20 C 128/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavlíny Černé a přísedících Anonymizováno Anonymizováno a Ing. Anonymizováno Anonymizováno ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno s.r.o. v likvidaci, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 za účasti vedlejší účastnice: Jméno zainteresované společnosti 1/0 , Vienna Insurance Group, IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 o 2 645 162 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 395 162 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 171 539 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 354 397 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 275 603 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 60 000 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 146 Kč od 16. 5. 2015 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 593 Kč od 16. 6. 2015 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 573 Kč od 16. 7. 2015 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 140 Kč od 16. 8. 2015 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 829 Kč od 16. 9. 2015 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 573 Kč od 16. 10. 2015 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 976 Kč od 16. 11. 2015 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 426 Kč od 16. 12. 2015 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 140 Kč od 16. 1. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 896 Kč od 16. 2. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 063 Kč od 16. 3. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 180 Kč od 16. 4. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 466 Kč od 16. 5. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 016 Kč od 16. 6. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 613 Kč od 16. 7. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 869 Kč od 16. 8. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 180 Kč od 16. 9. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 613 Kč od 16. 10. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 869 Kč od 16. 11. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 378 Kč od 16. 12. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 956 Kč od 16. 12. 2016 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27 523 Kč od 16. 1. 2017 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 129 Kč od 16. 2. 2017 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 768 Kč od 16. 3. 2017 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 29 318 Kč od 16. 4. 2017 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 768 Kč od 16. 5. 2017 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 29 318 Kč od 16. 6. 2017 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 129 Kč od 16. 7. 2017 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 956 Kč od 16. 8. 2017 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 29 318 Kč od 16. 9. 2017 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 956 Kč od 16. 10. 2017 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 129 Kč od 16. 11. 2017 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 129 Kč od 16. 12. 2017 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 956 Kč od 16. 1. 2018 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 344 Kč od 16. 2. 2018 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 670 Kč od 16. 3. 2018 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 113 Kč od 16. 4. 2018 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 900 Kč od 16. 5. 2018 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 344 Kč od 16. 6. 2018 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 171 327 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 27 900 Kč od 16. 7. 2018 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 29 113 Kč od 16. 8. 2018 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 344 Kč od 16. 9. 2018 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26 670 Kč od 16. 10. 2018 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 344 Kč od 16. 11. 2018 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 29 113 Kč od 16. 12. 2018 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 173 484 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 900 Kč od 16. 1. 2019 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 31 376 Kč od 16. 2. 2019 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 576 Kč od 16. 3. 2019 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 28 848 Kč od 16. 4. 2019 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 103 Kč od 16. 5. 2019 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 31 376 Kč od 16. 6. 2019 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 177 179 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 576 Kč od 16. 7. 2019 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 376 Kč od 16. 8. 2019 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 103 Kč od 16. 9. 2019 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 848 Kč od 16. 10. 2019 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 376 Kč od 16. 11. 2019 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 848 Kč od 16. 12. 2019 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 103 Kč od 16. 1. 2020 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 159 Kč od 16. 2. 2020 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 819 Kč od 16. 4. 2020 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 819 Kč od 16. 5. 2020 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 499 Kč od 16. 6. 2020 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 364 687 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 819 Kč od 16. 7. 2020 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 159 Kč od 16. 8. 2020 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 499 Kč od 16. 9. 2020 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 819 Kč od 16. 10. 2020 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 819 Kč od 16. 11. 2020 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 499 Kč od 16. 12. 2020 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 159 Kč od 16. 1. 2021 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 665 Kč od 16. 2. 2021 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 232 Kč od 16. 3. 2021 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 513 Kč od 16. 4. 2021 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 078 Kč od 16. 5. 2021 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 665 Kč od 16. 6. 2021 do 29. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 078 Kč od 16. 7. 2021 do 30. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 078 Kč od 16. 8. 2021 do 30. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 078 Kč od 16. 9. 2021 do 30. 12. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 234 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 78 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku náhradu nákladů žalobce ve výši, která bude určena samostatným usnesením v rozsahu 56 % hotových výdajů, odměny za zastupování a DPH ustanoveného advokáta žalobci, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

V. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně České republice soudní poplatek ve výši 100 408 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Mělníku.

