19 C 77/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Terezou Pirklovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného fakticky bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], dne 13. 11. 2018 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] i smlouvu o poskytování služby internet [číslo] na jejichž základě zajišťovala žalovanému internet a televizní vysílání prostřednictvím internetu. Za tímto účelem měl žalovaný pronajato technické zařízení Set-Top Box/CA Modul, sériové číslo [anonymizováno] a Modem TP-Link [anonymizováno] Smlouvy byly ke dni 30. 4. 2019 ukončeny. Žalovaný měl podle podmínek smluv povinnost do 10 dnů od jejich ukončení vrátit pronajatá zařízení, což však neučinil. Žalobkyně proto požaduje, aby jí žalovaný zaplatil sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé zařízení, tj. celkem 10 000 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo doručeno (viz doručenka na č.l. 53). Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s žalobkyní (tehdy vystupující pod názvem [právnická osoba]) dne 13. 11. 2018 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] i smlouvu o poskytování služby internet [číslo]. Ve smlouvách se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací (internetu a televize) a dále se zavázala poskytnout nájem zařízení Set-Top Box/CA Modul, sériové číslo [anonymizováno] a zařízení Modem TP-Link [anonymizováno], sériové [číslo]. Žalovaný se zavázal za poskytnuté služby a pronájem zařízení platit cenu dle ceníku. Součástí ujednání stran bylo, že pokud žalovaný nevrátí zapůjčené zařízení, má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Uvedené ujednání bylo součástí hlavních smluv, na které žalovaný připojil svůj podpis /viz smlouvy na č.l. 13 a 18 a všeobecné podmínky na č.l. 18 p.v./. Smlouvy byly ke dni 30. 4. 2019 ukončeny, žalovaný však ani přes výzvy žalobkyně ze dne 27. 5. 2019 a ze dne 3. 8. 2020 zařízení nevrátil a ani nezaplatil smluvní pokutu /viz výzva na č.l. 19 a na č.l. 14 Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ zákon č. 89/2012 Sb.“) ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2225 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi stranami byly platně sjednány dvě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (televizního vysílání a internetu), jejímž předmětem byl mimo jiné ujednání o nájmu dvou shora specifikovaných zařízení, za která se žalovaný zavázal hradit nájemné. Obě smlouvy byly ukončeny ke dni 30. 4. 2019. Žalovaný si tedy byl vědom, že má uvedená dvě zařízení pronajatá, přičemž je obecně známou skutečností, že v případě ukončení nájmu, je nájemce povinen věc vrátit zpět pronajímateli, což však žalovaný neučinil, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalovaný byl zároveň dostatečně upozorněn, že v případě, když zařízení nevrátí, může žalobkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty, když ujednání o smluvní pokutě bylo na listinách, na které žalovaný připojil svůj podpis a rovněž byl upozorněn na sjednanou smluvní pokutu v první výzvě od žalobkyně. Žalovanému tak v souladu se smlouvou vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení, kterou soud nepovažuje za nijak nepřiměřenou. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu v celkové výši 10 000 Kč. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (tj. do dne 13. 8. 2020 stanovené ve výzvě ze dne 3. 8. 2020) se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl i v rozsahu požadovaného příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.