20 C 266/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 534,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 534,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 534,73 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 1 290,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 534,73 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 15 534,73 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 351 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 825,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 534,73 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet]. Na základě smlouvy umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho žádost čerpat kontokorentní úvěr. Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr v celkové výši 15 534,73 Kč. Žalovaný se dostával s úhradou smluvních závazků do prodlení, a proto právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

2. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] žalovaný vyplnil žádost o povolení debetního zůstatku Flexikredit. Žalovaný zde uvedl, že je svobodný, je zaměstnán jako pracovník v gastronomii, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 11 669 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 30 000 Kč. Žalovaný v této listině prohlásil, že všechny uvedené informace a podklady jsou pravdivé, úplné, správné a aktuální. Dne [datum] podepsali žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně i dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách, dle které umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho žádost čerpat kontokorentní úvěr do povoleného limitu 10 000 Kč (tzv. Flexikredit) /viz smlouva o bankovních produktech a službách na č. l. 29 spisu, dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách na č. l. 30 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 44 – 60 spisu, sazebník na č. l. 61 – 77 spisu, žádost o povolení debetního zůstatku Flexikredit na č. l. 85 – 86 spisu/. S ohledem na opakované porušování smluvních podmínek byl žalovanému zrušen produkt Flexikredit a jeho pohledávka byla ke dni [datum] zesplatněna. Dlužná částka žalovaného činila v této době 15 534,73 Kč /viz Oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení Flexikreditu a ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu na č. l. 31 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 28 spisu/. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 15 534,73 Kč a úrok z prodlení počítaný z jistiny činil k tomuto datu 1 290,71 Kč /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 78 spisu/. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným, uvedená v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek včetně protokolu [číslo] potvrzení na č. l. 34 – 43 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 32 spisu/. Žalovanému byla zástupcem žalobkyně odeslána výzva k uhrazení závazku ze dne [datum] /viz výzva k uhrazení závazku na č. l. 33 spisu/.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet. Dne [datum] podepsali žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně i dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách, dle které umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho žádost čerpat kontokorentní úvěr v celkové výši 15 534,73 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným, uvedená v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. Žalovanému byla dále odeslána zástupcem žalobkyně výzva k uhrazení závazku ze dne [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak to nevyšlo v řízení najevo, že na svůj dluh uhradil více, než uváděla žalobkyně.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (§ 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, neboť kontokorentní úvěr byl sjednán smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 20. 2. 2013 (nikoliv až uzavřením dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách dne 16. 1. 2018).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

12. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsané smlouvy o bankovních produktech a službách poskytla žalovanému částku v celkové výši 15 534,73 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti s touto smlouvou však žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému po posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudil soud smlouvu jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K této povinnosti soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla např. pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nemohlo by tak být ani postačující obecné nekonkrétní prohlášení dlužníka obsažené v žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit, že před uzavřením smlouvy poskytl věřiteli úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Splnění této povinnosti právní předchůdkyní žalobkyně pak nelze uzavřít ani z žádosti klienta o povolení debetního zůstatku Flexikredit, neboť není zřejmé, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila údaje získané od žalovaného. K žádosti nebyly přiloženy dokumenty, na základě kterých měla právní předchůdkyně žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného (tj. nájemní smlouva, pracovní smlouva atd.) Nebylo tak možné ani uzavřít, zda žalovaný nesplácel nějaké další úvěry u jiných společností či zda není na jeho majetek vedena exekuce.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 534,73 Kč z neplatné smlouvy o úvěru, čímž se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z přiložených důkazů ani z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv uhradil. Žalovaný je tak povinen vrátit částku ve výši 15 534,73 Kč, o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by se předchozí výzvy k plnění dostaly do dispozice žalovaného, přičemž nepřítomnou žalobkyni nebylo možné vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů, bylo třeba za doručení výzvy považovat až zaslání žaloby dne [datum] žalovanému. Za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů, která uplynula dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne následujícího, a to ve výši 8,25 % ročně, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně své nároky odvíjela (výrok I. a II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 351 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (obdobně již dříve např. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 166/2021). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).