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 2 645 162 Kč tvořené nárokem na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti ve výši 171 539 Kč (spolu s příslušenstvím konkrétně specifikovaném v podání žalobce ze dne 5. 9. 2022 na č. l. 248 – 250 spisu, tj. úrok z prodlení v zákonné výši běžící vždy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce za dobu trvání pracovní neschopnosti od dubna 2015 do listopadu 2016 z částky žalované za daný měsíc) a po skončení trvání pracovní neschopnosti ve výši 1 732 234 Kč (spolu s příslušenstvím konkrétně specifikovaném v podání žalobce ze dne 5. 9. 2022 na č. l. 248 – 250 spisu, tj. úrok z prodlení v zákonné výši běžící vždy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce za dobu trvání po skončení pracovní neschopnosti od listopadu 2016 do srpna 2021 z částky žalované za daný měsíc), náhradu za bolestné ve výši 260 000 Kč (úrok z prodlení nebyl požadován), za ztížené společenské uplatnění ve výši 473 750 Kč (úrok z prodlení nebyl požadován), za náklady na léčení ve výši 770 Kč (součet nákladů doložených jednotlivými listinami a specifikovaných v podání na č. l. 198 spisu, toto dává dohromady částku 1 120 Kč, od které je odečtena poskytnutá sleva ve výši 350 Kč, úrok z prodlení nebyl požadován) a cestovné k lékaři v celkové výši 6 869 Kč (nárok konkrétně specifikován v podání žalobce na č. l. 209 – 212 spisu, úrok z prodlení nebyl požadován). Vozidlem musel žalobce jezdit ze zdravotních důvodů, musel dokonce jezdit s doprovodem, dostával silné injekce na bolesti, hrozilo, že by zkolaboval. Pokud by jeho tělesná teplota klesla, nemohlo by být vyšetření provedeno. Nárok ve výši 75 000 Kč s příslušenstvím (rozdíl mezi nárokem na nemocenské dávky za dobu dočasné pracovní neschopnosti a nemocenskými dávkami skutečně vyplacenými OSSZ) vzal žalobce před zahájením řízení zpět, aniž by se tohoto nároku domohl, a proto v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno, část nároku žalobce byla rovněž odmítnuta (pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 9. , Anonymizováno, , č. j. , spisová značka, ). Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že dne 20. 4. 2015 uzavřel žalobce v postavení zaměstnance a žalovaná v postavení zaměstnavatele pracovní smlouvu. Žalobce byl přijat na pozici servisního technika, na dobu neurčitou, se zkušební dobou tři měsíce. Pracovní doba byla sjednána v délce 8 hodin denně v pracovních dnech, a to vždy od 9 – 17 hodin. V sobotu byla pracovní doba od 9 do 12 hodin, i v sobotu totiž bylo otevřeno v obchodě. Každou sobotu tam musel někdo být. Byla sjednána odměna 200 Kč za hodinu, ničeho dalšího k tomuto sjednáno nebylo. Odměna se vypočítávala dle zakázkových listů, který měl každý stroj, na kterém se pracovalo a kde se odpracovaná doba evidovala, tj. kolik hodin bylo odpracováno a jaká práce. Za dobu, kdy žalobce u zaměstnavatele pracoval, vždy práce naplnila celých 8 hodin a rozpracovaná práce zůstávala do dalšího dne. Již první týden měl žalobce přesčasy a pracoval navíc o víkendu. Když žalobce nastupoval do zaměstnání, byli tam ještě dva zaměstnanci, kteří v té době končili. S žalobcem byl pravděpodobně na stejné pracovní pozici pouze jeden další zaměstnanec, a to pan , jméno FO, . Dne 28. 4. 2015 utrpěl žalobce při konání pracovních úkolů úraz pravé ruky, kdy došlo k částečné amputaci III. a IV. prstu, v důsledku čehož má znehybněné částečně amputované prsty a částečně i znehybněnou ruku. Došlo totiž k nevratné ztrátě nervů, což má vliv na úchopové vlastnosti a je omezena hybnost. Od 28. 4. 2015 do 11. 11. 2016 byl žalobce v pracovní neschopnosti. Dne 29. 11. 2016 se žalovaný dostavil do sídla žalované, chtěl jednat o přeřazení na jinou práci a o dalších nárocích z pracovního úrazu, místo však bylo uzavřené a nikdo tam nebyl. V prosinci 2016 bylo žalobci sděleno, že pro něho již není práce, a proto ho žalovaná nebude dále zaměstnávat. Žádná další komunikace neprobíhala. Po skončení pracovní neschopnosti zůstal žalobce bez příjmů, pracoval pouze na dohodu jako řidič (od prosince 2016 v podstatě do současnosti) s nepravidelným příjmem (cca 5 000 Kč měsíčně). O invalidní důchod žádáno bylo, ale tento nárok mu nebyl přiznán. Od žalované žalobce dostal jednu výpověď, která byla v předchozím řízení soudem shledána jako neplatná. I žalobce uvažoval o výpovědi. Nedaří se mu však od žalované dostat nutné podklady, které potřebuje ke svým nárokům. Dne 29. 1. 2021 byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru, se kterou žalobce nesouhlasil. Podal proto ke zdejšímu soudu žalobu pro určení neplatnosti této výpovědi (po vyloučení vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě nároků z pracovního úrazu ze dne 24. 5. 2021 a tato výzva byla odeslána žalované dne 18. 6. 2021. Je-li u některých nároků pracováno s průměrným výdělkem, lze vyjít minimálně z částky 200 Kč za hodinu, která byla sjednána i v pracovní smlouvě. Žalobce pracuje s omezeným množstvím důkazů. Žalovaná odmítla listiny podstatné pro řízení žalobci vydat. Žalobci nebylo na nároky z pracovního úrazu uhrazeno žalovanou ničeho, ačkoliv ji k tomu vyzýval. Žalovaná a žalobce prodloužili společným písemným prohlášením promlčecí lhůtu.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí v celém rozsahu s tím, že žalovaná je dlouhodobě v likvidaci, a to od konce roku 2015. Již v předcházejícím řízení, které bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. , spisová značka, , bylo konstatováno, že žalovaná je bez majetku, nevyvíjí žádnou činnost, jednatel společnosti je nekontaktní a žalovaná proto měla velmi omezené možnosti a informace k výpovědi. Na této situaci se ničeho nezměnilo, žalobce již od tohoto soudního řízení věděl, v jakém stavu se žalovaná nachází, tj. že je nečinná a bez majetku. Žalovaná dále zpochybňuje jednotlivé vyčíslené nároky žalobce. Pokud jde o bolest a ztížené společenské uplatnění, pak není zřejmé, k jakému úrazu skutečně u žalobce došlo. V předchozím řízení byla zmiňována amputace článku prstu pravé ruky, v tomto řízení je zmiňována omezená schopnost hybnosti a úchopu a tato otázka má význam pro vyčíslení nároku, ale rovněž i pro další možnost nalezení obživy pro žalobce, zda skutečně žalobce neměl možnost jiného zaměstnání s vyššími měsíčními příjmy. Likvidátor žalované nemá od přechozího jednatele žádné podklady, aby mohl učinit nějaké konkrétnější stanovisko v dané věci. Žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť splatnost jednotlivých nároků nastala před podáním žaloby a i před podáním žaloby uplynula promlčecí lhůta k jejímu úspěšnému uplatnění. Předložené čestné prohlášení považuje za neplatné, takové ujednání by mělo být dvoustranné, což se z daného dokumentu nepodává a naopak se zde jednostranně vyjadřuje pan , jméno FO, o převzetí nároku. Ostatně žalobce toto nezmiňoval ani v předchozím řízení. Původní výpověď byla dána pro hrubé porušení pracovní kázně, tato výpověď byla shledána soudem za neplatnou, následující výpověď již byla dána z organizačních důvodů, žalovaná však již neví, co zapříčinilo časovou prodlevu mezi jednotlivými výpověďmi.

3. Rovněž vedlejší účastnice na straně žalované s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí v celém rozsahu s odůvodněním, že nárok je již celý promlčený. Poprvé byl nárok u vedlejší účastnice uplatněn dne 28. 11. 2019 a až tehdy se poprvé o nároku vedlejší účastnice dozvěděla. Jelikož je pracovní úraz z roku 2015, byl tento pojistný nárok odmítnut z důvodu promlčení, o čemž i žalobce obdržel korespondenci ze dne 2. 3. 2020. Nárok byl znovu uplatněn a byl opětovně odmítnut. Až v podání z října roku 2022 se vedlejší účastnice dozvěděla, že měla být mezi žalobcem a žalovanou podepsána listina prodlužující promlčecí dobu, do té doby to žalobce ani žalovaná vedlejší účastnici nesdělili. Jelikož tuto listinu vedlejší účastnice jako zákonný pojistitel nepodepsala, ani s ní nevyslovila souhlas, není touto listinou vázána. Je povinností zaměstnavatele, aby takovou skutečnost pojistiteli sdělil. Je zřejmé, že vedlejší účastnice nebyla třetí stranou takového prohlášení, pojistitele proto nezavazuje. Tato listina byla podepsána v létě roku 2015 a následně žalovaná společnost vstoupila v listopadu roku 2015 do likvidace. Ani likvidátor žalované v souvislosti s pracovním úrazem vedlejší účastnici nekontaktoval. Dne 31. 5. 2017 byl podán insolvenční návrh žalované, která uvedla seznam věřitelů, v němž však není uveden žalobce a rovněž žalobce v insolvenčním řízení nárok neuplatnil. Insolvenční řízení poté bylo zastaveno. Pokud by soud neshledal nárok za promlčený, pak k nárokům uvedla, že byly v řízení doloženy dva posudky, u nichž však není uvedeno datum, kdy byly vystaveny. V obou posudcích je uvedena obrna nervu, tento bod však pod bolestné dle příslušného předpisu nespadá. V bolestném byl ohodnocen 900 body, proto je nutné tento bod z bolestného vyjmout. Jelikož byl uveden rovněž v posudku o ztížení společenského uplatnění, byl by nadto v takovém případě přiznán dvakrát. Naopak v posudku o ztížení společenského uplatnění jsou uvedeny položky spadající do bolestného dle příslušné vyhlášky, a to položka 1.12 ohodnocena 20 body, 13.46 ohodnocena 75 body a 13.48 ohodnocena 100 body. Pokud jsou jednotlivé položky správně zařazeny, pak bolestné odpovídá 330 bodům a ztížení společenského uplatnění odpovídá 1 700 bodů. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti nebyl prokázán, a proto je na místě jej zamítnout zcela i z tohoto důvodu. U nároku na cestovné neodpovídají vzdálenosti mezi Kly a Mělník, která je nárokována v délce 18 km, což však skutečnosti neodpovídá, dále jsou účtovány cesty do Prahy v roce 2016 k operaci, ačkoliv z lékařského posudku z roku 2021 vyplývá, že tato operace provedena nebyla. Konečně má vedlejší účastnice za to, že nelze považovat za účelné vynaložení nákladů cesty do Prahy autem, neboť je zde levnější a dostupná možnost dopravy MHD a autobusem. Konečně má i vedlejší účastnice za to, že se žalobce s nárokem nepřihlásil do likvidace.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované při jednání konaném dne 24. 11. 2022 a dne 20. 1. 2023. Žalovaná v průběhu řízení avizovala, že se dalších jednání z ekonomických důvodů účastnit nebude, rovněž souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti.

