20 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Dvořákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 23 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to ve splátkách ve výši , částka, měsíčně, splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovanou Rámcovou smlouvu o úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která stanovila právní rámec pro následné úvěrové vztahy, a téhož dne byla uzavřena i konkrétní Smlouva o úvěru totožného ID. Na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , přičemž byla sjednána denní úroková sazba 1,2 % a celková splatná částka ve výši , částka, se splatností dne , datum, . Současně byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení a povinnost žalované nahradit náklady spojené s odesláním upomínek. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně dne , datum, . Žalovaná opakovaně žádala o prodloužení splatnosti úvěru, přičemž žalobkyně těmto žádostem vyhověla a splatnost prodloužila do , datum, . Žalovaná však úvěr ve stanovené lhůtě neuhradila. Žalobkyně jí následně zaslala několik upomínek prostřednictvím emailu, SMS i písemně prostřednictvím poštovní zásilky ze dne , datum, . Na tyto výzvy žalovaná nijak nereagovala a žádnou platbu neuhradila. Vzhledem k tomu, že dluh byl již více než 30 dní po splatnosti, žalobkyně pověřila vymáháním své pohledávky právní zástupkyni, která žalované zaslala dne , datum, předžalobní výzvu. Ani na tuto výzvu žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se žalobkyní uzavřela postupně několik smluv o spotřebitelském úvěru, a to v období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Na základě těchto smluv celkem čerpala částku , částka, . Žalobkyni pak dosud uhradila částku , částka, , přičemž podstatnou část jejích plateb žalobkyně nezapočítala na jistinu. Právě tím dle žalované pochybila. Žalovaná uvedla, že ve finanční tísni přistoupila k opakovanému sjednání krátkodobých úvěrů, aniž byla schopna realisticky posoudit svou finanční situaci či porozumět všem smluvním podmínkám. Namítla, že všechny smlouvy o úvěru, které se žalobkyní uzavřela, jsou neplatné, a to pro nepřiměřenou výši úroků, které výrazně přesahují obvyklé hodnoty RPSN v době uzavření smluv, a pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Žalovaná dále uvedla, že se opakovaně pokusila spor se žalobkyní řešit smírně. Dne , datum, žalobkyni zaslala návrh smírného řešení s tím, aby všechny dosavadní platby žalované byly započteny na úhradu jistiny a aby případné přeplatky z předchozích smluv o úvěrech byly rovněž použity ke snížení jistiny u aktuální smlouvy. Fakticky poukazovala na to, že i dřívější smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, pročež všechny platby by měly být započteny na celkovou částku finančních prostředků, které žalobkyně žalované poskytla. Navrhla tedy, že by měla doplatit pouze , částka, , přičemž tuto částku byla ochotna splácet ve splátkách po , částka, . Žalobkyně na tento návrh reagovala požadavkem na úhradu , částka, ve splátkách ve výši , částka, měsíčně, což bylo dle žalované nad její možnosti. Žalovaná rovněž uvedla, že se obrátila také na Finančního arbitra se žádostí o přezkoumání smluvní dokumentace a o zprostředkování smírného řešení. V rámci soudního řízení podstata obrany žalované spočívala v tom, že jak posuzovaná smlouva o úvěru, tak také dřívější smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné. Vůči nároku žalobkyně uplatnila námitku započtení spočívající ve výše uvedeném postupu, kdy navrhovala, aby veškeré její platby (i na dříve uzavřené smlouvy) byly sečteny a započteny proti celkovému součtu jistin úvěrů ze všech smluv, které žalobkyně žalované poskytla. Žalovaná zároveň žádala, aby jí bylo případně umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách.

