20 C 23/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Dvořákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 551 900,72 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala úhrady částky ve výši , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v , adresa, na doplatku soudního poplatku částku , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž původně uplatnila nárok na zaplacení částek ve výši , částka, s příslušenstvím a ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, a dne , datum, smlouvu o poskytnutí konsolidačního úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí obou úvěrových smluv byly úvěrové podmínky. Žalobkyně žalovanému poskytla jistiny obou úvěrů, žalovaný však porušil smluvní podmínky a úvěry řádně nesplácel. Pohledávky za žalovaným proto žalobkyně zesplatnila a domáhala se jejich úhrady projednávanou žalobou. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením první smlouvy o úvěru z listopadu 2024 prověřila úvěruschopnost žalovaného. Byly posouzeny jeho příjmy a výdaje, a to prostřednictvím výpočtu tzv. MLS, jenž stanovuje maximální přípustnou výši měsíční splátky. Za účelem ověření příjmů a výdajů si od žalovaného vyžádala výpis z jeho bankovního účtu za období od , datum, do , datum, , z něhož vyplynuly pravidelné příjmy od zaměstnavatele , právnická osoba, . a dále obdobné platby od Pražské pravoslavné církve. Z výpisu byly zkoumány jak výdaje nutné (např. na potraviny, dopravu, drogerii), tak také výdaje zbytné. Bylo rovněž zjištěno, že žalovaný část příjmů vybíral v hotovosti, což žalobkyně hodnotila jako výdajovou položku, jejíž strukturu nelze blíže ověřit. Současně žalobkyně provedla lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. V registru SOLUS byl žalovaný veden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, z registru NRKI získala žalobkyně pozitivní vyhodnocení, neboť žalovaný měl v minulosti jen ojedinělá prodlení a v době posouzení úvěruschopnosti nebyl v prodlení s žádnou splátkou. V centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku pak žalovaný nebyl nalezen. V případě druhého konsolidačního úvěru, který byl sjednán v prosinci 2024, žalobkyně zdůraznila jeho účel, tedy snížení měsíčního splátkového zatížení žalovaného. Dále uvedla, že vyhodnotila, že příjmové a výdajové poměry žalovaného se od uzavření předchozí smlouvy nezměnily. Žalovaný byl podle obou smluv povinen hradit pravidelné měsíční splátky, jejichž výše byla určena úvěrovými podmínkami. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěry řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění revolvingového úvěru ke dni , datum, a konsolidačního úvěru ke dni , datum, . Výše žalovaných částek pak odpovídala neuhrazené jistině, smluvním pokutám, nákladům na vymáhání, kapitalizovaným úrokům a úrokům z prodlení, jak vyplývají z přiložených splátkových kalendářů.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se žalobkyní sjednal v listopadu první úvěrovou smlouvu, přičemž jistinu úvěru skutečně čerpal. V průběhu trvání této smlouvy čerpal celkem , částka, a uhradil , částka, . Z jistiny prvního úvěru uhradil své dřívější závazky u jiných věřitelů a dále zakoupil a opravil ojeté auto. Dále uvedl, že na jaře roku 2025 zjistil, že se mu patrně někdo naboural do mobilního telefonu a zneužil jeho osobní údaje. Přednostně řešil tento problém a zapomněl splácet úvěr. Zpochybnil, že uzavřel smlouvu předloženého znění, a to s ohledem na způsob jejího uzavření za využití prostředků komunikace na dálku. Rovněž namítl, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Uvedl, že si vybavuje, že byl požádán o doložení dvou dokladů totožnosti a výpisu z účtu za poslední 3 měsíce. Poukázal na to, že věřitel musí zkoumat čisté příjmy dlužníka za více předchozích měsíců, jeho pracovní perspektivu a věrohodně prověřit výdajovou stránku dlužníka. To se dle žalovaného v posuzovaném případě nestalo. Operátor na lince žalobkyně si při uzavírání úvěrové smlouvy všechny relevantní údaje do smlouvy doplnil sám na základě informací od žalovaného. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyni předložil pravdivé listiny, které nebyly nijak pozměněny. V případě druhé smlouvy o konsolidačním úvěru z prosince 2024 žalovaný popřel žalobou uplatněný nárok zcela. Namítl, že při uzavírání smlouvy došlo ke zneužití jeho osobních údajů, přičemž tuto druhou smlouvu měl sjednat neznámý pachatel bez jeho souhlasu a vědomí. Ve věci podal žalovaný i trestní oznámení. O těchto skutečnostech žalobkyni informoval, ta je však neuznala z důvodu, že účelem úvěru byla konsolidace a z jistiny měly být uhrazeny závazky žalovaného u společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Ty však byly ve skutečnosti uhrazeny již z jistiny z prvního úvěru. Žalovaný dále namítl, že pokud na tento druhý úvěr byly hrazeny splátky, nebylo tak učiněno z jeho strany. Zdůraznil, že neznámý podvodník měl přístup do jeho internetového bankovnictví a po nějakou dobu asi splátky hradil, aby žalobkyni zmátl. Jistina úvěru sice byla připsána na účet žalovaného, obratem však byla odeslána na jemu neznámé účty. Z jistiny druhého úvěru tak nečerpal vůbec nic. Dále žalovaný uvedl, že pokud by soud neshledal tuto argumentaci ve vztahu ke druhé úvěrové smlouvě důvodnou, pak i v případě druhé smlouvy platí, že před jejím uzavřením žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost. I druhá smlouva je proto absolutně neplatná a žalobkyně má v takovém případě nárok toliko na vrácení holého zůstatku jistiny. K nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení pak žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého nárok na úhradu úroků z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zůstatku jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného uvedla, že obě smlouvy o úvěru byly uzavřeny elektronicky prostřednictvím zabezpečených rozhraní – buď mobilní aplikace, nebo webového portálu Správce financí – které fungují obdobně jako internetové bankovnictví. Žalovaný nejprve vyplnil registrační formulář, poskytl své osobní údaje a následně proběhla verifikace jeho totožnosti prostřednictvím dvou předložených dokladů. Po splnění všech podmínek mu byl zpřístupněn návrh smlouvy, s nímž se mohl seznámit, upravit jej, či proces kdykoliv ukončit. Samotný podpis smlouvy byl proveden buď zadaným PIN kódem či biometrickým ověřením v aplikaci, anebo potvrzovacím SMS kódem zaslaným na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaným, čímž byla naplněna písemná forma právního jednání ve smyslu § 561 a § 562 občanského zákoníku. Před podpisem provedla žalobkyně standardní posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle své interní metodiky, přičemž ověřila jeho příjmy, výdaje, existující závazky i záznamy ve zveřejněných registrech (CEE, SOLUS, NRKI, ISIR). Součástí prověření byl i výpis z bankovního účtu. Dále byl součástí procesu rovněž výpočet maximálního limitu splátky. Na základě tohoto postupu žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen úvěry splácet. V případě konsolidačního úvěru zdůraznila, že jeho účelem bylo umoření dřívějších závazků žalovaného, včetně případných sankcí, čímž se předcházelo jejich dalšímu navyšování a zhoršování finanční situace dlužníka.