5. Z provedených listinných důkazů a svědeckého výslechu učinil soud následující skutková zjištění: Žalobce v postavení zaměstnance a žalovaná v postavení zaměstnavatele dne 20. 4. 2015 sjednaly písemnou pracovní smlouvu, dle které žalobce nastoupil k žalované dne 20. 4. 2015 do práce na pozici servisní mechanik. Týdenní pracovní doba byla sjednána ve výši 40 hodin s tím, že za vykonanou práci příslušela žalobci úkolová mzda ve výši 200 Kč za jednu normohodinu podle tiskopisu technická zpráva stroje a sazebníku výkonů. Splatnost a termín výplaty mzdy byl každý 15. den následujícího měsíce a mzda byla hrazena v hotovosti. Od vzniku pracovního poměru byla žalovaná podle pracovní smlouvy povinna žalobci přidělovat práci podle pracovní smlouvy a platit mu za vykonanou práci mzdu. Žalobce byl povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době a dodržovat pracovní kázeň /viz pracovní smlouva na č. l. 3 - 4 spisu a smlouva, která je součástí pracovní smlouvy na č. l. 31 spisu/. Dne 28. 4. 2015 v 11:00 hodin došlo u žalované, jejímž předmětem podnikání byl prodej a servis strojů, k úrazu žalobce. Žalobce opravoval zahradní sekačku. Při práci mu sjela pravá ruka po skeletu sekačky do pracovního prostoru nože, v němž se setrvačností (stroj byl již vypnutý) dotáčel žací nůž, který ho sekl do prostředníčku a prsteníčku pravé ruky /viz záznam o úrazu na č. l. 174 – 178 spisu a protokol o úrazu na č. l. 33 spisu/. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od 28. 4. 2015 do 11. 11. 2016. Po uplynutí podpůrčí doby od 12. 11. 2016 již nebyla výplata nemocenské přiznána /viz rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti na č. l. 32 spisu, náhradní hlášení na č. l. 181 spisu a rozhodnutí o nepřiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby na č. l. 54 spisu /. Žalobci byly od 12. 5. 2015 do 31. 10. 2016 vyplaceny dávky z nemocenského pojištění v celkové výši 247 401 Kč /viz potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění na č. l. 182 – 183 spisu/. Dle lékařské zprávy ze dne 28. 4. 2015 přišel žalobce po tržné ráně apexů III. a IV. prstu, poté, co strčil prsty do sekačky. Došlo k lokálně ztrátovému poranění apexu bříšek III. a IV. prstu, pohybový aparát nebyl poškozen. Dle lékařské zprávy ze dne 18. 1. 2021 došlo u žalobce k parciální traumatické amputaci dist. části III. a IV. prstu pravé ruky. Byl bezprostředně ošetřen na chirurgické ambulanci , právnická osoba, . Poranění zhojeno s trvalými následky, omezení hybnosti III. a IV. prstu – neúplná extenze a flexe v PIP kloubu, výrazně poškozena úchopová funkce pravé ruky, prakticky zcela vyřazena jemná motorika dominantní končetiny, poamputační hypestezie s dysestezií až allodýnií prstů přechodně na silných analgeticích. V roce 2016 byla provedena dekompresní deliberace n. medianus vpravo s minim. efektem, doporučena reoperace, která již provedena nebyla z důvodů předčasného ukončení dočasné pracovní neschopnosti praktickým lékařem. Žalobce tímto úrazem pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce a činnosti vyžadující úchop, jemnou motoriku a fyzickou zátěž pravé horní končetiny a nelze očekávat opětovné nabití předchozí pracovní schopnosti. Stav je od roku 2017 – registrace pacienta, stejný, resp. neměnný. Jedná se tak o trvalý následek /viz lékařský posudek na č. l. 77 spisu a lékařská zpráva na č. l. 152 spisu OS , adresa, sp. zn. , spisová značka, /. Žalobce byl ošetřen v , právnická osoba, (, Anonymizováno, , podezřelý výraz, a.s., , adresa, ) na chirurgické příjmové ambulanci dne 28. 4. 2015, 30. 4. 2015, 3. 5. 2015, 6. 5. 2015, 11. 5. 2015, 14. 5. 2015, 19. 5. 2015, 29. 5. 2015, 11. 6. 2015, 18. 6. 2015, 2. 7. 2015, 25. 8. 2015, 2. 11. 2015, 22. 1. 2016 a 11. 5. 2016 a v elektrofyzikální laboratoři (EMG) dne 2. 10. 2017 a 23. 10. 2019, tj. celkem , hodnota, návštěv u lékaře a 16 cest k návštěvě lékaře. Zpáteční cesta od žalobce do nemocnice v , adresa, je 13,4 km. Dále absolvoval 11 návštěv ve zdravotnickém zařízení ÚVN Praha (U , Anonymizováno, , podezřelý výraz, 1200/1, , adresa, ), z toho 10 návštěv u lékaře a 1 operaci (16. 6. 2016), 10 vyúčtovaných cest k lékaři (dne 27. 11. 2015, 7. 1. 2016, 12. 4. 2016, 25. 4. 2016, 16. 6. 2016, 27. 6. 2016, 11. 7. 2016, 22. 8. 2016, 26. 9. 2016 a 19. 10. 2016). Zpáteční cesta od žalobce do ÚVN v Praze je 67 km. Cesty žalobce absolvoval osobním vozidlem, tovární značky Range Rover, RZ , SPZ, , palivo nafta se spotřebou paliva [l.100 km] 13,9/9,2/10,9. V neurologickém centru Litnea s.r.o. (Dvořákova 4, 412 01 Litoměřice) absolvoval žalobce dne 13. 6. 2020 jednu návštěvu a má jednu vyúčtovanou cestu a na , právnická osoba, (, adresa, ) dne 9. 6. 2020 rovněž jednu návštěvu a jednu vyúčtovanou cestu. Zpáteční cesta od žalobce do , podezřelý výraz, zařízení v Litoměřicích činí 89 km a na , právnická osoba, 64 km. Tyto dvě zbylé cesty žalobce absolvoval osobním vozidlem, tovární značky Renault, RZ , SPZ, , palivo nafta se spotřebou paliva [l.100 km] 7.4/5.0/5.

