20 C 290/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalované a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalované a žalované obě zastoupeny advokátem JUDr. jméno příjmení , LL.M., Ph.D. sídlem ulice a číslo PSČ obec o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně, prvé žalované a druhé žalované k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova bez čísla popisného nebo evidenčního (garáž), v katastrálním území a obci [obec], se ruší.

II. Pozemek parc. [číslo] jehož součástí je budova bez čísla popisného nebo evidenčního (garáž), v katastrálním území a obci [obec] se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit prvé žalované na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu k pozemku částku 11 203 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu k pozemku částku 11 203 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně, prvé žalované a druhé žalované k [značka automobilu], obchodní označení i [anonymizováno], [registrační značka], identifikační číslo vozidla ([příjmení]) [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno] se ruší.

VI. Automobil [značka automobilu], obchodní označení i [anonymizováno], [registrační značka], identifikační číslo vozidla ([příjmení]) [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno] se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit prvé žalované na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu k automobilu částku 7 312,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu k automobilu částku 7 312,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 26 508 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

X. Žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu ve výši, jež bude určena v samostatném usnesení v rozsahu 100 % nákladů státu, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vypořádání podílového spoluvlastnictví k automobilu a pozemku, jehož součástí byla stavba (garáž), tím způsobem, že obojí bude přikázáno do jejího výlučného vlastnictví a žalovaným vyplatí příslušnou výši vypořádacích podílů. Svůj návrh odůvodnila tím, že je v obou případech většinovým vlastníkem (její podíl činí id. 5/6, podíl každé ze žalované je ve výši id. [číslo]), a proto by měly být přikázány do jejího vlastnictví. Účastnice řízení se staly podílovými spoluvlastnicemi v důsledku dědictví po panu [jméno] [příjmení]. Podílovým spoluvlastníkem na tomto základu byla původně rovněž matka žalobkyně (manželka zůstavitele), která však svůj podíl ve výši 2/3 na předmětných věcech darovala žalobkyni, čímž se žalobkyně stala většinovým vlastníkem (na základě dědictví její podíl činil 1/6 a v důsledku darování byl navýšen na 5/6). Po celou dobu trvání spoluvlastnictví o věci pečuje. Žalované neprojevily o věci zájem, nepodílí se na režijních nákladech, nepodílí se na nutných nákladech na opravu a údržbu věcí. V současné době je v předmětné garáži zaparkováno vozidlo, jehož vlastnictví má být rovněž žalobou vypořádáno. Garáž nepřiléhá k žádné nemovitosti užívané kteroukoliv ze stran. Rodiče žalobkyně si přáli, aby předmětné věci vlastnila žalobkyně. Manžel žalobkyně má v garáži dílnu a garáž žalobkyně se svým manželem tímto způsobem dlouhodobě užívá. Byla tak užívána i před tím, než přešla do podílového spoluvlastnictví. Otec žalobkyně s jejím manželem tam měli nářadí a společně tam opravovali auto apod. Po smrti otce žalobkyně vozidlo užívala k zajištění potřeb její matky (nákupy, lékaři apod.). V současnosti se žalobkyně snaží předmětné věci neužívat, pouze o ně pečuje, aby nevyvolávala další spory s protistranou. Žalobkyně nenašla s žalovanými dohodu na vypořádání, byť se o to opakovaně pokoušela. Před podáním žaloby se žalobkyně snažila žalované kontaktovat, avšak marně. Žalované nesdělily žalobkyni žádné své stanovisko. Žalobkyně má dostatek finančních prostředků na vyplacení žalovaných.

