto dluhu a ke sjednání dohody o úhradě dluhu (dále také jen „dohoda“). Dle této dohody se 2. žalovaný a 3. žalovaná zavázali uhradit dluh v měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek. Oba žalovaní k předmětnému dluhu přistoupili z důvodu, že 1. žalovaná převedla nemovitost zděděnou po zůstaviteli do vlastnictví jejich dětí, přičemž financování této nemovitosti bylo původním účelem předmětné zápůjčky.
2. Žalovaný a 3. žalovaná se dohodou zavázali k úhradě dluhu v celkové výši částka v měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek. Žalovaní dle dohody řádně uhradili pouze pět splátek od měsíce ledna 2024 do měsíce května 2024 v celkové výši částka. Žalobkyně naposledy vyzvala žalované k úhradě celého dluhu výzvou ze dne datum. Žalovaní na dluh (nad rámec výše uvedených splátek) ničeho neuhradili.
2. Žalobkyně vzala v průběhu prvního jednání žalobu zpět v části, v níž se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 5,70 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vůči všem žalovaným, a to z důvodu, že upřesnila, že první den prodlení nastal dne datum, kdy zákonná výše úrokové sazby činila 7,05 % ročně. Soud proto řízení v této části postupem dle ust. § 96 odst. 1, 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zastavil. 3.
2. Žalovaný a 3. žalovaná uplatněný nárok fakticky uznali s tím, že ho chtějí zaplatit. K věci uvedli, že jsou si vědomi, že porušili dohodu o úhradě dluhu v měsíčních splátkách. Důvodem bylo, že 2. žalovaného propustili z práce, a tím se oba dostali do špatné finanční situace. Uvedli, že 3. žalovaná nemá žádný příjem, protože se stará o syna se zdravotními problémy. Proto nemají dost finančních prostředků, aby mohli dluh uhradit najednou, souhlasili se stanovením pariční lhůty v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, s tím, že se s žalobkyní dále přímo domluví na dalším způsobu splácení, když očekávají získání finančních prostředků z úvěru.
1. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, nedostavila se ani k soudnímu jednání, pouze soudu telefonicky sdělila, že bude dluh splácet ze Slovenska, a že nemá peníze, k tomuto vyjádření ve věci samé však soud pro nedostatek formy (ust. § 42 o. s. ř.) nemůže přihlížet.
4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť všichni žalovaní jsou státními příslušníky Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Dle čl. 8 odst. 1 Nařízení Brusel I bis platí, že je-li žalováno více osob společně, pak osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být též žalována u soudu místa, kde má bydliště některý ze žalovaných, za předpokladu, že právní nároky jsou spojeny tak úzce, že je účelné je projednat a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí v oddělených řízeních. V průběhu řízení soud zjistil, že žalovaní 2. a 3. mají na adrese uvedené shora místo faktického bydliště /označení bydliště žalovanými při ústním jednání, sdělení Úřadu práce ČR na č. l. 17, sdělní Ministerstva vnitra Slovenskej republiky na č. l. 75/ a písemnosti jsou jim na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
6. Žalobkyně dne datum uzavřela se zůstavitelem, který byl synem 1. žalované a otcem 2. žalovaného ústní smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalobkyně zůstaviteli postupně předávala v hotovosti finanční prostředky až do výše částka. Splatnost půjčky byla sjednána na výzvu. Zůstavitel dluh vůči žalobkyni uznal na základě uznání dluhu ze dne datum a zavázal se jej splatit do datum /viz uznání dluhu na č. l. 36/. Poté předala žalobkyně v hotovosti zůstaviteli na základě ústní smlouvy o půjčce ještě další finanční prostředky ve výši částka, které měly sloužit k úhradě soudnímu exekutorovi. Zůstavitel dluh ve výši částka vůči žalobkyni opětovně uznal uznáním dluhu ze dne datum, se splatností do datum /viz uznání dluhu na č. l. 37, výzva EÚ adresa na č. l. 36 p. v./. Dne datum zůstavitel zemřel, jeho dluh vůči žalobkyni se stal součástí dědictví. Na základě usnesení Okresního soudu v adresa, č. j. spisová značka, ze dne datum, celé dědictví nabyla 1. žalovaná. Dne datum 2. žalovaný a 3. žalovaná přistoupili k tomuto dluhu a sjednali s žalobkyní dohodu o úhradě dluhu. Dle této dohody se 2. žalovaný a 3. žalovaná zavázali uhradit dluh v měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek. Oba žalovaní k předmětnému dluhu přistoupili z důvodu, že 1. žalovaná převedla nemovitost zděděnou po zůstaviteli do vlastnictví jejich dětí, přičemž financování této nemovitosti bylo původním účelem předmětné zápůjčky. 