8. Všechny tyto návštěvy byly absolvovány v souvislosti s úrazem ze dne 28. 4. 2015. Průměrné ceny nafty v roce 2015 činily 36,10 Kč, v roce 2016 činily 29,50 Kč, v roce 2017 činily 28,60 Kč, v roce 2018 činily 29,80 Kč, v roce 2019 činily 33,60 Kč a v roce 2020 činily 31,80 Kč /viz soupis lékařských zpráv na č. l. 200 – 205 spisu, náhled tras dle webu mapy.cz na č. l. 274 – 277 spisu, technické průkazy na č. l. 207 – 208 spisu a průměrné ceny pohonných hmot na č. l. 206 spisu/. Žalobce si nechal vypracovat posudek o bolestném dle vládního nařízení č. 276/2015 Sb. k úrazu ze dne 28. 4. 2015, v němž byla bolest oceněna celkem , hodnota, bodů – zhmoždění dvou prstů s poškozením nehtového lůžka III., IV., položka č. , hodnota, , 10 x 2 bodů; přerušení prstního nervu III. a IV. prstu, číslo položky 13.39, 20 x 2 bodů; ztráta částečná dist. články III. a IV. prstu, číslo položky 13.48, 40 x 2 bodů a obrna n. medianus stř. těžkého stupně, číslo položky 8.66, 900 bodů. Dále si nechal vypracovat posudek o ztížení společenského uplatnění dle téže vyhlášky k tomuto úrazu, dle kterého ke stabilizaci stavu došlo v listopadu roku 2016 s trvalým poškozením zdraví, což bylo oceněno celkem 1 895 bodů – decollement, číslo položky 1.12, 20 bodů, drtivé poranění části ruky, číslo položky 13.46, 75 bodů, částečná ztráta jednoho článku, číslo položky 13.48, počet bodů 2 x 50 bodů, ztráta jednoho článku III. a IV. prstu, číslo položky 8.60, 2 x 300 bodů, porucha úchopné funkce III. a IV. prstu, číslo položky 8.63, 2 x 100 bodů a obrna n. medianus středně těžkého stupně, číslo položky 8.66, 900 bodů /viz posudek o bolestném a o ztíženém společenském uplatnění na č. l. 186 – 187 spisu/. Žalobce v souvislosti s úrazem uhradil celkem 770 Kč za regulační poplatek, doplatek za ortézu, léky a náplasti a za vyúčtování zdravotní péče /viz doklady o zaplacení na č. l. 213 – 217 spisu/. Jednatelem žalované byl od 10. 12. 2012 pan , jméno FO, . Dne 31. 8. 2015 pod č. j. , spisová značka, vydal Městský soud v Praze usnesení, kterým bylo rozhodnuto o zrušení žalované s likvidací a jmenování likvidátora. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 10. 2015. Likvidátorem je společnost Hlista & Pril v.o.s., IČO 29059054. Vůči žalované bylo čtyřikrát zahájeno insolvenční řízení (třikrát v roce 2016 a jednou v roce 2017), veškerá však byla zastavena /viz výpis z OR na č. l. 6 spisu a úplný výpis z OR na č. l. 319 – 321 spisu/. Žalobci byla žalovanou za měsíc duben 2015 vyúčtována částka ve výši 4 672 Kč a tato mu byla předána v hotovosti a za měsíc květen 2015 částka ve výši 4 285 Kč, která mu byla předána v hotovosti, ačkoliv za květen 2015 bylo vydáno potvrzení o dosaženém příjmu ve výši 5 599 Kč (v souvislosti s dočasnou pracovní neschopností). Žalobce odpracoval u žalované v měsíci dubnu roku 2015 šest pracovních dnů, tj. 48 hodin, což žalovaná rovněž uvedla ve výplatní pásce za měsíc duben roku 2015 /viz výplatní pásky na č l. 170 spisu a potvrzení o dosaženém čistém příjmu na č. l. 188 spisu/. Dne 9. 7. 2015 žalobce v postavení zaměstnance a žalovaná jednající jejím jednatelem v postavení zaměstnavatele podepsali čestné prohlášení s ujednáním promlčecí lhůty, v němž jednatel žalované čestně prohlásil, že zaměstnanci budou uhrazeny mj. veškeré finanční plnění z nároku z pracovního úrazu ze dne 28. 4. 2015. Strany si dle § 630 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. ujednaly delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, než jakou stanový zákon, a to v trvání deseti let. Na místě podpisu žalované je uvedeno její razítko a podpis jednatele Martinka /viz čestné prohlášení na č. l. 168 spisu/. Dopisem ze dne 30. 11. 2016 adresovaným jednateli žalované žalobce žádal o možné přeřazení na jinou práci a o jednání týkající se nároků z nevyplacené mzdy a z pracovního úrazu /viz dopis na č. l. 184 spisu/. Dopisem ze dne 1. 12. 2016 sdělil likvidátor žalované žalobci, že žalovaná ukončila svou podnikatelskou činnost a že nebude již žádné zaměstnance zaměstnávat. Požádal proto o sdělení výše dlužných mzdových nároků a předložení kopie pracovní smlouvy a výplatní pásky /viz dopis na č. l. 185 spisu/. Žalovaná zaslala žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu její likvidace s dvouměsíční výpovědní dobou, která počne běžet prvého dne následujícího měsíce po jejím doručení. Žalobci byla doručena dne 29. 1. 2021. Žalobce s podanou výpovědí nesouhlasil, což žalované zaslal spolu s oznámením o trvání pracovního poměru. Žalobce trval na dalším zaměstnávání u žalované /viz výpověď na č. l. 5 spisu včetně potvrzení o vyzvednutí na č. l. 74 spisu a oznámení o neplatnosti výpovědi a o trvání pracovního poměru na č. l. 75 – 76 spisu včetně podacího lístku na č. l. 78 spisu/. Dne 5. 2. 2021 adresoval žalobce likvidátorovi přežalobní výzvu k plnění finančních nároků žalobce. Následně dne 18. 6. 2021 odeslal žalobce na adresu likvidátora předžalobní výzvu, v níž mj. vyzývá k úhradě ztráty na výdělku od května 2015 do května 2021. Dne 22. 6. 2021 byla zásilka likvidátorem převzata /viz podací lístek na č. l. 165 spisu včetně potvrzení o převzetí zásilky na č. l. 259 - 260 spisu, předžalobní výzva na č. l. 308 – 315 spisu, podací lístek na č. l. 316 spisu a předžalobní výzva na č. l. 104 – 115 spisu/. Ze sdělení OSSZ a VZP nebylo zjištěno, jaké byly měsíční příjmy zaměstnanců žalované v období od 1. 1. 2014 do 31. 3. 2015 /viz sdělení OSSZ na č. l. 317 spisu a sdělení VZP na č. l. 318 spisu/.

6. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že u žalované byl svědek zaměstnán jako mechanik zahradních strojů cca dva roky. Když se opravoval stroj, vyplnil se zakázkový list, kde byly uvedeny hodiny, co se přesně opravilo a předalo se to panu Martínkovi, poté co zákazník přišel a zaplatil, dostali z toho hodinovou odměnu. U žalované se zaměstnanci každých čtrnáct dní až měsíc střídali. U žalované svědek pracoval na stejné pozici jako žalobce. Za vykonanou práci dostávali sjednanou hodinovou odměnu, už si přesně nepamatoval, v jaké výši, ale bylo to pro všechny stejné. Mohlo to odpovídat mzdě ve výši 200 Kč za hodinu uvedené v pracovní smlouvě žalobce. Pracovní doba odpovídala otevírací době, bylo to standardně 8 hodin za den a půl hodiny na oběd. Pokud bylo práce víc a bylo potřeba zakázky stihnout, pracovalo se i přesčas. Do práce přesčas je nikdo nenutil, bylo to vždy po domluvě s panem Martinkem, který o tom věděl. Svědek si však nepamatoval, kolik přesčasů týdně nebo měsíčně se mohlo udělat. Když bylo potřeba, pracovalo se i o víkendu nebo i o svátcích. Bylo jedno, jestli byla práce odvedena v pracovní době nebo po pracovní době, neboť se vše evidovalo stejně. Každý přijatý stroj měl svůj zakázkový list, ve kterém bylo uvedeno, o jaký stroj se jedná, jaká je na něm závada, co na něm, kdo udělal, jaký byl použitý materiál a kolik hodin to trvalo a podle toho byli odměňováni. Zároveň ale byl stanoven nějaký rámec, v jakém má být daná oprava provedena a pokud to někomu trvalo déle, šlo to již za ním a nebyl již za to placen. Pro ty, co nově nastoupili, to tak nebylo úplně jednoduché, protože, pokud byl pomalejší a práci dělal déle, tolik peněz si nevydělal. Žádnou další složku odměny mzda neobsahovala. Opravovali zahradní techniku, tj. sekačky, traktůrky, pily, křovinořezy apod.

