20 C 224/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Dvořákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě které jí žalobkyně umožnila opakované čerpání peněžních prostředků do výše sjednaného úvěrového rámce částka. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu vyčerpala celkem částka a na splátkách uhradila celkem částka. Následně se dostala do prodlení s úhradou splátek, pročež žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami využila svého práva a úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalobkyně žalovanou následně opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná částka částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši částka, dlužného pojistného ve výši částka, nákladů na vymáhání ve výši částka a smluvních pokut ve výši částka. Příslušenství tvoří kapitalizovaný úrok ve výši částka, představující součet nezaplacených úroků splatných do zesplatnění a kapitalizovaného smluvního úroku od datum do datum, dále úrok ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka za období od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že před sjednáním úvěru posoudila úvěruschopnost žalované prostřednictvím registrů NRKI a SOLUS, výpočtu maximálního limitu splátky (MLS) a interních modelů pro hodnocení úvěrového rizika. Podrobně rozvedla způsob zkoumání bonity žalované, když tvrdila, že vycházela z údajů o jejích příjmech doložených výplatní páskou, zohlednila její mandatorní výdaje a existující závazky evidované v registrech. Současně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského rozhraní Správce financí, v němž žalovaná provedla registraci, ověření identity a následně akceptovala návrh smlouvy prostřednictvím SMS kódu zaslaného na jí uvedené telefonní číslo. Podle tvrzení žalobkyně byl dne datum ve 2:33 na telefonní číslo tel. číslo zaslán potvrzovací kód 487307, jehož zadáním měla být smlouva podepsána. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částka, což podle ní potvrzuje existenci a akceptaci smluvního vztahu. V doplnění žaloby rovněž argumentovala, že uzavření smlouvy prostřednictvím SMS kódu představuje přípustnou formu elektronického podpisu, přičemž její elektronický systém evidující kontraktační proces je opatřen elektronickými časovými razítky a je veden důvěryhodným způsobem.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši částka, přičemž důvodem sjednání úvěru bylo pořízení mobilního telefonu iPhone 15 Plus 128GB a dalšího zboží. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně, výše měsíční splátky činila 4% z dlužné částky, minimálně však částka. RPSN činila 29,7 % /viz smlouva o úvěru na č. l. 11-13 spisu, výpis žalobkyně z obchodního rejstříku v elektronickém systému CEPR, úvěrové podmínky v elektronickém systému CEPR, dohledání informací o činnosti klienta na č. l. 44 spisu, výňatek ze znaleckého posudku na č. l. 40-43 spisu, kopie OP žalované na č. l. 45 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně shromáždila informace o žalované. Ta uvedla, že její příjem činí částka, výdaje na bydlení částka a ostatní výdaje částka. Dále uvedla, že je svobodná, má jedno dítě a bydlí u rodičů. Za prosinec 2024 činil čistý příjem žalované částka. Z úvěrové zprávy žalobkyně lustrací žalované v registrech zjistila, že žalované byly odmítnuty 2 žádosti o úvěr a že v letech 2021 až 2023 měla evidovány 3 úvěry, u kterých byly zaznamenány částky dlouhodobě po splatnosti, přičemž u dvou úvěrů byla evidována poznámka, že se jednalo o ztrátový kontrakt se 100% ztrátou. Žalobkyně při hodnocení žalované vycházela z výpočtu MLS, přičemž k výpočtu využila částku životního minima členů domácnosti a stanovila zbývající MLS žalované na částka a MLS domácnosti na částka, přičemž do MLS domácnosti zahrnula náklady na bydlení ve výši částka /viz karta klienta na č. l. 22 spisu, smlouva o úvěru na č. l. 11-13 spisu, výplatní páska na č. l. 33 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 14-15 spisu, ověření bonity MLS na č. l. 23-24 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala v částce částka a následně žalobkyni uhradila částka /viz výpis čerpání a úhrad na č. l. 16-17 spisu/. Poté se dostala se splácením dlužné částky do prodlení. Žalobkyně proto žalovanou ze dne datum vyzvala k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě do 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Tato výzva byla žalované poprvé doručována dne datum. Vzhledem k tomu, že na tuto výzvu žalovaná nereagovala, vyzvala ji žalobkyně dále k úhradě také předžalobní výzvou ze dne datum /viz výzva na č. l. 18 spisu, podací arch na č. l. 19 spisu, předžalobní výzva na č. l. 20 spisu, podací arch na č. l. 21 spisu, výpis sledování zásilky na č. l. 34 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec výše uvedené částky částka uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

14. Soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. Dospěl přitom k závěru, že se tak nestalo.

15. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované odkázala na vlastní systém výpočtu dle statistického modelu, tedy stanovení kreditního skóre dlužníka při využití statistického modelu, v rámci kterého vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky (dále jen „MLS“), a to jednak pro samotnou žalovanou, jednak i pro domácnost žalované (ačkoliv pouze žalovaná je účastníkem úvěrové smlouvy). V případě výpočtu MLS pak vycházela z údajů sdělených žalovanou, kdy tyto údaje v případě příjmu ověřila z výplatní pásky žalované. Žalobkyně však žádným způsobem neověřovala výdaje žalované a pro výpočet jméno FO žalované vycházela toliko z výdajů sestávajících z částky životního minima domácnosti a dále údajů, které byly pouze žalovanou uvedeny. Ačkoliv žalobkyně uvádí, že uvedený systém, vycházející z obvyklých statistických dat se žalobkyni osvědčil pro nižší % řádně nesplácených úvěrů (dle žalobkyně se do procesu soudního vymáhání dostane pouze 1,5 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv), nemá žalobkyní vybraný způsob pro schvalování poskytování úvěrů faktický vliv na hodnocení soudu o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť v daném konkrétním případě žalobkyně v případě výdajů žalované vycházela pouze z dat uvedených ze strany žalované, aniž by tyto jakýmkoliv způsobem ověřovala, počítajíc s nižší statistickou pravděpodobností nesplácení s ohledem na výši poskytnutého úvěru jakožto i výši splátek. Dle názoru soudu však nelze zcela rezignovat na prověřování skutečných výdajů žalované (případně i její domácnosti, pakliže z těchto údajů vychází). Byť může být systém žalobkyně pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů statisticky úspěšný, nelze přehlížet, že zákon vyžaduje, aby úvěruschopnost byla posuzována na základě spolehlivých údajů, tedy údajů, které jsou alespoň elementárním způsobem doloženy. Právě na takových údajích by pak měl být založen výpočet žalobkyně. To se však v posuzovaném případě nestalo, jak bylo popsáno výše. Nutno přitom zdůraznit, že v daném případě bylo na místě se podrobněji věnovat posouzení úvěruschopnosti žalované, a to s ohledem na informace, které byly žalobkyni dostupné. Žalobkyně sama uvedla, že zkontrolovala bonitu žalované její lustrací v externích registrech SOLUS a NRKI (a lustrací s negativním výsledkem v registrech CEE a ISIR). Žalobkyni lze sice přisvědčit, že žalovanou v registrech skutečně prověřila, nicméně zjištěné údaje zjevně buď ignorovala, nebo chybně interpretovala. Z předloženého výpisu z registru totiž vyplývá, že žalovaná byla zjevně nespolehlivým dlužníkem. Byť se jednalo o starší údaje z let 2020-2023, bylo z nich zřejmé, že žalovaná měla dlouhodobě problémy se splácením svých závazků, kdy úvěry byly dokonce dvakrát vyhodnoceny jako stoprocentně ztrátové. Z výpisu bylo zřejmé, že se žalovaná opakovaně a dlouhodobě dostávala do prodlení se splácením. Stejně tak z výpisu vyplývalo, že žalované byly odmítnuty dvě žádosti o úvěr. Za dané situace bylo na žalobkyni, aby majetkovou situaci žalované důsledněji ověřila, a to zejména na výdajové stránce. To se však nestalo a jak bylo vysvětleno výše, žalobkyně vycházela při svých výpočtech z neověřených údajů. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti, nemohla tak být poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení totiž není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně.

16. Soud tedy vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela spornou smlouvu o (spotřebitelském) úvěru. Před uzavřením smlouvy však s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), a tedy nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částka a že žalovaná následně žalobkyni uhradila částka. Na zůstatku jistiny jí tedy zbývá žalobkyni uhradit částka. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku k výzvě řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal také úrok z prodlení z dlužného zůstatku jistiny dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to částečně v kapitalizované podobě, jak žalobkyně požadovala (viz výrok I. tohoto rozsudku). Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy pak soud nemohl vyhovět nároku žalobkyně v rozsahu požadovaných poplatků, nákladů vymáhání pohledávky, smluvních pokut a úroku z prodlení z částky převyšující zůstatek jistiny. V tomto rozsahu proto žalobu zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 13 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl rovněž k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.