20 C 64/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození trvale bytem adresa svědka a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození trvale bytem adresa žalované obě zastoupeny advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení spoluvlastnictví k nemovitostem

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce, prvé žalované a druhé žalované k pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], k pozemku parc č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez čp/če (garáž), a k pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], se ruší.

II. Pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez čp/če (garáž), a pozemek parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], se přikazují do spoluvlastnictví prvé žalované ve výši spoluvlastnického podílu ideálních 5/8 celku a druhé žalované ve výši spoluvlastnického podílu ideálních 3/8 celku.

III. Prvá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu k nemovitostem částku 1 005 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalované jsou povinny zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19 344 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu ve výši 1 053 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu ve výši 2 457 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se ve vztahu k žalovaným domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Pro odůvodnění svého požadavku uvedl, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez čp/če (garáž), a pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], okres [okres] (dále jen„ nemovité věci“). Žalobci svědčí ¼ podíl na předmětných nemovitých věcech, prvé žalované a druhé žalované svědčí každé ⅜ podíl. Žalobce nechtěl v podílovém spoluvlastnictví dále setrvávat, a proto navrhl jeho zrušení a prodej nemovitých věcí v dražbě. Nemovité věci totiž nelze rozdělit a žalované před podáním žaloby neprokázali svoji solventnost. Před zahájením řízení jednal žalobce s uživatelem nemovitých věcí (panem [příjmení]) o prodeji podílu žalobce ve výši jeden milion korun českých. K definitivní dohodě nedošlo. Chtějí-li žalované podíl žalobce odkoupit, trval žalobce na uvedené částce jeden milion korun českých. V případě mimosoudní dohody požadoval žalobce prokázat solventnost žalovaných složením peněz do úschovy před podpisem kupní či vypořádací smlouvy. V závěrečném návrhu žalobce navrhl, aby byly nemovité věci přikázány do podílového spoluvlastnictví žalovaných a žalobci by byla vyplacena částka dle znaleckého posudku.

2. Žalované se zrušením spoluvlastnictví k nemovitým věcem souhlasily. Navrhly však, aby byly přikázány do podílového spoluvlastnictví žalovaných za částku 700 000 Kč, neboť nemovité věci nelze mezi účastníky reálně rozdělit. Žalované nesouhlasily s částkou jeden milion korun českých, jak navrhoval žalobce, a trvaly na své nabídce odpovídající ceně, za kterou žalobce podíl nabyl. Ke své solventnosti uvedly, že peníze na úhradu vypořádacího podílu poskytne prvé žalované její manžel. V závěrečném návrhu setrvaly na vypořádání spoluvlastnictví uvedeným způsobem s tím, že výše vypořádacího podílu má být stanovena dle znaleckého posudku.

3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Účastníci řízení jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci předmětných nemovitých věcí. Žalobce s podílem ve výši ¼, žalované každá s podílem ve výši ⅜. Vkladovou listinou pro vlastnické právo žalovaných byla darovací smlouva ze dne [datum] a pro žalobce usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne [datum] (právní moc [datum]) za nejvyšší podání 613 333 Kč /viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 5 - 6 spisu, usnesení o příklepu na č. l. 7 - 8 spisu/. Nemovité věci tvoří jeden funkční celek. Stavba k bydlení [adresa] svým stavebním uspořádáním odpovídá požadavkům rodinného bydlení. V objektu je více než polovina podlahové plochy bšech místností a prostorů určená k bydlení. V objektu se nachází max. tři samostatné byty. Objekt má nejvíce dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží. Rodinný dům o velikosti 2+1 a 3+1 je zděný, částečně podsklepený, má jedno nadzemní podlaží a sklonitou střechu s účelovým využitím půdního prostoru k bydlení. Technický stav je zhoršený, a to zejména přízemí. Patro je v dobrém stavu. Garáž je určena k parkování jednoho osobního automobilu. Příslušenstvím rodinnému domu je vedle garáže umístěné na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], i přístřešek na nářadí, studna, venkovní otevřený bazén, pergola s krbem. Parkování je možné v ulici před rodinným domem. Obvyklá cena nemovitých věcí je 4 020 000 Kč /viz znalecký posudek na č. l. 88-125 spisu/. Manžel prvé žalované dne [datum] prohlásil, že zapůjčí své manželce na úhradu vypořádacího podílu částku 700 000 Kč, když měl na účtu dostatek finančních prostředků na poskytnutí takové zápůjčky /viz prohlášení na č. l. 46 spisu, výpis z účtu na č. l. 78 spisu a sdělení banky na č. l. 148 spisu/. Manžel prvé žalované v postavení věřitele a prvá žalovaná v postavení dlužníka podepsali dne [datum] s úředně ověřenými podpisy smlouvu o zápůjčce, dle které se věřitel zavázal poskytnout zápůjčku ve výši 1 050 000 Kč bezhotovostním převodem z účtu věřitele ve prospěch účtu žalobce. Zápůjčka byla účelově určená na zaplacení hodnoty podílu žalobce na nemovitých věcech. Na účtu manžela prvé žalované byl ke dni [datum] zůstatek ve výši 3 848 129,80 Kč /viz sdělení banky na č. l. 160 spisu a smlouva o zápůjčce na č. l. 166 -167 spisu/. Žalované byly vyzvány dopisem ze dne [anonymizováno] [číslo] k [anonymizováno] o spoluvlastnictví nemovitých věcí a jeho vypořádání. Žalovaným bylo dopisem žalobce ze dne [datum] nabídnuto odkoupení podílu žalobce ve výši ideální ¼ za kupní cenu 1 000 000 Kč. Zásilka byla prvé žalované doručena dne [datum] a druhé žalované dne [datum] /nabídka k odprodeji nemovitostí a výzva k jednání o spoluvlastnictví nemovitostí a vypořádání vč. podacích lístků a detailních informací k zásilkám na č. l. 17-22 spisu/.