3. V replikách k vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že všechny smlouvy o úvěru byly uzavřeny řádně. Popsala postup posuzování úvěruschopnosti a zdůraznila, že si před poskytnutím úvěrů opakovaně opatřila výpisy z jejího bankovního účtu za období tří měsíců předcházejících jednotlivým žádostem o úvěr, z nichž vyplynulo, že žalovaná měla stabilní příjem z pracovního poměru ve výši přibližně , částka, měsíčně. Pravidelně prověřovala platební morálku žalované prostřednictvím úvěrových registrů, v nichž žalovaná dosahovala velmi dobrého ratingu (CB Score) a nevykazovala žádné záznamy v insolvenčním rejstříku či exekuční evidenci. Na základě posouzení příjmů a standardizovaných výdajů (počítaných jako 40 % měsíčního příjmu) žalobkyně opakovaně vyhodnotila, že žalovaná byla schopna poskytnuté úvěry splácet. Žalobkyně dále uvedla, že při uzavírání jednotlivých smluv byla žalovaná řádně ztotožněna a bylo vždy prokázáno, že smlouva o úvěru byla uzavřena právě se žalovanou. Ve vztahu k námitce započtení, kterou žalovaná uplatnila, žalobkyně uvedla, že sporná pohledávka není k započtení způsobilá, neboť je nejistá a neurčitá ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž tuto pohledávku žalované učinila též spornou. Existenci pohledávky sporovala s tím, že dřívější smlouvy o úvěru považuje za platné a řádně splněné. Žalobkyně uvedla, že má za to, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala a žalobě by mělo být v plném rozsahu vyhověno. Souhlasila s tím, aby bylo žalované umožněno uhradit dluh ve splátkách, přičemž jako minimální označila splátku ve výši , částka, . Zároveň žádala, aby možnost úhrady ve splátkách byla stanovena pod ztrátou výhody splátek.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, nejprve rámcovou smlouvu o úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, a následně smlouvu o úvěru téhož ID. Smlouvou o úvěru strany sjednaly, že žalobkyně poskytne žalované částku , částka, , přičemž žalovaná žalobkyni vrátí částku , částka, splatnou dne , datum, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,20 % denně, RPSN činila 4 114 %. Sjednána byla též smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalované /viz výpis z OR na č. l. 8 spisu, smlouva o úvěru č. , hodnota, na č. l. 9-10 spisu, rámcová smlouva o úvěru na č. l. 11-12 spisu, formulář s informacemi o úvěru na č. l. 13-14 spisu, záznam podepsání smlouvy na č. l. 164 spisu, fotografie obličeje na č. l. 165 spisu, kopie OP na č. l. 166-167 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala majetkovou situaci žalované. Žalovanou prověřila v registru NRKI. Z registru bylo zjištěno, že žalovaná měla v době žádosti evidovaných 11 zamítnutých žádostí o úvěr, měla 4 kreditní karty a celkem , hodnota, neuzavřených kontraktů v celkové výši takřka , částka, . Žalobkyně disponovala rovněž dřívějšími výpisy z registru NRKI, ze kterých vyplývalo, že počet evidovaných kontraktů žalované se postupně navyšoval, stejně tak jako se navyšovala dlužná částka a výše celkové měsíční splátky. Těmi disponovala, neboť posuzovaný úvěr byl již čtvrtým, který žalobkyně se žalovanou sjednala. Žalobkyně prověřila též platnost dokladů žalované a lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, kde žalovaná nebyla nalezena /viz historie žádostí o úvěry na č. l. 161 spisu, výsledek scoringu na č. l. 162-163 spisu, výpisy NRKI na č. l. 174-176 spisu/. Žalobkyně disponovala rovněž výpisem z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, . V tomto období žalovaná na úvěrech v 62 platbách přijala celkem , částka, a na úvěry uhradila celkem , částka, . Za hazardní hry (gambling) realizovala platby ve výši , částka, , přičemž z hazardních her obdržela platby ve výši , částka, . Dle celkového pohybu na účtu žalovaná obdržela platby ve výši , částka, a celková částka odchozích plateb činila , částka, . Jen v