2. Žalované souhlasily s tím, aby bylo v obou případech spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno. V případě vozidla se shodovaly s žalobkyní na způsobu vypořádání, tj. aby bylo přikázáno do vlastnictví žalobkyně a žalovaným žalobkyně vyplatila příslušný vypořádací podíl. Nesouhlasily však se způsobem vypořádání k nemovité věci (pozemek, jehož součástí je garáž), kterou navrhovaly přikázat do jejich spoluvlastnictví (každá s podílem ve výši ½) s tím, že by vyplatily žalobkyni. Na vyplacení měly dostatek finančních prostředků na vkladních knížkách. Svůj návrh odůvodnily svým věkem. Garáž by užívaly k parkování vozidla, popř. by to pro ně byla investice do budoucna. Každá ze žalovaných měla v brzké době vlastnit automobil, a proto by bylo vhodné, aby každá měla svou garáž, neboť jednu garáž už žalované mají ve spoluvlastnictví v [obec], kde obě bydlí. Obě žalované mají příslib od své babičky, že automobil dostanou, ani jedna tedy v současnosti automobil nevlastní, jejich babička však již oba automobily vlastní a přislíbila jim je darovat. Garáž bylo žalovaným znemožněno užívat. Matka žalobkyně odmítla v červnu roku 2020 předat žalovaným klíč, čímž jim bylo rovněž znemožněno se o garáž starat. Žalované s žalobkyní přímo o této možnosti nikdy nekomunikovaly. Žalované platily daň z nemovitosti, ničeho jiného však na garáž nepřispívaly. Žalované jsou připraveny se o nemovitou věc starat. V době, kdy jim byla zaslána výzva k vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyní z července roku 2021, byla na předmětné nemovitosti plomba a nebylo dořešeno právo k této nemovitosti. Zápis vlastnictví byl na KN vyřešen až v říjnu roku 2021, na což navazovalo bezprostřední podání žaloby. Žalované tak neměly prostor k vyjádření poté, co již bylo vlastnictví definitivně vyřešeno. Důvod plomby nebyl žalovaným znám. U zdejšího soudu byla vedena odpůrčí žaloba pod sp. zn. [spisová značka] a spor v této věci skončil dohodou.

3. Ze shodných tvrzení účastníků spolu s provedenými listinnými důkazy učinil soud následující skutková zjištění: Okresní soud v Mělníku pravomocným usnesením (předmětné výroky nabyly právní moci dne [datum]) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s opravným usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] (zemřelém dne [datum]), že pozůstalé manželce [jméno] [celé jméno žalované] patří ze společného jmění manželů spoluvlastnický podíl o velikost id. ½ mj. k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova bez čísla popisného (garáž), v katastrálním území a obci [obec] (dále jen„ garáž“) a [značka automobilu], obchodní označení i 20, [registrační značka], identifikační číslo vozidla ([příjmení]) [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno] (dále jen„ automobil“). Druhá polovina připadla do pozůstalostního jmění a bylo potvrzeno nabytí dědictví pozůstalé manželce jednou třetinou, žalobkyni jednou třetinou a každé žalované jednou šestinou. Automobil a garáž tak připadly do spoluvlastnictví, a to paní [jméno] [celé jméno žalované] spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3, žalobkyni o velikosti 1/6 a každé ze žalovaných o velikosti [číslo] /viz citovaná usnesení na č. l. 11 – 15 spisu a 15 – 16 spisu/. Dne [datum] sepsala notářka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] notářský zápis, [anonymizována dvě slova] [rok], jehož obsahem je uzavření darovací smlouvy mezi paní [jméno] [celé jméno žalované] v postavení darující a žalobkyní v postavení obdarované. Předmětem této darovací smlouvy je bezúplatný převod mj. podílu o velikosti 2/3 garáže a 2/3 automobilu z paní [celé jméno žalované] na žalobkyni /viz citovaný notářský zápis na č. l. 17 -19 spisu/. V katastru nemovitostí je v současnosti garáž evidována ve spoluvlastnictví žalobkyně s podílem ve výši 5/6 a žalovaných každá s podílem ve výši [číslo]. Ke dni [datum] byla v katastru nemovitostí u garáže zapsána poznámka, že je objekt dotčen změnou právního vztahu /viz shodná tvrzení účastníků a informace o pozemku na č. l. 20 a 90 spisu spisu/. Automobil je nadále registrován na zemřelého [jméno] [příjmení], neboť automobil nelze v registru evidovat zároveň na několik vlastníků. V registru lze uvést pouze jednoho vlastníka a jednoho provozovatele. Je-li automobil ve spoluvlastnictví, musí být zapsán pouze jeden vlastník s tím, že ostatní spoluvlastníci dají s tímto zápisem souhlas. Takové souhlasy však nebyly úřadu předloženy /viz osvědčení o registraci vozidla na č. l. 21 – 22 spisu a sdělení úřadu na č. l. 24 spisu/. Žalobkyně o garáž po celou dobu i v současnosti pečuje. Žalované na garáž zaplatily příslušnou daň z nemovitosti, ničeho jiného na ni neuhradily. V podílovém spoluvlastnictví vlastní žalované jednu garáž v [obec]. Žalobkyně uhradila svou část daně z nemovitosti, jakož i hradí další náklady v souvislosti s garáží /viz shodná tvrzení účastníků, poštovní poukázka A na č. l. 31 spisu, potvrzení o provedené platbě na č. l. 32 a 33 spisu/. Žalobkyně hradí výdaje v souvislosti s automobilem, tj. nutné opravy, technickou prohlídku, měření emisí a pojištění /viz hotovostní daňový doklad [číslo] na č. l. 23 spisu, protokol č. CZ [číslo] na č. l. 25 spisu, protokol č. CZ [číslo] na č. l. 26 spisu, doklad [číslo] na č. l. 27 spisu, potvrzení o provedené platbě na č. l. 28 - 30 spisu/. Zástupkyně žalovaných adresovala paní [jméno] [celé jméno žalované] dopis, v němž konstatovala výsledky pozůstalostního řízení a požádala o vydání klíčů mj. od garáže. Rovněž konstatovala, že v katastru nemovitostí není evidována jako vlastník nemovitých věcí a užívá je bez právního titulu. Na dopis paní [jméno] [celé jméno žalované] reagovala dopisem ze dne [datum], v němž mj. uvedla, že žalovaným není bráněno, aby mj. garáž po dohodě užívaly a podílely se na jejím udržování za její přítomnosti. [příjmení] však rozhodně předány nebudou /viz dopis ze dne [datum] na č. l. 88 spisu a dopis ze dne [datum] ze dne 89 spisu/. Žalobkyně odeslala žalovaným dne [datum] návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Zásilka každé žalované došla dne [datum]. V dopise žalobkyně žalovaným navrhla zrušení spoluvlastnictví s tím, že by vlastnictví u garáže i automobilu přešlo na žalobkyni a ta by každé žalované vyplatila částku (za automobil každé částku ve výši 8 333 Kč a za garáž každé částku ve výši 7 500 Kč). Rovněž požádala o sdělení stanoviska do [datum] /viz návrhy na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví na č. l. 34 spisu, podací lístky na č. l. 35 spisu a sledování zásilek na č. l. 36 spisu/. Obvyklá cena vozidla je 87 750 Kč a garáže 134 440 Kč /viz znalecký posudek [číslo] na č. l. 61 – 65 spisu a znalecký posudek [číslo] na č. l. 67 – 74 spisu/. Žalobkyně má ke dni rozhodnutí soudu dostatek finančních prostředků na vyplacení podílů žalovaných. Ke dni [datum] měla na spořicím účtu částku ve výši 734 019,47 Kč /viz výpis ze spořicího účtu na č. l. 37 spisu a na č. l. 85 spisu/. Rovněž žalované měly finanční prostředky na svých vkladních knížkách na výplatu podílu žalobkyně na garáži. Každá měla na vkladní knížce ke dni [datum] částku ve výši 142 465,45 Kč /viz vkladní knížky žalovaných na č. l. 86 – 87 spisu/.

4. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalované mají v současné době zapsáno v katastru nemovitostí společné vlastnické právo ke garáži a rovněž evidují v podílovém spoluvlastnictví automobil, a to žalobkyně s podílem ve výši 5/6 a žalovaná každá s podílem [číslo]. Žalobkyně o garáž po celou dobu pečuje a hradí nezbytné výdaje, rovněž pečuje a hradí výdaje s automobilem. Každá z účastnic řízení zaplatila daň z nemovitosti ke garáži. Ničeho jiného žalované na společných věcech nehradily. Žalobkyně adresovala žalovaným návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalované nijak s žalobkyní nekomunikovaly. Zástupkyně žalovaných pouze adresovala dopis paní [jméno] [celé jméno žalované], a to v době, kdy již paní [celé jméno žalované] nebyla v katastru nemovitostí evidována jako spoluvlastník garáže a na tuto skutečnost zástupkyně žalovaných v dopise rovněž upozornila. Obvyklá cena vozidla je 87 750 Kč a garáže 134 440 Kč. Žalobkyně i žalované doložily finanční prostředky na vzájemné vypořádání, jak jej v průběhu řízení každá ze stran navrhovala.

5. Soud pro nadbytečnost zamítl zbylé v řízení označené důkazy (účastnickou výpověď žalobkyně a svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), neboť veškeré skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci již byly v dostatečném rozsahu ostatními v řízení provedenými důkazy a shodnými tvrzeními účastníků soudem zjištěny.

6. Dle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odstavce 2 věta prvá téhož ustanovení může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví.

7. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

8. Dle § 1147 věta prvá o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

9. Po provedeném dokazování soud shledal žalobu důvodnou, a proto přistoupil ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků ve smyslu § 1140 a násl. o. z. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalobkyně, ani žalované nechtějí nadále setrvat v podílovém spoluvlastnictví, k čemuž nemohou být ze zákona nuceni. Pokud jde o způsob vypořádání, soud se nejprve zabýval otázkou, zda lze automobil a garáž rozdělit postupem podle § 1144 o. z. V tomto ohledu soud shledal, že nelze ani jednu z těchto věcí rozdělit, aby mohla nadále sloužit svému účelu. Pokud jde o garáž, tu požadovala žalobkyně do výlučného vlastnictví, naopak žalované do svého spoluvlastnictví. Po zvážení obou způsobů vypořádání se soud přiklonit k návrhu žalobkyně a přikázal garáž do jejího výlučného vlastnictví. Soud vzal zejména do úvahy skutečnost, že žalobkyně je velmi významným většinovým vlastníkem garáže. Její podíl v současnosti činí 5/6, naopak oba podíly žalovaných dohromady činí pouze 1/6, podíl každé z nich tak pouze [číslo]. K tomu vzal soud do úvahy, že žalobkyně se dlouhodobě o garáž stará. Pečuje o ni a platí výdaje s ní spojené. Žalované neprojevily vůči žalobkyni žádnou snahu, aby se na případných nákladech či péči podílely s žalobkyní. Jediný zájem, který projevily, byl dopis, který byl zaslán paní [jméno] [celé jméno žalované], avšak v době, kdy již paní [celé jméno žalované] nebyla spoluvlastníkem garáže a žalované toto věděly. Žalobkyni se však zkontaktovat nesnažily a na výzvu na vypořádání spoluvlastnictví ani nijak nereagovaly. V garáži je zaparkovaný automobil, který je rovněž předmětem vypořádání v rámci tohoto řízení a u něhož obě strany navrhly, aby byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně. Vypořádávané věci se tak užívají dlouhodobě dohromady. Je-li garáž přikázána do vlastnictví žalobkyně, jedná se tak o vlastnictví výlučné. Naopak žalované navrhly garáž přikázat do jejich podílového spoluvlastnictví, což by mohlo v budoucnu vyvolat opětovný spor o vypořádání tohoto jejich spoluvlastnictví. Žalované požadovaly přikázání garáže do svého vlastnictví s ohledem na jejich věk a možnost v ní parkovat jedno z aut, které mají přislíbené, že jim ho jejich babička daruje. Ani jedna z žalovaných tak zatím v současnosti žádný automobil nevlastní. I kdyby však obě žalované vlastnily automobil, nemohl by tento jediný argument převážit veškeré ostatní shora uvedené důvody svědčící ve prospěch návrhu žalobkyně. Žalovaným pak bude vyplacena odpovídající hodnota jejich podílu na garáži v penězích, nelze tak ani shledat, že by tímto způsobem vypořádání došlo ke snížení jejich majetku. Garáž tak byla dle § 1147 o. z. přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně, které bylo zároveň uloženo uhradit žalovaným částku odpovídající jejich podílu, tj. [číslo] z částky 134 440 Kč činí 11 203 Kč (viz výrok I. až IV. tohoto rozsudku). Dle citovaného § 1147 o. z. byl rovněž automobil přikázán do spoluvlastnictví žalobkyně a bylo jí uloženo, aby v souladu s cenou této věci vyplatila žalovaným příslušnou výši jejich vypořádacího podílu ([číslo] z částky 87 750 Kč, tj. 7 312,50 Kč), neboť tento postup byl v souladu se shodným návrhem obou stran. Nadto žalobkyně prokázala, že o automobil pečuje a má o něj zájem (viz výroky V. až VIII. tohoto rozsudku). V řízení bylo rovněž prokázáno, že má žalobkyně dostatek finančních prostředků, aby mohla oběma žalovaným v obou případech podíly vyplatit. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobkyně činí po zaokrouhlení 26 508 Kč, z toho jednak soudní poplatek 7 000 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 7 860 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast při jednání dne [datum]) po 2 620 Kč/úkon (tarifní hodnota 37 031 Kč odpovídající součtu cen obou věcí 222 190 Kč po odečtení ceny podílů žalobkyně 185 159 Kč), paušální náhrada hotových výdajů 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání a zpět ve výši 600 za šest započatých půlhodin po 100 Kč (cesta k soudu dne [datum] a dne [datum]), náhrada za promeškaný čas v souvislosti s jednáním dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. ve výši 1 310 Kč, to vše podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 1 a 4 a § 14 odst. 1 odst. a), 2 