2. žalovaný a 3. žalovaná se dohodou zavázali k úhradě dluhu v celkové výši částka v měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek, pokud nebudou platit splátky řádně a včas. 1. žalovaná dohodou prohlásila, že si je vědoma, že zdědila předmětný dluh, a uznala jej co do důvodu a výše částka /viz dohoda o úhradě na č. l. 9-10, informace o pozemku na č. l. 11, výpis z katastru nemovitostí na č. l. 35, výpis z katastru nemovitostí na LV č. hodnota na č. l. 38/. Žalovaní dohodu porušili, když přestali splácet dohodnuté splátky. Žalobkyně naposledy vyzvala žalované k úhradě dluhu výzvou ze dne datum, a to se splatností nejpozději do datum /viz výzva k úhradě dluhu na č. l. 7 p.v.-8/. Žalovaní netvrdili a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec uvedených splátek) uhradili, nebo že by jejich dluh zanikl z jiného důvodu.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) částečně v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a částečně dle o. z., vždy s ohledem na rozhodné okamžiky (uzavření smlouvy, uznání dluhu, přistoupení k dluhu).
8. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.
9. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
10. Podle ust. § 1701 o. z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.
11. Dle ust. § 1892 odst. 1 o. z. kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.
12. Dle ust. § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.
14. Soud vzal za prokázané, že původní nárok žalobkyně byl založen ústní smlouvou o půjčce ze dne datum uzavřené mezi ní a zůstavitelem. Žalobkyně na základě této smlouvy půjčila zůstaviteli v hotovosti postupně celkem částku částka. Splatnost dluhu byla původně stanovena na výzvu, posléze uplatněna ke dni datum. Zůstavitel žalobkyni ničeho nezaplatil. Po smrti zůstavitele dne datum nabyla dědictví 1. žalovaná; 2. žalovaný a 3. žalovaná následně dne datum přistoupili k dluhu a dohodli se s žalobkyní na měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek při nedodržení podmínek splácení.
2. Žalovaný a 3. žalovaná splátky řádně neplatili, načež žalobkyně vyzvala žalované k úhradě zbývající dlužné částky ve lhůtě do datum. Žalovaní však ani na výzvu na dluh ničeho nezaplatili. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
15. Vzhledem k tomu, že žalovaní nezaplatili žalovanou částku řádně a včas, octli se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. ve výši dle ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka tak, jak je žalobkyně uplatnila.
16. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 92,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 3,8 % v důsledku zastavení řízení na návrh žalobkyně). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z: a) částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne datum, b) z částky částka za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, c) z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum a d) z částky částka za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. (neboť úkony příprava a převzetí, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby byly učiněny před datum, před novelizací advokátního tarifu, srov. přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 258/2024 Sb. Čl. II a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Jejich zaplacení soud žalovaným uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
18. Soud žalobkyni však nepřiznal odměnu (včetně režijního paušálu) za vyjádření ze dne datum, neboť se jednalo pouze o doplnění neúplných žalobních tvrzení k výzvě soudu, která mohla (a měla) být již obsahem žaloby. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.