4. Jelikož již ve věci byly pro rozhodnutí veškeré relevantní skutečnosti prokázány, zamítl soud zbylé účastníky navržené důkazy (znalecký posudek [číslo] odhad tržní ceny nemovitosti a výslech manžela prvé žalované), neboť je shledal nadbytečnými.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci řízení jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci k nemovitým věcem se zapsaným podílem pro žalobce ve výši ¼ a pro každou ze žalovaných ve výši ⅜. Nemovité věci tvoří jednotný funkční celek a jejich obvyklá cena činí 4 020 000 Kč. Manžel prvé žalované je připraven poskytnout své manželce zápůjčku ve výši 1 050 000 Kč pro účely vypořádání podílového spoluvlastnictví s žalobcem.

6. Dle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odstavce 2 věta prvá téhož ustanovení může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví.

7. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

8. Dle § 1147 věta prvá o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

9. Po provedeném dokazování soud shledal žalobu důvodnou, a proto přistoupil ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků ve smyslu § 1140 a násl. o. z. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalobce, ani žalované nechtějí nadále setrvat v podílovém spoluvlastnictví, k čemuž nemohou být ze zákona nuceni. Pokud jde o způsob vypořádání, soud se nejprve zabýval otázkou, zda lze nemovité věci mezi účastníky rozdělit postupem podle § 1144 o. z. S ohledem na shodná tvrzení účastníků o nemožnosti jejich rozdělení korespondující i s v řízení prokázaným uspořádáním nemovitých věcí (pozemky společně tvoří jeden funkční celek umožňující bydlení v současnosti pro dvě domácnosti, o velikosti bytu 2+1 a 3+1, s rozdílným technickým stavem jednotlivých podlaží rodinného domu), soud uzavřel, že není rozdělení nemovitých věcí možné. Nemovité věci však bylo možné přikázat do spoluvlastnictví žalovaných způsobem, jak shodně všichni účastníci navrhovali. Druhé žalované tak nadále zůstane podíl o velikosti ⅜, naopak podíl prvé žalované se zvýší o podíl žalobce, tj. nově bude ve výši 5∕8. Pouze prvé žalované pak bylo i uloženo uhradit žalobci přiměřenou náhradu ve výši 1 005 000 Kč vycházející ze závěrů znaleckého zkoumání (4 020 000 Kč: 4 = 1 005 000 Kč). Prvá žalovaná totiž projevila o tento způsob vypořádání zájem a rovněž prokázala svoji solventnost k úhradě náhrady žalobci (uzavřená smlouva o zápůjčce finančních prostředků s jejím manželem, který má rovněž dostatek finančních prostředků na její poskytnutí). Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, (výrok I. až III. tohoto rozsudku).

