20 C 293/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 702,80 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 6 972,02 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 120,64 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 087,65 Kč za období od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 120,64 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 11 533,30 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 12 667,01 Kč za období od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 320,82 Kč za období od , datum, do , datum, , se smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 27 653,94 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 533,30 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 30 702,80 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně), uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 84 měsíčních splátkách po 578 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a každá další vždy k 25. dni v měsíci. Úvěr byl úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 14,9 % ročně. Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas, a proto banka přistoupila dne , datum, k zesplatnění úvěru. O této skutečnosti byl žalovaný informován a vyzván k úhradě dlužné částky. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , přičemž žalovaný byl o postoupení vyrozuměn. V doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně upřesnila, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to na základě údajů poskytnutých žalovaným, údajů z veřejných registrů a interního skóringu. Bylo zjištěno, že žalovaný měl příjmy ve výši 18 900 Kč a výdaje ve výši 15 366 Kč, což bylo vyhodnoceno jako dostatečné pro poskytnutí úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví, přičemž ověření proběhlo pomocí autorizačního SMS kódu, což je v souladu s občanským zákoníkem i zákonem o elektronických transakcích. Žalovaný již dříve uzavřel s bankou rámcovou smlouvu, která umožňovala elektronickou komunikaci a ověření totožnosti. Na pohledávku uhradil žalovaný celkem částku ve výši 6 907,37 Kč.

2. V rámci doplnění žaloby vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Uvedla, že v průběhu insolvenčního řízení byla žalovaným na pohledávku uhrazena částka ve výši 6 972,02 Kč, a to dle jednotlivých obdržených splátek. Tuto částku žalobkyně započetla na jednotlivé složky pohledávky, zejména na poplatky, smluvní pokutu a úroky. Po částečném zpětvzetí žaloby se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 27 653,94 Kč, dále kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 12 667,01 Kč za období od , datum, do , datum, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 11 408,47 Kč za stejné období, smluvní úrok ve výši 14,90 % ročně z částky 27 653,94 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z téže částky od , datum, do zaplacení.

3. Vzhledem k tomu, že žaloba byla částečně vzata zpět před prvním jednáním ve věci samé, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, tak jak bylo soudu doručeno podáním ze dne , datum, , podle § 96 odst. 1, 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.

4. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

5. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

7. Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 16 spisu/ Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb. Dne , datum, pak uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách ve výši 578 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 14,90 % ročně, RPSN činila 15,93 %. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila48 437,79 Kč. Jednotlivé splátky byly dle původní smlouvy splatné vždy ke 4. dni daného měsíce. Následně došlo dodatky č. 1 a č. 2 smlouvy k posunutí data splatnosti, a to nejprve na každý 17. den v měsíci a následně na každý 25. den v měsíci. Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky a ceník právní předchůdkyně žalobkyně /viz výpis ceník na č. l. 22-24, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 25-26, akceptace návrhu na č. l. 27, akceptace návrhu dodatku ze dne , datum, na č. l. 27 p. v., akceptace návrhu dodatku ze dne , datum, na č. l. 28, návrh dodatku ze dne , datum, na č. l. 29, návrh dodatku ze dne , datum, na č. l. 29 p. v., všeobecné obchodní podmínky na č. l. 30-37, Rámcová smlouva na č. l. 106-107 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši pravidelných měsíčních příjmů, a to 18 900 Kč. Dále uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, má měsíční splátky úvěrů ve výši 7 500 Kč a výdaje na živobytí ve výši 1 500 Kč. Výši příjmů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalovaného. Před uzavřením smlouvy také prověřila žalovaného v externích úvěrových registrech BRKI, NRKI A SOLUS. Pravidelné výdaje stanovila portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů, a to na 15 366 Kč. Z toho tvořily výdaje na splátky půjček 10 368 Kč, na bydlení 1 640 Kč, na živobytí 3 140 Kč s ostatní výdaje 200 Kč. Žalovanému dle výpočtu právní předchůdkyně žalobkyně na případnou splátku půjčky mělo zbývat 3 534 Kč. Žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr celkem , hodnota, existující úvěry, na kterých mu zbývalo uhradit 506 566 Kč, přičemž měsíční splátky byly zjištěny ve výši 6 386 Kč. V únoru 2019 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 7 709,09 Kč a konečný zůstatek 2 962,94 Kč. Na jeho účet byla připsána mzda ve výši 18 974 Kč. V uvedeném měsíci žalovaný vynaložil celkem 7 043 Kč na platby označené , právnická osoba, . V březnu 2019 žalovaný čerpal jednak sporný úvěr od žalobkyně, jednak také další půjčku ve výši 15 000 Kč. V lednu 2019 byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 18 877 Kč. V prosinci 2018 byla na účet žalovaného připsána mzda toliko ve výši 8 738 Kč. V listopadu 2018 mzda na účet žalovaného připsána nebyla. Žalovaný naopak obdržel platbu ve výši 59 700 Kč od společnosti , právnická osoba, . Obdobně v říjnu a v září 2018 také nebyla na účet žalovaného připsána žádná mzda. V průběhu celého sledovaného období se pak objevovaly platby ve prospěch , právnická osoba, /viz protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 101-102, výpis lustrace na č. l. 103, výpis z účtu únor 2019 na č. l. 104, žádost s údaji na č. l. 105 spisu, výpisy z účtu období červenec 2015 až únor 2021 v elektronickém systému CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč na účet žalovanému dne , datum, . Žalovaný následně právní předchůdkyni žalobkyně v období od , datum, do , datum, uhradil celkem 6 907,34 Kč (po zesplatnění dne , datum, splátka ve výši 548,87 Kč) /viz transakční historie na č. l. 96-99 spisu, výpisy z účtu období červenec 2015 až únor 2021 v elektronickém systému CEPR/. Žalovaný neplnil řádně podmínky úvěru. Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě platby ve výši 1 659,50 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Oznámení o zesplatnění žalovanému odeslala dne , datum, /viz výzva na č. l. 38, oznámení o zesplatnění na č. l. 39, podací arch na č. l. 40, podací arch na č. l. 52 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem odeslaným dne , datum, . Žalobkyně je vedena /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 41-44, potvrzení o zaplacení úplaty na č. l. 45, seznam postoupených pohledávek na č. l. 46-49, oznámení o postoupení na č. l. 50, podací arch na č. l. 51 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 53-54, podací lístek na č. l. 55 spisu/. U žalovaného byl zjištěn úpadek a bylo mu povoleno oddlužení. Toto schválené oddlužení bylo následně usnesením Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -B-25, zrušeno. V průběhu insolvenčního řízení žalovaný na spornou pohledávku uhradil celkem 6 972,02 Kč (dílčí úhrady v roce 2023: dne 16. 1. ve výši 589,76 Kč, dne 17. 3. ve výši 131,04 Kč, dne 12. 4. ve výši 4 609,1 Kč, dne 20. 4. ve výši 198,9 Kč, dne 23. 5. ve výši 54,95 Kč, dne 16. 6. ve výši 124 Kč, dne 17. 7. ve výši 182,24 Kč, dne 15. 8. ve výši 113,74 Kč, dne 18. 9. ve výši 91,85 Kč, dne 18. 10. ve výši 97,97 Kč, dne 16. 11. ve výši 75,67 Kč, dne 15. 12. ve výši 141,21 Kč; dílčí úhrady v roce 2024: dne 16. 1. ve výši 186,44 Kč, dne 15. 2. ve výši 214,25 Kč, dne 15. 3. ve výši 160,9 Kč /viz usnesení o zrušení oddlužení na č. l. 80-83 spisu, nerozporované tvrzení žalobkyně/.

