19 C 70/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 145 523 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše je oprávněna splnit ve splátkách po , částka, měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje 6. měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 78,56 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , s úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky , částka, a částky , částka, , zamítá.

IV. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše , částka, , a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 78,56 % ročně a pojistným v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaná úvěr čerpala, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, . Ani po zesplatnění úvěru žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná částka , částka, se skládá z dosud neuhrazené části nové jistiny úvěru ve výši , částka, (přičemž tato nová jistina úvěru se skládala z původní jistiny poskytnutého úvěru ve výši , částka, a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění , datum, ve výši , částka, ), ze smluvních pokut v celkové výši , částka, (2 × , částka, ) za prodlení s jednotlivými splátkami, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši , částka, (2 × , částka, ), ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné nové jistiny od dne , datum, do dne vyhotovení žaloby (, datum, ), v celkové kapitalizované výši , částka, pojistného ve výši , částka, (3 × , částka, ), a příslušenství se skládá ze smluvního úroku v nominální úrokové výši 78,56 % ročně z (původní) jistiny , částka, od , datum, do , datum, a dále ze smluvního úroku ve výši 12 % ročně z (původní) jistiny , částka, od , datum, do zaplacení (nejvýše však v částce , částka, ), a ze zákonného úroku z prodlení z částky 115 277 (součtu původní jistiny , částka, , přirostlých úroků , částka, , smluvních pokut ve výši , částka, , nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši , částka, , dlužného pojistného ve výši , částka, ), od , datum, do zaplacení.

2. Dne , datum, žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět a navrhla zastavení řízení pro částku ve výši , částka, , představující náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, včetně zákonného úroku z této částky od , datum, do zaplacení.

