19 C 414/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 48 470,97 Kč

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 7 570 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 570 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 900,97 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 900,97 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 800,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud dne [datum] s žalobou, kterou se vůči žalované domáhala zaplacení částky ve výši 48 470,97 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč a žalovaná se uvedené prostředky zavázala uhradit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 15 870 Kč v 13 měsíčních splátkách po 2 990 Kč. Splatnost poslední splátky nastala dnem 30. 9. 2018. Žalovaná úvěr čerpala, nedodržela však podmínky splácení, když celkově právní předchůdkyni uhradila toliko částku 8 300 Kč. Splatnost dluhu pak nastala nejpozději dnem 30. 9. 2018. Pohledávka za žalovanou byla postupně smlouvami o postoupení pohledávky postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Dne 7. 4. 2021 uzavřela žalovaná s žalobkyní dohodou o uznání dluhu a jeho úhradě, ve které žalovaná uznala svůj dluh ve výši 48 470,97 Kč z titulu shora uvedení smlouvy o úvěru č. 3 2017. Žalovaná se zavázala tento dluh uhradit v 52 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem s tím, že v případě prodlení žalované se dvěma splátkami byla žalobkyně oprávněna celý dluh zesplatnit. Žalovaná však podle této dohody neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně proto oznámením ze dne 13. 8. 2021 dluh zesplatnila, když vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě splatnosti do 23. 8. 2021. Žalovaná ani tak ničeho neuhradila. Uplatněná pohledávka ve výši 48 470,97 Kč ze shora popsaného titulu je pak tvořena dlužnou jistinou ve výši 23 000 Kč, smluvním úrokem ve výši 2 796,80 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 203,40 Kč, inkasním poplatkem ve výši 2 569,80 Kč, postoupenými poplatky z prodlení ve výši 1 000 Kč, paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 900,97 Kč a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která je požadována v kapitalizované podobě ve výši 11 500 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří zákonný úrok z prodlení z částky 48 470,97 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovanou podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok]. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 23 000 Kč, který se žalovaná zavázal vrátit spolu s celkovými náklady úvěru ve výši 15 870 Kč, tedy celkem částku 38 870 Kč v 13 měsíčních splátkách po 2 990 Kč. Celkové náklady úvěru ve výši 15 870 Kč tvoří poplatek za správu úvěru ve výši 5 060 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 4 370 Kč a smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 25,85 % ročně. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí jistiny úvěru ve výši 23 000 Kč v hotovosti. Dle článku IV. smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 13 měsíců 189,38 %. V článku V. odst. 4 smluvních podmínek byla pro případ prodlení žalované s úhradou sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení /viz smlouva o úvěru na č. l. 52-53, předpis splátek na č. l. 46, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 48, žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 50 Žalovaná celkem uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na tento svůj dluh celkem částku 8 300 Kč /tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně nejprve postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], [IČO], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh na č. l. 33-43 Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 51 včetně podacího archu na č. l. 47 Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní dohodou o uznání dluhu a jeho úhradě, ve které žalovaná uznala svůj dluh ve výši 48 470,97 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [rok]. Žalovaná se zavázala tento dluh uhradit v 52 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem s tím, že v případě prodlen žalované se dvěma splátkami byla žalobkyně oprávněna celý dluh zesplatnit /viz dohoda o uznání dluhu a jeho úhradě v elektronické podobě v databázi soudu CEPRP/. Žalovaná však podle této dohody neuhradila žalobkyni ničeho, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu, když zaslala žalované dne 17. 8. 2021 jednak oznámení o zesplatnění a jednak předžalobní výzvu s tím, že jí byla poskytnuta dodatečná lhůta splatnosti do 23. 8. 2021 /viz předžalobní výzva na č. l. 11, oznámení o zesplatnění na č. l. 12, poštovní podací arch na č. l. 14 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