7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce nastoupil u žalované, jejímž předmětem činnosti byly mj. opravy zahradní techniky, dne 20. 4. 2015 na pozici servisního mechanika. Týdenní pracovní doba u žalované činila 40 hodin a příslušela zaměstnancům za odpracovanou práci mzda ve výši 200 Kč/hodinu. Ke každému opravovanému stroji se vyplňoval zakázkový list, v němž zaměstnanec uvedl hodiny a co se opravilo. Tento list se předával jednateli žalované a podle toho byla vyplácena odměna. Někdy se pracovalo i přesčas nebo o víkendu či o svátcích, podle toho, kolik bylo práce. Žádnou další složku odměny mzda neobsahovala. Dne 28. 4. 2015 v 11:00 hodin došlo u žalované k úrazu žalobce. Žalobce opravoval zahradní sekačku. Při práci mu sjela pravá ruka po skeletu sekačky do pracovního prostoru nože a žací nůž ho sekl do prostředníčku a prsteníčku pravé ruky. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od 28. 4. 2015 do 11. 11. 2016 a za tuto dobu mu byly vyplaceny dávky nemocenského pojištění v celkové výši 247 401 Kč. Žalobci byla žalovanou za měsíc duben 2015 vyúčtována částka ve výši 4 672 Kč a tato mu byla předána v hotovosti a za měsíc květen 2015 částka ve výši 4 285 Kč, která mu byla předána v hotovosti, ačkoliv za květen 2015 bylo vydáno potvrzení o dosaženém příjmu ve výši 5 599 Kč. U žalobce došlo k parciální traumatické amputaci dist. části III. a IV. prstu pravé ruky. Poranění bylo zhojeno s trvalými následky, jeho zdravotní stav je již stabilizovaný a neměnný. Žalobce tímto úrazem pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Žalobce absolvoval 16 lékařských ošetření v , právnická osoba, a 10 ve zdravotnickém zařízení ÚVN , adresa, . Cesty žalobce absolvoval osobním vozidlem, tovární značky Range Rover, RZ , SPZ, . Jednu návštěvu dále absolvoval v neurologickém centru , právnická osoba, . a na , právnická osoba, . Tyto dvě zbylé cesty žalobce absolvoval osobním vozidlem, tovární značky Renault, RZ , SPZ, . Žalobce si nechal vypracovat posudek o bolestném dle vládního nařízení č. 276/2015 Sb., v němž byla bolest oceněna celkem 1 040 body, a posudek o ztížení společenského uplatnění dle téže vyhlášky k tomuto úrazu, dle kterého ke stabilizaci stavu došlo v listopadu roku 2016 s trvalým poškozením zdraví, což bylo oceněno celkem 1 895 body. Žalobce v souvislosti s úrazem uhradil celkem 770 Kč za regulační poplatek, doplatek za ortézu, léky a náplasti a za vyúčtování zdravotní péče. Dne 9. 7. 2015 žalobce a žalovaná jednající jejím jednatelem v postavení zaměstnavatele podepsali čestné prohlášení s ujednáním promlčecí lhůty, v němž jednatel žalované čestně prohlásil, že zaměstnanci budou uhrazeny mj. veškeré finanční plnění z nároku z pracovního úrazu ze dne 28. 4. 2015 s tím, že promlčecí lhůtu si sjednali v délce deseti let. Žalovaná je od roku 2015 v likvidaci, opakovaně se marně pokoušela projít insolvenčním řízením. Dopisem ze dne 30. 11. 2016 adresovaným jednateli žalované žalobce žádal o možné přeřazení na jinou práci a o jednání týkající se nároků z nevyplacené mzdy a z pracovního úrazu. Dopisem ze dne 1. 12. 2016 sdělil likvidátor žalované žalobci, že žalovaná ukončila svou podnikatelskou činnost a že nebude již žádné zaměstnance zaměstnávat. Žalovaná zaslala žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu její likvidace s dvouměsíční výpovědní dobou. Žalobci byla doručena dne 29. 1. 2021. Žalobce s podanou výpovědí nesouhlasil, což žalované zaslal a trval na dalším zaměstnávání. Dne 18. 6. 2021 odeslal žalobce na adresu likvidátora předžalobní výzvu, který ji převzal dne 22. 6. 2021, v níž mj. žalobce vyzval k úhradě ztráty na výdělku od května 2015 do května 2021.

8. V řízení nebylo ani přes poučení dané žalobci podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. prokázáno, že by zaměstnanci u žalované pravidelně pobírali vyšší měsíční příjem, než který odpovídá 200 Kč/hod. a odpracovaným 8 hodinám/pracovní den, popř. že by příjmy zaměstnanců byly pravidelně navýšeny o příplatky za práce přesčas, o víkendu nebo ve svátky.

9. Soud pro nadbytečnost zamítl zbylé účastníky navržené důkazy, neboť ostatní označené a předložené důkazy již zejména neprokazovaly žádné pro věc relevantní skutečnosti, popř. veškeré relevantní skutečnosti pro věc již byly dostatečně prokázány ostatními v řízení provedenými důkazy. V případě důkazů označených žalobcem se tak nejednalo o žádné důkazy, které by mohly prokázat skutečnosti, k nimž bylo soudem v řízení poskytnuto poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Zamítnuty byly důkazy označené a předkládané žalobcem týkající se podrobnějších skutečností ohledně insolvenčních řízení žalované (žádné insolvenční řízení se nedostalo do takové fáze, aby mohlo být pro věc rozhodné), dopisy a e-maily žalobce adresované na různé instituce a likvidátora žalované, vyúčtované pojistné na veřejné zdravotní pojištění a kontrola OSSZ týkajícího se pojistného vztahu u žalované, neboť tyto důkazy shledal soud za nadbytečné. Rovněž tak byl zamítnut důkaz žalované, a to protokol ve spise zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, obsahující výpověď žalobce. Žalobce však v uvedeném řízení nebyl vyslýchán, takový protokol tak není obsahem citovaného spisu. Konečně byly zamítnuty i důkazy označené v řízení vedlejší účastnicí na straně žalované, když většina (dopis ze dne 28. 11. 2019, oznámení o registraci pojistné události ze dne 2. 12. 2019, dopis ze dne 2. 3. 2020, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2015, č. j. , spisová značka, a listiny týkající se insolvenčního návrhu žalované) byla označena až po koncentraci řízení (dne 15. 9. 2022). Je nerozhodné, že vedlejší účastnice o řízení a tedy ani o jeho koncentraci nevěděla, neboť má ve smyslu § 93 odst. 3 o. s. ř. stejná práva a povinnosti jako účastník, kterého podporuje. Z povahy vedlejšího účastenství plyne, že je vázán stavem řízení, jaký tu je v době jeho vstupu do řízení. Nadto důkazy vedlejší účastnicí v řízení navržené ani nemají význam pro rozhodnutí ve věci samé, když vedlejší účastnice není stranou žalovanou. V řízení podstatné, jsou tak pouze skutečnosti rozhodné mezi žalobcem a žalovanou (ve věci není rozhodováno o povinnosti vedlejší účastnice k případnému plnění nároků plynoucích z pracovního úrazu, ale pouze zda je tato povinnost na straně žalované).

10. Na věc byla aplikována příslušná ustanovení zákona č. 262/206 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 (dále jen „zákoník práce“), a ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

11. Dle § 4 zákoníku práce se pracovněprávní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

12. Dle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

13. Dle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Dle odst. 2 téhož ustanovení se průměrný výdělek zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

14. Dle § 355 odst. 1 zákoníku práce jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Dle odst. 2 téhož ustanovení pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

15. Dle § 356 odst. 1 zákoníku práce se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

16. Dle § 365 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dle odst. 4 téhož ustanovení zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

17. Dle § 369 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za: (a) ztrátu na výdělku, (b) bolest a ztížení společenského uplatnění, (c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením, (d) věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde. Dle odst. 2 téhož ustanovení způsob a výši náhrady škody je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem.

18. Podle § 370 odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu v době prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nenáleží nemocenské nebo kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem nepřísluší náhrada mzdy nebo platu.

19. Podle § 371 odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. Dle odst. 3 téhož ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy (§ 111). Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru. Dle odst. 5 téhož ustanovení zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat.

20. Dle § 372 odst. 1 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově. Dle odst. 2 téhož ustanovení ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

21. Dle § 373 zákoníku práce účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

22. Dle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

23. Dle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Dle odst. 2 téhož ustanovení při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

24. Dle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

25. Dle § 630 odst. 1 o. z. strany si mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, než jakou stanoví zákon, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let. Dle odst. 2 téhož ustanovení je-li kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k ujednání. Nepřihlíží se ani k ujednání kratší promlčecí lhůty, jde-li o právo na plnění vyplývající z újmy na svobodě, životě nebo zdraví nebo o právo vzniklé z úmyslného porušení povinnosti.

26. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Soud předně po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl k závěru, že jsou nároky žalobce, co do jejich základu, po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl u žalované v době úrazu zaměstnán v pracovním poměru. Žalobce se při plnění pracovních úkolů (při opravě zahradní sekačky) zranil na pravé ruce (došlo k řeznému poranění III. a IV. prstu pravé ruky, což mělo za následek parciální traumatickou amputaci distální části III. a IV. prstu pravé ruky). Poranění dvou prstů pravé ruky u žalobce tak bylo způsobeno ve smyslu § 356 odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem, a proto je žalovaná povinna ve smyslu § 369 odst. 1 zákoníku práce žalobci příslušnou škodu nahradit. Konkrétní poranění včetně následků je popsáno v lékařské zprávě ze dne 18. 1. 2021, kdy soud neshledal žádný důvod tomuto popisu zranění nevěřit a ani žalovaná nepředložila důkaz, který by toto poranění žalobce zpochybňoval, jakož i následky, které jsou s tímto poraněním spojené. Toto nelze dovodit ani z lékařské zprávy ze dne 28. 4. 2015. Jednalo se o první lékařskou zprávu ze dne úrazu, a proto je pochopitelné, že popis zranění, způsob léčby a jeho následky se v průběhu léčby (až do ustálení zdravotního stavu žalobce) upřesnily. Nadto tyto dvě lékařské zprávy si ani zásadně neodporují. Žalovaná, jakož i vedlejší účastnice na straně žalované v řízení namítaly promlčení nároku. Pracovní úraz se stal dne 28. 4. 2015, avšak žalobce svůj nárok u soudu uplatnil až v roce 2021, tj. po uplynutí obecné tříleté promlčecí doby (dle § 629 odst. 1 o. z.). V řízení však bylo prokázáno, že žalobce a žalovaná spolu uzavřeli dohodu, kterou ve smyslu § 630 odst. 1 o. z. prodloužili promlčecí lhůtu na deset let. Z obsahu tohoto ujednání je zřejmé, že bylo k ochraně zaměstnance, kterému je poskytována zvláštní zákonná ochrana coby slabší straně tohoto právního vztahu. Obsah tohoto písemného jednání soud vyložil podle § 555 odst. 1 o. z. ve spojení s § 556 odst. 1 a 2 o. z., tj. podle jeho obsahu. Z obsahu tohoto prohlášení je zjevné, co bylo jeho smyslem, tj. dohoda o tom, že nároky z pracovního úrazu žalobce (zaměstnance) vůči žalované (zaměstnavateli) se promlčují v delší než zákonné lhůtě, a to v desetileté lhůtě. Toto prohlášení je podepsáno oběma stranami, v případě žalované je uvedeno, že se jedná o zaměstnavatele žalobce a že jedná prostřednictvím svého jednatele. Na místě podpisu žalované je i připojeno razítko žalované společnosti. Je tak zřejmé, že smyslem a účelem této listiny bylo prodloužení promlčecí lhůty zaměstnance k jeho nárokům vůči zaměstnavateli a tento úmysl musel být s ohledem na obsah této listiny a skutečnosti, které jí předcházely (tj. že se žalobce léčil se zraněním z pracovního úrazu), oběma stranám znám. Soud proto uzavřel, že nárok není dosud promlčený. Pouze pro úplnost soud dodává, že se v tomto řízení nezabývá tím, jak je taková dohoda o prodloužení promlčecí lhůty případně závazná pro vedlejší účastnici na straně žalované, neboť je ve věci řešen nárok přímo za zaměstnavatelem z titulu pracovního úrazu (nikoliv nárok z pojistného plnění za pojišťovnou). Rovněž není rozhodné, zda žalobce uplatnil svůj nárok v insolvenčním řízení, neboť veškerá insolvenční řízení, v níž v pozici dlužníka vystupovala žalovaná, byla zastavena. Konečně ani nepřihlášení pohledávky žalobce do likvidace ve smyslu § 198 o. z. nemá za následek zánik jeho práva, může to mít pouze vliv na uspokojení jeho pohledávky žalovanou. Soud se proto dále nezabýval tím, zda se žalobce v rámci likvidace žalované se svou pohledávkou přihlásil.

30. Pokud jde o jednotlivé nároky, pak žalobce předně v řízení uplatnil nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti v celkové výši 171 539 Kč s příslušenstvím. V této souvislosti bylo v řízení prokázáno, že žalobce byl v důsledku pracovního úrazu od 28. 4. 2015 do 11. 11. 2016 v pracovní neschopnosti, soud tak shledal tento nárok co do základu za důvodný. Jednalo se tak o 404 pracovních dní po 8 hodinách, tj. o 3 232 hodin. Výdělek, kterého by žalobce v době pracovní neschopnosti dosáhl, odpovídá součinu celkového počtu hodin připadající na dny pracovní neschopnosti a průměrného hodinového výdělku. Jelikož žalobce v rozhodném období dle § 355 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 354 zákoníku práce neodpracoval alespoň 21 dnů, vycházel soud z pravděpodobného výdělku. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že zaměstnanci žalované na stejné pozici, jako byl žalobce, pobírali 200 Kč/hod. V řízení se naopak nepodařilo žalobci prokázat, že by jejich hrubá hodinová mzda byla vyšší. Výdělek žalobce by tak činil 646 400 Kč (3 232 hodin x 200 Kč). V průběhu pracovní neschopnosti bylo žalobci Českou správou sociálního zabezpečení vyplaceno celkem 247 401 Kč, o což je třeba nárok žalobce ponížit. Rovněž je třeba tento nárok ponížit o částku 5 599 Kč, tj. o částku, na kterou žalobci vznikl nárok od zaměstnavatele po dobu prvních čtrnácti dnů pracovní neschopnosti. V této souvislosti soud dodává, že byť žalovaná na tomto nároku zaplatila žalobci pouze částku ve výši 4 285 Kč, z úřední činnosti je soudu známo, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, bylo žalované uloženo tento rozdíl doplatit. Soud proto nárok v této věci ponížil o přiznanou částku 5 599 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku za pracovní neschopnost tak odpovídá částce 393 400 Kč (646 400 Kč – 247 401 Kč – 5 599 Kč). Jelikož žalobce na tomto nároku požadoval pouze částku ve výši 171 539 Kč, byl s tímto nárokem zcela úspěšný.