posledních deseti dnech před uzavřením sporné smlouvy o úvěru se žalobkyní žalovaná na dalších úvěrech od různých úvěrových společností čerpala celkem , částka, . Průměrná čistá měsíční mzda žalované v uvedeném období se pohybovala okolo , částka, . Žalovaná si obecně před uzavřením smlouvy brala vícero úvěrů, které následně splácela, a to zjevně i díky čerpání dalších úvěrů /viz výpisy z účtu na č. l. 88-92 a 145-160 spisu, přehled úvěrů žalované na č. l. 37 spisu, výpisy NRKI na č. l. 174-176 spisu/. Dne , datum, žalobkyně vyplatila žalované jistinu úvěru ve výši , částka, na její bankovní účet /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 15 spisu, sdělení ČSOB, a.s. na č. l. 87 spisu/. Úvěr žalovaná následně nesplácela řádně. Žalobkyni ve čtyřech platbách uhradila celkem , částka, /viz potvrzení o provedení platby s VS , var. symbol, na č. l. 49-53 spisu/. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, a to prostřednictvím SMS, e-mailu i písemných výzev /viz výzva k úhradě ze dne , datum, na č. l. 16 spisu, upozornění na předání dluhu na č. l. 17 spisu, seznam výzev na č. l. 18 spisu, odeslaná SMS ze dne , datum, na č. l. 19 spisu, poslední výzva k úhradě ze dne , datum, na č. l. 20 spisu, podací arch ze dne , datum, na č. l. 21 spisu/. Žalovaná se snažila se žalobkyní situaci řešit smírně za využití asistence finančního arbitra. Sdělila žalobkyni, že všechny smlouvy o úvěru, které s ní uzavřela, považuje za neplatné, a navrhla, aby všechny její doposud realizované platby ve výši , částka, byly započteny na úhradu jistin jednotlivých úvěrů. Zbývající částku ve výši , částka, navrhla splácet ve splátkách po , částka, s tím, vyšší splátky není schopna hradit. Tento návrh žalobkyně odmítla a navrhla, aby žalovaná uhradila částku , částka, v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná se situaci pokusila řešit rovněž prostřednictvím finančního arbitra, přičemž v návrhu podaném k finančnímu arbitrovi zdůraznila, že v jejích možnostech je splácet dlužnou částku ve splátkách ve výši , částka, /viz návrh smírného řešení na č. l. 76-77 spisu, návrh na zahájení řízení u finančního arbitra na č. l. 78-80 spisu, reakce žalobkyně na návrh smíru na č. l. 81-82 spisu, doručenky DS k návrhu smíru a fin. arbitrovi na č. l. 83-84 spisu/.

6. Soud zamítl návrh na provedení následujících důkazů:- potvrzení o provedení platby s VS , var. symbol, na č. l. 41-42 spisu,- formulář – informace o úvěru na č. l. 43-44 spisu,- rámcová smlouva o úvěru č. , hodnota, na č. l. 45-46 spisu,- smlouva o úvěru č. , hodnota, na č. l. 47-48 spisu,- potvrzení o provedení platby s VS , var. symbol, na č. l. 60-61 spisu,- formulář – informace o úvěru na č. l. 62-63 spisu,- rámcová smlouva o úvěru č. , hodnota, na č. l. 64-65 spisu- smlouva o úvěru č. , hodnota, na č. l. 66-67 spisu,- potvrzení o provedení platby s VS , var. symbol, na č. l. 68-69 spisu,- formulář – informace o úvěru na č. l. 70-71 spisu,- rámcová smlouva o úvěru č. , hodnota, na č. l. 72-73 spisu,- smlouva o úvěru č. , hodnota, na č. l. 74-75 spisu,- výpis z účtu žalované za období od , datum, do , datum, na č. l. 177-188 spisu,- výpis z účtu žalované za období od , datum, do , datum, na č. l. 189-200 spisu,- výpis z účtu žalované za období od , datum, do , datum, na č. l. 201-212 spisu.Uvedené důkazy byly navrženy za účelem prokázání pohledávky, kterou žalovaná uplatnila k započtení vůči žalobkyni. Jak bude vysvětleno dále, soud tuto vzájemnou pohledávku k námitce žalobkyně vyhodnotil jako nezpůsobilou k započtení. Důkazy směřující k prokázání této pohledávky proto zamítl, neboť ve vztahu k předmětu řízení byly nadbytečné.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění ke dni rozhodné skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1987 odst. 1 a 2 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