4. Žalobkyně dále zdůraznila, že celý proces uzavření smluv proběhl v prostředí opatřeném elektronickými časovými razítky od kvalifikovaného poskytovatele, která garantují neměnnost uložených dat. Dále popsala, že druhá úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím zabezpečeného webového rozhraní Správce financí, fungujícího obdobně jako internetové bankovnictví. Totožnost žalovaného byla v kontraktačním procesu ověřena občanským průkazem, bez čehož nelze pokračovat v uzavírání smlouvy. Teprve po provedení všech nutných kontrol byl žalovanému zpřístupněn návrh smlouvy. K jejímu podpisu došlo zadáním potvrzovacího SMS kódu zaslaného na telefonní číslo, které žalovaný uvedl, přičemž systém zároveň zaznamenal i IP adresu, z níž byl úkon proveden. Tím byla naplněna písemná forma právního jednání a žalobkyně dovozuje, že smlouva byla uzavřena jednoznačně identifikovanou a ověřenou osobou – žalovaným. Ve vztahu ke druhé smlouvě z prosince 2024 žalobkyně dále uvedla, že její uzavření je prokázáno nejen technickými údaji o přihlášení a odeslání potvrzovací SMS, ale také následnou aktivní komunikací žalovaného. V několika telefonních hovorech žalovaný řešil potíže s přihlášením, dodáním potvrzení o doplacení konsolidovaných úvěrů, či žádal o posunutí splatnosti splátek. V žádném okamžiku nezpochybnil, že smlouvu sjednal. Úvěr byl rovněž opakovaně hrazen z bankovních účtů vedených na jeho jméno, což svědčí o tom, že o existenci smluvního vztahu věděl a podle toto jednal. Žalobkyně je toho názoru, že smlouvy byly uzavřeny řádně, přímo žalovaným a v souladu s platnou právní úpravou, přičemž žádná z jeho námitek neobstojí. Žalobkyně poukázala také na to, že druhá smlouva byla uzavřena poté, co žalovaný telefonicky kontaktoval žalobkyni s tím, že se nemůže přihlásit do svého uživatelského účtu. V návaznosti na to byly žalovanému na email zaslány přihlašovací údaje, což žalovaný potvrdil a následně smlouvu uzavřel.

5. Žalovaný i nadále zpochybňoval nárok žalobkyně vyplývající ze druhé smlouvy ze dne , datum, a to s tím, že smlouvu neuzavřel, neboť v dané době neznámá osoba napadla jeho telefon a disponovala jeho osobními údaji. Uvedl, že email, na který byly zaslány přihlašovací údaje po provedeném telefonickém hovoru, dlouhodobě nepoužívá. Celá situace vznikla tím, že se koncem října 2024 rozhodl obchodovat na burze. Za tímto účelem si do telefonu nainstaloval aplikaci, díky které neznámá osoba získala přístup k tomuto telefonu a osobním údajům žalovaného. Komunikace s touto osobou probíhala přes WhatsApp v ruském jazyce. Neznámá osoba radila žalovanému, jak má na burze podnikat a jaké obchody realizovat. Aby mohl investovat, uzavřel 1. smlouvu o úvěru z listopadu 2024. Část jistiny využil k úhradě úvěru z kreditní karty u , právnická osoba, , část pak za účelem investování. Následně se na jeho bankovním účtu začaly objevovat neznámé částky, věc začal řešit s policií, kde byl odkázán na kriminální oddělení policie na , adresa, . Přišlo mu divné, že z jeho účtu odcházely další platby žalobkyni, a to přes to, že měl k 1. úvěru nastaven trvalý příkaz. Zároveň totiž odcházely i částky na druhý úvěr. Kamarád, který rozumí IT žalovanému sdělil, že jeho telefon byl ovládán z počítače z Číny a peníze odcházely na Filipíny, takto celá situace dle žalovaného vznikla. Žalovaný dále uvedl, že nemá jak prokázat, že byl jeho telefon skutečně napaden. Zdůraznil, že se obrátil na policii, přičemž jako podvodný označil i úvěr ze druhé smlouvy. Policie žalobkyni oslovila, ta se ale do řízení s náhradou škody nepřihlásila. Proto policie neověřovala období konce prosince 2024 a podklady od , právnická osoba, . si vyžádala až od ledna 2025. Prosinec 2024 prověřován nebyl. Žalovaný dále poukázal na to, že jistina úvěru ze druhé úvěrové smlouvy byla na jeho účet dne , datum, připsána, bezprostředně poté ale z účtu také odešla. Dle žalovaného nebylo dlouho možné zjistit, na jaký účet platba odešla, neboť , právnická osoba, . evidovala v rozhodné době výpadky systému. Soudu nicméně při jednání sdělil, že nakonec se podařilo zjistit číslo účtu i jeho majitele. Číslo účtu bylo , č. účtu, a jeho majitelem byl , jméno FO, . Dále uvedl, že k platbě nedoplatků na kreditní kartě od , právnická osoba, . a úvěru od společnosti FlexiFin byly využity prostředky z prvního úvěru a konsolidované úvěry byly uhrazeny , datum, , což je zachyceno na výpisu z jeho bankovního účtu.

6. V průběhu řízení žalovaný žalobkyni po prvním jednání ve věci uhradil částku , částka, . V návaznosti na to vzala žalobkyně žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu zpět. S tímto zpětvzetím byl žalovaný seznámen při jednání dne , datum, , kdy uvedl, že částku skutečně uhradil a se zpětvzetím žaloby souhlasí. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, tak jak bylo soudu doručeno podáním ze dne , datum, , podle § 96 odst. 1, 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