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“). Soud dále přiznal náhradu cestovného ve výši 2 x 660,10 Kč za dvě cesty k jednání soudu a zpět na trase Praha – Mělník v celkové délce jedné zpáteční cesty 94,2 km vozem Škoda Octavia [registrační značka] o kombinované spotřebě 4,9 l /100 km při vyhláškové ceně nafty 47,10 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 4,70 Kč km dle vyhlášky č. 116/2022 Sb., dále zaplacenou zálohu na náklady důkazu ve výši 5 000 Kč, která je nákladem řízení účastníka dle § 137 odst. 1 o. s. ř. a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 2 517,90 Kč, která patří k nákladům řízení podle § 137 odst. odst. 2, 3 o. s. ř. za použití § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jelikož žalované v řízení vystupují ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. v postavení nerozlučných společníků, jsou povinny splnit uloženou povinnost společně a nerozdílně. Jejich zaplacení soud žalovaným uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení žalovaným uložil, neboť vychází ze skutečnosti, že se jedná o řízení sporné, které je ovládáno zásadou úspěchu a neúspěchu ve věci ve smyslu § 142 o. s. ř. Tento závěr přijal, ačkoliv si je vědom nejednotné judikatury Ústavního soudu v této otázce (judikatura Ústavního soudu přiklánějící se v daném typu řízení k závěru, aby si každý účastník nesl náhradu nákladů řízení ze svého – usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19 nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 262/20, oproti tomu opačný závěr – nález Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 186/20). K rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 je pak třeba dodat, že v průběhu tohoto řízení byla otázka náhrady nákladů v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví předložena plénu Ústavního soudu s tím, aby bylo mj. schváleno stanovisko, že v tomto řízení mající povahu iudicium duplex, je obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Při hlasování pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st. 51/20 dne 13. 10. 2020 se však pro citovaný návrh stanoviska nevyslovila potřebná většina soudců a stanovisko nebylo přijato (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20). Z uvedeného je tak zřejmý rozkol v judikatuře Ústavního soudu s tím, že ke způsobu rozhodnutí o nákladech řízení, který navrhovaly žalované, se plénum Ústavního soudu nepřiklonilo. Soud proto vycházel ze zásady úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná (došlo v obou případech ke zrušení spoluvlastnictví, a to rovněž v obou případech způsobem, který žalobkyně navrhovala), a proto jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Soud rovněž neshledal ani důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. s ohledem na postoj žalovaných před zahájením řízení a v jeho průběhu. Žalované na výzvu žalobkyně na vypořádání spoluvlastnictví nijak nereagovaly. V průběhu řízení byl žalovaným soudem předestřen předběžný názor soudu, jakož i skutečnosti, které považuje za významné při rozhodování o tom, jakým způsobem má být spoluvlastnictví garáže vypořádáno. Žalovaným byl dán dodatečný prostor ke komunikaci s žalobkyní za účelem mimosoudní dohody, tento prostor však nebyl využit. Soud rovněž shledal, že je ve finančních možnostech žalovaných náhradu nákladů řízení žalobkyni uhradit, aniž by to výrazně negativně ovlivnilo jejich majetkovou sféru, rozhodl proto, jak je uvedeno ve výroku IX. tohoto rozsudku.

11. O povinnosti účastníků k náhradě nákladů státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu přiznaného (usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 7. 2022, č. j. 20 290/2021-81), avšak dosud nevyplaceného, znalečného v celkové výši 9 345 Kč, vzniknou na straně státu náklady. Stát má proto podle výsledků řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů proti žalovaným, které byly v řízení zcela neúspěšné. Znalečné bude částečně hrazeno ze zaplacené zálohy 5 000 Kč, a proto předpokládaná výše nákladů státu bude činit 4 345 Kč s tím, že žalovaným povinnost k náhradě těchto nákladů byla uložena společně a nerozdílně, neboť se jedná o nerozlučné společenství. Splatnost byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. od právní moci samostatného usnesení, kterým bude konkrétní výše náhrady nákladů státu ve smyslu ust. § 155 odst. 1 o. s. ř. určena (výrok X. tohoto rozsudku).