8. Z dalšího provedeného důkazu v podobě žádosti o předčasné zesplatnění /na č. l. 100 spisu/ soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

15. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Soud předně podotýká, že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, jak vyplynulo z provedeného dokazování, a žalobkyně tedy byla k podání žaloby aktivně legitimována. Na základě provedeného dokazování a jím zjištěného skutkového stavu však soud dále dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost posoudila včetně ověření výdajů. Tuto skutečnost však nedoložila. V daném případě byly ověřeny pouze příjmy žalovaného, a to výpisem z jeho bankovního účtu. Již toto ověření však nelze považovat za dostatečné. Z výpisu z účtu totiž vyplývá, že příjmy žalovaného v posledním období před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly stabilní. Naopak, je z nich zřejmé, že pravidelný příjem v podobě mzdy v období od října do listopadu 2018 na účet žalovaného připsán nebyl, v případě prosince pak činila platba odpovídající mzdě pouze necelých 9 000 Kč, nikoliv 18 900 Kč, z čehož vycházela právní předchůdkyně žalobkyně. Z výpisu z účtu je naopak zřejmé, že svou situaci žalovaný řešil půjčkami, když v listopadu 2018 obdržel na svůj účet platbu od společnosti , právnická osoba, . ve výši takřka 60 000 Kč. Zcela neadekvátní je pak posouzení výdajů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze statistického modelu a údajů uvedených žalovaným, a to i přesto, že měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného. Z nich vyplývalo, že výdaje žalovaného pravidelně převyšují jeho příjmy, což žalovaný saturoval právě pomocí půjčky. Přímo měsíc před uzavřením smlouvy, tedy v únoru 2019 přesahovaly výdaje žalovaného jeho příjmy o cca 5 000 Kč. Z výpisů z účtu rovněž vyplývalo, že žalovaný dlouhodobě posílá úhrady na sázky označené , právnická osoba, (tj. sázková kancelář). Za této situace bylo zcela neadekvátní, aby právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze svého statistického výpočtu nákladů, který skutečnostem vyplývajícím z výpisu z účtu žalovaného vůbec neodpovídal. Nelze přehlížet ani to, že i údaje uvedené v žádosti o úvěr žalovaným, byly z hlediska výdajů nevěrohodné, když žalovaný udával výdaje na živobytí ve výši 1 500 Kč měsíčně. Tato částka přitom zjevně neodpovídala výpisu z účtu žalovaného ani logicky nemohla postačovat na úhradu stravy, energií, ošacení, dopravy apod. Za dané situace bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby o to důsledněji posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. To se však nestalo.

23. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Neplatnost stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní. Dané porušení povinnosti totiž odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

24. Důsledkem výše popsané absolutní neplatnosti smlouvy je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 30 000 Kč a žalovaný byla proto povinen tuto jistinu žalobkyni vrátit. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 13 879,36 Kč (6 907,34 Kč před zahájením insolvenčního řízení a 6 972,02 Kč během insolvenčního řízení) a zbývá mu uhradit částku ve výši 16 120,64 Kč. Soud proto žalobě v rozsahu dosud nesplacené částky vyhověl. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k úhradě dluhu byla žalovanému doručena s oznámením o zesplatnění, které mu bylo odesláno dne , datum, . Lze předpokládat, že toto oznámení bylo žalovanému doručeno dne , datum, , přičemž v přiměřené lhůtě od doručení oznámení o zesplatnění byl žalovaný povinen dlužnou částku uhradit. Od , datum, se tak žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné části jistiny od , datum, , a to částečně jako úrok z prodlení kapitalizovaný pro období do , datum, , jak žalobkyně požadovala, a následně jako úrok běžící pro období od , datum, do zaplacení, a to vždy v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

25. V rozsahu zbylých nároků žalobkyně spočívajících v úhradě smluvního úroku, poplatků a smluvní pokuty soud zamítl, neboť tyto vyplývaly z absolutně neplatné smlouvy, jak bylo vysvětleno výše. V případě úroků z prodlení tyto soud zamítl ve vztahu k částce, ve které žalobkyní požadovaná jistina převyšovala zůstatek jistiny z titulu bezdůvodného obohacení a pro období předcházející výše uvedené splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok III. tohoto rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve sporu úspěšnější pouze v nepatrné části (úspěchu žalované v řízení v rozsahu 53,38 % a úspěch žalovaného v rozsahu 46,62 %). Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl také k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.