17. Soud předně uvádí, že žalovaná v řízení uplatnila vůči nároku žalobkyně námitku započtení své pohledávky za žalobkyní. Tato pohledávka měla spočívat v přeplatku, který měl žalované vzniknout tím, že řádně hradila smlouvy o úvěru, které se žalobkyní dříve uzavřela. Také tyto smlouvy však měly být dle žalované absolutně neplatné. To nicméně žalobkyně rozporovala a takto uplatněnou pohledávku k započtení označila za spornou a nejistou. Tvrdila, že dřívější smlouvy byly uzavřeny platně v souladu se zákonem. Jak bylo uvedeno výše, podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Toto ustanovení chrání věřitele tím, že brání tomu, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost. Požadavek likvidity je coby předpoklad způsobilosti pohledávky započtení ospravedlňován ochranou věřitele, který nemá být při vymáhání svého práva nadmíru zdržován obtížně prokazatelnými vzájemnými pohledávkami ze strany dlužníka, kdy toto paradigma současně prostupuje i moderní kvalifikační projekty na poli soukromého práva, pročež je jím zdůvodněna norma limitující započítávání nejistých pohledávek obsažená v čl. III 6:103 Návrhu společného referenčního rámce. Nemá-li pak český právní řád procesně právních institutů, jimiž by se tomu obstruování mohlo bránit, je možné normu zakotvenou v § 1987 odst. 2 o. z. použít ke kompenzaci zmíněného nedostatku (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V posuzovaném případě byla pohledávka žalované dovozována z neplatnosti tří dřívějších smluv, přičemž tuto neplatnost žalobkyně rozporovala. Pro započtení pohledávky by bylo nutné nejprve vyjasnit, zda dřívější smlouvy o úvěru byly skutečně neplatné, z jakých důvodů, jaké částky byly žalované vyplaceny, a také jaké částky žalovaná žalobkyni uhradila. Pro prokázání pohledávky žalované by tedy bylo nutné provádět rozsáhlé dokazování, pročež ji nebylo možné považovat za pohledávku likvidní ve smyslu uvedené judikatury, a tedy za pohledávku jistou a určitou ve smyslu § 1987 o. z. Námitce započtení proto soud s ohledem na uvedené nevyhověl, a posuzoval pouze žalobou uplatněnou pohledávku.

18. Ve vztahu k žalované pohledávce bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela spornou smlouvu o úvěru a následně žalované poskytla jistinu úvěru ve výši , částka, . Soud nicméně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. Z provedených důkazů naopak vyplývá, že žalobkyně tuto svou povinnost naprosto flagrantním způsobem porušila. Žalobkyně před uzavřením smlouvy disponovala ověřenými údaji o majetkové situaci žalované. Na jejich základě však učinila zcela nelogické až nepochopitelné závěry. Je pravdou, že žalovaná disponovala stabilní měsíčním příjmem v přiměřené výši. To je však asi jediná skutečnost, kterou žalobkyně hodnotila racionálně. Z dalších podkladů, které měla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici, vyplývaly zcela zásadní informace o majetkové situaci žalované. Z výpisu z účtu žalované, nadto v kombinaci s lustrací žalované v nebankovním registru vyplývalo, že se žalovaná nachází v tzv. úvěrové neboli dluhové spirále. Žalovaná za období 3 měsíců před uzavřením sporné úvěrové smlouvy čerpala úvěry v celkové hodnotě takřka jeden a čtvrt milionu korun. Nutno zdůraznit, že se převážně jednalo o úvěry v řádu tisíců až desetitisíců, byť je ve výpisu z účtu evidována také půjčka ve výši , částka, . Co je pak ještě významnější, jistiny těchto úvěrů byly zjevně využívány jednak na úhrady dřívějších úvěrů, jednak ale také na financování hazardních her, a to ve značném rozsahu. Za období tří měsíců před uzavřením smlouvy žalovaná prosázela cca , částka, . Výpis z účtu žalované za dané období tedy sice vykazoval kladné saldo (více příjmů než výdajů), tato skutečnost však byla dána pouze čerpáním úvěrů a také „štěstím“ žalované, která byla ve svých sázkách relativně úspěšná, neboť sice prosázela , částka, , ale zároveň jí bylo vyplaceno