15. Podle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánou, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. Žalobkyně na základě předložené listinné dohody prokázala, že mezi účastníky došlo ohledně žalobou uplatněné pohledávky k uzavření dohody o uznání dluhu a jeho úhradě, tedy že žalovaná ve smyslu § 2053 o. z. výslovně vůči žalobkyni uznala co do důvodu i výše svůj dluh 48 470,97 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [rok] ze dne [datum], čímž založila vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu v době uznání. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně neexistence dluhu tak přešlo na žalovanou, která však zůstala v řízení zcela pasivní. Podle § 133 o. s. ř. tak soud vzal existenci dluhu za prokázanou. Přesto však soud konstatuje, že uznání dluhu není novým samostatným právním titulem (na rozdíl kupříkladu od směnky), nýbrž se jedná pouze o zajišťovací institut (respektive utvrzovací v užším smyslu), který zajišťuje (utvrzuje) již existující dluh. Uznání dluhu je akcesorickým právem. Uznání dluhu tak může být platným pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1171/2000 ze dne 28. 4. 2002). Ad absurdum tak nelze uznáním dluhu utvrdit dluh vzniklý ze zjevně neplatného právního titulu, kupříkladu ze smlouvy o nájemné vraždě nebo ze smlouvy uzavřené pod nátlakem fyzického násilí. Soud proto musel zkoumat, zejména ex officio ve smyslu § 588 o. z., zda předmětná pohledávka, kterou uznání dluhu utvrzuje, vznikla na základě platného právního titulu – platné smlouvy o úvěru.

17. V tomto směru vzal soud za prokázané, že smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] byla v obecném smyslu uzavřena platně podle § 2395 o. z., přičemž se současně jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované jistinu úvěru 23 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu a další příslušenství splatit dle sjednaného splátkového kalendáře. Pohledávka za žalovanou pak byla platně postoupena na žalobkyni podle § 1879 a násl. o. z. Co se však týče sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru, zde soud dospěl k závěru, že se jedná o smluvní ujednání absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, přičemž tato neplatnost nepostihuje celou smlouvu jako takovou, nýbrž toliko tato konkrétní oddělitelná smluvní ujednání (viz § 576 o. z.).

18. Soud totiž dospěl k závěru, že tyto celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 15 870 Kč, které tvoří poplatek za správu úvěru ve výši 5 060 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 4 370 Kč a smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 25,85 % ročně, představují skutečný kapitalizovaný úrok – tedy úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil kapitalizovaný úrok 15 870 Kč, za poskytnutí jistiny 23 000 Kč, která měla být vrácena v 13 měsíčních splátkách po 2 990 Kč. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí zhruba 502,88 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v srpnu 2017 okolo 9,42 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (souhrn výslovně uvedeného úroku, poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní inkaso) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než padesátinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

19. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a zejména III. ÚS 4084/12, kde RPSN činila 115,32 %).

20. S ohledem na vše shora uvedené soud uzavřel, že co se týče kapitalizovaného úroku ve výši 15 870 Kč, v této části byla smlouva o úvěru sjednána absolutně neplatně, a proto v tomto rozsahu nemohlo dojít ani k platnému uznání dluhu, neboť jak bylo uvedeno výše, neplatnou pohledávku nelze utvrdit ve formě uznání dluhu, stejně jako ji nelze platně zajistit například zástavním právem či ručením. Žalovaná tak nemohla uznat dluh z titulu nesplaceného smluvního úroku ve výši 2 796,80 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 203,40 Kč a nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 569,80 Kč. Ve zbývajícím rozsahu však soud uzavřel, že došlo k platnému uznání dluhu. Žalovaná tak platně uznala svůj dluh ve výši 40 900,97 Kč z titulu předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaná však svůj dluh neuhradila ani na základě splátkového kalendáře sjednaného v dohodě o uznání dluhu a jeho úhradě, dostala se do prodlení se dvěma splátkami, pročež žalobkyně dle smluvních ujednání celý dluh zesplatnila. Soud proto veden v procesní rovině právní domněnkou existence dluhu (§ 133 o. s. ř.) přiznal žalobkyni částku ve výši 40 900,97 Kč. Ve zbývající části uplatněné pohledávky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť tyto nároky hodnotil jako absolutně neplatné.

21. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala, avšak toliko z přiznané dlužné částky ve výši 40 900,97 Kč. Ve zbývající části byl nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítnut.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 800,24 Kč, přičemž tato částka představuje 68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 84 % a úspěchu žalované v rozsahu 16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 940 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 470,97 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS.

23. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o.s.ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.

24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.