20 C 228/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Dvořákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum, doplněnou podáním doručeným soudu dne datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný finanční prostředky v částce částka. Žalovaný se zavázal uhradit ve splátkách po částka splatných vždy k 12. dni v měsíci, přičemž poslední splátka připadla na den datum. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti vyžádaným dokladům, konkrétně pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy, tak jak je zaznamenáno v zákaznické kartě. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladový manipulant u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem částka, bez vyživovací povinnosti. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil. Požadovanou částku tvoří částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok v částce částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však již neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, a žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis OR na č. l. 13 spisu/. Dne datum podepsali žalovaný v postavení dlužníka a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka na dobu určitou, který se žalovaný zavázal splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 12 měsíčních splátkách po částka. Společně s jistinou úvěru se žalovaný dále zavázal zaplatit úrok v úrokové sazbě ve výši 86 % ročně, celkem částku částka. Žalovaný na tuto pohledávku ničeho neuhradil /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 14-15 spisu (a na č. l. 58-62 spisu), tabulka umoření na č. l. 30 spisu/. V zákaznické kartě ze dne datum žalovaný uvedl, že je zaměstnán na pozici skladový manipulant u společnosti právnická osoba a jeho příjem činí částka měsíčně. Mezi výdaje zařadil externí splátky v částce částka, celkové měsíční výdaje vyčíslil na částka. Právní předchůdkyně žalobkyně podle údajů ze zákaznické karty měla k dispozici pracovní smlouvu žalovaného, výplatní pásky za měsíc červen a červenec 2023 a nájemní smlouvu /viz zákaznická karta na č. l. 23 spisu (a na č. l. 50-52 spisu), pracovní smlouva na č. l. 25 p. v. – 27 spisu, dohoda o změně pracovní smlouvy na č. l. 25 spisu, detail transakce na č. l. 24 spisu, osobní bankovnictví na č. l. 24 p. v. spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno společně s výzvou k úhradě dluhu dopisem odeslaným dne datum, který byl doručován dne datum /viz smlouva o PP + seznam PP na č. l. 16–22 spisu, oznámení o PP na č. l. 28 spisu, podací lístek na č. l. 32 spisu, informace o zpracování OÚ na č. l. 29 spisu, potvrzení o uhrazení úplaty za PP na č. l. 31 spisu, výpis sledování zásilek na č. l. 65 spisu/. Žalovaný byl také vyzván k úhradě výzvou k plnění ze dne datum odeslanou téhož dne /viz výzva k plnění na č. l. 33-34 spisu, podací lístek na č. l. 35 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný před sjednáním úvěrů poskytl údaje do zákaznické karty ze dne datum. Příjmy žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně z pracovní smlouvy a výpisem z osobního bankovnictví žalovaného. Celkové výdaje uvedl žalovaný v částce částka měsíčně. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. Dne datum byla žalovanému doručena výzva k zaplacení dlužné částky. Žalovaný v řízení netvrdil, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh něčeho uhradil.

6. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne datum č. j. spisová značka, neboť ten představuje pouze judikaturu vztahující se k právnímu hodnocení věci.

7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu částečně důvodnou. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimovaná.

14. Předně se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Z důkazů provedených v řízení však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně ověřovala výši příjmů žalovaného. Za stěžejní je však v posuzovaném případě nutné považovat to, že nebylo nijak prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného. Naopak bez dalšího vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným. Žalobkyně nepředložila k výdajům žalovaného kromě zákaznické karty ničeho. Přestože žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně přístupných databázích, ničeho soudu k prokázání tohoto tvrzení nedoložila. Opodstatněnost lustrace žalovaného zvyšuje i skutečnost, že sám žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že splácí další půjčky/úvěry. Bylo proto na místě, aby byl žalovaný alespoň důsledně prověřen v relevantních registrech. Stejně žalobkyně postupovala při nakládání s nájemní smlouvou a výplatními páskami žalovaného za měsíce červen a červenec 2023, které podle údajů uvedených v zákaznické kartě měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, soudu je však žalobkyně nepředložila.

15. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

16. Soud dále nemohl přisvědčit argumentaci žalobkyně vycházející ze závěrů rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum č. j. spisová značka, neboť jej kvůli skutkově značně odlišnému stavu v nyní posuzovaném případě není možné přiléhavě aplikovat. Krajský soud v adresa totiž dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, neboť ověřila výdaje žalovaného z nájemní smlouvy a žalovaný vyplnil náklady na domácnost a na telefon ve výši částka, které bylo možné u jednotlivce v roce 2016 považovat za přiměřené i s ohledem na skutečnost, že žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. V nyní posuzované věci však právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného neověřila žádným způsobem. Je sice zřejmé, že s ohledem na způsob bydlení nepřicházelo v úvahu využití nájemní smlouvy, nicméně bylo na místě ověřit výdaje žalovaného např. výpisem z účtu. Z obdobných důvodu pak na situaci nelze aplikovat ani závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, neboť ten rovněž vycházel ze situace, kdy byly příjmy a výdaje žalovaného prověřovány mnohem důkladněji, než v nyní posuzovaném případě. Městský soud konkrétně uvedl: „V souzeném případě však žalovaný vyplnil prohlášení k žádosti o poskytnutí úvěru, prohlásil, že je zaměstnán a že má trvalý příjem. Trvalý příjem byl patrný i z bankovního účtu, který na jméno žalovaného vedla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž prověřila, že žalovaný nemá žádný jiný úvěr. Přitom bylo povinností žalovaného doložit přesné a pravdivé údaje pro posouzení úvěruschopnosti (ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb.). Žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti, ačkoli na toto byl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu výslovně dotazován, ale to nelze klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela dostála povinnosti podle ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., jak již také správně uzavřel soud I. stupně.“ Vyjádření městského soudu, že pokud žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti, nelze to klást k tíži druhé smluvní strany, je tedy nutné vykládat v kontextu skutkových okolností daného případu a tím spíše i v kontextu celé výše citované pasáže, ve které se městský soud k věci vyjádřil, přičemž jasně zmínil i zcela relevantní podklady k příjmům a výdajům žalovaného, zejména přístup k bankovnímu účtu žalovaného. V nyní posuzované věci však žalobkyně žádné relevantní podklady pro zkoumání výdajů žalovaného nepředložila.

17. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Důsledkem porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a redukce nároku žalobkyně na holý zůstatek neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Ve věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na částka, jejíž splatnost nastala bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). První výzva k plnění, která se prokazatelně dostala do dispozice žalovaného, byla výzva obsažená v rámci oznámení o postoupení pohledávky odeslaná dne datum, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis se dostal do dispozice žalovaného dne datum, což soud ověřil na webových stránkách právnická osoba., www.ceskaposta.cz. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, úrok z prodlení kapitalizovaný za období, ve kterém žalobkyni ještě nenáležel, běžící úrok z prodlení za období předcházející datu datum, kdy se žalovaný poprvé prokazatelně ocitl v prodlení, a od tohoto data převyšující úrok z prodlení stanovený (nad náležející zákonný úrok ve výši 11,5 % ročně) v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.