cca , částka, . To je však nutné považovat toliko za náhodu, a svědčí to pouze o tom, že ve skutečnosti, pokud by sázky nebyly úspěšné, výdaje žalované za dané období by převyšovaly její „příjmy“ o , částka, , přičemž soud pomíjí fakt, že se nejednalo z převážné části o reálné příjmy, ale pouze o jistiny jednotlivých úvěrů. To vše za situace, kdy měsíční příjem žalované nedosahoval ani , částka, . Žalobkyně při jednání poukázala na to, že stěžejní jsou pro ni výpisy z nebankovního registru, ze kterých vyplývá, že dřívější úvěry byly skutečně převzaty žalovanou a že žalovaná své dřívější úvěry splácela. K tomu lze uvést pouze to, že žalobkyně zcela zjevně ignorovala, že žalovaná tak činila na úkor dalšího zadlužování. Skutečnost, že žalobkyně ignorovala rovněž to, že žalované dle výpisu NRKI bylo před uzavřením sporné smlouvy o úvěru odmítnuto 11 žádostí o úvěr, jen dokresluje zcela nedbalý přístup žalobkyně. Pokud žalobkyně na základě takto shromážděných podkladů žalované úvěr poskytla, v žádném případě tak nemohla učinit na základě řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. S ohledem na dostupné informace bylo zcela zjevné, že pokud by v budoucnu měla žalovaná úvěr uhradit, bylo prakticky vyloučeno, aby tak učinila na základě svých pravidelných příjmů. Nahlédla-li žalobkyně do shromážděných podkladů, zcela zjevně musela spoléhat pouze na to, že nebude na samém konci dluhové spirály žalované, neboť její úvěr zjevně mohl být splacen pouze za využití dalších úvěrů. Pokud pak žalobkyně poukázala na to, že dle její vlastní hloubkové analýzy gambling nezhoršuje schopnost úvěrovaných osoby úvěry splácet, soud podotýká, že takový závěr je s ohledem na rozsah výdajů na hazardní hry na straně žalované zcela iracionální. I osobě průměrného rozumu ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. při shlédnutí výpisu z účtu žalované muselo být zřejmé, že žalovaná se potýká se zcela zásadním problémem spočívajícím v závislosti na hazardních hrách. I na základě zcela povšechných informací z oblasti adiktologie, které jsou často součástí veřejné diskuze, bylo zřejmé, že v případě žalované nelze předpokládat, že by z ničeho nic přestala sázet, minimalizovala výdaje a toliko řádně splácela své závazky. Ostatně tak neučinila ani v případě všech dřívějších úvěrů, které byly ve výpisu z účtu zaznamenány. K argumentaci žalobkyně, že dle rozhodnutí finančního arbitra má úvěrující zkoumat především nezbytné výdaje spotřebitele, lze uvést pouze tolik, že toto doporučení nemůže v žádném případě vést k závěru, že by snad žalobkyně měla v posuzovaném případě ignorovat zcela zásadní údaje o majetkové situaci žalované a slepě hodnotit její výdaje na hazardní hry jako výdaj zbytný, ke kterému by snad nebylo nutné přihlížet. Naopak, v případě žalované se jednalo o zcela zásadní okolnost, která byla důvodem dluhové spirály. Z výpisu z účtu bylo zcela zřejmé, že i přes opakované a dlouhodobé zadlužování nebyla žalovaná s to se sázením přestat. V dané situaci nebylo možné při alespoň elementární racionální úvaze předpokládat, že by výdaje na sázky byly zbytným výdajem, který žalovaná omezí a bude řádně splácet poskytnutý úvěr. Soud tak s ohledem na výše uvedené musí konstatovat nikoliv to, že by žalobkyně rezignovala na řádné posouzení úvěruschopnosti a této otázce se nevěnovala, ale to, že přestože shromáždila relevantní ověřené údaje o majetkové situaci žalované, které úvěruschopnost žalované naprosto vylučovaly, postupovala v rozporu s takto shromážděnými údaji a úvěr žalované poskytla. Nezbývá proto než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušila zásadním způsobem. Nelze přitom ani učinit závěr, že by snad vycházela z chybných údajů uvedených žalovanou. Naopak, ověřené údaje o příjmech a výdajích žalované měla k dispozici. Nebyla však schopna učinit na jejich základě reálné, logické a racionální závěry.