3. Žalovaná se při jednání soudu vyjádřila tak, že o půjčku požádala telefonicky. Po telefonu jí byla nabídnuta půjčka ve výši , částka, , žalovaná však chtěla méně, následně jí na účet přišla částka ve výši , částka, . Byla z toho překvapena, nevěděla, že jí úvěr schválili, předpokládala, že jí žádost zamítnou. Informace o vyplacení jistiny zjistila, když zrovna byla v práci. Původně chtěla finanční prostředky vrátit, pak si to rozmyslela a peněžní prostředky použila na pořízení vybavení domácnosti. Úvěr však neměla z čeho splácet, z výplaty jí již v té době strhávali formou inkasa částku ve výši 10 000 až , částka, měsíčně, a to ve prospěch , právnická osoba, , dále měla dluh u společnosti Klik, na který hradila , částka, měsíčně. Její výplata činila , částka, , po odečtení nákladů na nájem ve výši , částka, a jednotlivých splátek ji již na úhradu dluhu u žalobkyně finanční prostředky nepostačovaly. Žádala proto o snížení splátek, bylo jí řečeno, že první 3 měsíce musí hradit splátky v plné výši. Žalovaná se tak dostala do finanční tísně, kterou v současné době řeší cestou insolvenčního řízení. Při sjednávání úvěru žalobkyně po žalované žádné informace o jejím finančním zatížení nechtěla, nechtěli ani cokoliv dokládat, vyjma potvrzení příjmů. Údaje evidované žalobkyní o žalované nejsou pravdivé, již v době poskytnutí úvěru měla syna, na děti se jí rovněž nikdo nedotazoval, a zároveň měla závazky u dalších dvou společností.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše , částka, a žalovaná se zavázala úvěr splácet společně s úroky v nominální výši 78,56 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, včetně pojistného (splátka úvěru , částka, , pojistné , částka, ). Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měla žalovaná zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně dle bodu 6.1 smlouvy oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši , částka, za prodlení s každou splátkou a dále měla žalobkyně dle právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši , částka, při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Současně se smlouvou bylo sjednáno pojištění pro případ smrti, invalidity III. stupně, popř. průkazu ZTP/P, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání nebo hospitalizace v důsledku úrazu, přičemž pojistné bylo sjednáno ve fixní částce , částka, , splátky pojistného byly hrazeny současně se splátkami úvěru /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 9-11 spisu včetně přílohy – splátkového kalendáře na č. l. 26 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 12-15 spisu, přílohu č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 16 spisu, dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru na č. l. 17-18 spisu, přihlášku do pojištění na č. l. 19 spisu, informace o pojištění na č. l. 20-22 spisu, hodnocení klienta na č. l. 23 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 25 spisu, prohlášení klienta na č. l. 29–30 spisu, podpis na dálku na č. l. 31 spisu, kopie OP žalované na č. l. 27-28 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, se splácením úvěrových splátek se však dostávala do prodlení, došlo tak k zesplatnění úvěru ke dni , datum, /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 34 spisu, kartu klienta na č. l. 24 spisu, výzvy k zaplacení na č. l. 40-41 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 42 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 43 spisu, včetně podacího archu na č. l. 45 /. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zkoumání zejména výdajů žalované. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila formulář nazvaný hodnocení klienta, v kterém žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání měl činit , částka, . Příjmy žalované pak byly doloženy výpisy z účtů žalované, které měly být vypláceny společností , právnická osoba, Dle výpisů za období od 12/2023 do 1/2024 však bylo žalované uvedenou společností vyplaceno plnění v průměrné výši , částka, . Nutno podotknout, že těchto příjmů měla žalovaná dosahovat více než rok před poskytnutím úvěru, a tedy aktuální příjmy žalované nebyly nijak reálně doloženy /viz výpisy na č. l. 35-37 spisu/. Ohledně formy bydlení bylo uvedeno „vlastní“, měsíční výdaje žalované byly uvedeny ve výši , částka, (životní minimum), ve výši , částka, na bydlení (nájemné, inkaso), žádné jiné výdaje uvedeny nebyly. Celkem tedy výdaje žalované měly představovat částku ve výši , částka, , přičemž žalobkyně k této částce dále přičetla hodnotu , částka, jako rezervu. Žádné listiny ve vztahu k ověřování výdajové stránky žalované žalobkyně nepředložila. Z výpisů z registrů je patrné, že žalovaná měla podáno dalších 7 žádostí u finančních institucí a dluh po splatnosti ve výši , částka, /viz hodnocení klienta na č. l. 23 spisu, výpis z nebankovního registru na č. l. 38 spisu, výpis ze SOLUS na č. l. 39 spisu/. Žalobkyně však následně uvedla, že údaje uvedené žalobkyní v dokumentu nazvaném „hodnocení klienta“ nejsou dostatečnými pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalované, a navíc odporují skutečnosti. Žalobkyně při svých výpočtech absolutně nezohlednila vyživovací povinnost žalované vůči nezletilému dítěte, jehož samotná existence není v uvedeném formuláři zaznamenána, nezohlednila stávající závazky žalované a výši měsíčních splátek, rovněž tak údaje o výdajích na bydlení neodpovídají realitě. Soud proto poučil žalobkyni o nedostatku jejich tvrzení postupem dle ustanovení §118 odst. 1, odst. 3 o.s.ř. a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Po uvedeném poučení však ničeho nedoplnila, zejména nenavrhla žádné důkazy k prokázání správnosti žalobkyní uváděných údajů a celého procesu posuzování úvěruschopnosti.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.

16. Soud konstatuje, že žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalované, spokojila se toliko s uvedením paušálními částkami v celkové výši , částka, měsíčně, které se navíc patrně vůbec nezakládaly na pravdě, přičemž nebylo vůbec prokázáno, že by žalobkyně (prostřednictvím zprostředkovatelky) činila aktivní úkony k ověřování úvěruschopnosti, když dle tvrzení žalované celý proces uzavírání smlouvy (včetně zjišťování úvěruschopnosti) probíhal na dálku, po telefonu, přičemž žalobkyně patrně ani reálně nezjišťovala (nechtěla zjišťovat) skutečné poměry žalované a cíleně do formuláře uváděla zcela smyšlené údaje (což ostatně odpovídá i soudu z úřední činnosti známé skutečnosti, že žalobkyně v úvěrových smlouvách opakovaně uvádí vždy shodné „paušální“ výše výdajů bez ohledu na skutečné výdaje jednotlivých žadatelů). Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, ba naopak, jedná se o jeho výrazné porušení, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o osobních, výdělkových a majetkových poměrech (nadto patrně ani skutečně nezjišťovaných), neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V tomto případě navíc bylo zjištěno, že údaje, ze kterých žalobkyně vycházela, patrně vůbec nebyly pravdivé, neboť je žalovaný žalobkyni vlastně ani neposkytla.

