20 C 198/2026
č. j. 20 C 198/2026-49
V PLATNOSTICitované zákony (4)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142 § 160
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Dvořákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, SA, IČ , IČO, ; dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše , částka, , který mohl čerpat opakovaně. Žalovaný se touto smlouvou zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 22,68 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % dlužné částky, nejméně však , částka, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem , datum, . Součástí smlouvy byla také ujednání, na základě kterých byla žalovanému poskytnuta kreditní karta (tzv. Hello kreditka) umožňující čerpání úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla podle žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzována zejména na základě údajů sdělených žalovaným o jeho pracovním poměru a průměrném čistém měsíčním příjmu ve výši , částka, . Údaje byly ověřeny v interních databázích i ve veřejných registrech, zejména v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, přičemž nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti. Po vyhodnocení příjmů a výdajů žalovaného proto dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru o dostatečné schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný úvěr čerpal a byl povinen jej splácet, avšak své splátkové povinnosti neplnil řádně a včas, a proto byl úvěr po předchozích výzvách ke dni , datum, zesplatněn. Takto vzniknuvší pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení portfolia ke dni , datum, . Žalovaný po zesplatnění ničeho neuhradil. Dlužnou částku , částka, tvoří jistina ve výši , částka, a poplatky v celkové výši , částka, představující náklady spojené s vymáháním a správou úvěrového účtu. Za příslušenství žalobkyně označila kapitalizovaný obchodní úrok ke dni , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni , datum, ve výši , částka, , dále obchodní úrok ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve stejné výši z téže částky od , datum, do zaplacení. Kapitalizovaný obchodní úrok žalobkyně vyčíslila jako rozdíl mezi celkově naúčtovaným úrokem a úhradami provedenými žalovaným, zatímco kapitalizovaný úrok z prodlení byl účtován z dlužné jistiny od zesplatnění úvěru sazbou 12 % ročně. Ani přes výzvy k úhradě dlužné částky žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a ujednání o pojištění schopnosti splácet. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného, který požádal o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalovaného schválila a revolvingový úvěr s tímto úvěrovým rámcem mu poskytla. Výše měsíční splátky činila minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně , částka, . Splatnost byla sjednána vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaný se zavázal společně s poskytnutým úvěrem uhradit také náklady spotřebitelského úvěru v podobě smluvního úroku ve výši 22,68 % ročně. RPSN činila 28,74 %. /viz smlouva o úvěru na č. l. 10-11 spisu, formulář pro standardní informace o úvěru na č. l. 12-13 spisu, ceník na č. l. 41-42 spisu, rámcová smlouva o pojištění schopnosti splácet v elektronickém systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému CEPR/. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně shromažďovala informace o žalovaném. Vyzvala jej k předložení kopie občanského průkazu a kopie posledního výpisu z účtu. Kopii OP žalovaný předložil. Výpis z účtu dle karty žalovaného předložen nebyl. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši , částka, , náklady na bydlení ve výši , částka, a ostatní pravidelné výdaje ve výši , částka, . Potvrzení o příjmu bylo předloženo zcela nevyplněné ve formě prázdného formuláře. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že před uzavřením smlouvy činil rozpočet žalovaného , částka, a po uzavření smlouvy by měl činit , částka, . Při výpočtech kalkulovala s životním minimem ve výši , částka, . Dle protokolu o prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit žalovaného v insolvenčním rejstříku a z informací z CBCB ověřit jeho předchozí splátkovou morálku. Výstupy těchto prověření však nepředložila. Uzavřela, že žalovaný uvedl příjem ve výši , částka, a po odečtení splátky mu mělo zbývat , částka, k pokrytí životních nákladů /viz kopie OP žalovaného na č. l. 13 p. v. spisu, výzva k zaslání podkladů pro poskytnutí úvěru na č. l. 14 spisu, potvrzení o výši příjmu na č. l. 15 spisu, karta žalovaného – formulář k žádosti o úvěr na č. l. 16 spisu, protokol o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 43 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému tzv. Hello kreditku následně poskytla. Žalovaný úvěr čerpal, a to fakticky ve dvou fázích při zohlednění postoupení pohledávky. V období od , datum, do , datum, u právní předchůdkyně žalobkyně čerpal celkem , částka, a za toto období uhradil , částka, . V období od , datum, do , datum, pak již u žalobkyně čerpal , částka, a uhradil , částka, . Celkem tedy žalovaný čerpal , částka, a uhradil , částka, . Žalovaný byl přitom zjevně seznámen s postoupením pohledávky, neboť i po postoupení pohledávky revolvingový úvěr nadále využíval/viz oznámení o schválení Hello kredit na č. l. 17 spisu, seznam čerpání na č. l. 18-21 spisu, výpis z účtu na č. l. 22-23 spisu/. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně. Žalobkyně jej proto opakovaně vyzývala k úhradě dlužných částek. Naposledy tak učinila předžalobní výzvou, která byla žalovanému odeslána dne , datum, /viz výzvy na č. l. 24-26 spisu, potvrzení o podání na č. l. 27 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Soud věc hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve zněním platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec do , částka, , který bylo možné čerpat opakovaně, a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy však právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Navzdory tomu, že po žalovaném požadovala dodání posledního výpisu z účtu, fakticky žádné relevantní podklady neshromáždila. Nedisponovala ani výpisem z účtu, ani potvrzením o výši mzdy. Vycházela toliko ze sdělení žalovaného, která nadto aplikovala značně nekriticky. Při svých jednotlivých výpočtech ani řádně nezohlednila výdaje tvrzené žalovaným. Naopak vycházela ze stanovených minimálních nákladů ve výši , částka, . Byť žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně žalovaného prověřila v relevantních registrech, ani tato skutečnost nebyla nijak doložena. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prověřit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Neplatnost stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní. Dané porušení povinnosti totiž odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od , datum, a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 uvedeného zákona stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
15. Soud považuje rovněž za vhodné odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani částečné plnění žalovaného na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně.
16. Následkem výše popsané absolutní neplatnosti smlouvy je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný v období od , datum, do , Datum narození advokáta, celkem čerpal , částka, a uhradil , částka, . Soud proto žalobkyni přiznal rozdíl těchto částek ve výši , částka, , který představuje holý zůstatek jistiny. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k úhradě dluhu dopisem odeslaným dne , datum, s lhůtou k plnění do 7 dnů od doručení výzvy, přičemž lze předpokládat, že se výzva dostala do dispozice adresáta dne , datum, (§ 573 o. z.), tedy lhůta k plnění uplynula dne , datum, . S ohledem na tuto lhůtu a skutečnost, že žalovaný nijak nesporoval, že by tato lhůta byla nepřiměřená (srov přiměřeně kupř. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, sp. zn. č. j. , spisová značka, ), byl žalovaný povinen dlužnou částku do , datum, uhradit. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto ode dne , datum, přiznal žalobkyni nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši podle § 2 nařízení 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).
17. Ohledně zbývajících nároků spočívajících ve smluvních úrocích a poplatcích soud žalobu zamítl, neboť smlouva, o kterou by bylo možné jednotlivé nároky opřít je, jak zhodnoceno výše, absolutně neplatná. Obdobně postupoval soud také ohledně nároku na úroky z prodlení převyšující zákonnou sazbu, předcházející prokázané prodlení žalovaného a požadovaných z částky převyšující přiznanou jistinu (výrok II.).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.