20 C 214/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Dvořákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba., IČ IČO, dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši částka. Finanční prostředky byly právní předchůdkyní žalobkyně převedeny na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, a to dne datum částka částka, dne datum částku částka a částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a částka. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně www.movinero.cz (dříve www.viva-credit.cz), kde se žalovaný zaregistroval a potvrdil svou totožnost uvedením informací o své bankovní kartě a provedením platby částka na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný úvěr čerpal, avšak poskytnuté finanční prostředky do data splatnosti nevrátil a dostal se tak do prodlení. Ničeho neuhradil ani přes upomínku odeslanou dne datum. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávka byla nejprve postoupena právní předchůdkyní žalobkyně společnosti právnická osoba., IČ IČO, a následně pak žalobkyni. Žalobkyně pro případ, že by soud nepovažoval její nárok ze smlouvy o úvěru za prokázaný, žádala, aby byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému byly prokazatelně poskytnuty finanční prostředky, které nevrátil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne datum částku částka, dne datum částku částka a částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a částka /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 18-23 spisu, odpověď banky na č. l. 35-36 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne datum /viz smlouva o PP na č. l. 7-9 spisu, smlouva o PP na č. l. 10-11 spisu, ujednání o úplatě za PP na č. l. 12 spisu, dodatek č. hodnota ke smlouvě o PP na č. l. 13-14 spisu, seznam PP na č. l. 15 spisu, oznámení o PP na č. l. 25 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky e-mailem ze dne datum. Žalobkyně dále předžalobní výzvou ze dne datum, a to ve lhůtě do tří dnů. Výzva byla žalovanému poprvé doručována dne datum. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil /viz e-mail právní předchůdkyně žalobkyně na č. l. 24 spisu, výzva k úhradě na č. l. 26 spisu, potvrzení o podání na č. l. 27 spisu/.

6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne datum uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně totiž soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez podpisu žalovaného, neboť tato smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Smlouva obsahuje za žalovaného toliko jeho tištěné jméno a příjmení se slovy „Podpis: jméno FO: 94.241.72.163“ Obdobným způsobem, tedy ve formě prostého textu, je pak uvedeno i potvrzení o tom, že se žalovaný měl seznámit s obsahem všeobecných obchodních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru /viz smlouva o úvěru v elektronickém systému CEPR, čestné prohlášení v elektronickém systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému CEPR, standardní informace o spotřebitelském úvěru v elektronickém systému CEPR, vysvětlení k posouzení smlouvy o spotřebitelském úvěru v elektronickém systému CEPR, kopie OP na č. l. 16-17 spisu/. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalovaného bez toho, aniž by si s ohledem na způsob uzavření tvrzených smluv mohla být jista, že jí tyto údaje poskytla právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami s tvrzeným obsahem. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu předloženého znění.

7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin uložených v systému CEPR, jak bylo uvedeno výše), nemohl by ji soud posoudit jako platnou. Na základě předložených důkazů totiž nebylo možné učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tvrdila, ale nedoložila k ní žádné důkazy.

8. Na tomto místě považuje soud za vhodné uvést, že podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

11. Podle § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. Soud jen pro úplnost dodává, že pohledávka byla postoupena přímo žalobkyni, nikoliv přes společnost právnická osoba., jak uváděla žalobkyně v návrhu. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného odeslala v jednotlivých platbách celkem částku částka. Jak přitom bylo uvedeno výše, vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být vázán smlouvou předloženého znění, vzniklo na jeho straně obdržením této částky bezdůvodné obohacení. Žalobkyně sama pak potvrdila, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil částka. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni částku částka, neboť v tomto rozsahu bezdůvodné obohacení doposud trvá. Soud proto žalobě v rozsahu bezdůvodného obohacení vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), která byla žalovanému odeslána prostřednictvím e-mailu dne datum. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídající prvnímu dni prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k úhradě, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku). Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, či sp. zn. spisová značka). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.