8. Ve vztahu k první uzavřené smlouvě o úvěru č. , hodnota, učinil soud následující zjištění. Žalobkyně uzavřela se žalovaným uvedenou smlouvu dne , datum, . Předmětem smlouvy bylo poskytnutí revolvingového úvěru ze strany žalobkyně, a to konkrétně úvěru „Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr“. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši , částka, . Roční úroková sazba činila 27, 90 %, RPSN pak 31,8 %. Minimální splátka byla sjednána ve výši , částka, . Termín splatnosti měsíční splátky byl sjednán ke 20. dni v měsíci. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový. Smlouva neobsahovala žádné ujednání, které by se jakkoliv vyjadřovalo ke konsolidaci dřívějších závazků žalovaného. Neobsahovala tedy ani žádné ustanovení, které by vůči žalovanému stanovilo povinnost doložit vyčíslení dřívějších závazků či povinnost doložit úhradu těchto závazků. Ve smlouvě byly uvedeny informace o žalovaném, a to že žije s družkou, má 1 vyživované dítě, bydlí ve vlastním domě/bytě, jeho celkový čistý měsíční příjem činí , částka, , příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, , výdaje na bydlení , částka, , výdaje na splátky úvěrů , částka, a ostatní výdaje , částka, . Součástí smlouvy byly též úvěrové podmínky žalobkyně /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 19-20 spisu, výpis z OR na č. l. 13-18 spisu, dohledání informací o činnosti klienta na č. l. 102 spisu, výňatek ze znaleckého posudku na č. l. 98 spisu, kopie OP na č. l. 103 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně shromáždila také relevantní údaje o žalovaném. Z výpisu NRKI vyplývá, že žalovaný měl před uzavřením smlouvy v nebankovním registru evidovaných 5 existujících splátkových operací a 2 kreditní karty. Dále u něj byly evidovány 3 odmítnuté žádosti o úvěr. Celková dlužná částka byla ve výpise uvedena ve výši , částka, a měsíční splátky byly vyčísleny na , částka, . K žalovanému v podstatě nebyly evidovány částky po splatnosti, a to až na dřívější ojedinělé výjimky kdy se prodlení pohybovalo v řádu jednotek dnů. Žalobkyně žalovaného prověřila rovněž v interních registrech, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registru SOLUS. Platnost dokladů ověřila v databázi Ministerstva vnitra. Disponovala také výpisy z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, . V období od , datum, do , datum, činil počáteční zůstatek na účtu , částka, a konečný zůstatek , částka, . Dne , datum, proběhly z účty plánované splátky úvěru/úroku ve výši takřka , částka, , dne , datum, pak dalších více než , částka, . Dne , datum, byla na účet žalovaného připsána částka necelých , částka, od Pražské pravoslavné, dne , datum, pak mzda od , právnická osoba, . ve výši , částka, . V období od , datum, do , datum, činil počáteční zůstatek , částka, a konečný zůstatek , částka, . V daném období byly opět hrazeny splátky úvěrů ve výši přibližně , částka, . Dne , datum, byla na účet žalovaného opět připsána částka od Pražské pravoslavné ve výši necelých , částka, a dne , datum, mzda ve výši , částka, od společnosti , právnická osoba, . Zjištěné údaje žalobkyně použila pro výpočet , jméno FO, žalovaného, do kterého zahrnula rovněž statistické údaje a částky v podobě životního minima, minimálních uvěřitelných výdajů domácnosti a nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ/viz úvěrová zpráva na č. l. 25-28 spisu, karta klienta na č. l. 50 spisu, výpisy z účtu na č. l. 79-85 spisu, výplatnice na č. l. 133 spisu, ověření bonity MLS na č. l. 52-53 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, a to opakovaně. Dne , datum, čerpal částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem tedy , částka, . V období od , datum, do , datum, žalobkyni uhradil celkem , částka, . Úhradu ve výši , částka, provedl dne , datum, a úhradu ve výši , částka, pak provedl dne , datum, /viz výpis čerpání splátek a úhrad na č. l. 42 spisu/. Následně se žalovaný dostával do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého dluhu a žalovaného dne , datum, vyzvala k úhradě dlužné částky do 14 dnů ode dne sepsání výzvy, tedy do , datum, . Tato výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, a poprvé se dostala do jeho dispozice dne následujícího při prvním pokusu o doručení /viz výzva na č. l., 44 spisu, podací arch na č. l. 45 spisu, výpis sledování zásilek na č. l. 60 spisu/. Naposledy pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , přičemž byl žalovaný vyzván i k úhradě pohledávky ze druhé úvěrové smlouvy /viz předžalobní výzva na č. l. 48 spisu, podací arch na č. l. 49 spisu/.

9. Ve vztahu ke druhé uzavřené smlouvě o úvěru č. , hodnota, se soud předně zabýval otázkou, zda to byl skutečně žalovaný, kdo tuto smlouvu se žalobkyní dne , datum, uzavřel. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak bylo. Žalovaný uzavření smlouvy zpochybňoval s tvrzením, že neznámý pachatel napadl jeho mobilní telefon, získal přístup k jeho osobním údajům a internetovému bankovnictví, a následně právě tento neznámý pachatel uzavřel druhou smlouvu o úvěru se žalobkyní. Z provedených důkazů nicméně vyplývá, že to byl žalovaný, kdo smlouvu se žalobkyní uzavřel. Předně je nutné uvést, že předmětem smlouvy byl účelový úvěr a smlouva o revolvingovém úvěru. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů žalovaného u , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., přičemž tyto úvěry byly specifikovány v příloze č. , hodnota, druhé smlouvy. Výše úvěru činila , částka, , roční úroková sazba 29,62 %, RPSN 34,3 %. Výše splátky činila , částka, a splatnost splátek byla sjednána k 15. dni v kalendářním měsíci. Součástí smlouvy byl též bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, . V příloze č. , hodnota, smlouvy pak bylo uvedeno: „Tuto část úvěru se zavazujete použít pouze k předčasné úhradě výše uvedených závazků. Zavazujete se, že nejpozději do data 1. splátky výše uvedené závazky předčasně splatíte a doložíte nám kopii dokladu o úhradě a předčasném ukončení smluv uvedených výše. Kopii tohoto dokladu nám stačí poslat na , e-mail, .“ /viz smlouva o úvěru ze dne , datum, včetně přílohy č. , hodnota, na č. l. 21-24 spisu/. Závěr o tom, že to byl právě žalovaný, kdo smlouvu se žalobkyní uzavřel, pak vyplývá z uceleného řetězce důkazů. Za stěžejní lze považovat telefonické hovory, avšak nikoliv izolovaně, ale právě v souvislosti s dalšími důkazy prokazujícím následné chování žalovaného. Co se týče samotné identifikace hlasu v záznamech telefonických hovorů, je soud toho názoru, že se v případě nahrávek jedná o hlas přinejmenším velmi podobný žalovanému. S ohledem na kvalitu záznamu, a to zejména v případě prvního telefonního hovoru, který vedl ke sjednání smlouvy o úvěru, by tato skutečnost sama o sobě nestačila. Podstatný je však také obsah hovorů. V prvním hovoru ze dne , datum, , ke kterému se žalovaný vyjádřil, že jej neučinil, došlo k obnovení přístupu do klientské zóny žalobkyně (správce financí) za účelem podepsání předjednané smlouvy o konsolidačním úvěru. Z hovoru mj. vyplývá, že obnovení přístupu bylo žalobkyní zasláno na e-mail , e-mail, . Žalovaný sice při jednání uvedl, že tento e-mail dlouhodobě neužívá, nicméně právě tento e-mail byl uveden také v první smlouvě úvěru z listopadu 2024. Je tedy zřejmé, že tento e-mail žalovaný ve styku s žalobkyní využíval kontinuálně /viz záznam telefonního hovoru ze dne , datum, v elektronickém systému ISAS, smlouva o úvěru ze dne , datum, na č. l. 19-20 spisu, smlouva o úvěru ze dne , datum, na č. l. 21-24 spisu/.