27. Pro úplnost pak soud dodává, že při písemném vyhotovení rozsudku opravil výroky II. a III. rozsudku, když při vyhlášení rozsudku došlo v uvedených výrocích k chybě v počtech, jelikož bylo chybně uvedeno, že se žalovanému stanovuje povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 16 120,61 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 024,24 Kč za období od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 120,61 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), a dále že se žaloba zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky ve výši 11 533,33 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 12 667,01 Kč za období od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 384,23 Kč za období od , datum, do , datum, , se smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 27 653,94 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 533,33 Kč od , datum, do zaplacení (výrok III.).

28. V daném případě došlo v důsledku chyby v počtech k nesprávnému odečtu částek, které žalovaný ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně a následně žalobkyně uhradil. Souhrn úhrad ze strany žalované byl ve výši 13 879,36 Kč (úhrady ve výši 6 907,34 Kč a dále plnění uhrazené v rámci insolvenčního řízení ve výši 6 972,02 Kč, pro nějž bylo řízení výrokem I. částečně zastaveno), kdy však soud nesprávně odečetl částku ve výši 13 879,39 Kč. Tato skutečnost pak měla vliv na přiznanou částku jistiny, která tak správně náleží žalobkyni ve výši 16 120,64 Kč (místo 16 120,61 Kč), jakož i na povinnost žalovaného k úhradě zákonného úroku z prodlení, resp. částky z níž je tato povinnost stanovena, kdy se tedy v případě vyhovujícího výroku úrok z prodlení správně odvíjí z částky 16 120,64 Kč (místo 16 120,61 Kč). Uvedené se projevilo také v zamítavém výroku, když tedy k zamítnutí mělo dojít správně pro částku ve výši 11 533,30 Kč (místo 11 533,33 Kč) a v části zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % od , datum, do zaplacení měla být správně uvedena částka, od níž se úrok odvíjí, ve výši 11 533,30 Kč (místo 11 533,33 Kč).

29. V důsledku chyby v počtech došlo dále k tomu, že soud při vyhlášení rozsudku uvedl výši kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, , který má žalobkyni náležet, v nesprávné částce, když žalobkyni náleží částka ve výši 8 087,65 Kč (místo 6 024,24 Kč), a to v souvislosti s dílčími úhradami, které byly v daném období provedeny (výrok II.), když se soud dopustil početního pochybení při výpočtu/součtu kapitalizovaných úroků. Tato skutečnost měla vliv i na část zamítavého výroku, když kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od , datum, do , datum, měl být správně zamítnut (při požadované výši 11 408,47 Kč) co do částky 3 320,82 Kč (místo 5 384,23 Kč) (výrok III).

30. Uvedená chyba v počtech (bod 29. odůvodnění) se promítla v poměru přiznané a nepřiznané části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (nepatrná početní chyba v jistině pohledávky byla bez vlivu), což je potřeba zohlednit i při stanovení výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Nicméně i po zohlednění této skutečnosti je závěr o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení neměnný. Tato skutečnost se projevila pouze v odůvodnění výroku o nákladech řízení. Dle původních částek odpovídal poměrný úspěch žalobkyně úspěchu žalovaného, kdy však nyní byla žalobkyně při zohlednění uvedeného úspěšnější pouze v nepatrné části.

31. Soud proto postupem dle § 164 o. s. ř. tyto chyby v počtech při písemném vyhotovení rozsudku opravil.