19. Důsledkem porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, tzv. s odbornou péčí, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a redukce nároku žalobkyně na holou jistinu úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované , částka, , na což žalovaná žalobkyni uhradila celkem , částka, . Na zůstatku jistiny jí tak zbývá uhradit , částka, . Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byl dán spor o splatnost předmětné pohledávky. Žalovaná se zjevně snažila situaci řešit smírným způsobem i prostřednictvím finančního arbitra, přičemž v jejích možnostech bylo hradit dlužnou částku ve splátkách ve výši , částka, měsíčně. S tímto žalobkyně nesouhlasila a splátky požadovala původně ve výši , částka, měsíčně. Strany se tedy na řešení nedohodly, pročež žalobkyně řešila situaci podáním žaloby. Z těchto okolností měl soud za prokázané, že byl dán spor o splatnost pohledávky. Co se týče majetkové situace žalované, tu měl soud za dostatečně prokázanou již na základě důkazů provedených ve vztahu k uzavření smlouvy a posouzení úvěruschopnosti. Přihlédl k tomu, že podklady jsou stále dostatečně aktuální, přičemž z nich vyplývají zcela zásadní informace. Konkrétně, že žalovaná je vázána z většího množství úvěrových smluv, přičemž její čistý příjem se pohybuje okolo cca , částka, měsíčně. Ve vztahu k sociální situace žalované je nutné za významnou považovat její zjevnou náklonnost k hazardu či až závislost na hazardních hrách. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že proti žalované je u zdejšího soudu vedeno další řízení (sp. zn. , spisová značka, ), kde se rovněž nachází v pozici dlužníka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Obecně platí, že je to spotřebitel, kdo má povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud má nicméně s ohledem na výše uvedené za to, že ve věci procesně aktivní žalovaná tuto povinnost v daném případě splnila. Nutno uvést, že v konečném důsledku žalobkyně při jednání souhlasila s tím, aby pohledávka byla splacena ve splávkách ve výši , částka, , byť ji označila za minimální možnou. K samotné dohodě o splatnosti úvěru nicméně zjevně nedošlo, neboť žalovaná navrhovala, aby soud žalobkyni nepřiznával úrok z prodlení. Za dané situace tedy soud postupoval v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a nově stanovil splatnost holého zůstatku jistiny úvěru, a to ve splátkách po , částka, .

20. V návaznosti na výše uvedené pak soud nemohl žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení ze zůstatku jistiny, neboť ve věci byla nově stanovena splatnost pohledávky do budoucna, přičemž takový postup považuje za správný rovněž Nejvyšší soud. Ten v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mj. uvedl, že „konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. by tedy žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením holé jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy až po uplynutí doby přiměřené možnostem žalované.