31. Dále žalobce požadoval nárok (žalobcem právně kvalifikovaný jako náhrada mzdy při překážce na straně žalované jako zaměstnavatele po skončení pracovní neschopnosti) za období od listopadu roku 2016 do srpna roku 2021 v celkové výši 1 732 234 Kč. Soud předně k tomuto nároku uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce byl dále na téže pozici u žalované zaměstnán po skončení pracovní neschopnosti do doby, kdy mu byla dána ze strany žalované výpověď dne 25. 1. 2021 s tím, že výpovědní doba uplynula dne 31. 3. 2021. Žalobce s danou výpovědí nesouhlasil, a proto podal ke zdejšímu soudu žalobu na určení její neplatnosti (řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , žaloba byla zamítnuta s tím, že výpověď byla dána platně). V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobce již nemohl po pracovním úrazu vykonávat práci na pozici, na kterou byl přijat. Za takového stavu nemohl být nárok žalobce po skončení pracovní neschopnosti posouzen jako nárok na náhradu mzdy při překážce na straně žalované, neboť nemohlo jít ve smyslu § 208 zákoníku práce o překážku na straně zaměstnavatele. O takovou překážku by se mohlo jednat pouze za předpokladu, že žalovaná nepřidělovala práci, ačkoliv byl žalobce schopen a připraven tuto práci konat. Jelikož žalobce dle lékařské zprávy nebyl schopen práci dle pracovní smlouvy vykonávat, nemůže mít ani nárok na náhradu mzdy, neboť žalovaná ani nemohla žalobci práci podle pracovní smlouvy přidělovat (nedošlo-li ke změně sjednaného druhu práce ani k převedení žalobce na jinou práci). Žalobce však má právo na náhradu z jiného právního důvodu, když právní posouzení je výlučně na soudu. Žalobce nebyl schopen danou práci vykonávat z důvodu pracovního úrazu, a proto má žalobce nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobce tak má nárok na náhradu dle § 371 zákoníku práce. Při určení samotné výše škody vycházel soud ve smyslu § 355 odst. 1 zákoníku práce z pravděpodobného výdělku žalobce (viz odůvodnění tohoto rozsudku v odstavci 31). V období od 12. 11. 2016 do 31. 3. 2021 by žalovanému s ohledem na práci, kterou měl u žalované dle pracovní smlouvy vykonávat, a s ohledem na obvyklou výši mzdy náležela mzda ve výši 200 Kč/hod. Žalobce by tak v rozhodném období dosáhl hrubé mzdy v celkové výši 1 828 800 Kč (1 143 pracovních dní x osmihodinová pracovní doba x hodinový výdělek 200 Kč). V tomto období byl žalobce stále zaměstnán u žalované, která ho však na žádnou jinou práci nepřevedla, ani s ním platně nerozvázala pracovní poměr. Nelze tak ani shledat, že by žalobce odmítl nastoupit práci, kterou mu žalovaná zajistila, tj. že by se svým vlastním jednáním připravil o výdělek. V daném případě soud shledal, že nelze klást k tíži žalobce, že žalovaná nepostupovala v souladu se zákoníkem práce a nepřevedla ho na jinou práci, popř. s ním platně (např. z důvodu likvidace) nerozvázala pracovní poměr (v likvidaci byla žalovaná již od roku 2015). Měl-li žalovaný v té době nějaké nepravidelné nízké měsíční příjmy, pak tyto si zajistil nad rámec pracovního poměru sjednaného u žalované, a proto o ně nelze nárok žalované ponižovat. Nebylo povinností žalobce si další příjem zajistit, byl-li nadále na plný úvazek zaměstnán u žalované. Soud se proto těmito příjmy ani v řízení nezabýval, neboť by tím žalovaná těžila ze svého po mnoho let liknavého postupu ve vztahu k žalobci. Byla to tak předně žalovaná, která byla povinna postupovat v souladu se zákoníkem práce, ukončit pracovní poměr s žalovaným a nároky žalovaného vypořádat. Jiný závěr však soud učinil po uplynutí výpovědní doby (výpověď daná z důvodu likvidace žalované). Předně měl soud za to, že výpověď byla žalobci dána důvodně. Nadto žalobce věděl, že žalovaná je od roku 2015 v likvidaci, a proto ani soud nepovažoval za přiměřený požadavek žalobce, aby ho žalovaná i poté dále zaměstnávala, když si byl vědom, že žalovaná je dlouhodobě nefunkční v likvidaci. Jeho nárok za období od 1. 4. 2021 do 31. 8. 2021, který dosahoval částky 174 400 Kč (109 pracovních dní x osmihodinová pracovní doba x hodinový výdělek 200 Kč), byl ponížen o částku 76 000 Kč odpovídající minimální měsíční mzdě za dané období, tj. odpovídající částce ve výši 98 400 Kč (174 400 Kč – 76 000 Kč). Minimální měsíční mzda v roce 2021 dosahovala 15 200 Kč (5 x 15 200 Kč = 76 000 Kč). Soud tak shledal, že žalobce mohl být minimálně veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a v takovém případě se za výdělek ve smyslu § 371 odst. 3 zákoníku práce považuje výdělek ve výši minimální mzdy (přesahující příjmy, které v řízení žalobce uváděl, že v té době nepravidelně dosahoval). Nárok žalobce tak odpovídá částce 1 927 200 Kč (1 828 800 Kč + 98 400 Kč). Žalobce požadoval 1 732 234 Kč, a proto i s tímto nárokem byl zcela úspěšný.

32. Za náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti a za náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobce požadoval přiznat i úrok z prodlení. Jelikož žalovaná žalobci nárok neuhradila, má žalobce rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení, pak je třeba vycházet ze znění § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého, není-li ujednáno něco jiného, je věřitel oprávněn požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. V řízení bylo prokázáno, že dne 22. 6. 2021 převzal likvidátor žalované výzvu k úhradě nároků za dobu od května 2015 do května 2021. Nejpozději tohoto dne se tak žalovaná prostřednictvím likvidátora o výzvě k plnění dozvěděla (viz obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 272/2011). Po poskytnutí přiměřené lhůty k plnění se tak žalovaná dostala do prodlení dne 30. 6. 2021 s tímto nárokem. Výše úroku z prodlení byla přiznána v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která v té době činila 8,25 % ročně (resp. ve výši požadované žalobcem v řízení). Ve zbývající části nároku (za období od června do srpna roku 2021) byla žalovaná k plnění vyzvána až doručením žaloby včetně upřesňujících podání žalobce dne 23. 12. 2021. Do prodlení se zbývajícím nárokem se žalovaná dostala dne 31. 12. 2021, kdy výše úroku činila 8,5 % ročně.

33. Žalobce dále žalobou požadoval přiznání bolestného ve výši 260 000 Kč a nárok odpovídající ztížení jeho společenského uplatnění ve výši 473 750 Kč. Oba nároky se opíraly o vypracované posudky od lékařky dle vládního nařízení č. 276/2015 Sb. Soud shledal, že v souladu s § 372 odst. 1 zákoníku práce má žalobce na tyto nároky co do základu rovněž nárok. Jelikož byly oba nároky vyčísleny v době, kdy již bylo v platnosti a účinnosti nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, byl nárok správně (dle § 10 citovaného nařízení) vyčíslen dle tohoto nařízení. K vyčíslení těchto nároků soud uvádí, že jednotlivé položky nebyly v posudcích správně zařazeny. Do posudku o bolestném byly zahrnuty položky, které odpovídají odškodnění za ztížení společenského uplatnění a naopak (některé položky pak byly duplicitně zahrnuty do obou posudků). I přes tuto skutečnost soud uzavřel, že s ohledem na charakter zranění a způsob jeho obodování lékařem v posudcích je nadbytečné v řízení nechat vypracovat znalecký posudek k obodování obou nároků. Řízení by se tím neúměrně finančně zatížilo a bezdůvodně časově prodloužilo, zvláště lze-li z těchto posudků konečné bodové hodnocení jednotlivých nároků bez větších problémů zjistit. Pokud jde o bolestné, pak je dle těchto posudků ve spojitosti s citovaným nařízením vlády ohodnoceno 235 body [tvořené položkami: 1.12 decollement podle rozsahu (oddělení kůže s částí podkoží od fascie s ránou i bez rány do 100 cm2) 20 bodů, 13.2 zhmoždění jednoho prstu ruky s poškozením nehtového lůžka celkem 20 bodů (2 prsty x 10 bodů), 13.39 přerušení prstního nervu jiného prstu ruky jednoho nebo obou celkem 40 bodů (2 prsty x 20 bodů), 13.46 drtivé poranění jiných a neurčených částí ruky 75 bodů a 13.48 ztráta jiného jednotlivého prstu (částečná) celkem 80 bodů (2 prsty x 40 bodů)]. Ztížení společenského uplatnění je ohodnoceno celkem 1 700 body [tvořené položkami: 8.60 ztráta jednoho článku prstu III. a IV. celkem 600 bodů (2 prsty x 300 bodů), 8.63 porucha úchopové funkce prstu III. a IV. celkem 200 bodů (2 prsty x 100 bodů) a 8.66 obrna středního nervu podle tíže 900 bodů]. Zdravotní stav se žalobci stabilizoval v listopadu roku 2016. Hodnota 1 bodu činí 250 Kč (dle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2022). Bolestné tak odpovídá nároku ve výši 58 750 Kč (250 Kč x 235 bodů) a ztížení společenského uplatnění 425 000 Kč (250 Kč x 1 700 bodů) a v tomto rozsahu byly i oba nároky přiznány.