17. Žalobkyně v daném případě ani konkrétně nezjistila reálné příjmy žalované, když vycházela z dokladů o platbách na účet žalované v době před více než rokem před poskytnutím úvěru. Jaká byla skutečná situace žalované, zda byla zaměstnaná a s jakým příjmem, žalobkyně dostatečně nezkoumala. Pokud by tak učinila, jistě by byla schopna soudu doložit pracovní smlouvu žalované a aktuální výpisy z účtu žalované za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru. Ohledně výdajové stránky pak žalobkyně na své povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru rezignovala zcela. Z hlediska výdajových poměrů žalované neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně informace o výdajové stránce žalované vůbec nezkoumala, na tyto se nedotazovala a sama si doplnila hodnoty, které odpovídaly paušální částce životního minima , částka, a výdajům na bydlení ve výši , částka, . Z výpisů z registrů je pak zřejmé, že žalovaná měla ke dni uzavření smlouvy jiné závazky, dokonce po splatnosti, kdy s platbou těchto závazků se žalobkyně nijak nevypořádala a v pravidelných měsíčních výdajích žalované je nezohlednila. Životní minimum představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží skutečné individuální potřeby a nároky toho kterého jedince. V tomto případě, kdy paušálně stanovené náklady životního minima navíc vůbec nezohledňovaly, že žalovaná měla dítě, a toto s ní žilo ve společné domácnosti, je nutno konstatovat, že se k těmto paušálně stanoveným nákladům ani nedá přihlížet. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.

18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že „úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalované ve výdajové stránce a vyšla pouze z obecného zákonem stanoveného životního minima, aniž by pečlivěji prověřila reálnou finanční situaci žalované, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na smluvní pokuty, ani na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních pokut, pojistného a smluvních úroků včetně příslušenství zamítl.

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Soud proto přiznal žalobkyni částku , částka, odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.

22. Dle ust. § 575 o. z. má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

23. Dle ust. § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Ohledně splatnosti poskytnuté jistiny jakožto bezdůvodného obohacení žalované soud dospěl k závěru, že splácet dlužnou jistinu (vydat bezdůvodné obohacení) se žalovaná dle znění dohody (obsažené v úvěrové smlouvě) zavázala postupně ve sjednaných splátkách měsíčně s možnosti žalobkyně přistoupit k zesplatnění v případně řádného nehrazení splátek, a to i při shledání absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku, kdy část ustanovení absolutně neplatné úvěrové smlouvy ohledně splácení vč. možnosti zesplatnění je nutno v souladu s ustanovením § 575 o. z. považovat za dohodu o splatnosti bezdůvodného obohacení, nevyjde-li mezi účastníky najevo spor o době splácení přiměřené možnostem dlužníka dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Oproti uvedeným závěrům Krajského soudu v Praze však soud v nynější věci nesouhlasí s jeho kategorickým závěrem, že nelze pro okamžik splatnosti vycházet z dohody uzavřené mezi účastníky v původní neplatné smlouvě (viz bod 47 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze), když naopak odvozování splatnosti až od výzvy k úhradě prokazatelně doručené žalované, jak tak ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. učinil v citované věci Krajský soud (viz body 48 a 50 odůvodnění), by s ohledem na aktuální soudní judikaturu ohledně výchozího okamžiku počátku běhu promlčecí lhůty v případě dluhu splatného na výzvu již od prvotního okamžiku, kdy taková výzva mohla být poprvé učiněna (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), vedlo k závěru, že takový nárok by žalobkyně (její právní předchůdkyně) byla oprávněná uplatnit již v době uzavření neplatné úvěrové smlouvy, bez ohledu na to, že posléze např. byly po určitou dobu (někdy i několika let) řádně spláceny sjednané splátky, což by případně mohlo vést až k úspěšnému uplatnění námitky promlčení dlužníkem. Dalším důsledkem by byla skutečnost, že dokud věřitelka takovou výzvu neučiní, nemůže nikdy dojít k promlčení nároku, případně by věřitelka mohla splatnost nečekaně přivodit například až po několika desítkách let, což by bylo v rozporu s judikaturou přijatými závěry ohledně splatnosti dluhu splatného na výzvu (viz např. bod 50 odůvodnění již zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

25. Soud proto ohledně splatnosti bezdůvodného obohacení (jednotlivých splátek a zesplatění v případě jejich nehrazení) vycházel z dohody účastníků uvedené v (jinak absolutně neplatné) úvěrové smlouvě.