10. V případě druhého telefonního hovoru ze dne , datum, , ke kterému žalovaný opět namítl, že jej neučinil, je předmětem hovoru diskuze o možném prodlení se splněním povinnosti spočívající v doložení dokladu o předčasném ukončení úvěrových smluv, k jejichž úhradě byl konsolidační úvěr poskytnut. Žalovaný se v hovoru ze dne , datum, představí svým jménem a následně uvede své datum narození. Hned v úvodu hovoru sdělí, že si vzal úvěr na konsolidaci půjček, přičemž splatnost má 15.

1. Namítne, že už mu přesto od žalobkyně přišel e-mail, že požaduje zaslat doklad o zaplacení. V hovoru následně upřesní, že splátka mu nevadí, že mu jde o povinnost doložit doklad o úhradě konsolidovaných úvěrů. Zaměstnankyni žalobkyně sdělí, že tyto doklady nemůže poslat, protože mu přijdou až patnáctého. K tomu je zaměstnankyní žalobkyně informován, že to nevadí, a že má dokumenty poslat, až je obdrží. Jak ovšem bylo uvedeno výše, popsaná povinnost nebyla v první smlouvě o úvěru z listopadu 2024 vůbec zmíněna. Pokud by byl žalovaný seznámen pouze s jejím zněním, neměl by důvod žádné dokumenty ke konsolidovaným úvěrům obstarávat, potažmo kontaktovat žalobkyni s tím, že tak nemůže učinit ve sjednané lhůtě. Žalovaný sice namítal, že druhý hovor nebyl učiněn jím, ale opět neznámým pachatelem. Toto tvrzení je však v rozporu s dalším postupem žalovaného. V návaznosti na hovor je totiž dne , datum, , právnická osoba, . vystavena žádost o předčasné splacení úvěru a dohoda o ukončení smlouvy o osobní kreditní kartě. Oba dokumenty jsou datovány , datum, a vlastnoručně podepsány právě žalovaným. Soudu přitom byly tyto důkazy předloženy žalovanou, je tedy zřejmé, že se skutečně dostaly do její dispozice. S ohledem na obsah hovoru a následný postup žalovaného, který žalobkyni předložil dokumenty o konsolidaci úvěru, se jako jediné logické vysvětlení jeví, že žalovanému musel být v době druhého telefonního hovoru znám obsah druhé úvěrové smlouvy z prosince 2024 a povinnosti v ní stanovené. Rovněž je nutné podotknout, že kvalita druhého hovoru je vyšší než v případě hovoru ze dne , datum, . Hlas zachycený na záznamu více koresponduje s hlasem jednak zachyceným na dalších dvou hovorech, u nichž žalovaný výslovně uvedl, že je učinil, ale především s hlasem žalovaného tak, jak jej bylo možno posuzovat při ústním jednání ve věci /viz záznam telefonního hovoru ze dne , datum, v elektronickém systému ISAS, smlouva o úvěru ze dne , datum, na č. l. 21-24 spisu, žádost o předčasné splacení úvěru a dohoda o ukončení smlouvy o osobní kreditní kartě na č. l. 96 spisu/.

11. Ve třetím hovoru ze dne , datum, žalovaný žalobkyni informuje, že někdo zneužil jeho osobní údaje a naboural se mu do bankovnictví. Uvedl, že není proto schopen splácet úvěr u žalobkyně. Zaměstnankyni sdělil, že věc bylo oznámena policii. Zaměstnankyně žalobkyně žalovanému sděluje: „Já se dívám tedy že na konsolidaci teď evidujeme , částka, po splatnosti a na té flexibilní půjčce je teda , částka, .“ Na to žalovaný uvádí „Ano, já jsem si toho všimnul, proto vám dneska volám, protože říkám, mě z každý výplaty mizely peníze, protože mi chodily na komerčku, kam se mi nabourali, odněkud z Filipín.“ K dotazu, jak to vidí s úhradou a jak řeší situaci, pak žalovaný uvedl: „Já jsem si výplatu nechal převést na jiný účet, který mám, ale ta výplata mi přijde až 10.

7. Do té doby nemám jak uhradit alespoň nějakou část.“ K tomu zaměstnankyně žalobkyně sděluje, že u konsolidace může vyčkat pouze do úterý , datum, , aby tam nebyla pokuta. A ohledně flexibilní půjčky uvádí, že by žalovaného přepojila na kolegy, kterým by věc oznámil. Následně se zaměstnankyně žalobkyně ptá: „konkrétně tedy u té konsolidace se zeptám, co vás popřípadě napadá, jak do toho úterý tu platbu zajistit, aby teda jste se vyhnul té pokutě?“ Na to žalovaný reaguje: „No je to teďka pro mě hodně složitý, protože říkám já mám sám teďka v tuhletu chvíli na účtě nějakou akorát tisícovku do výplaty.“ Dále sděluje, že posunutí splatnosti do úterý mu nepomůže. Závěrem zaměstnankyně žalobkyně žalovaného informuje, že pokud má chvilku, přepojí jej na kolegy ohledně flexibilní půjčky, aby se s nimi dohodl, jaké mají oni možnosti na posečkání s úhradou splátek. Po celou dobu hovoru tedy zaměstnankyně žalobkyně rozlišuje dva úvěry, a to úvěr na konsolidaci a flexibilní půjčku, přičemž je zcela zjevné, že se jedná o dva produkty, na kterých jsou nadto evidovány různé dlužné částky. Žalovaný v průběhu hovoru tuto skutečnost ani jednou nijak nerozporuje. Naopak po ukončení řešení konsolidace souhlasí s tím, aby byl přepojen na kolegy, se kterými bude řešit flexibilní půjčku. Zjevně si tedy v době telefonního hovoru byl vědom existence obou závazků. I třetí hovor tak zpětně potvrzuje závěry, které soud učinil výše, tedy že si žalovaný musel být vědom toho, že vůči němu žalobkyně eviduje dva úvěrové závazky, a to jednak tzv. flexiúvěr, jednak úvěr na konsolidaci /viz záznam telefonního hovoru ze dne , datum, v elektronickém systému ISAS/. Uvedeným je pak zpochybněna i argumentace žalovaného, že konsolidované úvěry byly uhrazeny právě z jistiny první smlouvy. Žalovanému totiž sice skutečně nic nebránilo v tom, aby konsolidované úvěry uhradil i bezúčelovým úvěrem. Pak by však nebylo nutné dokládat žalobkyni dokumenty k tomu, že ke konsolidaci skutečně přistoupil, a to již v lednu 2025. Tento závěr pak nemůže zvrátit ani skutečnost, že jistina druhého úvěru byla na účet žalovaného dne , datum, připsána, přičemž totožná částka tentýž den z účtu žalovaného odešla. Nelze přitom přehlížet ani to, že v případě uhrazení konsolidovaných úvěrů žalovaný o konsolidaci jednal až dne , datum, , tedy až poté, co byla uzavřena druhá smlouva o úvěru z prosince 2024, nikoliv okamžitě v návaznosti na první úvěrovou smlouvu /viz přehled plateb na č. l. 106-114 spisu, výpis z účtu na č. l. 115 p. v. spisu, žádost o předčasné splacení úvěru a dohoda o ukončení smlouvy o osobní kreditní kartě na č. l. 96 spisu/. Nadto, připsáním jednotlivých částek na účet žalovaného došlo ke smísení finančních prostředků. Stejně tak by bylo možné konstatovat, že odchozí platba ve výši jistiny druhého úvěru byla fakticky z části tvořena jistinou původního úvěru. Za rozhodné je proto nutné považovat to, jak žalovaný ve věci postupoval, tedy zda se při řešení konsolidovaných úvěrů řídil podmínkami druhé smlouvy, či nikoliv. Z jeho jednotlivých úkonů je přitom zřejmé, že se skutečně řídil druhou smlouvou ze dne , datum, . Hradil splátky ve výši uvedené ve smlouvě, byl seznámen se splatností k 15. dni v měsíci, postupoval podle přílohy jedna a žalobkyni poskytl požadované doklady od , právnická osoba, .