21. Žalobkyně žádala, aby byla žalované možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách stanovena pod ztrátou výhody splátek. Jak soud uvedl výše, výrokem I. tohoto rozsudku nově stanovil splatnost pohledávky pro futuro, přičemž zohlednil majetkovou a sociální situaci žalované. Žalovaná byla zavázána k tomu, aby zůstatek jistiny uhradila v pravidelných měsíčních splátkách, které odpovídají její majetkové situaci. Takový postup odpovídá § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého dobu splácení zůstatku jistiny určí soud právě s ohledem na majetkovou a sociální situaci spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností stran. Na takto jasně vymezený postup pak navazuje také odst. 3 uvedeného ustanovení, který upravuje možnost změny doby určené rozhodnutím soudu. Ten stanoví, že ke změně doby určené rozhodnutím soudu může dojít pouze rozhodnutím soudu v případě, změní-li se možnosti spotřebitele, a nadto pouze k návrhu některé ze stran. Jak vyplývá z výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, za dané situace je splatnost zůstatku jistiny stanovena do budoucna. Z důvodové zprávy, ze které vycházel rovněž Nejvyšší soud, vyplývá, že „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). (…) Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran.“ Tím, že soud stanovil v rozsudku novou splatnost pohledávky, a to ve splátkách, reagoval na možnosti žalované jakožto spotřebitele. Tyto možnosti jsou pak stěžejní pro stanovení splatnosti. Splatnost / dobu ke splacení dlužné částky jistiny lze změnit pouze postupem podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud by byla možnost úhrady zůstatku jistiny ve splátkách stanovena pod ztrátou výhody splátek, došlo by fakticky k obcházení uvedeného ustanovení, které jasně vymezuje, jakým způsobem (pouze rozhodnutím soudu) může být doba stanovená podle § 87 odst. 2 měněna. Pokud by tedy žalovaná nebyla v budoucnu schopna splátky ve výši , částka, hradit, nemůže být s ohledem na znění § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru možné, aby na základě této skutečnosti došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Tím by se toto ustanovení stalo v podstatě obsoletním, neboť by byl zcela vyprázdněn jeho účel v podobě ochrany spotřebitele právě před situací, kdy by měl být povinen hradit jistinu úvěru z absolutně neplatné smlouvy v situaci, kdy to není v jeho možnostech. I s ohledem na výše citované závěry Nejvyššího soudu je přitom zřejmé, že zákonodárce danou úpravu přijal s cílem, aby dluhy z úvěrů, jež vznikly v důsledku porušení zákona ze strany poskytovatele úvěru, bylo spotřebiteli umožněno hradit přiměřeně k jeho skutečným možnostem. Bylo by proto také v rozporu s cílem zákona, pokud by případná změna poměrů žalované vedoucí k její neschopnosti dlužnou jistinu ve stanovených splátkách uhradit měla vést k zesplatnění celé dlužné částky. Z uvedených důvodů proto v daném případě i při zohlednění zásady speciality nelze pro stanovení podmínky řádného splácení pod ztrátou výhody splátek aplikovat § 160 odst. o. s. ř. Aplikace § 160 odst. 1 o. s. ř. nadto není přiléhavá rovněž z toho důvodu, že jeho prostřednictvím se stanoví nikoli hmotněprávní lhůta (jako je tomu v případě postupu dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), ale procesní lhůta již podle hmotného práva splatného plnění. Naopak ustanovení § 160 odst. 2 o. s. ř, podle něhož soud postupuje, pokud sám stanovuje hmotněprávní splatnost budoucích splátek, s možností ztráty výhody splátek vůbec nepočítá. S ohledem na uvedené soud požadavku žalobkyně, aby úhrada dlužné jistiny byla žalované uložena pod ztrátou výhody splátek, nevyhověl.

22. Soud dále nemohl vyhovět ani dalším žalobkyní uplatněným nárokům (částka převyšující holý zůstatek jistiny, kapitalizovaný úrok, smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky za zaslání první a druhé upomínky), neboť ty vycházely z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. V tomto rozsahu proto žalobu zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla v řízení úspěšnější pouze v nepatrné části (52,6 % proti 47,4 %). Žalovaná ostatně žádné náklady neuplatnila. Ohledně poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08.