34. Žalobce konečně v řízení uplatnil nárok v celkové výši 7 639 Kč za náklady spojené s léčením (cestovné do lékařských zařízení ve výši 6 869 Kč a částku 770 Kč za poskytnutou lékařskou péči a zdravotnické pomůcky). Žalobci v souladu s § 373 zákoníku práce vznikl nárok ve výši 770 Kč, neboť v řízení bylo prokázáno žalobcem vynaložení této částky v souhrnné výši v souvislosti s výdaji na ošetření pracovního úrazu. Rovněž byly v řízení prokázány cesty do lékařských zařízení v období od dubna 2015 do června 2020 v souvislosti s pracovním úrazem. Účelnost těchto cest byla prokázána potvrzeními vystavenými jednotlivými lékařskými zařízeními. S ohledem na zdravotní stav žalobce soud neshledal za přiměřené požadovat, aby jednotlivé cesty absolvoval hromadnou dopravou, a proto soud ve všech případech shledal za účelné i využití automobilu. Žalobce tak na cesty do , právnická osoba, ze svého bydliště vynaložil celkem 1 642 Kč (jednalo se o 12 cest v roce 2015, dvě cesty v roce 2016, jednu cestu v roce 2019 a jednu cestu v roce 2019). Jedna zpáteční trasa je v délce 13,4 kilometrů, všechny cesty absolvoval automobilem tovární značky Range Rover s průměrnou spotřebou dle technického průkazu 13,9/9,2/10,9 l/100 km při vyhláškové ceně nafty v roce 2015 ve výši 36,10 Kč a pevné sazbě základní náhrady 3,70 Kč/1 km za přiměřeného použití vyhlášky č. 328/2014 Sb., v roce 2016 ve výši 29,50 Kč a pevné sazbě základní náhrady 3,80 Kč/1 km za přiměřeného použití vyhlášky č. 385/2015 Sb., v roce 2017 ve výši 28,60 Kč a pevné sazbě základní náhrady 3,90 Kč/1 km za přiměřeného použití vyhlášky č. 440/2016 Sb. a v roce 2019 ve výši 33,60 Kč a pevné sazbě základní náhrady 4,10 Kč/1 km za přiměřeného použití vyhlášky č. 333/2018 Sb. Jedna zpáteční cesta v roce 2015 tak činila 104 Kč (žalobce jich absolvoval 12), v roce 2016 činila 96 Kč (žalobce absolvoval dvě), v roce 2017 činila 96 Kč a v roce 2019 činila 106 Kč. Dále žalobce shodným autem absolvoval v roce 2015 jednu zpáteční cestu do ÚVN , adresa, (67 km) odpovídající tak částce 522 Kč a deset v roce 2016 (jedna po 479 Kč). Žalobce dále absolvoval jednu zpáteční cestu (89 km) do zdravotnického zařízení v Litoměřicích a jednu na , právnická osoba, (64 km) vozidlem tovární značky Renault s průměrnou spotřebou dle technického průkazu 7.4/5.0/5.8 l/100 km při vyhláškové ceně nafty v roce 2020 ve výši 31,80 Kč a pevné sazbě základní náhrady 4,20 Kč/1 km za přiměřeného použití vyhlášky č. 358/2019 Sb. Za cestu do Litoměřic tak vynaložil 545 Kč a do Malešic 392 Kč. Celkem tak za cesty do zdravotnických zařízení vynaložil žalobce 7 891 Kč (12 x 104 Kč + 2 x 96 Kč + 96 Kč + 106 Kč + 522 Kč + 10 x 479 Kč + 545 Kč + 392 Kč), po žalované však v řízení požadoval 6 869 Kč. Žalobce tak byl zcela úspěšný i s nárokem ve výši 7 639 Kč za účelně vynaložené náklady spojené s léčením.

35. S ohledem na vše shora uvedené soud shledal, že žalobce byl úspěšný se svým nárokem v celkové výši 2 395 162 Kč (171 539 Kč + 1 732 234 Kč + 58 750 Kč + 425 000 Kč + 7 639 Kč), a proto v tomto rozsahu spolu s příslušenstvím (specifikovaným v odst. 33 tohoto rozsudku) žalobě vyhověl, když žalobce nepožadoval příslušenství ze zbylých nároků (viz podání žalobce ze dne 5. 9. 2022 na č. l. 248 – 250 spisu). Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

36. Soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku) co do částky 250 000 Kč (na bolestném co do částky 201 250 Kč a na nároku na ztížení společenského uplatnění co do částky 48 750 Kč), neboť v tomto rozsahu nebyla žaloba důvodná (srov. odst. 34 tohoto odůvodnění). K tomu pouze nad rámec soud dodává, že je vázán vyčíslením jednotlivých nároků žalobcem, a proto tyto zbylé částky nebylo možné přiznat, byť na ostatních nárocích bylo žalováno méně. Soud rovněž zamítl úrok z prodlení v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok. Žalobce zejména požadoval úrok z prodlení od dřívějšího data, než kdy mu na něj vznikl nárok (jedná se o nároky splatné na výzvu), popř. v rozsahu přesahujícím zákonnou výši úroku z prodlení ke dni splatnosti a přesahující jistinu, na kterou žalobci za dané období vznikl nárok (pokud jde o požadovaný úrok z prodlení za měsíce červen až srpen 2021 splatný na konci roku 2021, kdy nárok žalobce na jistině byl ponížen o minimální mzdu).

37. Žalobce byl v řízení zcela osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven k ochraně jeho zájmů advokát. Náklady na zástupce žalobce tak hradí stát. Žalobce však v řízení doložil své vlastní náklady, které mu v řízení vznikly, a to v celkové výši 430 Kč (viz podání č. l. 325 spisu), z čehož za důvodný soud shledal doložený doklad o zaplacení 65 Kč za odeslání výzvy před podáním žaloby (na č. l. 165 spisu) a ve výši 75 Kč za odeslání doplnění žaloby (na č. l. 219 spisu), celkem tak nárok ve výši 140 Kč. Naopak za nedůvodný shledal soud náklady za odeslání oznámení o neplatnosti výpovědi a o tom, že žalobce trvá na dalším zaměstnávání a náklady za odeslání žádosti žalobce o vyslání k pracovnělékařské prohlídce, neboť tyto nesouvisí s projednávanými nároky (tyto náklady se týkají řízení o přezkoumání platnosti rozvázání pracovního poměru žalovanou, které bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 108/2022 a s tímto nárokem nebyl žalobce u zdejšího soudu úspěšný). Žalobci tak byla v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 78 Kč (56 % z částky 140 Kč), neboť žalobce byl v řízení úspěšný ze 78 % a žalovaná z 22 %. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo rovněž předmětem řízení. Zaplacení nákladů uložil soud žalované a vedlejší účastnici na její straně společně a nerozdílně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1859/2004) ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám žalobce (výrok III. tohoto rozsudku).

38. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou dále povinny společně a nerozdílně zaplatit v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř. státu náhradu hotových výdajů, odměnu za zastupování a DPH ustanoveného advokáta žalobci v rozsahu 56 %, tj. v rozsahu rozdílu po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu v řízení. Jelikož však řízení není dosud pravomocně skončeno, nebyla ani vyčíslena odměna ustanoveného zástupce žalobce, a proto konkrétní vyčíslení této povinnosti bude provedeno dle § 155 odst. 1 o. s. ř. samostatným usnesením po rozhodnutí o nároku zástupce žalobce s tím, že povinnost bude plněna rovněž ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku).

39. Soud konečně rozhodl o povinnosti žalované a vedlejší účastnice na její straně zaplatit soudní poplatek za žalobu v rozsahu přiznaného plnění v celkové výši 100 408 Kč tvořené součtem soudního poplatku ve výši 4 837 Kč (za bolestné ve výši 58 750 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 425 000 Kč představující návrh na náhradu nemajetkové újmy v penězích dle položky č. 3 Sazebníku poplatků) a ve výši 95 571 Kč (za zbylé přiznané nároky po zaokrouhlení ve výši 1 911 420 Kč dle položky č. 1 Sazebníku poplatků). Tato povinnost vyplývá z § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), neboť žalobce byl od placení poplatku osvobozen a soud jeho návrhu z podstatné části vyhověl. Naopak žalované a vedlejší účastnici na její straně byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení a nejsou od poplatku osvobozeny. Soudní poplatek se v daném případě vyměřuje z toho, co bylo navrhovateli rozhodnutím soudu přiznáno, nikoli z toho, co uplatnil návrhem na zahájení řízení (k tomu komentář k § 2 ve Waltr, R.: Zákon o soudních poplatcích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok V. tohoto rozsudku).