12. Ve čtvrtém hovoru ze dne , datum, se žalovaný pouze dotazuje, jaká je jeho celková částka k zaplacení úvěru. K tomu je žalovanému zaměstnankyní sděleno: „Vaše obě dvě smlouvy jsou v řešení advokátní kanceláře Pospiech. Tam je potřeba se obrátit přímo na ně (…).“ Zaměstnankyně žalobkyně žalovanému dále sdělí, že do advokátní kanceláře může volat mezi 9 a 12 hodinou, přičemž uvede „mají obě dvě vaše smlouvy na starosti“. Ani v rámci tohoto čtvrtého hovoru žalovaný nerozporoval existenci dvou závazků /viz záznam telefonního hovoru ze dne , datum, v elektronickém systému ISAS.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný sám tvrdil, že to byl on, kdo hradil první úvěr, nasvědčuje tato časová souslednost plateb ze dne , datum, tomu, že také platbu na druhý úvěr provedl žalovaný. Nadto, obě splátky jsou specifické i tím, že se jedná o splátky, které byly provedeny v prodlení.

14. V návaznosti na obsah hovorů je nutné poukázat rovněž na to, že úvěr ze druhé smlouvy byl po určitou dobu z bankovního účtu žalovaného hrazen. Splátky ve výši , částka, , tedy přesně ve výši stanovené smlouvou, byly uhrazeny dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, . Dále byla uhrazena dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, . Soud přitom nepřehlédl, že totožná úhrada dne , datum, ve výši , částka, byla provedena také na první úvěrovou smlouvu. Obdobně dne , datum, proběhly úhrady splátek rovněž k oběma sporným úvěrům. V tomto případě se navíc jedná o úhrady do určité míry specifické, neboť se jednalo o úhrady splátek po splatnosti. V případě prvního úvěru se jednalo o 3. splátku se splatností , datum, . Tato splátka byla uhrazena ve dvou platbách, a to dne , datum, v částce , částka, a pak právě dne , datum, doplatkem ve výši , částka, . V případě druhé smlouvy byla pak , datum, hrazena 2. splátka úvěru, která měla být splatná , datum, . Byla však uhrazena právě až , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný sám tvrdil, že si byl vědom první smlouvy a tu splácel, jeví se jako velmi nepravděpodobné, že v den, kdy se žalovaný rozhodl doplatit splátku prvního úvěru, s jejíž úhradou byl v prodlení, by se neznámá osoba rozhodla prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného uhradit splátku také na druhý úvěr. Naopak, časová souslednost a popsané okolnosti nasvědčují tomu, že to byl žalovaný, kdo dne , datum, provedl obě tyto platby. To pak v konečném důsledku svědčí o tom, že to byl právě žalovaný, kdo realizoval všechny úhrady a byl seznámen s obsahem obou úvěrových smluv /viz výpisy čerpání splátek a úhrad na č. l. 42 a 43 spisu/. Jako zcela nevěrohodné a nelogické se naopak jeví to, že žalovaný po dobu několika měsíců nereflektoval, že mu z účtu odchází ve prospěch žalobkyně nad rámec pro něj známé splátky prvního úvěru další částka převyšující , částka, . Pokud by si neměl být vědom existence druhé smlouvy ze dne , datum, , musel by vycházet z předpokladu, že má žalobkyni hradit splátky ve výši , částka, . Nelze si pak představit, že by po dobu několika měsíců přehlížel, že žalobkyni odchází více než dvojnásobná částka. Tím spíše za situace, kdy splátka druhého úvěru představovala podstatnou část výdajů ve vztahu k příjmům žalovaného (, částka, z příjmů ve výši cca , částka, ). Jen stěží lze připustit, že by si žalovaný takto výrazného a pravidelného úbytku svých finančních prostředků na účtu nevšiml. Uvedené platí tím spíše, že z dalších ve věci provedených důkazů, a to konkrétně úředních záznamů Policie ČR vyplývá, že žalovaný při podání vysvětlení tvrdil, že již v únoru si všiml na svém bankovním účtu podezřelých pohybů různých částek. První úřední záznam byl Policií ČR sepsán již dne , datum, . Dle tohoto záznamu žalovaný při podání vysvětlení uvedl, že si v internetovém bankovnictví všiml podezřelých plateb. Konkrétně po připsání částky , částka, v únoru 2025 si měl všimnout, že ihned začaly odcházet a přicházet různé částky z různých neznámých účtů, a že několik plateb odešlo na Filipíny. Zmínil také to, že z jeho bankovního účtu mělo být vybráno , částka, , a to dne , datum, . Totožné informace uvedl také při podání vysvětlení dne , datum, , kde rovněž zmínil, že podezřelých plateb na účtu si všiml již v únoru 2025. Obdobně se žalovaný ostatně vyjádřil také v průběhu řízení, kdy uvedl, že si podezřelých plateb všiml právě již na jaře 2025. Již v únoru 2025 si tedy žalovaný musel být vědom podezřelých plateb na svém účtu. Jeví se pak jako krajně nevěrohodné, že by za této situace ignoroval, že bez racionálního důvodu odešly dne , datum, , , datum, a , datum, platby ve výši , částka, každá ve prospěch žalobkyně. Pokud už si byl žalovaný vědom, že na účtu dochází k podezřelým pohybům, jak tvrdil policii, musel by tyto platby při zachování alespoň minimální míry obezřetnosti a racionálního postupu zpozorovat. Přesto tyto platby při podání vysvětlení ze dne , datum, nekonkretizoval. Nijak nepátral po tom, proč žalobkyni odchází více než dvakrát vyšší platby, než by odpovídalo samotné první smlouvě o úvěru. Navíc, přestože od února 2025 měl povědomí o podezřelých pohybech na svém bankovním účtu, pročež podal trestní oznámení na neznámého pachatele a dne , datum, učinil ve věci podání vysvětlení, v telefonním hovoru se žalovanou, který se uskutečnil , datum, , tedy takřka měsíc podání vysvětlení, nijak nerozporoval existenci obou uvedených smluv, jak bylo vysvětleno výše. Naopak zcela jasně akceptoval, že žalobkyně eviduje jak flexi úvěr, tak úvěr na konsolidaci, a v průběhu telefonního hovoru se vyjadřoval tak, jako by byl s touto skutečností plně srozuměn. Obzvláště po tomto telefonátu si tedy musel být vědom, že žalobkyně k jeho osobě eviduje dva úvěry ze dvou různých úvěrových smluv, tedy jak první úvěr z listopadu 2024 v podobě flexi půjčky, tak také druhý úvěr na konsolidaci z prosince 2024. Nutno přitom zdůraznit, že úvěr na konsolidaci dosahoval značné výše, a to , částka, . Rovněž nelze přehlížet, že žalobkyně žalovaného také průběžně informovala o existenci úvěru ze druhé smlouvy, neboť mu zasílala měsíční informace k úvěru. Tyto údaje mu zaslala minimálně k únoru 2025 s tím, že nemá evidovánu částku v prodlení, a v červnu 2025 s tím, že byla evidována částka , částka, po splatnosti. I z těchto oznámení tedy žalovaný musel být s existencí druhého úvěru seznámen. Navzdory tomu v dalším podání vysvětlení, které se uskutečnilo dne , datum, , sporný úvěr ze druhé úvěrové smlouvy stále výslovně nezmínil, byť už si jeho existence musel být prokazatelně vědom. Pouze uvedl, že mu přichází upomínky od různých společností, přičemž uvedl také žalovanou. Je nicméně přinejmenším zarážející, že by zcela pominul při podání vysvětlení uvést, že si na něj neznámá osoba zřídila úvěr ve výši , částka, , přičemž tento úvěr byl pravidelně z účtu žalovaného hrazen, a to i v době, kdy prověřoval podezřelé úhrady na svém bankovním účtu. Až v září pak žalovaný rozeslal úvěrovým společnostem oznámení o své situaci, ve kterém žádal o zastavení vymáhání pohledávek. Oznámení přitom nebylo adresné ke konkrétním úvěrům, ale obecné a neurčité/viz úřední záznamy o podání vysvětlení na č. l. 119-120, 124-126 a 127-128 spisu, potvrzení o přijatém oznámení na č. l. 121 spisu, základní informace pro oběť trestného činu na č. l. 122-123 spisu, oznámení na č. l. 69 spisu, informace o úvěru na č. l. 94-95 spisu, záznam telefonního hovoru ze dne , datum, v elektronickém systému ISAS /.