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl ve věci úspěšnější, přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení odpovídající rozdílu poměru jeho úspěchu a neúspěchu. Celkové náklady řízení žalobce (v případě plného úspěchu), které si žalobce v řízení vyúčtoval a požadoval, činily 48 360 Kč, z toho jednak soudní poplatek 7 000 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 40 760 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) po 20 380 Kč/úkon (tarifní hodnota 3 015 000 Kč odpovídající ceně celé věci 4 020 000 Kč po odečtení ceny podílu žalobce 1 005 000 Kč) a paušální náhrada hotových výdajů 600 Kč za 2úkony právní služby po 300 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a) a d), a § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Zástupkyně žalobce nedoložila, že je plátcem DPH, a neplyne to ani z dostupných registrů. Pouze pro úplnost soud dodává, že záloha na vypracování znaleckého posudku byla uhrazena žalovanými, nejedná se tak o náklad žalobce. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení soud uvádí, že s ohledem na konstantní judikaturu vyšších soudů se při rozhodování o tomto nároku vychází z poměřování úspěchu a neúspěchu ve věci ve smyslu § 142 o. s. ř., když soud neshledal žádný důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. Při poměřování úspěchu a neúspěchu procesních stran vyšel soud předně ze skutečnosti, že obě strany souhlasily se zrušením spoluvlastnictví, neshodovaly se však na způsobu vypořádání, když žalobce navrhoval prodej nemovitých věcí (na tomto návrhu setrval až do závěrečného návrhu) a žalované přikázání do jejich podílového spoluvlastnictví, což se nakonec i skutečně stalo, a proto v tomto ohledu byly úspěšné žalované. Nelze nicméně přehlédnout, že řízení bylo zahájeno a vedeno z důvodu, že žalované setrvávaly na svém stanovisku (až do vypracování znaleckého posudku v řízení), že žalobci jako náhradu vyplatí pouze 700 000 Kč. K této částce pak v řízení předkládaly i důkazy, které prokazovaly jejich solventnost. Naopak žalobce v řízení konstantně setrvával na závěru, že případná náhrada by měla odpovídat částce 1 000 000 Kč (což bylo v zásadě potvrzeno i znaleckým posudkem), avšak rozporoval solventnost žalovaných tuto částku uhradit. Veškeré dokazování tak bylo vedeno z důvodu neochoty žalovaných uhradit na náhradě žalobci více než 700 000 Kč a rovněž z důvodu pochybností žalobce o solventnosti žalovaných k úhradě jakékoliv náhrady. Dle závěru soudu tak nelze shledat plný úspěch ani na jedné straně, nicméně převažující na straně žalobce. Žalobce totiž, byť se svého návrhu na způsobu vypořádání spoluvlastnictví (na kterém setrval až do závěrečného návrhu) nedomohl, nabízel žalovaným k odprodeji svůj podíl za částku odpovídající závěrům znalce, avšak za předpokladu, že žalované prokáží jejich solventnost. Žalobce tak byl v řízení úspěšný ze 70 %, naopak žalovaní ze 30 %. Žalobce tak má nárok (po odečtení úspěchu žalovaných od jeho úspěchu) na 40 % svých celkových nákladů, tj. na 19 644 Kč. Jelikož žalované v řízení vystupují ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. v postavení nerozlučných společníků, jsou povinny splnit uloženou povinnost společně a nerozdílně. Jejich zaplacení soud žalovaným uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupkyně žalobce jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku).

11. O povinnosti účastníků k náhradě nákladů státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu vznikly náklady na vyplacené znalečné ve výši 3 510 Kč (přiznané znalečné ve výši 9 510 Kč na č. l. 131 spisu ponížené o zaplacenou zálohu žalovanými ve výši 6 000 Kč na č. l. 82 – 83 spisu). Jelikož úspěch žalobce činí 70 %, je povinen uhradit 30 % nákladů státu, tj. 1 053 Kč, naopak žalované (vystupující v postavení nerozlučných společníků) společně a nerozdílně zbylých 70 %, tj. 2 457 Kč (viz výrok V. a VI. tohoto rozsudku). Pouze pro úplnost soud dodává, že žalovanými zaplacená záloha na vypracování znaleckého posudku tvoří jejich náklad, který je vypořádáván při rozhodování o náhradě nákladů mezi účastníky (viz odst. 10 tohoto odůvodnění) dle § 142 o. s. ř. s ohledem na posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4609/2017).