26. Jelikož žalovaná dané splátky přestala řádně a včas hradit (resp. neuhradila ani první splátku), přistoupila žalobkyně k zesplatnění celé zbývající jistiny bezdůvodného obohacení a tuto zbývající výši požadovala nadále uhradit jako celek najednou, vč. příslušného úroku z prodlení od , datum, , v návaznosti na zesplatnění ke dni , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni i požadovaný úrok z prodlení z dlužného bezdůvodného obohacení od , datum, do zaplacení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

27. Co se týče stanovení pariční lhůty k plnění ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak soud uvádí, že žalovaná projevila vůli uvedenou částku splácet ve splátkách po , částka, měsíčně. Soud zde přihlédl k finanční situaci žalované, která je nyní nezaměstnaná, pobírá sociální dávky (příspěvek na bydlení a příspěvek v nezaměstnanosti), tedy v aktuální situaci není schopná splácet svůj dluh z neplatně uzavřené úvěrové smlouvy vůbec, ačkoliv peněžní prostředky přijala a spotřebovala. Nyní se žalovaná svou situaci snaží řešit cestou oddlužení, přičemž žalovaná uvedla, že až si najde nové zaměstnání, bude schopna svůj dluh splácet ve splátkách po , částka, měsíčně. Mezi účastníky nebyl vyvolán samostatný spor o době splácení přiměřené možnostem dlužníka dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud proto s přihlédnutím k uvedeným skutečnostem při stanovení pariční lhůty k plnění (i s ohledem na zcela zjevný exces žalobkyně při nezkoumání úvěruschopnosti při poskytování úvěru) stanovil, že žalovaná bude muset bezdůvodné obohacení vrátit ve splátkách po , částka, měsíčně, a to s první splátkou splatnou po 6 měsících od právní moci tohoto rozsudku, přičemž lze předpokládat, že do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku se již žalované podaří si nalézt nějaké zaměstnání, a poté bude schopna splátky bezdůvodného obohacení alespoň v stanovené minimální výši , částka, měsíčně žalobkyni splácet (pod ztrátou výhody splátek), přičemž stále bude v zájmu žalované případně hradit i více a dříve s ohledem na stále narůstající úrok z prodlení.

28. Soud pak v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. Jelikož zpětvzetí bylo učiněno dříve, než došlo k projednání věci, souhlas žalované se zastavením řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, nebyl soudem vyžadován podle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 150 o. s. ř., když procesně úspěšnější žalobkyni (které by jinak náležela náhrada nákladů v rozsahu 27,82 % z jejich celkové výše, a to rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,91 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,09 %) náhradu nákladů řízení výjimečně nepřiznal, neboť v projednávané věci shledal důvody hodné zvláštního zřetele. Soud zde vyšel z úvahy, že pokud by žalobkyně při uzavírání smluvního vztahu s žalovanou postupovala dle zákonných ustanovení a řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, především nevycházela z údajů, které si sama stanovila a které se nezakládaly na pravdě, ke sporu by vůbec nemuselo dojít, jelikož by sama žalobkyně musela dojít k závěru, že žalované není úvěruschopná a nebylo možné jí jakékoliv finanční prostředky poskytnout. Za situace, kdy si žalobkyně údaje o finanční situaci žalované fakticky vymyslela, aby pouze formálně byly splněny podmínky pro uzavření úvěrové smlouvy, by bylo v rozporu s obecnou zásadou spravedlnosti, aby žalobkyně nadále těžila ze svého zjevně protiprávního jednání, a tudíž aby ještě získala procesní benefit v podobě náhrady nákladů řízení. Přiznání náhrady nákladů by zde fakticky znamenalo, že žalobkyně těží ze svého předchozího nesprávného postupu, což soud považuje v tomto konkrétním případě za zcela nespravedlivé, tudíž žalobkyni náhradu nákladů řízení (v rozsahu 27,82 % z jejich celkové výše dle poměru úspěchu a neúspěchu v řízení) nepřiznal.

30. Soud rovněž dle ust. § 164 o. s. ř. opravil výrok III. rozsudku, kdy žaloba byla zamítnuta rovněž pro úrok ve výši 78,56 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky , částka, . V obou případech se jedná o smluvní úrok. Při vyhlášení rozhodnutí byl však tento úrok nesprávně označen jako úrok z prodlení. Jelikož šlo o zjevnou nesprávnost, soud toto pochybení v písemném vyhotovení rozsudku opravil a slova „z prodlení“ v této části výroku vypustil.