15. Jako krajně nelogické a nevěrohodné se pak jeví i to, že by úspěšný podvodník, který zneužil osobní údaje poškozeného, ovládl jeho internetové bankovnictví a čerpal na něj úvěr ve výši , částka, , byl motivován k tomu, aby následně na takto podvodně získaný úvěr uhradil takřka , částka, . Nadto, hrazení úvěru nelze vykládat izolovaně. Je třeba přihlížet k tomu, že zapadá do ucelené mozaiky důkazů, ze které vyplývá, že druhý úvěr byl realizován standardním způsobem, kdy žalovaný postupoval v souladu se smlouvou nejen tím, že hradil splátky, ale také předložil žalobkyni požadované doklady, za tímto účelem s ní vedl i komunikaci, a následně ji informoval o tom, že z důvodu podvodu nebude schopen úvěr na konsolidaci splácet. Právě všechny tyto skutečnosti ve vzájemných souvislostech nutně vedou k závěru, že to byl žalovaný, kdo druhou smlouvu o úvěru dne , datum, se žalobkyní uzavřel. Krom toho, že by bylo nelogické, aby úspěšný podvodník následně uhradil podvodně získaných , částka, , není navíc možné, že by případný podvodník disponoval žádostí o předčasné splacení úvěru a dohodou o ukončení smlouvy o osobní kreditní kartě, které byly vystaveny , právnická osoba, . a podepsány žalovaným. Soud tedy nemohl přisvědčit argumentaci žalovaného, že i platby druhého úvěru byly od počátku prováděny neznámou třetí osobou, neboť výše uvedené důkazy takovou možnost vyvrací.

16. Soud přitom nezpochybňuje, že k podvodnému jednání a zneužití osobních údajů ve vztahu k jiným úvěrovým společnostem skutečně mohlo dojít. O tom ostatně svědčí usnesení Policie ČR ze dne , datum, , č. j. KRPS-145595-62/TČ-2025-010681, kterým byla trestní věc odložena. K odložení došlo z důvodu, že se nepodařilo zjistit konkrétního pachatele, nikoliv z důvodu, že by k podvodu nedošlo. Nelze však přehlížet, že policejní prověřování se zaměřilo na období od , datum, do , datum, , tedy na dobu po sjednání sporného konsolidačního úvěru /viz usnesení Policie ČR na č. l. 70-73 spisu/. I pokud by však soud učinil závěr, že účet žalovaného byl napaden již v době sjednání druhé úvěrové smlouvy, nebyla by tato skutečnost sama o sobě s to zvrátit závěr, že to byl žalovaný, kdo s žalobkyní druhou úvěrovou smlouvu uzavřel. To, že by k účtu žalovaného měla přístup třetí osoba, totiž nijak nevylučuje, že měl tento přístup také žalovaný. Ostatně účet v rozhodném období prokazatelně skutečně užíval, když např. prováděl výběry z bankomatu a jednotlivé standardní platby.

17. S ohledem na výše uvedené tak vzal soud za prokázané, že to byl žalovaný, kdo se žalobkyní uzavřel spornou úvěrovou smlouvu ze dne , datum, , což vyplývá zejména z toho, že se touto úvěrovou smlouvou řídil. Závěr, že to byl žalovaný, kdo druhou úvěrovou smlouvu se žalobkyní uzavřel, podporují také další důkazy předložené žalobkyní. Žalobkyně rovněž v případě druhé úvěrové smlouvy disponovala fotografiemi OP žalovaného, přičemž se jedná o fotografie odlišné od fotografií pořízených u první smlouvy. To nasvědčuje závěru, že nedošlo ke zneužití dříve pořízených fotografií /viz kopie OP na č. l. 103 spisu/. Žalobkyně pak evidovala jednotlivé kroky žalovaného v její klientské zóně, přičemž tyto kroky zjevně navazovaly na první telefonní hovor /viz Dohledání informací o činnosti klienta ke smlouvě č. , hodnota, na č. l. 97 spisu, výňatek ze znaleckého posudku – proveden jako prostá listina na č. l. 98-101 spisu/.

