19 C 89/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 198 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku z prodlení: - ve výši 0,1 % denně z částky 7 099 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení a - ve výši 0,1 % denně z částky 7 099 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 14 198 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení: - ve výši 8,25 % ročně z částky 7 099 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení - ve výši 8,25 % ročně z částky 7 099 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne 11. 3. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 14 198 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že jako vlastník bytového domu nacházejícího se na adrese [adresa žalovaného], uzavřela s žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu ve znění dodatku ke smlouvě ze dne [datum], na jejímž základě se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému k užívání byt [číslo] žalovaný se za užívání bytu zavázal platit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 7 099 Kč měsíčně se splatností vždy k 25. dni kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2021. Žalovaný však sjednané platby nehradil řádně a včas, konkrétně žalovaný nezaplatil nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za měsíce prosinec 2020 a leden 2021. Příslušenství sestává ze smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, který byl sjednán v nájemní smlouvě.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 1575 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba [adresa], způsob využití bydlení, nacházející se v obci [obec] v [katastrální uzemí], a to vše zapsané na litu vlastnictví [číslo] vedeného Katastrálním úřadem [územní celek] [stát. instituce] (viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 13-15 spisu). Žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným nájemní smlouvu, na jejímž základě přenechala žalobkyně žalovanému za účelem bydlení byt [číslo] o velikosti 2+kk se základním příslušenstvím, a žalovaný se zavázal za užívání platit nájemné ve výši 4 764 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 2 080 Kč měsíčně, splatné vždy k 25. dni daného kalendářního měsíce. Podle článku 4.2 nájemní smlouvy skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje pronajímatel nájemci vždy za zúčtovací období, kterým je kalendářní rok, a toto vyúčtování doručí nájemci nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Finanční vyrovnání vyúčtování služeb provedou pronajímatel a nájemce ve lhůtě 14 kalendářních dnů ode dne doručení, nebude-li ve vyúčtování uvedeno jinak. V článku 3.2 smlouvy bylo výslovně vyloučeno použití § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a bylo stanoveno, že nebude-li mezi smluvními stranami později dohodnuto jinak, uplynutím sjednané doby nájmu závazkový vztah založený touto smlouvou vždy bez dalšího zaniká a nájemce je povinen byt vyklidit. Dle čl. 6 písm. a) nájemní smlouvy tato zaniká uplynutím sjednané doby nájmu. V článku 5.3 nájemní smlouvy si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení nájemce s úhradou nájemného, záloh na služby, vyúčtováním služeb nebo jakéhokoli jiného splatného závazku z této smlouvy smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. V článku 5. 1 smlouvy bylo ujednáno, že v případě, kdy nájemce je nebo byl v prodlení s úhradou jakéhokoli závazku z nájemní smlouvy a pronajímatel byl z toho důvodu nucen zaslat nájemci upomínku nebo výzvu k úhradě, se nájemce zavazuje uhradit pronajímateli za každou odeslanou upomínku poplatek 200 Kč a výzvu k úhradě poplatek 400 Kč coby smluvené náklady spojené s uplatněním pohledávky (viz smlouva o nájmu bytu ze dne 31. 3. 2020 na č. l. 9-12 spisu). Dne 31. 3. 2020 byl mezi účastníky uzavřen dodatek k nájemní smlouvě, podle něhož činí měsíční záloha na služby částku 2 335 Kč a měsíční nájemné částku 4 764 Kč (viz dodatek na č.l. 34). Celkem tak byl žalovaný podle nájemní smlouvy povinen hradit žalobkyni částku 7 099 Kč měsíčně. Žalovaný však sjednané platby nehradil řádně a včas, konkrétně žalovaný nezaplatil nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za měsíce prosinec 2020 a leden 2021. Žalovaný byl proto vyzván k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně, a to předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2021 (viz předžalobní výzva na č. l. 22-23 spisu a podací lístek na č. l. 24 spisu). Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění platném a účinném ke dni 30. 6. 2020, zejména podle následujících ustanovení:

6. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

7. Podle § 2239 o. z. nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 31. 3. 2020 nájemní smlouvu, na základě které přenechala žalobkyně žalovanému k užívání byt za účelem bydlení a žalovaný se zavázal platit žalobkyni nájemné ve výši 4 764 Kč měsíčně a zálohy za služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 335 Kč měsíčně, celkem tedy 7 099 Kč měsíčně. Žalovaný však řádně a včas sjednané nájemné a zálohy na služby nehradil, když tato plnění neuhradil za měsíce prosinec 2020 a leden 2021. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit částku 14 198 Kč představující dlužné nájemné a zálohy na služby za uvedené období (2 měsíce x 7 099 Kč).

10. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost podle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. V tomto směru však soud žalobu zamítl, neboť při prodlení s placením nájemného za nájem bytu se uplatní obecná úprava důsledků prodlení obsažená v o. z. pro závazkové vztahy, nicméně s přihlédnutím k relativně kogentní úpravě nájmu bytu. Podle § 2239 o. z. ve znění účinném do 30. 6. 2020 nelze utvrdit žádnou povinnost nájemce sjednáním smluvní pokuty, tedy nelze sjednat smluvní pokutu ani pro případ prodlení s placením nájemného. A protože smluvní úroky z prodlení a smluvní pokuta jsou instituty velmi blízké, funkčně téměř totožné, nelze si sjednat pro případ prodlení s placením nájemného nejen smluvní pokutu, ale ani smluvní úrok z prodlení, neboť by tím byl obcházen výslovný zákaz upravený v § 2239 o. z. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 6. 2019, č. j. 26 Cdo 2059/2018-158, R 33/2020). Soud proto podle § 2239 o. z. k ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně nepřihlížel a v tomto směru jej zamítl. Jelikož se má vzhledem k výše uvedenému za to, že si strany výši úroku z prodlení neujednaly, uložil soud podle § 1970 věta druhá o. z. povinnost žalovanému zaplatit výši úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o.s.ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, jelikož její neúspěch se týkal jen poměrně nepatrné části týkající se příslušenství. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 900 Kč (3 úkony x odměna ve výši 300 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 252 Kč (21 % z částky 1 200 Kč). Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

12. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.