18. V návaznosti na závěr, že rovněž smlouvu ze dne , datum, uzavřel se žalobkyní žalovaný, se soud dále zabýval obsahem této smlouvy a také jejím následným planěním. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí účelového úvěru ve výši , částka, , přičemž účelem úvěru byla konsolidace dluhů žalovaného. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 29,62 %, RPSN činila 34,3 %. Celková výše měsíční splátky byla sjednána na , částka, . Datum splatnosti bylo stanoveno na 15. den daného kalendářního měsíce. Bylo sjednáno, že úvěr bude poskytnut na bankovní účet žalovaného. Součástí smlouvy byla též příloha č. , hodnota, , ve které byly uvedeny dluhy ke konsolidaci, a dále stanovena výše popsaná povinnost k doložení dokladů o úhradě konsolidovaných dluhů. Ve smlouvě byly uvedeny informace o žalovaném, a to že je ženatý, má 1 vyživované dítě, bydlí ve vlastním domě/bytě, jeho celkový čistý měsíční příjem činí , částka, , příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, , výdaje na bydlení , částka, , výdaje na splátky úvěrů , částka, a ostatní výdaje , částka, . Součástí smlouvy byly též úvěrové podmínky žalobkyně /viz smlouva o účelovém úvěru včetně přílohy č. , hodnota, na č. l. 21-24 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 34-37 spisu/. Před uzavřením této druhé smlouvy žalobkyně shromáždila také některé relevantní údaje o žalovaném. Z výpisu NRKI vyplývá, že žalovaný měl před uzavřením smlouvy v nebankovním registru evidovány 3 existující splátkové operace a 3 kreditní karty. Dále u něj byly evidovány již 4 odmítnuté žádosti o úvěr. Celková dlužná částka byla ve výpise uvedena ve výši , částka, a měsíční splátky byly vyčísleny na , částka, . K žalovanému v podstatě nebyly evidovány částky po splatnosti, a to až na ojedinělé výjimky kdy se prodlení pohybovalo v řádu jednotek dnů, přičemž tyto údaje byly s ohledem na jejich stáří totožné jako v případě první smlouvy. Žalobkyně žalovaného prověřila rovněž v interních registrech, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registru SOLUS. Platnost dokladů ověřila v databázi Ministerstva vnitra. Dále disponovala podklady, které žalovaný předložil při uzavření první smlouvy o úvěru, tedy zejména výpisy z účtu a výplatnicí žalovaného. Zjištěné údaje žalobkyně použila pro výpočet , jméno FO, žalovaného, do kterého zahrnula rovněž statistické údaje a částky v podobě životního minima, minimálních uvěřitelných výdajů domácnosti a nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ/viz úvěrová zpráva na č. l. 29-33 spisu, karta klienta na č. l. 51 spisu, výpisy z účtu na č. l. 79-85 spisu, výplatnice na č. l. 133 spisu, ověření bonity MLS na č. l. 54-55 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal dne , datum, v částce , částka, . Téhož dne tato částka z účtu žalovaného rovněž odešla. V období od , datum, do , datum, žalovaný na úvěr uhradil celkem , částka, /viz výpis čerpání splátek a úhrad na č. l. 43 spisu, výpis z účtu na č. l. 115 p. v, spisu/. Následně se žalovaný dostával do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně žalovaného také průběžně informovala o existenci tohoto úvěru, neboť mu zasílala měsíční informace k úvěru, a to prokazatelně v únoru a červnu 2025 /viz informace o úvěru na č. l. 94-95 spisu/. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nehradil, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého dluhu a žalovaného dne , datum, vyzvala k úhradě dluhu do 14 dnů ode dne sepsání výzvy, tedy do , datum, . Tato výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, a poprvé se dostala do jeho dispozice dne , datum, , kdy mu byla doručena /viz výzva na č. l., 44 spisu, podací arch na č. l. 47 spisu, výpis sledování zásilek na č. l. 61 spisu/. Naposledy pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , přičemž byl žalovaný vyzván i k úhradě pohledávky z první úvěrové smlouvy z listopadu 2024 /viz předžalobní výzva na č. l. 48 spisu, podací arch na č. l. 49 spisu/.

19. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný se žalobkyní uzavřel jednak smlouvu o úvěru „Flexibilní půjčka“ dne , datum, , jednak smlouvu u účelovém úvěru dne , datum, . Tyto úvěry čerpal na svůj bankovní účet, ze kterého následně také hradil splátky úvěrů. Po čerpání úvěrů žalobkyni doložil doklady k tomu, že ve vztahu k úvěru určenému ke konsolidací dřívějších dluhů žalovaného opravdu ke konsolidaci těchto dluhů přistoupil. Byť úvěry ze začátku splácel, následně se dostával s úhradou splátek do prodlení. Na první úvěrovou smlouvu žalovaný čerpal celkem , částka, a uhradil před zahájením řízení , částka, a v průběhu řízení dalších , částka, . Na druhou úvěrovou smlouvu čerpal , částka, a uhradil celkem , částka, .

20. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

21. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. Soud vzal za prokázané, že žalovaný se žalobkyní uzavřeli sporné smlouvy o úvěru. Zároveň však musí konstatovat, že se tak stalo poté, co žalobkyně chybně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to v případě obou smluv. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného shromáždila informace o žalovaném, a to jednak z registrů, jednak přímo od žalovaného. Za účelem ověření informací sdělených žalovaným si pak žalovaným nechala předložit jeho výpisy z účtu a výplatnici. Na základě těchto podkladů ověřila, že žalovaný skutečně disponuje pravidelným měsíčním příjmem pohybujícím se okolo , částka, . Tento příjem představovala mzda od společnosti , právnická osoba, . a také platby od Pražské pravoslavné. Potud postupovala žalobkyně správně a vycházela z ověřených příjmů žalovaného. Pochybení žalobkyně nicméně soud shledal při hodnocení výdajů žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, ze kterých vyplývalo, že výdaje žalovaného stabilně převyšují jeho příjmy. Konečný zůstatek na účtu setrvale klesal, a to i navzdory tomu, že žalovaný v rozhodné době prokazatelně čerpal úvěr od společnosti , právnická osoba, . ve výši , částka, a také navzdory tomu, že na účet žalovaného byly připsány dvě platby od , jméno FO, , každá ve výši , částka, . Z výpisu z účtu přitom nevyplývá, že by žalovaný měl nějaké neuvážené nadstandardní výdaje, které by byly zbytné a které by mohl výrazně omezit tak, aby bylo z ničeho nic v jeho možnostech do nákladů nově zahrnout také splátku úvěru převyšující , částka, . Jeho ověřené příjmy v porovnání se zjištěnými výdaji takový závěr neumožňovaly. Žalobkyně pak nijak neověřovala příjmy dalších členů domácnosti, přičemž ze shromážděných podkladů je zřejmé, že právě ty by bylo nutné k úhradě nové splátky využít, neboť samotné příjmy žalovaného by na pokrytí výdajů včetně nové splátky zjevně nepostačovaly. Nelze pak přehlížet ani to, jaké dluhové zatížení vyplývalo z výpisu z nebankovního registru klientských informací, který žalobkyně obstarala před uzavřením první smlouvy. Dle tohoto výpisu jen měsíční splátky v případě žalovaného činily , částka, . První úvěr přitom nebyl účelově vázán na konsolidaci, splátka nového úvěru by se tedy přičetla k této již tak značně vysoké částce. Rovněž je nutné upozornit, že dle výpisu měl žalovaný evidovány již 3 odmítnuté žádosti o úvěr. Také tato skutečnost měla vést žalobkyni k větší obezřetnosti a důslednému posouzení zejména výdajů žalovaného. To však žalobkyně neučinila a vycházela z metody výpočtu MLS, přičemž ignorovala, že výdaje žalovaného stabilně převyšují jeho příjmy, že je již do značné míry splátkově zatížen, a že mu opakovaně byly žádosti o úvěr odmítnuty. Obdobná byla situace také v případě druhé smlouvy. Žalobkyně vycházela z totožných výpisů z účtu, ke kterým už soud vše podstatné uvedl. Obdobně v případě výpisu z nebankovního registru klientských informací se situace příliš nezměnila. Částečně pokleslo splátkové zatížení (o cca , částka, ) a snížil se počet existující splátkových operací. Zároveň ale již byly evidovány 4 odmítnuté žádosti o úvěr. Soud proto dospěl také v případě druhé smlouvy k závěru, že žalobkyně zcela chybně vyložila informace zachycené zejména ve výpisu z účtu žalovaného, a ignorovala, že jeho výdaje konstantně převyšují jeho příjmy, a to aniž by bylo zřejmé, že by na výdajové stránce byla dostatečná rezerva v podobě zbytných výdajů. Pokud pak žalobkyně poukazovala na to, že využila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného metodu credit scoringu a výpočtu MLS, pak soud podotýká, že se může jednat o metody užitečné a statisticky úspěšné. V posuzovaném případě jsou však ve zjevném rozporu s ověřenými údaji o výdajích žalovaného, ze kterých vyplývá, že již první splátku nebylo v možnostech žalovaného dlouhodobě z vlastních zdrojů splácet.

28. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením obou úvěrových smluv nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V případě první úvěrové smlouvy žalovaný od žalobkyně čerpal celkem , částka, a následně jí uhradil před podáním žaloby , částka, a v průběhu řízení dalších , částka, . Skutečnost, že žalovaný provedl v průběhu řízení uvedenou platbu, žalobkyně reflektovala zpětvzetím žaloby, kdy řízení bylo částečně zastaveno. Co do jistiny původního úvěru přitom bylo řízení zastaveno pouze co do částky , částka, . Žalobkyně se dále domáhala úhrady jistiny ve výši , částka, . Při zohlednění všech úhrad by nicméně žalovanému na jistinu zbývalo uhradit pouze , částka, . V případě druhého úvěru žalovaný čerpal celkem , částka, a uhradil , částka, . Na jistině druhého úvěru mu tedy zbývá uhradit , částka, . Celkem tedy na jistinách úvěrů žalovanému po poslední provedené platbě zbývá uhradit , částka, . Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Současně stanovil novou lhůtu splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností žalovaného coby dlužníka. Žalovaný zpočátku řízení namítal právě to, že není schopen dluh hradit. Situaci se snažil řešit, přičemž hledal možnost i v podobě sjednání splátkového kalendáře. V průběhu jednání nicméně zajistil nejprve první dodatečnou splátku ve výši , částka, , následně při druhém jednání ve věci uvedl, že si již v rámci rodiny zajistil možnost případnou dlužnou částku do , částka, uhradit okamžitě. Až do tohoto bodu však splatnost pohledávky sporoval. Poukazoval na svou majetkovou situaci a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. , spisová značka, ) namítal, že splatnost by měla být stanovena nově až od rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky byl dán spor o splatnost, respektive o dobu, ve které bude žalovaný schopen dlužnou částku uhradit, postupoval soud v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a závěry uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu a splatnost stanovil při vyhlášení rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný při jednání uvedl, že je schopen dlužnou částku uhradit prakticky obratem, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a splatnost dlužného zůstatku jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku.

29. Naproti tomu soud nevyhověl žalobkyni ohledně požadavku na uhrazení zbývající částky ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků, které v případě první smlouvy činily , částka, a v případě druhé smlouvy , částka, , úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, v případě první smlouvy a ve výši , částka, v případě druhé smlouvy a běžících zákonných úroků z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ve výši 11,5 % ročně a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z důvodů následujících. Soud především vycházel z toho, že rozhodl-li výrokem II. rozsudku mimo jiné i o hmotněprávní lhůtě k plnění, pak vrátí-li takto žalovaný poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, neboť takové plnění směřuje primárně k plnění jeho dluhu v době splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. by žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením holých zůstatků poskytnutých jistin spotřebitelských úvěrů v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy až po uplynutí doby přiměřené možnostem žalované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 39,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,2 %, k čemuž soud poznamenává, že v rozsahu zpětvzetí věc posuzoval jako úspěch žalobkyně, neboť žaloba byla vzata zpět pro pozdější chování žalovaného – uhrazení části dlužné jistiny). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem. Tomu náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, replika k vyjádření žalovaného, částečné zpětvzetí, účast na jednání převyšující dvě hodiny) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. Dále v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náleží podle § 13 a. t. advokátovi částka , částka, představující jednu třetinu z náhrady za 130 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle téže vyhlášky) a podle § 14 a. t. náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, . Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náleží mu rovněž daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

31. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz ve věci vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. b). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši , částka, , a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši , částka, (výrok V. tohoto rozsudku). K tomuto výroku soud podotýká, že byl při vyhlášení rozsudku opomenut a uvedená povinnost nebyla stanovena. Soud nicméně postupoval podle § 166 odst. 1 o. s. ř., dle kterého nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Vzhledem k tomu, že rozsudek ještě nenabyl právní moci, respektive nebyl bez dotčeného výroku ani písemně vyhotoven, doplnil soud uvedeným postupem výrok o doplatku soudního poplatku do písemného vyhotovení rozsudku.